Úvodník 2/2007

00UVOD

Úvodník

Doc. ing. Vladimír Hanzal, CSc.

Vážení čtenáři,
začíná měsíc únor, v pranostikách spojovaný s přítomností vlka, který je ovčákovi v tuto roční dobu milejší než slunce. Také sedlák byl před naším vstupem do EU raději, když se zasněženou krajinou proháněl vítr a vlci, neboť zima se sněhem je příslibem dobré úrody. Letošní zima však příliš úrody neslibuje, protože její průběh je zcela opačný než v roce loňském.

Ztráty na zvěři v minulém roce byly v některých oblastech velmi vysoké. Způsobily je nejen tvrdé  klimatické podmínky, ale také nezodpovědné chování návštěvníků lesů. V některých honitbách se na úhynech zvěře podíleli sami myslivci svým amatérským metodickým přístupem k přikrmování spárkaté zvěře jadrným krmivem, či dokonce předkládáním pšenice.
Vzhledem k tomu, že úhyny zvěře neznamenaly její totální likvidaci, bylo možné považovat je s určitou nadsázkou za „zásah vyšší moci“ a pomoc při řešení problému s přemnoženou černou zvěří. Řada uživatelů honiteb se v posledních letech dostala do nezáviděníhodné situace se škodami působenými divočáky na zemědělských kulturách, takže loňské plošné úhyny selat a slabé mladé zvěře přispěly ke snížení početních stavů černé.
Ani ve snu mne však nenapadlo, že si mnozí myslivci budou stěžovat, že po tuhé zimě 2005/2006 ubylo nejen srnčí zvěře, ale že je hlavně málo divočáků. Úbytek srnčí nesou těžce, neboť se obávají, že poplatkoví zahraniční lovci nebudou mít co střílet a snížení počtu černé bude mít dopad na obsah mrazících boxů. Protože to nebyly ojedinělé nářky, sám sebe jsem se tázal: „Kam se ubíráš, česká myslivosti?“
Na jedné straně zástupci naší republiky přesvědčovali v březnu 2006 ve Štrasburku členy pracovní skupiny pro vytváření Evropské charty pro lov a biodiverzitu o tom, že naše myslivost není pouhým sportem, ale že je to ušlechtilá a smysluplná činnost, a že jedině prostřednictvím této činnosti jsme schopni zajistit racionální hospodaření se zvěří. Tedy činnost nadmíru odborná a záslužná, kterou myslivci navíc dělají zadarmo.
Na druhé straně však stojí tvrdá realita života spočívající v zaměření mnoha myslivců na lov voliérových bažantů (ti divocí jsou vesměs vzácní), srnčí a černé zvěře, bez ohledu na ostatní souvislosti. Kolik myslivců a uživatelů honiteb se snaží dosáhnout vyváženého stavu v honitbách, kolik jich z vlastní iniciativy komunikuje s vlastníky honebních pozemků nebo jejich nájemci a podílí se na zakládání tzv. biopásů, zvěřních políček apod.? Stačí se podívat jak (ne)jsou využívány nabízené dotační podpory na zvelebení životního prostředí zvěře. Že to není utopie a jde to, dokazují již řadu let myslivci z kraje Vysočina a řada dalších. Ale to jsou bohužel stále spíše výjimky. 
Potom můžeme těžko přesvědčit své okolí a Evropu, že řízený lov a myslivost jsou jednou z hlavních složek ochrany přírody na starém kontinentu.