Z NAŠICH HONITEB

 

00HON

Z našich honiteb

Jelen s abnormálním parožím

Dne 2. listopadu t. r. jsem využil nečekané sněhové nadílky a šoulal jsem se svým čtyřnohým kamarádem již od svítání revírem našeho Mysliveckého sdružení Liščí kámen Libouchec (okr. Ústí nad Labem). Asi v 10:30 hod. jsem se dostal v poměrně hustém porostu do blízkosti pěti kusů holé jelení zvěře a jednoho jelena. V první chvíli jsem měl dojem, že jelen je dobře založený špičák, ale jeho silueta mi byla podezřelá. Až při důkladnějším obeznání jsem pochopil, že jde o zcela atypickou trofej jelena přibližně na konci I. věkové třídy.

 

Po jeho ulovení jsem zjistil, že jelen měl poraněné oba přední běhy v kolenou. Zranění bylo téměř zhojené, avšak oba klouby byly trvale deformovány. Na jednom ze zadních běhů bylo taktéž znatelné zhojené svalové poranění. O příčině úrazu lze jen spekulovat, šlo asi o kontakt s dopravním prostředkem někdy v době parožení. Výše uvedené skutečnosti byly pravděpodobně příčinou zvláštního paroží, které jelen nasadil.

Text a foto mgr. Martin Laníček, MS Liščí Kámen Libouchec, http://liscikamen.sweb.cz

Shazují srnci své parůžky v září?

O tom, že srnci mohou shodit své parůžky již v září, byl v odborných mysliveckých periodikách popsáno mnoho stran. Obecně však platí, že staří srnci shazují parůžky jako první, a to většinou nejdříve v říjnu, a mladí srnci mohou nosit svou ozdobu až do konce prosince, což u nich není zvláštností.

Zajímavý případ, který popíši, se stal ing. Přibylovi, mysliveckému hospodáři naší honitby Sudice u Boskovic, kde mám čest vykonávat právo myslivosti. Dne 21. září t. r. ulovil tělesně slabého srnce – nerovného šesteráka se slabšími parůžky, jenž jevil známky podvýživy s vizuálně deformovanou dolní čelistí. Při ohledání srnce na místě ulovení vše nasvědčovalo tomu, že příčinou deformace čelisti je kulminující aktinomykóza. Překvapení však nastalo, když se při oddělování hlavy odlomil levý parůžek. Na srncův zřetelně nižší věk to byl jev až nepřirozený. Při preparaci lebky jsem zjistil, že srnec měl na dvou místech zlomenou levou část dolní čelisti, přičemž jedno místo již bylo osifikováno. Co způsobilo tříštivou zlomeninu lze jen spekulovat. Bezesporu šlo o silný náraz do tvrdé překážky. Podle stupně vyhojení jsem usoudil, že zlomenina nebyla starší jednoho měsíce, během nějž srnec musel trpět krutou bolestí, zvláště při braní paše a přežvykování. Tomu odpovídala i jeho tělesná hmotnost – 11 kg.

Věk srnce odhaduji podle opotřebení stoliček na čtyři roky. Při důkladné prohlídce již vybělené lebky byl patrný vznik štěrbiny mezi pučnicí a růží pravého parůžku (obr.), takže lze předpokládat, že srnec by asi do týdne shodil. Jaké příčiny vedly s ohledem na jeho nízký věk k předčasnému oddělení parůžku, můžeme jen spekulovat. Každopádně jde o důkaz toho, že výjimky vždy potvrzují pravidlo.         

Text a foto Pavel Scherer, Sudice

Hubertova družina ve Šluknově

Organizování hubertské jízdy na Střední lesnické škole ve Šluknově patří již k dlouholetým tradicím. Studenti ve spolupráci s pedagogy si touto formou připomínají svátek sv. Huberta a v několikadenní přípravě pilně nacvičují celý ceremoniál. Letos se akce uskutečnila 3. listopadu.

Na přední nádvoří školy přijel v bryčce Hubert a jeho písař, oba oblečeni v dobových kostýmech a doprovázeni četnou družinou střelců, psovodů a sokolníků. Poté, co byl Hubert přivítán ředitelem školy PhDr. Milanem Janouškem, zazněly lovecké fanfáry zakončené salvou vypálenou z brokovnic. Následně se Hubert s ředitelem školy vypravili v bryčce za doprovodu družiny, žáků a personálu školy na šluknovské náměstí. Před radnicí oznámil Hubert starostovi Šluknova, že přejímá po tento den vládu nad městem a převzal symbolické klíče od městských bran (obr.). Hubertská jízda byla následně zakončena Svatohubertskou mší v místním kostele, kde byla připomenuta osoba sv. Huberta a jeho duchovní odkaz pro současnou společnost.

Pěkný den zakončila ve večerních hodinách tradiční Hubertská zábava, která patří mezi oblíbené podzimní společenské akce.   

KL