Obora Rokyta
Ing. Dalibor Pačes
Při přípravě dalšího pokračování seriálu o našich oborách jsme na podzim loňského roku zamířili na Žatecko. V oblasti známé především pěstováním chmele dal někdejší Lesní závod Žatec (Severočeské státní lesy Teplice, n. p.) koncem 60. let minulého století postavit na polesí Kounov oboru pro chov mufloní zvěře. K muflonům časem přibyla daňčí zvěř.
KRÁTCE O HISTORII
Historie obory Rokyta je krátká, o to delší je však historie obornictví na Žatecku. Např. na někdejším černínském velkostatku Petrohrad, jehož území se rozkládá jihozápadně od obory Rokyta, stála již v druhé polovině 17. století obora se srnčí zvěří. Na počátku 18. století dali majitelé panství postavit na svých pozemcích několik menších obor (výměra 100-300 ha), v nichž chovali jelení, daňčí a černou zvěř. V revíru Petrohrad byla zřízena též bažantnice, do které byli vysazeni i daňci. Ve druhé polovině 19. století již existovaly pouze dvě obory a bažantnice.
Ještě dříve než na majetcích Černínů vznikly obory u Postoloprt, Cítolib, Domoušic a Lenešic. Oborní chovy tam údajně provozovali již Přemyslovci na přelomu 13. a 14. století. Podrobnější informace o těchto oborách, které časem zanikly, však nejsou k dispozici. V polovině 16. století dali Lobkoviczové, tehdejší vlastníci panství Cítoliby, postavit bažantnici (později sloužila jako obora) a v r. 1637 založili oboru. V následujících desetiletích vznikly další intenzivní chovy zvěře, do nichž jejich vlastníci vysazovali jelení, daňčí a černou zvěř. Všechny obory však byly postupně zrušeny.
Jak je již výše uvedeno, tradice obornictví na Žatecku byla obnovena na konci 60. let minulého století. Nová obora, rozkládající se na pozemcích v katastru obcí Deštnice a Nečemice, nesla zpočátku název po druhé uvedené obci. Do jejího území byla začleněna někdejší malá, patrně aklimatizační obůrka (výměra přibližně 10 ha), postavená v 60. letech minulého století.
Po dobudování a schválení státní správou v listopadu r. 1969 měla obora Nečemice výměru 80 ha a byla určena k chovu mufloní zvěře. V dalších letech se její rozloha postupně zvětšovala až na současných 95,6 ha. V r. 1978 byla obora přejmenována na Rokytu podle nedaleko stojící hájenky.
Vlastníkem a uživatelem obory byly Severočeské státní lesy Teplice, n. p. V r. 1981 si právo hospodařit v oboře vyhradilo Ministerstvo zemědělství a výživy ČSR, které v ní hospodařilo až do začátku 90. let. Po vzniku Lesů České republiky, s. p., připadla obora do jejich správy a v r. 1994 byla pronajata Občanskému sdružení Žatecká Diana, které je jejím nájemcem dodnes.
PŘÍRODNÍ PROSTŘEDÍ A VYBAVENÍ OBORY
Obora se rozkládá v suché a teplé oblasti Rakovnicko-kladenské pahorkatiny v nadmořské výšce od 370 do 450 m. Zimy jsou v této oblasti mírné, s nízkou sněhovou pokrývkou.
Terén v oboře je členitý, zejména v jihozápadní části najdeme jak táhlé svahy, tak prudké rokle a strže. Jílovitohlinitá půda, tzv. „chmelařská červenice“, však příliš nesvědčí chovu zvěře – často dochází k přerůstání spárků.
Wolf a kol. (1976) poukázali na ne zcela vhodné úživné podmínky a složení lesních porostů v oboře. V průběhu let se situace o něco zlepšila: zatímco v r. 1974 připadl z tehdejší celkové výměry 87 ha na zvěřní políčka pouze jeden hektar, z dnešních 95,6 ha lesní půdy pokrývají porosty 83,7 ha, na ostatních lesních pozemcích (9,3 ha) jsou louky a pastviny a bezlesí zabírá 2,6 ha. V lesních porostech však stále převažují jehličnany (72 %) nad listnáči. Mezi jehličnatými dřevinami má nejvyšší zastoupení smrk, mezi listnatými dub.
Přestože se oborou vine přítok Sádeckého potoka a na místě zvaném Čapí cesta je prameniště, vody bývá obzvláště v létě nedostatek.
Oplocení obory v délce 4150 m má různý charakter, převážně je tvořeno dřevěnými poli upevněnými na dubových sloupcích, zčásti drátěným pletivem zavěšeným na betonových sloupcích. Přístup do obory umožňuje pět vstupních bran.
V oboře byly postupně vybudovány čtyři krmné linky a tři odchytová zařízení. Na několika místech jsou kromě slanisek postavena i koryta, která se v letních měsících doplňují vodou.
K lovu odstřelem na čekané lze využít některou z deseti krytých pozorovatelen. Poblíž hlavní brány stojí malá lovecká chata Falcka, sloužící k příjemnému posezení i k ubytování loveckých hostů.
ZVĚŘ V OBOŘE
Hlavním druhem zvěře v Rokytě jsou mufloni. V letech 1970-1976 bylo do obory postupně dovezeno 31 kusů mufloní zvěře. Část pocházela z Lánské obory, z honiteb LZ Litoměřice a MS Těchlovice, v případě další zvěře však chybí informace o jejím původu. Do začátku 80. let nebylo dosaženo významnější trofeje, bodové hodnoty nejsilnějších toulců se pohybovaly do 200 b. CIC. V r. 1982 došlo k úniku významného počtu muflonů. Nastalou situaci využil vlastník obory k výměně chované populace. Původní zvěř nahradili mufloni z vynikajících oborních chovů – z Klentnice (5 kusů) a Opočna (25 kusů) a z vyhlášené východočeské honitby Zaječiny (5 kusů). S odstupem let se potvrdilo, že tato volba byla správná. Dobrý genofond zvěře přinesl ovoce, začaly se objevovat silnější trofeje: 1991 – 214,50 b. CIC; 1994 – 223,50 b. CIC; 1995 – 229,75 b. CIC; 1996 – 226,25 b. CIC. Toulce muflonů z Rokyty nepostihuje odlupčivost, nelámou se a mají výrazně tmavou barvu. U zvěře nedochází k zarůstání toulců, trofeje se vyznačují dobrou rozlohou a vinutím. Dosud nejsilnějším toulcům bylo naměřeno 238,25 b. CIC. Pochází z osmiletého berana, uhynulého v průběhu říje v r. 1999.
K muflonům byla v 70. letech vysazena daňčí zvěř, o jejímž původu dnes chybí informace. Od počátku byla považována za doplňkový druh. Při šetření o mysliveckém hospodaření v oboře, jehož závěry obsahoval lesní hospodářský plán na období let 1972-1981, však bylo mimo jiné doporučeno chovat v Rokytě pouze muflony. Od r. 1998 však má daňčí zvěř opět normované stavy. Její kvalita je průměrná, dosud nebylo dosaženo významných trofejí.
PÉČE O ZVĚŘ A JEJÍ LOV
Stejně jako v jiných oborách s nižší úživností bylo i v Rokytě nutné přikročit k úpravám zlepšujícím potravní možnosti zvěře. Mezi ně patří např. zakládání okusových ploch, výsadba plodonosných dřevin v alejích podél cest a kvalitní agrotechnická péče o louky a políčka. Přirozená úživnost prostředí v současné době v průběhu roku dostačuje, pouze v zimním období je zvěř podle potřeby přikrmována lučním senem, krmnou řepou a ovsem. Uživatel obory veškerá krmiva nakupuje, všechny zemědělské práce zajišťuje smluvní partner. Zvěř je pod stálým veterinárním dohledem, pravidelně jí jsou předkládány antiparazitární přípravky. Výsledky koprologických vyšetření potvrzují její dobrý zdravotní stav.
Obora není komerčně využívána, loví v ní členové OS Žatecká Diana a jejich hosté. Loví se převážně na čekané, hosty vždy doprovází oborník nebo myslivecký hospodář. Lov se soustřeďuje do podzimních a zimních měsíců, v průběhu roku provádí oborník pouze sanitární odstřel. Získaná zvěřina se neprodává, využívá ji nájemce obory.
Rokyta není volně přístupná veřejnosti. V případě zájmu (např. škol) probíhají v oboře po dohodě s vlastníkem a uživatelem exkurze.
Obora Rokyta má bezesporu potenciál vyprodukovat nadprůměrnou mufloní trofej. Budeme proto se zájmem sledovat, kdy se objeví toulce podobné rekordním z r. 1999.
Při přípravě dalšího pokračování seriálu o našich oborách jsme na podzim loňského roku zamířili na Žatecko. V oblasti známé především pěstováním chmele dal někdejší Lesní závod Žatec (Severočeské státní lesy Teplice, n. p.) koncem 60. let minulého století postavit na polesí Kounov oboru pro chov mufloní zvěře. K muflonům časem přibyla daňčí zvěř.
KRÁTCE O HISTORII
Historie obory Rokyta je krátká, o to delší je však historie obornictví na Žatecku. Např. na někdejším černínském velkostatku Petrohrad, jehož území se rozkládá jihozápadně od obory Rokyta, stála již v druhé polovině 17. století obora se srnčí zvěří. Na počátku 18. století dali majitelé panství postavit na svých pozemcích několik menších obor (výměra 100-300 ha), v nichž chovali jelení, daňčí a černou zvěř. V revíru Petrohrad byla zřízena též bažantnice, do které byli vysazeni i daňci. Ve druhé polovině 19. století již existovaly pouze dvě obory a bažantnice.
Ještě dříve než na majetcích Černínů vznikly obory u Postoloprt, Cítolib, Domoušic a Lenešic. Oborní chovy tam údajně provozovali již Přemyslovci na přelomu 13. a 14. století. Podrobnější informace o těchto oborách, které časem zanikly, však nejsou k dispozici. V polovině 16. století dali Lobkoviczové, tehdejší vlastníci panství Cítoliby, postavit bažantnici (později sloužila jako obora) a v r. 1637 založili oboru. V následujících desetiletích vznikly další intenzivní chovy zvěře, do nichž jejich vlastníci vysazovali jelení, daňčí a černou zvěř. Všechny obory však byly postupně zrušeny.
Jak je již výše uvedeno, tradice obornictví na Žatecku byla obnovena na konci 60. let minulého století. Nová obora, rozkládající se na pozemcích v katastru obcí Deštnice a Nečemice, nesla zpočátku název po druhé uvedené obci. Do jejího území byla začleněna někdejší malá, patrně aklimatizační obůrka (výměra přibližně 10 ha), postavená v 60. letech minulého století.
Po dobudování a schválení státní správou v listopadu r. 1969 měla obora Nečemice výměru 80 ha a byla určena k chovu mufloní zvěře. V dalších letech se její rozloha postupně zvětšovala až na současných 95,6 ha. V r. 1978 byla obora přejmenována na Rokytu podle nedaleko stojící hájenky.
Vlastníkem a uživatelem obory byly Severočeské státní lesy Teplice, n. p. V r. 1981 si právo hospodařit v oboře vyhradilo Ministerstvo zemědělství a výživy ČSR, které v ní hospodařilo až do začátku 90. let. Po vzniku Lesů České republiky, s. p., připadla obora do jejich správy a v r. 1994 byla pronajata Občanskému sdružení Žatecká Diana, které je jejím nájemcem dodnes.
PŘÍRODNÍ PROSTŘEDÍ A VYBAVENÍ OBORY
Obora se rozkládá v suché a teplé oblasti Rakovnicko-kladenské pahorkatiny v nadmořské výšce od 370 do 450 m. Zimy jsou v této oblasti mírné, s nízkou sněhovou pokrývkou.
Terén v oboře je členitý, zejména v jihozápadní části najdeme jak táhlé svahy, tak prudké rokle a strže. Jílovitohlinitá půda, tzv. „chmelařská červenice“, však příliš nesvědčí chovu zvěře – často dochází k přerůstání spárků.
Wolf a kol. (1976) poukázali na ne zcela vhodné úživné podmínky a složení lesních porostů v oboře. V průběhu let se situace o něco zlepšila: zatímco v r. 1974 připadl z tehdejší celkové výměry 87 ha na zvěřní políčka pouze jeden hektar, z dnešních 95,6 ha lesní půdy pokrývají porosty 83,7 ha, na ostatních lesních pozemcích (9,3 ha) jsou louky a pastviny a bezlesí zabírá 2,6 ha. V lesních porostech však stále převažují jehličnany (72 %) nad listnáči. Mezi jehličnatými dřevinami má nejvyšší zastoupení smrk, mezi listnatými dub.
Přestože se oborou vine přítok Sádeckého potoka a na místě zvaném Čapí cesta je prameniště, vody bývá obzvláště v létě nedostatek.
Oplocení obory v délce 4150 m má různý charakter, převážně je tvořeno dřevěnými poli upevněnými na dubových sloupcích, zčásti drátěným pletivem zavěšeným na betonových sloupcích. Přístup do obory umožňuje pět vstupních bran.
V oboře byly postupně vybudovány čtyři krmné linky a tři odchytová zařízení. Na několika místech jsou kromě slanisek postavena i koryta, která se v letních měsících doplňují vodou.
K lovu odstřelem na čekané lze využít některou z deseti krytých pozorovatelen. Poblíž hlavní brány stojí malá lovecká chata Falcka, sloužící k příjemnému posezení i k ubytování loveckých hostů.
ZVĚŘ V OBOŘE
Hlavním druhem zvěře v Rokytě jsou mufloni. V letech 1970-1976 bylo do obory postupně dovezeno 31 kusů mufloní zvěře. Část pocházela z Lánské obory, z honiteb LZ Litoměřice a MS Těchlovice, v případě další zvěře však chybí informace o jejím původu. Do začátku 80. let nebylo dosaženo významnější trofeje, bodové hodnoty nejsilnějších toulců se pohybovaly do 200 b. CIC. V r. 1982 došlo k úniku významného počtu muflonů. Nastalou situaci využil vlastník obory k výměně chované populace. Původní zvěř nahradili mufloni z vynikajících oborních chovů – z Klentnice (5 kusů) a Opočna (25 kusů) a z vyhlášené východočeské honitby Zaječiny (5 kusů). S odstupem let se potvrdilo, že tato volba byla správná. Dobrý genofond zvěře přinesl ovoce, začaly se objevovat silnější trofeje: 1991 – 214,50 b. CIC; 1994 – 223,50 b. CIC; 1995 – 229,75 b. CIC; 1996 – 226,25 b. CIC. Toulce muflonů z Rokyty nepostihuje odlupčivost, nelámou se a mají výrazně tmavou barvu. U zvěře nedochází k zarůstání toulců, trofeje se vyznačují dobrou rozlohou a vinutím. Dosud nejsilnějším toulcům bylo naměřeno 238,25 b. CIC. Pochází z osmiletého berana, uhynulého v průběhu říje v r. 1999.
K muflonům byla v 70. letech vysazena daňčí zvěř, o jejímž původu dnes chybí informace. Od počátku byla považována za doplňkový druh. Při šetření o mysliveckém hospodaření v oboře, jehož závěry obsahoval lesní hospodářský plán na období let 1972-1981, však bylo mimo jiné doporučeno chovat v Rokytě pouze muflony. Od r. 1998 však má daňčí zvěř opět normované stavy. Její kvalita je průměrná, dosud nebylo dosaženo významných trofejí.
PÉČE O ZVĚŘ A JEJÍ LOV
Stejně jako v jiných oborách s nižší úživností bylo i v Rokytě nutné přikročit k úpravám zlepšujícím potravní možnosti zvěře. Mezi ně patří např. zakládání okusových ploch, výsadba plodonosných dřevin v alejích podél cest a kvalitní agrotechnická péče o louky a políčka. Přirozená úživnost prostředí v současné době v průběhu roku dostačuje, pouze v zimním období je zvěř podle potřeby přikrmována lučním senem, krmnou řepou a ovsem. Uživatel obory veškerá krmiva nakupuje, všechny zemědělské práce zajišťuje smluvní partner. Zvěř je pod stálým veterinárním dohledem, pravidelně jí jsou předkládány antiparazitární přípravky. Výsledky koprologických vyšetření potvrzují její dobrý zdravotní stav.
Obora není komerčně využívána, loví v ní členové OS Žatecká Diana a jejich hosté. Loví se převážně na čekané, hosty vždy doprovází oborník nebo myslivecký hospodář. Lov se soustřeďuje do podzimních a zimních měsíců, v průběhu roku provádí oborník pouze sanitární odstřel. Získaná zvěřina se neprodává, využívá ji nájemce obory.
Rokyta není volně přístupná veřejnosti. V případě zájmu (např. škol) probíhají v oboře po dohodě s vlastníkem a uživatelem exkurze.
Obora Rokyta má bezesporu potenciál vyprodukovat nadprůměrnou mufloní trofej. Budeme proto se zájmem sledovat, kdy se objeví toulce podobné rekordním z r. 1999.