Medvěd je opět stálým druhem naší zvěře
00HON
Medvěd je opět stálým druhem naší zvěře
Doc. Ing. Jaroslav Červený, CSc., a Doc. RNDr. Petr Koubek, CSc.
Velké šelmy v posledním desetiletí poutají zvýšenou pozornost nejen našich myslivců, zoologů a ochránců přírody, ale zejména různých sdělovacích prostředků. Medvěd hnědý (Ursus arctos) je sice ve společnosti rysa a vlka z tohoto hlediska poněkud opomíjeným druhem, nicméně i o něm bylo v tomto období publikováno velké množství informací (např. články v mysliveckých časopisech: Myslivost, 1996 (11): 34; Myslivost, 1995 (11): 27; Myslivost, 1996 (8): 34; Myslivost 1997 (1): 20; Svět myslivosti, 2004 (2): 16-20. Přesto určitě není na škodu zopakovat si na tomto místě některé již dříve publikované a snad již i obecně známé skutečnosti.
Krátký výlet do historie
V Čechách byl medvěd hnědý vyhuben v průběhu 18. a 19. století. Poslední doložený zástřel pochází od Jeleních Vrchů v želnavském polesí na Šumavě z 14. listopadu 1856, kdy lesník Jan Jungwirth ulovil medvědici. Nedoložené údaje však nasvědčují ještě o pozdějším výskytu druhu v této oblasti (např. 1864, Olšina; 1870 Debrník). Na ostatním území Čech byl medvěd hnědý vyhuben již mnohem dříve. Např. v Brdech byl poslední výskyt medvěda zaznamenán v r. 1660, v Křivoklátských lesích byl poslední medvěd uloven 21. 8. 1692, v Krkonoších 16. 11. 1726, v Jizerských horách v r. 1741 a r. 1763 v Krušných horách na Ašsku.
Na Moravě, zejména v Jeseníkách a v Beskydech, se medvědi udrželi déle než v Čechách, pravděpodobně díky pravidelným potulkám jedinců ze Slovenska. Na Drahanské vrchovině byl poslední zástřel evidován r. 1683, na Českomoravské vrchovině byl poslední medvěd uloven r. 1717 v revíru Předín, v Jeseníkách kolem r. 1790 nedaleko Jeseníku. Ještě po r. 1850 bylo uloveno sedm medvědů v oblasti Moravskoslezských Beskyd a Vsetínských vrchů: 1860 v revíru Salajka, 1876 na Baraní a na Ostravici, 1885 u Rožnova, 1886 opět na Ostravici, v r. 1887 na Travném u Horní Morávky a v r. 1890 u Valašské Bystřice. Poslední moravský medvěd byl pravděpodobně uloven r. 1893 na bývalém arcibiskupském velkostatku Hukvaldy, někteří autoři však tento údaj zpochybňují. Jeden medvěd se toulal ještě r. 1908 po Moravskoslezských Beskydech v okolí Baraní a Kavalčanky, ten se však vrátil zpět na Slovensko. Od té doby nebyl medvěd hnědý na území ČR znám více než půl století. Zpět se na naše území začal šířit po konci 2. světové války.
Obecně lze za hlavní příčiny zániku populace medvěda hnědého (ale i ostatních velkých šelem) na historickém území Čech, Moravy a Slezska označit přímé pronásledování člověkem a výrazné změny ve skladbě lesů, které posléze vyústily v rozsáhlé odlesňování. Intenzivní pronásledování velkých šelem mělo své počátky již v dobách hospodářského podnikání renesančních velkostatků, tedy přibližně od konce 15. století. Nejradikálnější ústup se však datuje do dob tereziánských a josefínských, kdy vedle nařízeného „hubení velkých šelem myslivci i poddanými“ došlo následkem lesních řádů, vydaných v letech 1754 až 1756 císařovnou Marií Terezií, k poměrně rychlé přeměně původních přirozených a pralesovitých lesních porostů na uměle zakládané monokultury. Pozdější reformy osvíceneckého absolutismu, zejména lovecký řád Josefa II. z r. 1780, umožňující hubení velkých šelem každému a kdekoliv, pak již zastihly populace velkých šelem na ústupu a přispěly k urychlení jejich zániku na většině území.
Kuriozitou je výskyt medvědů uniklých ze zajetí. Např. r. 1913 byl v Sušici (okr. Klatovy) uspořádán hon na medvěda, po jehož zastřelení se zjistilo, že unikl potulným medvědářům. V r. 2000 se ve Vsetínských vrších vyskytoval mladý samec, tzv. Míša z Brodské, který projevoval známky ochočení. Za 71 dní svého pobytu ve volné přírodě zlikvidoval celkem sedm včelínů, 28 slepic, tři kuřata, tři krůty, 239 králíků, 27 ovcí a jedno tele. Za jeho působení zaplatil stát náhrady ve výši 192 620 Kč.
Jak se v současnosti u nás medvědi sledují
Údaje o rozšíření a početnosti medvěda hnědého jsou získávány zejména z publikovaných údajů v odborné literatuře, z nepublikovaných databází různých institucí (např. Akademie věd ČR, muzea, univerzity, pracoviště Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, národní parky či chráněné krajinné oblasti) nebo z příležitostních hlášení o pozorování medvědů. V obdobích 1991-1995, 1999-2000 a 2002-2003 byly do všech 5576 honiteb ČR a do 39 regionálních pracovišť ochrany přírody (Správy národních parků a chráněných krajinných oblastí, pracoviště AOPK ČR) zaslány speciální dotazníky o výskytu vybraných druhů savců, včetně medvěda. V těchto dotaznících byla zaznamenávána nejen přímá pozorování dospělých jedinců a mláďat, ale i nálezy stop, kořisti a dalších pobytových znamení. Návratnost vyplněných dotazníků byla 63,7-85,8 % u honiteb a 46,2-94,9 % u pracovišť ochrany přírody. Požadované informace o výskytu medvěda byly obsaženy v různých obdobích od 0,1 % do 1,4 %. Celkový počet údajů získaných touto metodou byl 487. Obdobná dotazníková akce se uskutečnila i za období 1994-1995, zpracování těchto údajů však ještě není dokončeno.V Chráněné krajinné oblasti Beskydy byly údaje o výskytu medvědů získávány také při pravidelném zimním stopování na sněhové obnově.
Rozšíření druhu se hodnotí podle výskytu v jednotlivých kvadrátech standardizované mapovací sítě U.T.M. (P 6‘x M 10‘) o velikosti kvadrátu 134,4 km2 (11,2 x 12 km), většinou v desetiletých obdobích. Za občasný (resp. vzácný) je považován výskyt v méně než 50 % sledovaného období, za nepravidelný ve více nebo rovno 50 % a méně než 75 % sledovaného období, za pravidelný ve více nebo rovno 75 % sledovaného období.
Současný výskyt medvědů u nás
Novodobé pozorování medvěda hnědého se na území ČR obdobně jako u rysa ostrovida či vlka obecného datuje od období po r. 1945. Na rozdíl od rysů a vlků však k šíření medvědů docházelo až mnohem později, a to v důsledku růstu medvědí populace v sousedním Slovensku po r. 1960. První údaj o výskytu pochází sice již z r. 1946, kdy byl medvěd pozorován v pralese Razula u Velkých Karlovic na Javorníkách, další pozorování však na sebe nechala poměrně dlouho čekat. Druhé konkrétní pozorování totiž pochází až z konce května 1963, kdy několik osob pozorovalo medvěda v časných ranních hodinách v blízkosti železniční stanice ve Velké nad Veličkou (okr. Hodonín) na úpatí Bílých Karpat. Další pozorování pochází z Beskyd z r. 1970 a od r. 1972 začali medvědi navštěvovat hory východní Moravy pravidelněji. Pouze mezi rokem 1983 a 1987 byla pozorování méně častější. Většina zjištěných výskytů pochází z Beskyd (Moravskoslezské Beskydy, Vsetínské vrchy a Javorníky). V těchto oblastech se dá výskyt medvědů také označit od r. 1980 za častý, v Bílých Karpatech za pravidelnější a na ostatním území ČR pouze za náhodný. V Beskydech byli medvědi zjištěni i v zimním období, byly nalezeny zimní brlohy a jsou zaznamenána též pozorování medvědic s medvíďaty. Konkrétní důkazy o narození mláďat na území ČR však scházejí.
Někteří jedinci občas migrují i poměrně daleko z Beskyd, přičemž musejí překonat relativně přehledné, zemědělsky intenzivně obhospodařované a bezlesé oblasti. Zvýšený počet pozorování v těchto oblastech vyvolává klamný dojem o výskytu více medvědů na větším území, ačkoliv vždy jde pouze o potulky jednoho jedince. Takto se např. jeden mladý samec zatoulal v březnu a dubnu r. 1989 až do Jeseníků, do podhůří Orlických hor, na Českomoravskou vrchovinu a na Drahanskou vrchovinu, kde prokazatelně prošel v období od 14. 3. do 22. 4. trasu dlouhou nejméně 350 km a jen na území ČR se musel pohybovat na více než 4000 km2. Konec potulky tohoto jedince ukončila až narkotizační střela, která mu po oddělení jehly v těle následně přivodila i smrt. Jiný mladý medvěd došel v květnu 1994 dokonce až na Náchodsko. Další medvědi se vyskytovali v květnu 1993 a v dubnu až říjnu 1996 v Jeseníkách, v červnu 1995 v Oderských vrších a v červenci 2002 v oblasti Moravského krasu. Naprosto unikátní je zjištění zatoulaného medvěda v červnu a červenci 2002 v průmyslové oblasti Ostravska, kde jeden mladý jedinec pobýval několik týdnů v opuštěných sadech v okolí uhelných dolů v Orlové. Výskyt medvěda hnědého na našem území zároveň představuje nejzápadnější okraj rozšíření karpatské populace tohoto druhu. I když pozorování medvědů na území ČR neustále přibývá, je jeho početnost zoology odhadována jen na dva až pět jedinců (tab. 1). Od r. 1996 těmto údajům odpovídají i vykazované hodnoty JKS, kdy se medvěd hnědý poprvé objevil v mysliveckých statistických výkazech (1996 – 2 ks, 1997 – 0 ks, 1998 – 1 ks, 1999 – 0 ks, 2000 – 4 ks, 2001 – 3 ks, 2004 – 3 ks, 2004 – 3 ks, 2005 – 5 ks, 2006 – 4 ks). Rozmnožování medvědů není na našem území zatím jednoznačně potvrzeno, není však také ani zcela vyloučeno.
Vývoj populace medvěda hnědého v ČR po r. 1945 je patrný z obr. 1-5 a z tab. 2. Zatímco v obdobích 1945-1949 a 1960-1969 (obr. 1) byl výjimečný výskyt tohoto druhu znám pouze z jednoho mapovacího čtverce (0,16 % území ČR, tj. 130 km2), v období 1970-1979 (obr. 2) byl občasný výskyt zaznamenán již v 17 čtvercích (2,71 %, tj. 2280 km2). Šíření medvědů pokračovalo i v období 1980-1989 (obr. 3), kdy byl výskyt stále ještě občasného charakteru zaznamenán již v 41 čtvercích (6,53 %,tj. 5510 km2). Obdobná situace byla i v období 1990-1999 (obr. 4). Tehdy byl výskyt medvěda znám celkem také z 41 čtverců (6,53 %, tj. 5510 km2), avšak již ve čtyřech čtvercích (0,63 %, tj. 540 km2) bylo možné výskyt označit za nepravidelný. V období 2000-2003 (obr. 5) byl výskyt znám sice jen z 25 čtverců (3,98 %, tj. 3360 km2), přičemž nepravidelný výskyt je znám opět ze čtyř čtverců (0,63 %, tj. 540 km2), avšak v dalších čtyřech čtvercích (0,63 %, tj. 540 km2) jde o výskyt pravidelný.
Poděkování
Na tomto místě je naší povinností poděkovat všem členům honiteb v celé ČR, jakož i všem pracovníkům ochrany přírody, kteří laskavě uvedli svá pozorování v dotaznících. Zvláštní dík patří D. Bartošové a F. Šulganovi (CHKO Beskydy), L. Kuncovi (Ostrava) a všem členům tzv. „Vlčích hlídek“, kteří se podíleli na monitoringu výskytu medvěda.
Tento příspěvek vznikl v rámci řešení projektu GA ČR číslo S6093003.
Autoři pracují v Ústavu biologie obratlovců AV ČR v Brně.