Krajinné úpravy v režii zemědělské společnosti - Perspektivní cesta zlepšování stavu h
O vaší honitbě a Vás se mluví zejména v souvislosti s vytvořením Podřipského zájmového sdružení nájemců honiteb (dále PZSNH). Co je cílem tohoto sdružení?
Cílem je zlepšit péči o zajíce, zejména v souvislosti s jeho parazitárními onemocněními a změnami v krajině, které na něho negativně působí. Naše firma zaštiťuje činnost PZSNH organizačně, protože disponujeme potřebným technickým a personálním zázemím. Myslivost máme kromě jiného v předmětu podnikání, takže k práci pro sdružení můžeme použít své stroje i sklady. Vlastníme také myslivnu, kam se vejde 100 lidí a zadarmo se tam scházíme. Sdružení jsme založili s dalšími nájemci honiteb v r. 2005. Dnes již „obhospodařujeme“, ale pozor – nikoli myslivecky, ale organizačně, přes 50 000 ha. Území sahá od Mělníka až po Lovosice a je v něm 41 honiteb. Sdružení vzniklo kvůli lepší možnosti získat finanční prostředky na činnost, jíž se chce věnovat. Zatím jsme získali peníze na naše projekty od ministerstva zemědělství, od sponzorů, a hlavně od Ústeckého kraje, jehož odbor životního prostředí nám skutečně fandí. Začali jsme tím, že jsme sbírali padlou zvěř a zvěř sraženou auty na silnicích, vzorky trusu zajíců a část ulovených zajíců z honů na celých 50 000 ha. Každá honitba předložila vzorky, dohromady jich bylo přes 300. V laboratoři doc. Bukovjana v Přibyslavi je vyšetřili a zjistili silné promoření jak plicními, tak střevními parazity. Dali jsme vyrobit granule, nejdříve čisté – bez léků, na něž jsme zajíce postupně zvykali chodit. Postavili jsme desítky zaječích krmelečků (obr. 1) a v zimě 2005/2006 začali předkládat granule obsahující antiparazitární přípravek. Měsíc po aplikaci jsme znovu zadali laboratoři provést rozbory nasbíraného trusu. Promořenost klesla zhruba o polovinu. V této aktivitě chceme nadále pokračovat, letošní zima je druhou sezónou. Neděláme si iluze v tom, že se parazitózy kompletně zlikvidují, že chov bude zcela „čistý“. Ale výrazného snížení promoření parazity bychom dosáhnout mohli.
Parazitózy jsou ale jen malá část problému, důležité jsou změny v krajině….
Ano, změnit současný nepříznivý stav je naším dlouhodobým cílem. Zalesňování, zvěřní políčka, biopásy … Naše firma Astur si v r. 2002 zadala vypracovat profesionální projekt na založení porostu dřevin, který bude bránit větrné erozi, ale zejména bude sloužit celkově ve prospěch přírody. Projekt nás stál 150 000,- Kč. Prvním krokem bylo založení pásu travin širokého 10 m a dlouhého 3 km, který přetíná rozlehlé lány. Místy vede poli, která tvoří jediný blok 800 ha orné půdy, kde neroste ani strom. Jako výhoda se ukázal fakt, že jsme zemědělskou společností. Pole, na nichž jsme pruh založili, se předtím normálně obdělávala. S příslušnými vlastníky jsme projednali změnu z orné půdy na les a zaručili jim stejný nájem jako z orné půdy. Často je to jen 10 metrů z nějaké větší parcely. To vše se muselo vyřídit s majiteli, na katastru provést změnu kultury, požádat o dotaci, změnit nájemní smlouvy. Další fází projektu je osázení travnatého pásu stromy. Včera (říjen 2006, pozn. autora), shodou okolností bez návaznosti na tento rozhovor, se začalo s výsadbou stromů (obr. 2 a 3). Přijela parta profesionálních sazečů a začali vysazovat. Je to nádhera, byl jsem se za nimi podívat a asi hodinu je sledoval. Aby zvěř vysazené stromky neokusovala, budeme je muset oplotit. Cenu celého projektu „zeleného pásu“ včetně dalších záležitostí jsme spočítali na 50 mil. Kč. To by nebylo v silách dobrovolného mysliveckého sdružení.
Kde chcete získat těch 50 mil. Kč?
Od Agentury ochrany přírody a krajiny v Ústí nad Labem. Jde o dlouhodobou záležitost, zatím jsme dostali 600 tis. Kč. S realizací programu počítáme v následujících letech. Podmínkou byl projekt. Trochu jsem se musel smát tomu, když jsem viděl, jak ministerští při kontrole venku „centimetrem“ vyměřují, kde bude zasazen jaký strom. Vše ale dobře dopadlo, projekt byl schválen a rozběhl se. Je to fascinující, ale pokud se to povede, tak to pro mě bude asi největší odměna za činnost, kterou v PZSNH vykonávám. Nutno však zopakovat, že tuto akci již neorganizuje sdružení, je to věc naší společnosti Astur v naší honitbě. Ostatním členům PZSNH má sloužit jako vzor, aby se také pustili do úprav krajiny. Ty jsou podle mě pro zvěř nejlepší. Léčení parazitóz je dobré, ale rozhodně je lepší, bude-li v převážně zemědělské krajině kus lesa nebo traviny, který tam nikdy nebyl.
Představte, prosím, vaši honitbu a myslivecké dění v ní.
Honitba má výměru 3720 ha, z čehož je jen 120 ha lesa, zbytek tvoří převážně pole. Vznikla v r. 2003, kdy jsme vytvořili nové honební společenstvo, jehož členy se stali i někteří vlastníci honebních pozemků, dříve začleněných do sousedních menších honiteb. Honitba byla pronajata a. s. Astur. Historie území z pohledu myslivosti je stejná jako v jiných polních honitbách u nás. V 70. letech 20. století se na výměře dnešní honitby lovilo přibližně 4000 zajíců a 500-800 bažantů. Nebylo tu tolik srnčí zvěře. Dnes lovíme 100-200 zajíců a k tomu ročně odchováme a vypustíme 450 bažantů. To je naše další aktivita, která však nepomůže ke zvýšení stavů drobné zvěře. To dobře víme. Pomůže jedinému – že se myslivci dají dohromady, protože se o zvěř celý rok starají. Moc nás to nestojí, jsme zemědělský podnik a máme krmiva z odpadu při čistění obilí.
V r. 2002 jsme ze Skotska přivezli divoké králíky odolné proti myxomatóze. Náš podnik zaplatil asi týdenní pobyt, během něhož jsme odchytili asi 200 králíků. Všechny jsme nechali na chov a teprve po namnožení začali zvěř vypouštět. Každý rok od 20 do 50 králíků. Bereme to hlavně jako příspěvek na snížení negativního vlivu predátorů. Do lokality, kam králíky vypouštíme, se stáhli predátoři a my je tam intenzivně lovíme. Samozřejmě v mezích zákona o myslivosti. Myslím si však, že zákon by mohl daleko víc vyznívat ve prospěch drobné zvěře v tom smyslu, že by se povolily některé, dnes zakázané, avšak dříve běžně používané způsoby lovu.
Vypuštěným králíkům ve volnosti se daří, kolonie žije?
Pořád se musí doplňovat. Jak jsem již řekl, stahují se tam šelmy. Každoročně tam ulovíme okolo 30 lišek, podle stop je vidět kuna a jiní predátoři. Ale ať tam jsou a dají ostatním částem honitby pokoj!
Je jasné, že podmínky se mění pomalu. Jaká další opatření jste ještě udělali?
Asi na pěti hektarech půdy pěstujeme topinambury (obr. 4). Pásy topinambur vedou námi obhospodařovanými poli v místech, kde není jiný kryt. Náklady hradíme ze svých prostředků. Pásy rozšiřujeme tak, že topinambur se na jaře přeorá, převláčí, hlízy se seberou a sazečem na brambory je nasázíme do dalšího pásu. Myslivci to dělají brigádnicky.
Dále jsme převedli ornou půdu v nižší bonitě na traviny. Takových pozemků máme přes 100 ha, přičemž jsou soustředěny poměrně blízko sebe (obr. 5). Nijak na tomto způsobu obhospodařování půdy nevyděláme. Je to orná půda, takže platíme vyšší nájem, ale jenom na ní sekáme trávu. Užitkem je několik metráků sena, sklizený objem je minimální. Na těchto pozemcích hospodaříme tak, jak se hospodaří v podhorských oblastech, s tím rozdílem, že nedostáváme dotace, protože nejsme podhorská oblast.
Vaše práce je úctyhodná, ale nepřipadá vám nelogické, že za nemalé peníze vysazujete pás lesa, který sice bude mít hodnotu sám o sobě, ale oba víme, že drobné zvěři by pomohlo daleko více snížení intenzity zemědělské výroby. Byl jste se někdy podívat např. v Rakousku? Na naše poměry je tam neuvěřitelné množství drobné zvěře. Samozřejmě, ale to se Vás nechci nijak dotknout, to souvisí se způsobem zemědělství. Od cest a silnic jsou všude tři metry travin a pak teprve začíná pole. Ne jako u nás, kde je vše zorané až ke kmenům, až k asfaltu. Jsou tam stromořadí, větrolamy, malá pole …
V Rakousku jsem nebyl, byl jsem ve Švýcarsku. Tamní zemědělci jsou v podstatě kompletně živi z dotací. Naši zemědělci v nížinných oblastech také dostávají dotace, ale nestačí jim na přežití, což vyvolává snahu o maximální intenzitu zemědělské činnosti. Dobré dotace dnes stát poskytuje zemědělcům hospodařícím na horách. Když budete chovat krávy ke spásání luk bez produkce mléka, dostanete na ně slušné dotace. My máme problém s překročením kvóty mléka, platili jsme 400 tisíc Kč pokutu, takže snižujeme stavy krav. Jenomže provozujeme výrobnu a prodejny masa a hovězí není v celé republice. Takže kvůli masu jsme se chtěli dostat do hor s pastevním odchovem, abychom snížili mléčnou produkci a chov pro maso udrželi. Ale zase narážíme na kvóty na maso! Takže pochopte, že zemědělec, který má kousek pole, se ho snaží jakkoliv maximálně využít, protože pouhé dotace mu nestačí. Pokud má zemědělec skutečně udržovat krajinu, je to v pořádku, ale musí z něčeho žít – v tomto případě kompletně z dotací. Taková situace je zřejmě v Rakousku. U nás jsme však stále závislí především na zemědělské produkci.
Vraťme se k myslivosti. Pozorujete změny ve stavech drobné zvěře?
Ano, podstatné je to zejména u zajíců. Pět let jsme je nelovili vůbec a v posledních třech letech lovíme symbolicky pouze několik kusů. Lovíme zatím hlavně proto, abychom udrželi partu myslivců pohromadě, protože to je jediná odměna za jejich práci. Pořádáme dva hony ročně, na nichž se uloví celkem kolem 100-200 zajíců.
To je zanedbatelný úlovek na plochu 3700 ha …
Lovíme jen na malé části plochy. Pokud by tam zajíc nebyl, skončíme za 10 minut a jedeme domů. Samozřejmě máme přehled o stavech, provádíme letní sčítání atd. Denně jsem v honitbě, protože mám na starosti živočišnou výrobu …
Na jaké problémy narážíte v souvislosti s péčí o krajinu?
Když to shrnu, v posledních třech letech jsme u nás začali zakládat pásy trávy a topinambur, začali jsme sázet stromy, přibližně 500 odrostků ročně. Mnoho z nich bohužel hyne. Sázíme je na nejvhodnější místa, vedle příkopů podél silnic atd. Hodně jich každoročně uschne, ztráty byly zejména v r. 2003. Vyčlenili jsme člověka – důchodce, který jezdil na naše náklady celé léto s cisternou a zaléval stromy. Bohužel se najdou i vandalové, kteří stromek zlomí, zničí. Stávají se i smutné kuriózní případy: traktoristovi, našemu člověku, nevyjde otočka na poli a stromky přejede. Myslivec, který v sobotu sázel stromy, jel v pondělí s pluhem a stromek vyoral ... Největší problém je změnit myšlení lidí. Choroby zvěře utlumíme, stavy predátorů snížíme, zvěřní políčka založíme, stromy vysadíme, ale myšlení lidí tak rychle nezměníme. Lidé si myslí, že všechno je všech a nikoho není nic, že si vše mohou dovolit, a než aby starou matraci vyhodili do kontejneru, raději ji „odloží“ do příkopu.
Všechna vaše opatření jsou poměrně čerstvá. Co ještě chystáte?
Se zatravňováním orné půdy a výsadbou stromků podél cest jsme postupně začali asi před pěti lety, s razantnějšími opatřeními, jako bylo založení lesního pásu a pásu topinambury v letech 2005 a 2006. V r. 2007 se chystáme využít dotaci z agroenvironmentálního programu ministerstva zemědělství. Chceme založit biopásy, které se podle nařízení vlády č. 242/2004 skládají z krmné kapusty, pohanky, prosa a obilovin. O dotaci se žádá u zemědělských agentur v dubnu, a smlouva se uzavírá na pět let. Biopásy se berou jako běžná zemědělská produkce v rámci běžné zemědělské činnosti. Jsou tedy dostupné všem hospodařícím subjektům a jejich přínos pro zvěř je velký. Roční dotace na jeden hektar půdy činí 12 tisíc korun, a to již náklady pokryje. Biopás se seje v květnu, a musí zůstat stát až do března následujícího roku. Poskytne zvěři potravu i kryt.
Takže doufáte, že nejlepší výsledek vaší snahy teprve přijde …
Ano, jsem optimista.
Děkuji za rozhovor.
RNDr. Jakub Hruška, CSc.