Poznámky k prevenci střečkovitosti srnčí zvěře
00PRAX
Poznámky k prevenci střečkovitosti srnčí zvěře
Doc. RNDr. Jiří Lamka, CSc.
V dubnu letošního roku obdržela redakce Světa myslivosti článek od MVDr. Luboše Kuneše nazvaný „Prevence proti střečkovitosti srnčí zvěře aneb Má smysl odčervovat v lednu?“ Byl jsem redakcí požádán o lektorování tohoto příspěvku. Problematikou střečkovitosti zvěře se dlouhodobě zabývám a k příspěvku jsem měl řadu odborných výhrad. Zpracoval jsem je do podoby odpovědi autorovi s tím, že jsme se domluvili se šéfredaktorem i autorem zaslaného příspěvku na zařazení článku i mé reakce v podzimních měsících, kdy bude uvedené téma aktuální. Jak se ale později ukázalo, autor zaslal shodný příspěvek do redakce časopisu Myslivost, která jej zařadila do zářijového čísla (i s poznámkou prof. Ševčíka). Protože považuji tuto tématiku obecně za velmi závažnou a některé názory autora článku za velmi mylné, dohodli jsme se s redakcí Světa myslivosti na zařazení mé odpovědi do aktuálního čísla časopisu.
Uvedený příspěvek, který popisuje léčebnou praxi u srnčí zvěře v honitbě MS Diana Chotýšany, je jistě veden snahou dosáhnout v této činnosti maximální účinnosti. Podle mých odborných vědomostí i praktických zkušeností však popisovaná praxe obsahuje řadu zásadních pochybení, na něž chci tímto příspěvkem upozornit.
ÚčINNOST ANTIPARAZITÁRNÍCH PREPARÁTŮ
MVDr. Kuneš uvádí, že „…účinek antiparazitik na střečkovitost je pouze na migrující larvy střečka ...“. To jistě není a ani nemůže být pravda, autor si svými poznatky v tomto tvrzení navíc protiřečí.
Je třeba rozlišovat typ střečkovitosti a vývojový stupeň larev. Migrují pouze larvy nejmladšího vývojového stadia podkožního typu střečkovitosti (u nás nejtypičtěji střeček srnčí), a to do začátku zimy; navazující dvě vývojová stadia (zaznamenáváme je od počátku listopadu) jsou již stacionárního typu se známou lokalizací do podkoží hřbetu (Chvála a kol., Kotrlá a kol. aj.). U nosohltanové střečkovitosti (u nás je působena nejčastěji střečkem hltanovým) jsou všechna tři vývojová stadia vázána jen na dutiny nosu a hltanu. Pokud autor článku provádí v honitbě svého MS léčbu na konci kalendářního roku
(v listopadu a později), a jak píše, úspěšně, tak je tomu jen díky účinnosti použitých léčiv na stacionární formy larev střečků, a to bez ohledu na typ střečkovitosti. Předlistopadové larvy podkožního střečka budou velmi pravděpodobně léčivem také postižitelné, avšak vzhledem k jejich ranému vývojovému stupni (nízká celková nebezpečnost pro zvěř) považuji za neodůvodnitelné léčit již v této době (také s respektem k ostatním souvislostem – viz níže). Autorem převzatý argument o účinnosti antiparazitárních přípravků pouze proti migrujícím larvám zřejmě pochází z poznatků získaných v chovatelské praxi hospodářských zvířat, kterou však nelze mechanicky převádět na zvěř. Jako jednoznačný důkaz o účinnosti léčiva proti stacionárním larvám podkožních střečků připojuji fotografickou dokumentaci k případu, který je doplněn vysvětlivkami a komentářem. Souhrnně k tomuto bodu tedy musím konstatovat, že výchozí bod autorových úvah nad celkovou strategií léčby střečkovitosti srnčí zvěře v honitbě MS Chotýšany je chybný.
Kdy a jak předkládat léčivo?
Z příspěvku MVDr. Kuneše vyplývá, že léčivo je srnčí zvěři předkládáno v době probíhající lovecké sezóny této zvěře a že MS hospodaří také s černou zvěří. To jsou informace, které je třeba vzhledem k praxi v honitbě přehodnotit. Zásadně nemohu souhlasit s předkládáním léčiv před 1. lednem kalendářního roku. I při vymezení, jak autor píše, „…úseků či stávanišť zvěře ...“ přece nelze jednoznačně vyloučit přesuny srnčí zvěře v honitbě vlivem zemědělské činnosti, soustřeďování do zimních tlup či na zimní stávaniště, z důvodu změn povětrnostních podmínek, zneklidňování pohybem lidí v honitbě apod. Zvěř z „vyléčeného“ či „rozléčeného“ úseku se tak snadno může objevit v úseku, kde není odstřel pozastaven, čímž dochází k jejímu lovu v době působení přípravku! A to je odborně zásadně nepřípustné. Vždyť nelze lovit od okamžiku zahájení příjmu léčiva (byť i nahodilého či jednorázového), v průběhu léčby a po jejím ukončení v délce podle stanovené ochranné lhůty! A černá zvěř? Při současných populačních stavech sice není její migrační aktivita nijak enormní, ale přesto je tak velká, že nelze vyloučit podíl divočáků na příjmu léčiv předložených srnčí zvěři (tím zároveň zdravotně-hygienickou závadnost zvěřiny černé zvěře). I kdyby veškerá má ostatní argumentace proti praxi v honitbě MS Diana Chotýšany měla zanedbatelnou váhu, tak argumenty uvedené v této části mého příspěvku musí bohatě stačit. Autor jistě sleduje celkový vývoj v oblasti veterinárních léčiv, a proto mi musí dát za pravdu, že paleta využitelných léčivých látek doznala v posledních letech významných změn, zvláště ve směru k tzv. potravinovým zvířatům. Srnčí i černá zvěř patří mezi taková zvířata, a nelze dělat výjimky ze závazných pravidel. Neexistuje tedy jiná možnost, než léčbu srnčí zvěře připravit ke konci kalendářního roku, hned na začátku nového roku léčbu provést a striktně respektovat období léčby i navazující ochrannou lhůtu pro zvěřinu. Takovým přístupem se včas zablokuje vývoj starších (a pro zvěř mnohem více zatěžujících vývojových stadií) larev střečků a zároveň se splní zdravotně-hygienické požadavky spojené s touto léčbou u srnčí zvěře.
DÉLKA PODÁVÁNÍ LÉčIVA
MVDr. Kuneš uvádí, že v honitbě MS Diana Chotýšany se léčivo předkládá sedm dní. Tomuto přístupu příliš nerozumím (v příspěvku zdůvodněn není), přičemž opomíjím podstatně zhoršenou ekonomickou stránku upraveného léčebného zásahu. Co se týká účinnosti proti střečkovitosti, tak v několika odborných sděleních bylo opakovaně prokázáno a zveřejněno, že oba použitelné přípravky (Rafendazol, Cermix) jsou plně účinné již v předepsaném dvoudenním schématu. Prodlužování léčby by mělo smysl jen tehdy, existuje-li zájem ovlivnit léčbou i další parazitózy srnčí zvěře, což je podle našich terénních ověření skutečně možné. O tom se ale MVDr. Kuneš ve svém příspěvku nezmiňuje, takže důvody budou zřejmě ve snaze docílit léčebný zásah proti střečkovitosti u co největšího počtu kusů srnčí zvěře. Prodlužováním léčby se ale také posunuje celková doba bez možnosti lovit (minimálně o pět dní), což se nutně musí nevhodně promítnout do blokování lovu srnčí a později i černé zvěře.
LÉčIVO A KRMIVO
Pokud jsem dobře rozuměl autorově formulaci, přípravná fáze léčebného zásahu je zajištěna jádrem – mačkaným ovsem, do něhož je později přimícháván koupený antiparazitární přípravek. Tento přístup je však rizikový v tom, že použité komponenty mají značně rozdílnou velikost částic. Není proto možné, aby bylo v podmínkách honitby (či kdekoli jinde) dosaženo rovnoměrného propojení obou složek, které je pro vyrovnanost účinku na zvěř také velmi žádoucí. Ano, lze namítnout, že toto „vyřeší“ sedmidenní podávání léčiva. Tím se ale již dostáváme opět k výše zmíněné argumentaci proti prodlužování léčby.
Na závěr chci zdůraznit, že MVDr. Kunešem popsaná „…zbytečnost aplikace anthelmintik v období ledna a února ...“ v žádném případě zbytečností není. Standardně provedená léčba je při doporučeném provedení plně účinná a také bezpečná. Za mé pracoviště, které se podílelo na vývoji výše uvedených veterinárních přípravků, musím konstatovat, že popsaná léčebná praxe v honitbě MS Diana Chotýšany vykazuje zásadní odborná pochybení a nelze souhlasit s tím, aby se stala praxí běžnou. To je i důvod zpracování tohoto příspěvku.