Sčítání trochu jinak - Pravda nebo přání myslivců
Jiří Černý
Ve Světě myslivosti č. 4/2004 byly zveřejněny výsledky ankety nazvané „Nenastal čas změnit metody, termíny a vůbec pohled na sčítání zvěře?“ Za sebe mohu sdělit, že čas změny nastal, ale nebyl vyslyšen. Výsledkem toho, že se problematice sčítání věnovala patřičná pozornost i ze strany státní správy a především jeho ústředního orgánu – ministerstva zemědělství, bylo vydání vyhlášky č. 553/2004 Sb., ze dne 26. října 2004, o podmínkách, vzoru a bližších pokynech vypracování plánu mysliveckého hospodaření v honitbě. Pomohla tato vyhláška řešit mnohaletou tristní situaci se „sčítáním“ zvěře a „plánováním“ odstřelu?
Uvedená vyhláška (mezi myslivci nazývaná jako „plánovací“) je podle mého názoru nejméně podařenou vyhláškou, jakou MZe k zákonu o myslivosti vydalo. Přestože téma plánování lovu by si jistě zasloužilo více pozornosti, svůj příspěvek jsem zúžil jen na některé problémy sčítání.
KDYŽ JE PŘÁNÍ OTCEM MYŠLENKY
Kompetence, které zákon o myslivosti dává krajům (určení termínů sčítání), mohly být klidně ponechány MZe. Vždyť pracovníci krajských úřadů se zpravidla stejně domlouvají a upřesňují termíny sčítání tak, aby nedocházelo k vyhlášení odlišných termínů sčítání v navazujících hraničních honitbách jednotlivých krajů. To však není zásadní problém. Ten vidím v tom, že v určených termínech se může stát (a také stává), že v příslušný den nepříznivé počasí neumožní objektivně zjistit, která zvěř a jakém počtu se v honitbě vyskytuje. Také proto je praxe ve většině honiteb taková (a myslivečtí hospodáři to ani nezakrývají), že se sčítaná spárkatá zvěř rozepíše tak, aby nebyly překročeny normované stavy a když, tak jen mírně, aby mohlo dojít k lovu podle přání a potřeb myslivců, včetně zajištění zvěřiny pro rodiny lovců a jejich známé. U drobné zvěře je situace obrácená. I když v honitbě nejsou naplněny normované stavy zvěře, je nutné nasčítat drobnou tak, aby se mohli lovit zpravidla zajíci alespoň pro výcvik psů, v „lepším případě“ i do tomboly na mysliveckou zábavu, poslední leč atd. O pravdivosti mého tvrzení se může každý přesvědčit v konkrétních honitbách při porovnání plánů lovu, jejich plnění a rovněž vykazovaného úhynu. Myslivečtí hospodáři se budou jistě při čtení tohoto příspěvku cítit dotčeni, ale pokud budou mít zájem o zlepšení stavu, přiznají si pravdu alespoň před sebou. Nejde mi o kritiku jich samých. Jde o to změnit systém, najít cestu, jak zobjektivizovat sčítání zvěře a přiblížit se skutečnosti mezi jejími vykazovanými a skutečnými stavy.
Dalším kamenem úrazu je smysl využití sčítaných stavů zvěře, zjištěných v určených termínech, k vypracování plánu mysliveckého hospodaření. Že se spárkatá zvěř, mimo zvěře srnčí, mnohdy sčítá a vykazuje i v honitbách, v nichž se v době lovu nevyskytuje buď vůbec, nebo jen v minimálních počtech, je známé. Jde především o oblasti, kde horské honitby navazují na honitby v nížinách, kam spárkatá zvěř sestupuje v zimním období. To ovlivňuje zejména sněhová pokrývka a doba, kdy honitby pokryje větší nadílka sněhu. Pokud přijde zima se sněhem „včas“ (alespoň listopad), zvěř přejde do níže položených honiteb, kde sice není normována, ale loví se. Vzniká však další problém. Uživatelé těchto honiteb samozřejmě zvěř rádi vidí a loví, což však naopak velmi neradi vidí uživatelé honiteb s normovanou zvěří, kteří se, pokud mohou, snaží ovlivnit orgány státní správy, aby lov této zvěře nebyl v honitbách, kde není normována, povolen. Důvody se vždy najdou: myslivci z podhůří přece neznají příslušný druh zvěře a páchají na něm nenapravitelné chovatelské chyby, příp. vystřílejí zvěř, která bude následně chybět v honitbách, kde je normována apod. Podhorští myslivci zase poukazují na to, že jestliže jim to doba lovu umožní, je nutné zvěř lovit a pokud možno intenzívně, neboť tím plní (kromě mrazáků) především bohulibý úkol – redukují překročené normované stavy zvěře, čímž pomáhají snižovat škody i v honitbách, odkud zvěř přišla. Za platný argument pro lov migrující spárkaté zvěře v podhorských honitbách považuji fakt, že zvěř, která na zimu přešla do níže položených honiteb, musí tamní místní myslivci přikrmovat a posléze i hradit škody, které v honitbě vzniknou, a to bez ohledu na to, že se zvěř v průběhu dubna a května následujícího roku vrátí na hory. A nakonec ještě musí poslouchat sousedy z horských lesních honiteb, jakáže to letos byla říje … To, že jedním z hlavních důvodů sporů je obyčejná lidská závist, není potřeba zmiňovat. Každopádně je však třeba také zamyslet se na tím, zda je vhodné trvat na plánu lovu stanoveného podle jarního početního stavu zvěře v honitbě, který, jak víme, se v průběhu roku (zpravidla podle konfigurace honitby) významně mění.
Sčítané stavy určených druhů zvěře (uvedených v § 2 a § 6 vyhlášky č. 491/2002 Sb. a dále v § 1 odst. 5 „plánovací“ vyhlášky) se vykazují nejen při zpracování resortního statistického výkazu Mysl-1-01 (k 31. 3. příslušného roku). Jsou především podkladem, z něhož vychází uživatel honitby při zpracování plánu mysliveckého hospodaření. Při přednáškách pro zájemce o zkoušku z myslivosti, ale též o zkoušku pro myslivecké hospodáře, doporučuji, aby uchazeči zpracovali sumarizaci plánu lovu pro spárkatou zvěř (nejlépe srnčí) za období alespoň pěti let. S podivem zjistí, že podle vykazovaných sčítaných stavů by v některých honitbách nemohli v příštím roce lovit srnce (každoročně se plán lovu nejen splní, ale v případě srnců i překročí). Jak však vykázat – či spíše přiznat – srnčata od srn, které se každoročně při plnění plánu lovu „zašetří“ a neuloví, nebo se vykáží v úhynu …? Také se divím tomu, že pokud se vykazují úhyny dospělé srnčí zvěře, zpravidla to nejsou srnci. Jde jen o výjimky, většinou jsou vykázány úhyny srn, a to především v prosinci. Proč asi? Jako příklad mohu uvést několik čísel z honiteb Libereckého kraje: za období let 2002-2005 bylo v honitbách uloveno 18 872 kusů srnčí zvěře, z toho 7910 srnců a 5558 srn, při vykázaném úhynu 1031 srnců a 1786 srn. Podobně tomu bylo u jelení zvěře. Za uvedené období se ulovilo 828 jelenů a 1517 laní při vykázaném úhynu 49 jelenů a 90 laní.
Na tomto místě bych rád použil přísloví, že „přání je otcem myšlenky“. Podle mého názoru jde o nejdůležitější faktor při vykazování sčítaných stavů zvěře, přímo navazující na zpracování plánu lovu příslušného druhu. To, že aktuální „plánovací“ vyhláška takovému postupu ještě nahrává, jen potvrzuje výše uvedené.
ROLE STÁTNÍ SPRÁVY
Bohužel musím přiznat, že státní správa tomuto trendu a postupu také přímo nahrává, neboť zákon jí nedává moc možností, jak změnit ustálené zlozvyky. Tím, že současný myslivecký zákon přenesl pravomoc schvalování plánů mysliveckého hospodaření ze státní správy na držitele honiteb, se kritizovaný postup a neobjektivní metody zjišťování početního stavu zvěře ještě upevnily. Je absurdní, když na jedné straně vyžadujeme odbornou způsobilost u mysliveckých hospodářů při zpracování plánů mysliveckého hospodaření se spoluodpovědností, kterou mají s uživatelem honitby za zpracovaný plán, a na straně druhé chceme, aby uvedený plán schválil držitel honitby, který často nemá ani základní mysliveckou kvalifikaci. Není to výsměch přáním či výzvám, které zaznívají na adresu myslivců od různých subjektů, na seminářích a konferencích všeho druhu atd. a týkají se objektivity vykazovaných stavů zvěře, zjišťovaných při sčítání? Vždyť objektivně zjištěné a skutečnosti se blížící stavy zvěře jsou odrazovým můstkem pro vše ostatní. Bez odpovědně zjištěných stavů zvěře nelze hovořit o kvalitně zpracovaném plánu mysliveckého hospodaření, který je základním dokumentem pro návrh lovu zvěře v konkrétní honitbě. S tím souvisí nejen stanovení normovaných či minimálních počtů a druhů zvěře a následné vyhodnocení smluvních vztahů, které mezi sebou uzavřeli držitel a uživatel honitby.
Pokud skutečně chceme v myslivosti a v myslivecké statistice něco změnit, směrujme svou aktivitu na změnu sčítacích metod a termínů sčítání. Navazujícím krokem by měla být změna metodiky zpracování plánu mysliveckého hospodaření. K provedení změn není nutné měnit nebo novelizovat zákon o myslivosti. Návrhů na změnu zákona o myslivosti se totiž každý bojí jako čert kříže, zákonodárci asi nejvíce. Pokud si přečtete zákon o myslivosti, nenajdete v něm termín 31. 3. Proto si dovolím položit otázku: musí být jarní sčítané (raději bych měl použít slovo vykázané …) stavy zvěře nutným podkladem pro zpracování plánu mysliveckého hospodaření, v němž výrazně ovlivňují zpracování návrhu plánu lovu konkrétního druhu zvěře v daném roce? Jsem přesvědčen, že ne, a že změna pravidel týkajících se sčítání zvěře je zásadní problém, který stojí mezi myslivci (především mysliveckými hospodáři a uživateli honiteb) na straně jedné a státní správou myslivosti i ochrany přírody na straně druhé. Změnou zažitého postupu bychom se mohli dočkat pravdivějších, skutečnosti odpovídajících údajů o počtech a druzích zvěře v honitbách.
Zajímá vás problematika stanovení únosných stavů a možností jak dosáhnout rovnováhy mezi zvěří a jejím prostředím ať už z hlediska uživatele honitby, vlastníka honebních pozemků či z pozice pracovníka státní správy? Nejnovější poznatky z této oblasti a zkušenosti z různých míst budou prezentovány na odborné konferenci konané dne 24. a 25. května v Mostě s exkurzí do Krušných hor. Přihlášky u České lesnické společnosti: http://cesles.krnap.cz.
Ve Světě myslivosti č. 4/2004 byly zveřejněny výsledky ankety nazvané „Nenastal čas změnit metody, termíny a vůbec pohled na sčítání zvěře?“ Za sebe mohu sdělit, že čas změny nastal, ale nebyl vyslyšen. Výsledkem toho, že se problematice sčítání věnovala patřičná pozornost i ze strany státní správy a především jeho ústředního orgánu – ministerstva zemědělství, bylo vydání vyhlášky č. 553/2004 Sb., ze dne 26. října 2004, o podmínkách, vzoru a bližších pokynech vypracování plánu mysliveckého hospodaření v honitbě. Pomohla tato vyhláška řešit mnohaletou tristní situaci se „sčítáním“ zvěře a „plánováním“ odstřelu?
Uvedená vyhláška (mezi myslivci nazývaná jako „plánovací“) je podle mého názoru nejméně podařenou vyhláškou, jakou MZe k zákonu o myslivosti vydalo. Přestože téma plánování lovu by si jistě zasloužilo více pozornosti, svůj příspěvek jsem zúžil jen na některé problémy sčítání.
KDYŽ JE PŘÁNÍ OTCEM MYŠLENKY
Kompetence, které zákon o myslivosti dává krajům (určení termínů sčítání), mohly být klidně ponechány MZe. Vždyť pracovníci krajských úřadů se zpravidla stejně domlouvají a upřesňují termíny sčítání tak, aby nedocházelo k vyhlášení odlišných termínů sčítání v navazujících hraničních honitbách jednotlivých krajů. To však není zásadní problém. Ten vidím v tom, že v určených termínech se může stát (a také stává), že v příslušný den nepříznivé počasí neumožní objektivně zjistit, která zvěř a jakém počtu se v honitbě vyskytuje. Také proto je praxe ve většině honiteb taková (a myslivečtí hospodáři to ani nezakrývají), že se sčítaná spárkatá zvěř rozepíše tak, aby nebyly překročeny normované stavy a když, tak jen mírně, aby mohlo dojít k lovu podle přání a potřeb myslivců, včetně zajištění zvěřiny pro rodiny lovců a jejich známé. U drobné zvěře je situace obrácená. I když v honitbě nejsou naplněny normované stavy zvěře, je nutné nasčítat drobnou tak, aby se mohli lovit zpravidla zajíci alespoň pro výcvik psů, v „lepším případě“ i do tomboly na mysliveckou zábavu, poslední leč atd. O pravdivosti mého tvrzení se může každý přesvědčit v konkrétních honitbách při porovnání plánů lovu, jejich plnění a rovněž vykazovaného úhynu. Myslivečtí hospodáři se budou jistě při čtení tohoto příspěvku cítit dotčeni, ale pokud budou mít zájem o zlepšení stavu, přiznají si pravdu alespoň před sebou. Nejde mi o kritiku jich samých. Jde o to změnit systém, najít cestu, jak zobjektivizovat sčítání zvěře a přiblížit se skutečnosti mezi jejími vykazovanými a skutečnými stavy.
Dalším kamenem úrazu je smysl využití sčítaných stavů zvěře, zjištěných v určených termínech, k vypracování plánu mysliveckého hospodaření. Že se spárkatá zvěř, mimo zvěře srnčí, mnohdy sčítá a vykazuje i v honitbách, v nichž se v době lovu nevyskytuje buď vůbec, nebo jen v minimálních počtech, je známé. Jde především o oblasti, kde horské honitby navazují na honitby v nížinách, kam spárkatá zvěř sestupuje v zimním období. To ovlivňuje zejména sněhová pokrývka a doba, kdy honitby pokryje větší nadílka sněhu. Pokud přijde zima se sněhem „včas“ (alespoň listopad), zvěř přejde do níže položených honiteb, kde sice není normována, ale loví se. Vzniká však další problém. Uživatelé těchto honiteb samozřejmě zvěř rádi vidí a loví, což však naopak velmi neradi vidí uživatelé honiteb s normovanou zvěří, kteří se, pokud mohou, snaží ovlivnit orgány státní správy, aby lov této zvěře nebyl v honitbách, kde není normována, povolen. Důvody se vždy najdou: myslivci z podhůří přece neznají příslušný druh zvěře a páchají na něm nenapravitelné chovatelské chyby, příp. vystřílejí zvěř, která bude následně chybět v honitbách, kde je normována apod. Podhorští myslivci zase poukazují na to, že jestliže jim to doba lovu umožní, je nutné zvěř lovit a pokud možno intenzívně, neboť tím plní (kromě mrazáků) především bohulibý úkol – redukují překročené normované stavy zvěře, čímž pomáhají snižovat škody i v honitbách, odkud zvěř přišla. Za platný argument pro lov migrující spárkaté zvěře v podhorských honitbách považuji fakt, že zvěř, která na zimu přešla do níže položených honiteb, musí tamní místní myslivci přikrmovat a posléze i hradit škody, které v honitbě vzniknou, a to bez ohledu na to, že se zvěř v průběhu dubna a května následujícího roku vrátí na hory. A nakonec ještě musí poslouchat sousedy z horských lesních honiteb, jakáže to letos byla říje … To, že jedním z hlavních důvodů sporů je obyčejná lidská závist, není potřeba zmiňovat. Každopádně je však třeba také zamyslet se na tím, zda je vhodné trvat na plánu lovu stanoveného podle jarního početního stavu zvěře v honitbě, který, jak víme, se v průběhu roku (zpravidla podle konfigurace honitby) významně mění.
Sčítané stavy určených druhů zvěře (uvedených v § 2 a § 6 vyhlášky č. 491/2002 Sb. a dále v § 1 odst. 5 „plánovací“ vyhlášky) se vykazují nejen při zpracování resortního statistického výkazu Mysl-1-01 (k 31. 3. příslušného roku). Jsou především podkladem, z něhož vychází uživatel honitby při zpracování plánu mysliveckého hospodaření. Při přednáškách pro zájemce o zkoušku z myslivosti, ale též o zkoušku pro myslivecké hospodáře, doporučuji, aby uchazeči zpracovali sumarizaci plánu lovu pro spárkatou zvěř (nejlépe srnčí) za období alespoň pěti let. S podivem zjistí, že podle vykazovaných sčítaných stavů by v některých honitbách nemohli v příštím roce lovit srnce (každoročně se plán lovu nejen splní, ale v případě srnců i překročí). Jak však vykázat – či spíše přiznat – srnčata od srn, které se každoročně při plnění plánu lovu „zašetří“ a neuloví, nebo se vykáží v úhynu …? Také se divím tomu, že pokud se vykazují úhyny dospělé srnčí zvěře, zpravidla to nejsou srnci. Jde jen o výjimky, většinou jsou vykázány úhyny srn, a to především v prosinci. Proč asi? Jako příklad mohu uvést několik čísel z honiteb Libereckého kraje: za období let 2002-2005 bylo v honitbách uloveno 18 872 kusů srnčí zvěře, z toho 7910 srnců a 5558 srn, při vykázaném úhynu 1031 srnců a 1786 srn. Podobně tomu bylo u jelení zvěře. Za uvedené období se ulovilo 828 jelenů a 1517 laní při vykázaném úhynu 49 jelenů a 90 laní.
Na tomto místě bych rád použil přísloví, že „přání je otcem myšlenky“. Podle mého názoru jde o nejdůležitější faktor při vykazování sčítaných stavů zvěře, přímo navazující na zpracování plánu lovu příslušného druhu. To, že aktuální „plánovací“ vyhláška takovému postupu ještě nahrává, jen potvrzuje výše uvedené.
ROLE STÁTNÍ SPRÁVY
Bohužel musím přiznat, že státní správa tomuto trendu a postupu také přímo nahrává, neboť zákon jí nedává moc možností, jak změnit ustálené zlozvyky. Tím, že současný myslivecký zákon přenesl pravomoc schvalování plánů mysliveckého hospodaření ze státní správy na držitele honiteb, se kritizovaný postup a neobjektivní metody zjišťování početního stavu zvěře ještě upevnily. Je absurdní, když na jedné straně vyžadujeme odbornou způsobilost u mysliveckých hospodářů při zpracování plánů mysliveckého hospodaření se spoluodpovědností, kterou mají s uživatelem honitby za zpracovaný plán, a na straně druhé chceme, aby uvedený plán schválil držitel honitby, který často nemá ani základní mysliveckou kvalifikaci. Není to výsměch přáním či výzvám, které zaznívají na adresu myslivců od různých subjektů, na seminářích a konferencích všeho druhu atd. a týkají se objektivity vykazovaných stavů zvěře, zjišťovaných při sčítání? Vždyť objektivně zjištěné a skutečnosti se blížící stavy zvěře jsou odrazovým můstkem pro vše ostatní. Bez odpovědně zjištěných stavů zvěře nelze hovořit o kvalitně zpracovaném plánu mysliveckého hospodaření, který je základním dokumentem pro návrh lovu zvěře v konkrétní honitbě. S tím souvisí nejen stanovení normovaných či minimálních počtů a druhů zvěře a následné vyhodnocení smluvních vztahů, které mezi sebou uzavřeli držitel a uživatel honitby.
Pokud skutečně chceme v myslivosti a v myslivecké statistice něco změnit, směrujme svou aktivitu na změnu sčítacích metod a termínů sčítání. Navazujícím krokem by měla být změna metodiky zpracování plánu mysliveckého hospodaření. K provedení změn není nutné měnit nebo novelizovat zákon o myslivosti. Návrhů na změnu zákona o myslivosti se totiž každý bojí jako čert kříže, zákonodárci asi nejvíce. Pokud si přečtete zákon o myslivosti, nenajdete v něm termín 31. 3. Proto si dovolím položit otázku: musí být jarní sčítané (raději bych měl použít slovo vykázané …) stavy zvěře nutným podkladem pro zpracování plánu mysliveckého hospodaření, v němž výrazně ovlivňují zpracování návrhu plánu lovu konkrétního druhu zvěře v daném roce? Jsem přesvědčen, že ne, a že změna pravidel týkajících se sčítání zvěře je zásadní problém, který stojí mezi myslivci (především mysliveckými hospodáři a uživateli honiteb) na straně jedné a státní správou myslivosti i ochrany přírody na straně druhé. Změnou zažitého postupu bychom se mohli dočkat pravdivějších, skutečnosti odpovídajících údajů o počtech a druzích zvěře v honitbách.
Zajímá vás problematika stanovení únosných stavů a možností jak dosáhnout rovnováhy mezi zvěří a jejím prostředím ať už z hlediska uživatele honitby, vlastníka honebních pozemků či z pozice pracovníka státní správy? Nejnovější poznatky z této oblasti a zkušenosti z různých míst budou prezentovány na odborné konferenci konané dne 24. a 25. května v Mostě s exkurzí do Krušných hor. Přihlášky u České lesnické společnosti: http://cesles.krnap.cz.