Lov ve Finsku
00ZAHR
Lov ve Finsku
Ing. Roman Jelínek, Ing. Libuše Pavlišová a Ing. Jiří Honzírek
Finsko zůstává pro mnohé z nás poměrně neznámým severským státem. Turisté se do této části Skandinávského poloostrova také příliš nehrnou. Který Evropan by chtěl strávit zimní dovolenou v -30 °C, nebo naopak v letních měsících utíkat před obrovskými mračny komárů? Finsko se nemůže pochlubit množstvím historických památek, ani hustě osídlenými městy s obrovskými mrakodrapy. Přesto stojí za to podívat se tam – především do přírody, za zvěří a jejím lovem.
Charakteristika STÁTU
Při pohledu na mapu zjistíme, že území Finska je dlouhým, poměrně úzký útvarem rozprostírajícím se na ploše 338 145 km2. Téměř čtvrtina finského území leží za polárním kruhem. Severozápadně od Finska se rozprostírá Švédsko, oba státy mají společnou hranici. Severním sousedem je Norsko, a nejdelší, východní hranici má Finsko s Ruskem. Západní a jižní hranice tvoří Baltické moře.
Finsko má 5,1 milionu obyva-tel (průměrná hustota osídlení 17 obyvatel/km2), z nichž 1,1 mil. žije v Helsinkách, které jsou hlavním a zároveň největším městem Finska. Úředním jazykem je finština a švédština, ale návštěvník se bez problémů domluví anglicky, hůře německy a ve východní části i rusky. Osídlení se soustřeďuje převážně kolem měst v jižní polovině státu. Severní část je zaslíbena laponskému způsobu života, jenž charakterizuje tradiční chov sobů. Většinu území pokrývají nekonečné plochy rozsáhlých lesů a nádherná, čistá jezera, kolem nichž se rozkládají chatové a rekreační oblasti.
Přírodní podmínky
Finsko se nemůže pochlubit mohutnými pohořími, krajina je převážně rovinatá s nízkými kopci. Nejvyšší hora Haltitunturi (1328 m) se tyčí na finsko-norských hranicích. Nejnižším bodem je hladina Baltského moře. Průměrná nadmořská výška je pouhých 150 m.
Finským bohatstvím jsou jezera a lesy. Lesní půda tvoří 69 % území státu, vodní plochy 10 %, 8 % náleží zemědělské půdě a 13 % připadá na zástavbu, komunikace aj. V jižním Laponsku pramení nejdelší řeka Finska – Kemi. Je dlouhá 483 km a vlévá se do Botnického zálivu. Vyznačuje se vysokým průtokem vody – v průměru 550 m3/s, což je čtyřikrát více, než má Vltava při svém ústí do Labe. Jezera jsou bohatá na ostrůvky, které poskytují ochranu hnízdícímu ptactvu. Počet všech jezer se blíží 188 000. Pobřeží v délce 1126 km lemuje řada drobných ostrůvků, z nichž nejznámější je souostroví Alandy. Finský a Botnický záliv jsou mělké a v zimě zamrzají.
Lesní porosty v severní části Finska spadají do pásma tundry. Střední část státu je pokryta jehličnatými lesy, v jižní části nastupuje zóna listnatých lesů. Celkově převažují lesy jehličnaté, v nichž je nejvíce zastoupenou dřevinou borovice lesní. V příměsi nalezneme smrk ztepilý, topol osiku, jeřáb ptačí a vrbu pětimužnou. Ekonomicky významnou a vysoce zastoupenou dřevinou je bříza bělokorá, zpracovávaná nejen v papírenském průmyslu. Na některých lesních porostech působí velké škody zvěř, převážně losi. Loupou a strhávají kůru dřevin, čímž dochází k “nastartování” sekundárního poškození houbami.
Zemědělství se ve Finsku zaměřuje na pěstování obilovin, pícnin, brambor, zeleniny, chov skotu, prasat a ovcí. Zvláštním zemědělským odvětvím je chov sobů na pastvinách v Laponsku.
Lovná zvěř ve Finsku
Zeměpisná poloha a utváření krajiny jsou pravou příčinou odlišných životních podmínek pro zvěř v různých částech státu. Jen relativně málo druhů zvěře dokáže přežít polární zimu a drsné klimatické podmínky. Populační hustota zvěře je proto podstatně nižší než ve střední Evropě. Dochází k významným výkyvům velikostí populací, především u drobné zvěře.
Základními druhy zvěře ve Finsku jsou tetřívek obecný, tetřev hlušec, jeřábek lesní, bělokur tundrový, zajíc bělák, los, jelenec běloocasý a srnec obecný. Místy se vyskytuje daněk evropský, v jižní části ojediněle muflon a prase divoké. Z mnoha druhů vodní pernaté zvěře jsou to především: kachna divoká, polák velký a polák chocholačka, čírka obecná a modrá, hvízdák euroasijský a husa polní. Kožešinová zvěř je zastoupena liškou obecnou a liškou polární, psíkem mývalovitým, jezevcem, norkem, kunou lesní, bobrem evropským a kanadským, ondatrou pižmovou. Ve Finsku žijí i velké šelmy – medvěd hnědý, vlk evropský a rys ostrovid. V Laponsku se lze setkat s rosomákem, jehož oblast rozšíření zasahuje i do středního Finska.
Hlavní druhy lovné zvěře ve Finsku, údaje o době lovu, odstřelu v r. 2003 a nejsilnějších trofejích nalezneme v tab. 1.
Právo lovu A LOVCI
Právo lovu je spojeno s vlastnictvím honebních pozemků, a vlastníci ho mohou pronajmout dalším zájemcům. Ve Finsku je celkem 65 % pozemků ve vlastnictví fyzických osob. Stát vlastní v současnosti asi 25 % pozemků, a to především v severní a východní části Finska. Státní pozemky spravuje Finská lesní a parková služba – Metsähallitus, jejímž úkolem je mimo jiné i dozor nad lovem zvěře.
Finští lovci se sdružují do loveckých klubů, které si pronajímají menší honitby s cílem vytvořit dostatečně rozsáhlý lovecký revír o rozloze od 2000 do 10 000 ha. V současnosti je evidováno kolem 4000 loveckých klubů.
K 15. lednu 2001 bylo ve Finsku evidováno 289 256 držitelů loveckých licencí, kteří pravidelně platí roční poplatky. Ženy jsou zastoupeny asi 3 % z celkového počtu lovců.
Nezbytné Doklady k lovu
Každý lovec musí mít při lovu finský lovecký lístek, zbrojní pas, povolenku k lovu a při lovu jelenovitých a medvěda osvědčení o absolvování praktické střelby.
Lovecký lístek
Každý občan Finska, který chce lovit, musí zaplatit do státní pokladny roční poplatek ve výši 24 eur. Poplatek zahrnuje pojištění, které pokrývá události způsobené střelnou zbraní při lovu. Pojištění platí jeden rok. Potvrzení o zaplacení poplatku slouží zároveň jako lovecký lístek platný v příslušném roce. Před jeho zakoupením a vydáním však musí každý zájemce doložit, že absolvoval zkoušku z myslivosti, která je ve Finsku povinná od r. 1964.
Cizinec mající zájem o finský lovecký lístek se musí prokázat loveckým lístkem platným v jeho zemi nebo jiným průkazem, který ho opravňuje vykonávat právo myslivosti v zemi, odkud pochází. Po kontrole dokladů na finském loveckém svazu a zaplacení správního poplatku je mu vystaven finský lovecký lístek. Pokud cizinec nepředloží hodnověrný doklad své lovecké způsobilosti, musí složit finskou zkoušku z myslivosti. Je lepší ponechat vyřízení finského loveckého lístku hostiteli ještě před příjezdem.
Lovecký lístek platí jeden rok – od 1. srpna do 31. července následujícího roku.
Lovecká licence
Ve Finsku je možné lovit 27 druhů savců a 26 druhů ptáků. Lov velkých druhů zvěře je přísně regulován a na každý lovený kus je vystavena licence. Lov zvěře a také chov sobů řídí Odbor rybářství a myslivosti finského ministerstva zemědělství a lesnictví. Finské ministerstvo zemědělství a lesnictví získává za vydatné pomoci Finského mysliveckého a rybářského výzkumného ústavu informace o tzv. roční populační hustotě zvěře. Na základě těchto údajů se plánuje odstřel především spárkaté zvěře. Například u losí populace se snaží státní správa držet stavy přibližně na 4 kusech na 1000 ha. Licence pro lov velké zvěře ministerstvo postupuje jednotlivým okresům (krajům), které je přidělují lovcům.
Povolenky k lovu
Lov zvěře je také povolen i bez loveckého práva založeného na vlastnictví půdy. Pokud chce zvěř lovit člověk nevlastnící honební pozemky, musí si zajistit povolenku k lovu od vlastníka nebo od nájemce pozemku (držitele loveckého práva). Povolenky opravňující lovit drobnou zvěř na pozemcích státu prodává Finská lesní a parková služba. Povolenka platí od jednoho do sedmi dnů a je nepřenosná. Během platnosti opravňuje k lovu přesně stanoveného počtu kusů těch druhů zvěře, které mohou být loveny. Tento počet nesmí být překročen. Lesní a parková služba prodává také skupinové povolenky pro lov losa a bobra, stejně tak osobní povolenky pro lov medvěda. Prodej povolenek k lovu na pozemcích ve vlastnictví státu začíná obvykle počátkem srpna.
Zahraniční lovec, který má zájem lovit ve Finsku, by si měl nejprve zjistit, na jaký druh zvěře může povolenku získat. Tuto informaci snadno získá i od svého finského hostitele. Poplatky za povolenku k lovu stanovuje vlastník loveckých práv. Jsou různě vysoké, podle druhu lovené zvěře a geografické oblasti.
Praktická střelba
Lovci mající zájem o lov medvěda a losa musí před lovem absolvovat praktický střelecký test. Ten se skládá ze tří výstřelů na stojící terč a tří výstřelů na pohyblivý terč ze vzdálenosti 75 metrů. Všech šest střel musí zasáhnout redukovaný terč ve tvaru zvěře o průměru 65 cm (obr.). Tento test nemůže být opakován více než pětkrát. Po úspěšném absolvování střeleb obdrží lovec certifikát, který ho opravňuje lovit daný druh zvěře. Certifikát platí po dobu tří let od data vystavení.
Osoba, která není finským občanem, může obdržet certifikát v případě, že se prokáže dokumentem dokládajícím, že střelecký test úspěšně vykonala v zemi svého původu. V opačném případě je nucena absolvovat test ve Finsku.
Zbraně a střelivo
Cizinci si mohou přivézt svou zbraň a střelivo, nebo je též možné loveckou zbraň ve Finsku půjčit. Pokud chce lovecký host používat svoji zbraň a přijíždí z členského státu EU, je jednodušší vyřídit si Evropský zbrojní pas. Držiteli tohoto pasu je umožněno vyvážet a přivážet do Finska střelivo potřebné pro lov, náležící kategoriím C a D zbrojní směrnice a vepsané do zbrojního pasu. Držitel zbrojního pasu se musí kdykoliv prokázat pozváním nebo jiným věrohodným dokumentem svědčícím o tom, že dovážená zbraň je nezbytná pro účast na lovu.
Jinou možností je osobní dovozová licence s omezenou dobou platnosti na tři měsíce, vystavená buď úřady země původu lovce, nebo úřady finskými.
V případě vypůjčení zbraně od finského občana vystaví tamní policejní úřady stejnou licenci, jakou má její držitel. K tomu je nutný jeho souhlas. Tab. 2 uvádí předepsané parametry, které musí splnit kulové střelivo určené na jednotlivé druhy zvěře.
S brokovnicí se smí lovit veškerá drobná zvěř, malé šelmy a rys.
Drobnou zvěř, menší šelmy a srnčí zvěř lze lovit též lukem. Luk musí mít tah větší než 180 N, šípy jsou povolené pouze pokud mají „lovecký hrot“. Lov kuší je zakázán.
Při lovu musí lovci z důvodu bezpečnosti používat reflexní červenou nebo tmavě oranžovou pokrývku hlavy a vestu, kabát nebo srovnatelnou část oděvu podobné barvy.
Způsoby lovu
Výčet zakázaných způsobů lovu je podobný jako u nás.
Nejběžnějším způsobem lovu jsou společné lovy, a to jak na drobnou zvěř (vodní pernatá, zajíc), tak i na spárkatou zvěř a šelmy (los, medvěd). Zvláštním způsobem lovu je lov tetřevovitých a malých šelem pomocí norbottenského špice nebo lajek. Tito psi po navětření nebo spatření zahřadovaného tetřeva či tetřívka začnou hlásit, čímž upozorní lovce na přítomnost zvěře. V případě malých šelem (mýval severní, rys, rosomák) mají za úkol sledovat stopu, šelmu zahnat na strom a hlasitě ji stavět až do příchodu lovce. Vztah finských lovců k úlovkům není takový, na jaký jsme zvyklí u nás. Hlavním cílem lovu je získání zvěřiny, trofeje jsou vedlejším produktem lovu. Většina lovců si ponechává pouze významnější, silnější trofeje. Ze zahraničí dojíždějí do Finska především lovci z okolních zemí (Švédové, Rusové a tak jako k nám i Němci). Většinou se zúčastňují lovů na drobnou pernatou zvěř a naháňky na losy. V poslední době se do skandinávských zemí vydávají i naši lovci, především na lovy losů.
Lovečtí psi
Běžně používanými plemeny loveckých psů jsou norský losí pes, karelský medvědí pes, a švédský jämthund. Tito psi bývají používáni především při společných lovech losů a medvědů na předem obeznaných stávaništích, kdy zvěř vyhledají a hlasitě staví do příchodu lovců. V malé míře, především při lovu pernaté zvěře, nachází uplatnění i ohaři (pointer, anglický ohař a německý krátkosrstý ohař). K lovu zajíce běláka a drobné pernaté zvěře se používá finský ptačí pes.
Z malých plemen loveckých psů se využívají drsnosrstí jezevčíci, borderteriéři, jagdteriérři a Jack Russell teriéři. Zajímavým způsobem lovu je lov losů a zajíců běláků pomocí psů vybavených vysílačkami. V rozsáhlých revírech tak mohou lovci snadno určit polohu psa, který zvěř štve nebo staví na místě. Při lovu vodní pernaté zvěře se využívají retrívři.
Další informace
Různá nařízení a omezení, týkající se finských lovců, např. kvóty lovené zvěře, doby lovu, povolené způsoby lovu a používané střelivo platí samozřejmě také pro zahraniční lovce. Je prospěšné prostudovat si předem podmínky přístupu do určitých lokalit. Jde např. o omezení kempování, rozdělávání ohňů a pohyb po soukromých pozemcích.
Zejména na západním pobřeží Finska bývá na podzim deštivé počasí. Teploty často klesají pod bod mrazu již ke konci října a místy může napadnout i sníh. Proto, pokud plánujete návštěvu Finska, nezapomeňte si do zavazadla přibalit teplé, v podzimním období hlavně nepromokavé oblečení a obuv.
Článek vznikl s podporou grantu č. 526/03/H036 Současný stav a trendy vývoje lesů v kulturní krajině.