Kolekce historických zbraní karlovarských puškařů z 18. století - Vrcholné umění své doby
Karlovy Vary byly jako proslulé lázně v minulých dobách velmi hojně navštěvovány příslušníky evropské aristokracie. Vzhledem k tomu, že k dobovému pojetí lázeňské léčby patřil pestrý společenský život a okolí lázní oplývalo bohatými loveckými revíry, k dobrému tónu patřilo, aby si návštěvník lázní odvezl domů jako suvenýr kromě jiného i kvalitní zbraň. Pistole a pušky, práce slavných karlovarských puškařů a mistrů vyhledávala v 18. století společenská elita z celého „starého kontinentu“.
Navíc je z historie známa skutečnost, která proslavila karlovarské zbraně po celé Evropě: ve vítězné bitvě s Turky u Cesmy v r. 1770 zastřelil velitel ruského loďstva A. G. Orlov nepřátelského tureckého kormidelníka právě karlovarskou puškou. Za toto vítězství mohl používat ke svému příjmení na základě rozhodnutí ruského panovníka přídomek Cesmenský Tato událost svědčí o proslulosti zbraní z Karlových Varů, kterou snad ještě přesvědčivěji dokazuje jejich zastoupení v nejvýznamnějších sbírkách zbraní v Evropě i zámoří.
KARLOVARŠTÍ PUŠKAŘI
Traduje se, že základ karlovarského puškařství položili chebští mistři, kteří v poměrně klidných Karlových Varech hledali útočiště v době třicetileté války před řáděním vojenské soldatesky a negativními důsledky dlouhotrvající války. Zda tomu tak bylo, se dodnes přesně neví, neboť i Karlovy Vary trpěly za třicetileté války častou přítomností vojsk. Jisté však je, že od druhé poloviny 17. století došlo v tomto městě k rozkvětu puškařského řemesla, který vyvrcholil v první polovině 18. století. Z r. 1673 je známo v Karlových Varech deset mistrů – puškařů, v r. 1700 jich bylo v karlovarském cechu již 19 a přibližně kolem r. 1738 dokonce 26. Od druhé poloviny 18. století však význam karlovarského puškařství postupně klesal. V r. 1788 již vyrábělo zbraně bylo pouze 12 mistrů, jimž zřejmě zasadily těžké rány jak celoevropský ozbrojený konflikt s revoluční Francií, tak napoleonské války. V r. 1835 se karlovarský puškařský cech, který tehdy čítal již pouze devět členů, rozešel.
Puškaři to v tehdejší době neměli jednoduché. Významnou roli hrály stejnou měrou zkušenosti nahromaděné po generace a dobré jméno firmy. Zkušenosti se předávaly ústně, neboť neexistovaly odborné učebnice ani řemeslnické vzdělávací instituce. Poznatky o materiálu a technologiích se získávaly v praxi, podstata mnoha chemických a fyzikálních procesů nebyla známa. I v Karlových Varech setkáme s rodinami puškařů, v nichž se puškařské řemeslo dědilo z generace na generaci – 100 i 150 let. K těm nejvýznamnějším patřily rodiny Becherů, Peterů, Breitenfelderů, Poltzů atd. Synové se učili řemeslu u svého otce – mistra a pak odcházeli na zkušenou, nejčastěji do Vídně. Aby splnili poměrně přísné požadavky cechovních předpisů, museli po vyučení být minimálně tři roky „na vandru“ a další tři roky pracovat ve Vídni. Pro přijetí do cechu předkládali náročný mistrovský kus, nejčastěji umně zpracovanou pušku nebo pár pistolí.
Dochované práce karlovarských puškařů jsou opravdu jedinečné. Vyznačují se vynikající celkovou kompozicí všech použitých materiálů a vysokou kvalitou řemeslného zpracování včetně barevného a optického sladění, které z nich činí doslova šperk. Karlovarští puškaři dokázali maximálně využít možnost volby dřeva, z něhož byla vyrobena pažba, takže se jeho kresba i barevný tón staly neoddělitelnou součástí celkového estetického dojmu ze zbraně. S tím úzce korespondují bohatě provedené rytiny na kovových částech, obohacené o zlato a stříbro. Zbraně proto mnohdy opravdu představují vrchol puškařského umění své doby. Z těchto důvodů není většina známých prací volně v prodeji. Převážná část zbraní karlovarských puškařů je v majetku veřejných kulturních institucí nebo ve velkých soukromých sbírkách nepřístupných veřejnosti. Nutno říci, že je to zcela oprávněné, neboť ve většině případů jde o předměty, pro něž se užívá označení národní kulturní poklad a patří jim statut kulturních památek.
KOLEKCE ZBRANÍ KARLOVARSKÝCH PUŠKAŘŮ
Z výše uvedených důvodů lze za velmi výjimečnou kolekci prací tří významných karlovarských puškařů, kterou představím v následujících řádcích. Kolekce společnosti Aryon obsahuje křesadlovou jednušku od Paula Breitenfeldera, křesadlovou pistoli od Leopolda Bechera mladšího a pár dvouhlavňových pistolí s křesadlovými zámky od Karla Roschera. Všechny zbraně pocházejí přibližně z období let 1750-1800.
Křesadlová broková jednuška Paula Breitenfeldera
Zřejmě nejstarší zbraní z tohoto souboru je křesadlová brokovnice, nesoucí na hlavni raženou a zlacenou značku Paula Breitenfeldera. Zbraň, pocházející přibližně z r. 1750, byla vyrobena zejména pro lov kachen, proto pro ni také někdy používá název kachnice.
Zbraň má hlaveň zdobenou kombinací ražby, rytí a zlacení. Na zámkové desce se vyjímá celoplošná rytina na ztmaveném podkladu, zobrazující štvanici na jelena. Souprava je mosazná, zlacená v ohni. Na protizámkové desce je výjev z tureckých válek. Šarvátka je zobrazena velmi realisticky, přičemž je dodržena dobová symbolika pro vyobrazení těchto scén. Křesťané přicházejí zleva, neboť symbolizují dobro, které vychází od srdce. Navíc je povzbuzuje polnice v rukou jednoho z křesťanských jezdců, která symbolizuje andělské troubení. Prapory zcela vlevo současně představují příchod další pomoci. Turci představující zlo přicházejí jako pohané zprava. Na botce pažby je vyobrazena štvanice na jelena a bohyně Diana. Mosazná destička s loveckými motivy obepíná i jazýček dnového šroubu, což je pro karlovarské práce typické.
Paul Breitenfelder patřil k evropsky proslulé puškařské rodině, která v Karlových Varech působila od konce 17. do počátku 19. století. Vladimír Dolínek ve své knize o českých puškařích uvádí 12 příslušníků této rodiny. Paul Breitenfelder je v Karlových Varech připomínán r. 1748, kdy byla jeho kulovnice cenou ve střelecké soutěži. Autor světového seznamu puškařů Eugene Heer vymezuje jeho činnost rozmezím let 1720-1750.
Křesadlová pistole Leopolda Bechera ml.
Křesadlová jezdecká pistole zastupuje v kolekci proslulou puškařskou rodinu karlovarských Becherů, konkrétně Leopolda Bechera ml. Dějiny zbrojní výroby znají dva Leopoldy Bechery – otce a syna. Oba patřili k nejlepším karlovarským puškařům. Popisovaná pistole pochází z dílny Leopolda Bechera ml., jenž působil v Karlových Varech od r. 1750, kdy se stal mistrem, až do r. 1788.
Zbraň pochází z páru a signatura „L. BECHER“ je umístěna na zámkové desce mezi rameny pera baterie. Mosazná souprava je zlacena v ohni, výzdoba je plastická, poloreliéfní. Ve výzdobě zámkové desky a kohoutu jsou již použity rokokové motivy, které najdeme i na kování. Výzdoba je atypická hlavně geometrickými motivy. Hlavice rukojeti má tvar orlí hlavy. Tento motiv se u hlavic rukojetí karlovarských pistolí vyskytoval v letech 1770-1800. I na této zbrani můžeme nalézt dobovou symboliku. Na palcovém štítku je totiž zobrazena postava trubače, stojícího na kouli. Koule byla použita jako symbol vrtkavosti osudu. Proto také stojí trubač na kouli pouze jednou nohou, druhou má mimo. Zbraň je celopažbená, pažba je ze ztmavlého ořešákového dřeva v provedení s kvalitními řezbami s opět rokokovými motivy.
Leopold Becher ml. vyrobil prokazatelně několik zbraní s těmito motivy. Pár pistolí s francouzským křesadlovým zámkem od tohoto puškaře, opatřený taktéž výše popsanými stylizovanými hlavicemi na rukojeti ve tvaru orlí hlavy, je např. součástí sbírky palných zbraní Národního muzea ČR.
Pár pistolí Karla Roschera
Pár pistolí z dílny Karla Roschera má pro poznání dějin českého puškařství trochu jiný, ale o to větší význam než výše uvedené zbraně. Tento výrobce signoval své zbraně, které se podařilo identifikovat, pouze jménem a příjmením bez udání místa působení. Přestože bylo známo, že v Karlových Varech a v krušnohorských Vejprtech působilo přinejmenším pět dalších puškařů s příjmením Roscher, předpokládalo se, že Karl Roscher zřejmě byl karlovarským puškařem. Definitivní důkaz podávají zbraně popisované v tomto článku: na zámkových deskách mají signaturu „KARL ROSCHER / IN KARLS BAD“. Poznání dějin karlovarského puškařství se tak posunulo o pořádný kus dále.
Roscherovy pistole pocházejí přibližně z období 1740-1760. Jejich kování je mosazné, zlacené, na hlavicích jsou znázorněny jezdecké souboje (chladnou zbraní i pistolový). Zámky a hlavně sice zdobeny nejsou, ale oproti tomu představují jednu ryze technickou zajímavost: hlavně jsou zpředu spojeny železnou objímkou, tvořící dva převlečné prstence, mezi nimiž vybíhá výrazná muška. Vzadu jsou upevněny přes čtyřhrany vyčnívající z dnových šroubů pomocí šroubů do prstencové objímky, vybíhající do jazýčku. Nejsou spojeny lištou. Jde o zajímavé, ve své době poměrně vzácné technické řešení, které mohlo zjednodušit údržbu zbraní. Na lučíku je výjev bohyně Diany se psem, palcový štítek je rokokový, místo pro monogram či erb majitele je volné. Rukojeti a předpažbí zbraní jsou ořešákové, tmavě mořené, jednoduše zdobené zvýrazněnými liniemi kolem kování.
Nezbývá než konstatovat, že v případě popsané kolekce jde o zcela unikátní a v zásadě již neopakovatelný soubor zbraní příslušníků tří nejvýznamnějších puškařských dynastií z Karlových Varů. Kolekce pochází z doby, kdy byl věhlas karlovarských puškařů znám v celé Evropě. Obsahuje nejen zbraně špičkově řemeslně zpracované a zdobené, ale současně i technicky zajímavé, přičemž dvě z nich zároveň významně rozšiřují dosud známé poznatky o karlovarských puškařích. Technický stav jednotlivých zbraní celé kolekce je vynikající, zbraně vykazují minimální opotřebovanost. Veškeré mechanismy jsou plně funkční a zbraně jsou střelbyschopné při použití náplně odpovídající laborace. Všechny jsou přitom zcela v původním stavu. Tato prodejní kolekce představuje to nejlepší z období evropského baroka. Ten, kdo se stane jejím majitelem, bude vedle značné finanční hodnoty vlastnit současně také po několik staletí shromažďovanou hrdost a pýchu tehdejší doby.
Navíc je z historie známa skutečnost, která proslavila karlovarské zbraně po celé Evropě: ve vítězné bitvě s Turky u Cesmy v r. 1770 zastřelil velitel ruského loďstva A. G. Orlov nepřátelského tureckého kormidelníka právě karlovarskou puškou. Za toto vítězství mohl používat ke svému příjmení na základě rozhodnutí ruského panovníka přídomek Cesmenský Tato událost svědčí o proslulosti zbraní z Karlových Varů, kterou snad ještě přesvědčivěji dokazuje jejich zastoupení v nejvýznamnějších sbírkách zbraní v Evropě i zámoří.
KARLOVARŠTÍ PUŠKAŘI
Traduje se, že základ karlovarského puškařství položili chebští mistři, kteří v poměrně klidných Karlových Varech hledali útočiště v době třicetileté války před řáděním vojenské soldatesky a negativními důsledky dlouhotrvající války. Zda tomu tak bylo, se dodnes přesně neví, neboť i Karlovy Vary trpěly za třicetileté války častou přítomností vojsk. Jisté však je, že od druhé poloviny 17. století došlo v tomto městě k rozkvětu puškařského řemesla, který vyvrcholil v první polovině 18. století. Z r. 1673 je známo v Karlových Varech deset mistrů – puškařů, v r. 1700 jich bylo v karlovarském cechu již 19 a přibližně kolem r. 1738 dokonce 26. Od druhé poloviny 18. století však význam karlovarského puškařství postupně klesal. V r. 1788 již vyrábělo zbraně bylo pouze 12 mistrů, jimž zřejmě zasadily těžké rány jak celoevropský ozbrojený konflikt s revoluční Francií, tak napoleonské války. V r. 1835 se karlovarský puškařský cech, který tehdy čítal již pouze devět členů, rozešel.
Puškaři to v tehdejší době neměli jednoduché. Významnou roli hrály stejnou měrou zkušenosti nahromaděné po generace a dobré jméno firmy. Zkušenosti se předávaly ústně, neboť neexistovaly odborné učebnice ani řemeslnické vzdělávací instituce. Poznatky o materiálu a technologiích se získávaly v praxi, podstata mnoha chemických a fyzikálních procesů nebyla známa. I v Karlových Varech setkáme s rodinami puškařů, v nichž se puškařské řemeslo dědilo z generace na generaci – 100 i 150 let. K těm nejvýznamnějším patřily rodiny Becherů, Peterů, Breitenfelderů, Poltzů atd. Synové se učili řemeslu u svého otce – mistra a pak odcházeli na zkušenou, nejčastěji do Vídně. Aby splnili poměrně přísné požadavky cechovních předpisů, museli po vyučení být minimálně tři roky „na vandru“ a další tři roky pracovat ve Vídni. Pro přijetí do cechu předkládali náročný mistrovský kus, nejčastěji umně zpracovanou pušku nebo pár pistolí.
Dochované práce karlovarských puškařů jsou opravdu jedinečné. Vyznačují se vynikající celkovou kompozicí všech použitých materiálů a vysokou kvalitou řemeslného zpracování včetně barevného a optického sladění, které z nich činí doslova šperk. Karlovarští puškaři dokázali maximálně využít možnost volby dřeva, z něhož byla vyrobena pažba, takže se jeho kresba i barevný tón staly neoddělitelnou součástí celkového estetického dojmu ze zbraně. S tím úzce korespondují bohatě provedené rytiny na kovových částech, obohacené o zlato a stříbro. Zbraně proto mnohdy opravdu představují vrchol puškařského umění své doby. Z těchto důvodů není většina známých prací volně v prodeji. Převážná část zbraní karlovarských puškařů je v majetku veřejných kulturních institucí nebo ve velkých soukromých sbírkách nepřístupných veřejnosti. Nutno říci, že je to zcela oprávněné, neboť ve většině případů jde o předměty, pro něž se užívá označení národní kulturní poklad a patří jim statut kulturních památek.
KOLEKCE ZBRANÍ KARLOVARSKÝCH PUŠKAŘŮ
Z výše uvedených důvodů lze za velmi výjimečnou kolekci prací tří významných karlovarských puškařů, kterou představím v následujících řádcích. Kolekce společnosti Aryon obsahuje křesadlovou jednušku od Paula Breitenfeldera, křesadlovou pistoli od Leopolda Bechera mladšího a pár dvouhlavňových pistolí s křesadlovými zámky od Karla Roschera. Všechny zbraně pocházejí přibližně z období let 1750-1800.
Křesadlová broková jednuška Paula Breitenfeldera
Zřejmě nejstarší zbraní z tohoto souboru je křesadlová brokovnice, nesoucí na hlavni raženou a zlacenou značku Paula Breitenfeldera. Zbraň, pocházející přibližně z r. 1750, byla vyrobena zejména pro lov kachen, proto pro ni také někdy používá název kachnice.
Zbraň má hlaveň zdobenou kombinací ražby, rytí a zlacení. Na zámkové desce se vyjímá celoplošná rytina na ztmaveném podkladu, zobrazující štvanici na jelena. Souprava je mosazná, zlacená v ohni. Na protizámkové desce je výjev z tureckých válek. Šarvátka je zobrazena velmi realisticky, přičemž je dodržena dobová symbolika pro vyobrazení těchto scén. Křesťané přicházejí zleva, neboť symbolizují dobro, které vychází od srdce. Navíc je povzbuzuje polnice v rukou jednoho z křesťanských jezdců, která symbolizuje andělské troubení. Prapory zcela vlevo současně představují příchod další pomoci. Turci představující zlo přicházejí jako pohané zprava. Na botce pažby je vyobrazena štvanice na jelena a bohyně Diana. Mosazná destička s loveckými motivy obepíná i jazýček dnového šroubu, což je pro karlovarské práce typické.
Paul Breitenfelder patřil k evropsky proslulé puškařské rodině, která v Karlových Varech působila od konce 17. do počátku 19. století. Vladimír Dolínek ve své knize o českých puškařích uvádí 12 příslušníků této rodiny. Paul Breitenfelder je v Karlových Varech připomínán r. 1748, kdy byla jeho kulovnice cenou ve střelecké soutěži. Autor světového seznamu puškařů Eugene Heer vymezuje jeho činnost rozmezím let 1720-1750.
Křesadlová pistole Leopolda Bechera ml.
Křesadlová jezdecká pistole zastupuje v kolekci proslulou puškařskou rodinu karlovarských Becherů, konkrétně Leopolda Bechera ml. Dějiny zbrojní výroby znají dva Leopoldy Bechery – otce a syna. Oba patřili k nejlepším karlovarským puškařům. Popisovaná pistole pochází z dílny Leopolda Bechera ml., jenž působil v Karlových Varech od r. 1750, kdy se stal mistrem, až do r. 1788.
Zbraň pochází z páru a signatura „L. BECHER“ je umístěna na zámkové desce mezi rameny pera baterie. Mosazná souprava je zlacena v ohni, výzdoba je plastická, poloreliéfní. Ve výzdobě zámkové desky a kohoutu jsou již použity rokokové motivy, které najdeme i na kování. Výzdoba je atypická hlavně geometrickými motivy. Hlavice rukojeti má tvar orlí hlavy. Tento motiv se u hlavic rukojetí karlovarských pistolí vyskytoval v letech 1770-1800. I na této zbrani můžeme nalézt dobovou symboliku. Na palcovém štítku je totiž zobrazena postava trubače, stojícího na kouli. Koule byla použita jako symbol vrtkavosti osudu. Proto také stojí trubač na kouli pouze jednou nohou, druhou má mimo. Zbraň je celopažbená, pažba je ze ztmavlého ořešákového dřeva v provedení s kvalitními řezbami s opět rokokovými motivy.
Leopold Becher ml. vyrobil prokazatelně několik zbraní s těmito motivy. Pár pistolí s francouzským křesadlovým zámkem od tohoto puškaře, opatřený taktéž výše popsanými stylizovanými hlavicemi na rukojeti ve tvaru orlí hlavy, je např. součástí sbírky palných zbraní Národního muzea ČR.
Pár pistolí Karla Roschera
Pár pistolí z dílny Karla Roschera má pro poznání dějin českého puškařství trochu jiný, ale o to větší význam než výše uvedené zbraně. Tento výrobce signoval své zbraně, které se podařilo identifikovat, pouze jménem a příjmením bez udání místa působení. Přestože bylo známo, že v Karlových Varech a v krušnohorských Vejprtech působilo přinejmenším pět dalších puškařů s příjmením Roscher, předpokládalo se, že Karl Roscher zřejmě byl karlovarským puškařem. Definitivní důkaz podávají zbraně popisované v tomto článku: na zámkových deskách mají signaturu „KARL ROSCHER / IN KARLS BAD“. Poznání dějin karlovarského puškařství se tak posunulo o pořádný kus dále.
Roscherovy pistole pocházejí přibližně z období 1740-1760. Jejich kování je mosazné, zlacené, na hlavicích jsou znázorněny jezdecké souboje (chladnou zbraní i pistolový). Zámky a hlavně sice zdobeny nejsou, ale oproti tomu představují jednu ryze technickou zajímavost: hlavně jsou zpředu spojeny železnou objímkou, tvořící dva převlečné prstence, mezi nimiž vybíhá výrazná muška. Vzadu jsou upevněny přes čtyřhrany vyčnívající z dnových šroubů pomocí šroubů do prstencové objímky, vybíhající do jazýčku. Nejsou spojeny lištou. Jde o zajímavé, ve své době poměrně vzácné technické řešení, které mohlo zjednodušit údržbu zbraní. Na lučíku je výjev bohyně Diany se psem, palcový štítek je rokokový, místo pro monogram či erb majitele je volné. Rukojeti a předpažbí zbraní jsou ořešákové, tmavě mořené, jednoduše zdobené zvýrazněnými liniemi kolem kování.
Nezbývá než konstatovat, že v případě popsané kolekce jde o zcela unikátní a v zásadě již neopakovatelný soubor zbraní příslušníků tří nejvýznamnějších puškařských dynastií z Karlových Varů. Kolekce pochází z doby, kdy byl věhlas karlovarských puškařů znám v celé Evropě. Obsahuje nejen zbraně špičkově řemeslně zpracované a zdobené, ale současně i technicky zajímavé, přičemž dvě z nich zároveň významně rozšiřují dosud známé poznatky o karlovarských puškařích. Technický stav jednotlivých zbraní celé kolekce je vynikající, zbraně vykazují minimální opotřebovanost. Veškeré mechanismy jsou plně funkční a zbraně jsou střelbyschopné při použití náplně odpovídající laborace. Všechny jsou přitom zcela v původním stavu. Tato prodejní kolekce představuje to nejlepší z období evropského baroka. Ten, kdo se stane jejím majitelem, bude vedle značné finanční hodnoty vlastnit současně také po několik staletí shromažďovanou hrdost a pýchu tehdejší doby.