Střílejte průběrné špičáky!

 

00DISK

 

Střílejte průběrné špičáky!

 

Když byl ve Světě myslivosti č. 5/2006 uveřejněn „provokativní“ článek ing. Petra Ziegrossera „Nestřílejte špičáky!“, směrovaný k srnčí zvěři, pobaveně jsem se usmál, neboť jsem předpokládal, že negativní odezva se musí brzy dostavit. To, že se ozvali jen dva oponenti, autora článku pravděpodobně uklidňuje. Ale zamýšlí se také nad tím, že jej nikdo podobným článkem nepodpořil?

Obsah a sdělení obou fundovaných reakcí na příspěvek ing. Ziegrossera byly podle mého názoru téměř vyčerpávající, a je zřejmé, že je napsali zkušení myslivci s odpovědným přístupem k chovu srnčí zvěře. Je neoddiskutovatelnou skutečností, že v plánu lovu trofejové zvěře se musí počítat nejméně s 50 % na I. věkovou třídu. Jaká pravidla si pro stanovení průběrného kusu stanovíme, je na nás, ale logicky se nabízejí paličkáči a slabí špičáci. Povolená délka paroží špičáků se odvozuje od kvality populace srnčí zvěře v příslušné honitbě. Je pravda, že v mnoha honitbách se střílejí paličkáči intenzivně již řadu let, ale zřetelný posun v kvalitě to nepřináší. Ono totiž parožení srnčí zvěře spadá do období pro ni značně nepříznivého.

Ovšem u jelení zvěře je situace poněkud jiná. Navazuji tím na článek „Nestřílejte špičáky! (II.) stejného autora, uveřejněný ve Světě myslivosti č. 9/2006. Článek se týká odstřelu jelenů s prvním parožím. Počátek parožení jelenů a zejména špičáků začíná v období pastevní hojnosti. Pokud v srpnu není výška paroží špičáků nad slechy (byť v lýčí), je nepravděpodobné, že z takového jedince bude dobrý dospělý jelen. Konkrétně v honitbě Libavá se vyskytují koncem července špičáci, kteří mají délku paroží 30 cm a více.

Po přečtení příspěvku ing. Ziegrossera jsem nabyl dojmu, že povyšuje snahu o napravení pochybných praktik některých myslivců nad úroveň osvědčených a dlouhodobě vžitých zásad správného chovu a lovu jelení zvěře v mnohých jeleních oblastech. Připouštím, že jím pranýřovaný šlendrián v nesprávném lovu a evidenci ulovené zvěře existuje (ostatně i já jsem na tento stav upozornil již v několika článcích), ale nemůže to být bráno jako všeobecně praktikovaný způsob hospodaření s jelení zvěří. Je také pravdou, že stavy jelení zvěře se stále „redukují“, každým rokem je uloveno téměř tolik zvěře, kolik jí bylo na jaře nasčítáno, a přesto se nedá říci, že dochází ke skutečnému snížení stavů. Jenže tomu neprospěje omezování lovu špičáků. Domnívám se, že by tomu bylo spíše naopak.

Chov jelení zvěře ve volnosti, zejména v rozlehlých horských revírech, se bude řídit jinými pravidly než v oborách. V takových chovech je nutné lovit všechnu zvěř nevhodnou do chovu co nejdříve. Znamená to tedy, stejně jako u zvěře srnčí, že největší pravděpodobnost potkat špatně založeného špičáka je hned na počátku doby lovu. Nesouhlasil jsem s tím, když byl na určitou dobu omezen lov ročních jeleních špičáků, protože toto omezení nebylo motivováno snahou o zlepšení chovu, ale hledisky čistě ekonomickými. Tehdy zastávaný názor, že za ulovení byť mizerného šesteráka je vyšší finanční přínos než za špičáka, byl scestný. Tento zásah se okamžitě projevil jasně pozorovatelným poklesem kvality trofejí v I. věkové třídě. Právě v době, kdy byl v honitbě Libavá omezen lov špičáků, tito následně chyběli v plnění lovu I. věkové třídy. Pokud měl být plán lovu splněn, docházelo ke snižování náročnosti při lovu jelenů na druhé či třetí hlavě, příp. se sahalo i do vyšších tříd. (Domnívám se, že tato skutečnost byla důvodem toho, proč jsou na Slovensku špičáci zařazeni do samostatné věkové třídy. Nedochází tak k situaci, že průběrný lov špičáků je nahrazován odstřelem starších, tří- a čtyřletých jelenů.) Jenomže taková praxe je v příkrém rozporu se snahou o co nejvyšší zastoupení samčí zvěře ve vyšších věkových třídách. Pouze důsledným plněním odstřelu v I. věkové třídě můžeme nechat silné a nadějné jedince dozrát. Vzhledem k tomu, že o slabé trofeje jelenů I. věkové třídy nebyl mezi hosty valný zájem, brzy se od experimentu upustilo. Ostatně vždy, i po dobře provedeném průběrném odstřelu, zůstane v chovu dostatek nekvalitních  jelínků, aby bylo v I. věkové třídě co lovit. Čím dříve a radikálněji se zasahuje do této třídy, tím méně je třeba zasahovat do II. věkové třídy.

Základem kvalitního chovu veškeré trofejové zvěře ve volnosti je podmínka, že skutečné stavy nesmí být výrazně vyšší než normované. Musí se dbát na to, aby byl vyrovnaný poměr pohlaví. Dokladem toho je kvalita jelení zvěře v honitbě Libavá, i když i tam mají skutečné stavy dosti daleko ke stavům optimálním. Hned od počátku založení chovu v této oblasti platila zásada, že co do chovu nepatří a škodí mu, musí být uloveno co nejdříve. Od 60. let se bez omezení stříleli špičáci do výše slechů. Později se povolená výška zvyšovala a během 90. let již bylo povoleno střílet špičáky s výškou paroží do 30 cm. Právě toto opatření podporovalo základní požadavky na budoucí kvalitu jelenů, kdy trofej byla posuzována z pohledu délky, síly a rozlohy. Počet výsad nebyl nikdy limitující, protože ve volném chovu nadměrný počet výsad jde vždy na vrub síly lodyhy.

Připouštět možnost napravování chyb ze zanedbaného nebo opožděného lovu dodatečnou selekcí v přezimovacích obůrkách nepovažuji za myslivecky správné. Potom by stačilo k tomu ještě dodat, že „správným“ a „vydatným“ přikrmováním po dobu pobytu v obůrce může i z mizerného špičáka vyrůst dobrý poplatkový jelen ... Možnost potkat špatného špičáka v rozlehlých horských revírech se často neopakuje, a proto je třeba využít každé příležitosti k lovu již před říji. V tu dobu ještě nespěcháme, až na výjimky, s odstřelem kolouchů, takže se můžeme soustředit na lov špatně založených špičáků. Spekulace o tom, že může jít o sirotka nebo o jinak náhodně postiženého jedince, neobstojí. Pokud je slabý, do dalšího chovu nepatří. Navíc je zbytečným pastevním konkurentem. Čím více jelenů I. věkové třídy a slabých laní je uloveno při individuálním lovu, tím menší je potom tlak na organizování honů ke konci roku.

Proto říkám: střílejte průběrné špičáky, a to co nejdříve!

Ing. Lubomír Klement, Lipník nad Bečvou