Úvodník 10/2006

00UVOD

Úvodník

 

Ing. David Vaca, Ph.D.

 

Vážení čtenáři,

letošní horké léto – klimaticky, i tím, co se odehrávalo v naší největší myslivecké organizaci – je za námi a nastává čas podzimu, období honů, ale také začátku přikrmování zvěře. Podzim je ve znamení častějšího setkávání myslivců. Na společných loveckých akcích a posledních lečích bude určitě dost času probrat s přáteli letošní úlovky, ale též zamyslet se nad aktuální situací v naší myslivosti.

Při hovorech s několika známými jsme se samozřejmě dostali k situaci v Českomoravské myslivecké jednotě. Reakce mých přátel byly často poněkud rozpačité, přičemž příslušná část našeho rozhovoru zpravidla končila konstatováním, že je zbytečné zabývat se politikou a smysluplnější je věnovat čas „mysliveckým věcem“. Zima se blíží, je třeba připravit zásoby krmiv, zkontrolovat krmelce, bude jelení říje, začnou naháňky … Je jasné, že problémy, kterými prochází ČMMJ, jsou dlouhodobé a jejich řešení není v dohledu, což mnohé její členy unaví. Často se přidá pocit bezmoci z nemožnosti ovlivnit dění z pozice jednotlivce. Jak řekl jeden známý: „Je to politika a na tu nemám čas a ani nemám chuť se v ní šťourat!“ Já si jen nejsem jist, zda je to dobře …

Věnujme se tedy oněm „myslivečtějším věcem“. Pravidelným diskusním tématem mezi myslivci nejen z polních honiteb je úbytek drobné zvěře a vzpomínání na staré časy, kdy jí bylo hodně. Mám pocit, že v dnešní hektické době, kdy není na nic čas, se trochu vytrácí fakt, že tomu, „aby bylo zvěře hodně“, je nutné věnovat více úsilí. V tomto čísle časopisu přinášíme materiál o jedné z jihomoravských honiteb, kde se díky nemalým investicím do zlepšení péče o zvěř a krajinu daří obnovovat stavy drobné zvěře. Pro tamní myslivce je to jistě povzbuzující. A je to důkaz, že když se chce, tak to jde.

O několik stránek dál se v rozhovoru s ing. Janem Jenišem zabýváme neméně důležitým tématem, jímž je situace v chovu jelení zvěře ve volných honitbách. Také v tomto případě si stěžujeme na to, že chov jelení zvěře ve volných honitbách je na špatné úrovni, že nám chybí jeleni vyšších věkových tříd, že v populaci převažuje holá zvěř atd. Jaké je řešení? Najdeme ho v mysliveckých učebnicích – těch dnešních, i těch, které byly vydány před desítkami let. Opět však závisí na nás, na naší chuti chtít něco změnit a samozřejmě na možnostech příslušné změny prosadit a provést. V této souvislosti není možné opomíjet vlastníky honebních pozemků, jejichž záměry se nutně musí promítnout do mysliveckého hospodaření. 

Společným jmenovatelem výše uvedeného je lidský faktor, a je jedno, jestli jde o záležitosti politicko-myslivecké, či výhradně myslivecké. Mějme na paměti, že pokud chceme zlepšit stav jakékoliv věci, v mnohém záleží pouze na nás a na naší vůli. Jinak budeme donekonečna plakat nad rozlitým mlékem a vzpomínat, jak bylo dobře.