Staré zlaté časy

Kolo pro lesníka a myslivce

Užívání bicyklu na lov a k služebním obchůzkám v lese stává se den ke dni častějším, tak že sama sebou se šíří otázka: „Jaké kolo hodí se pro myslivce?“ Nelze říci, že do lesa může se s každým kolem. Třeba že teď ve všech polesích racionelně obhospodařovaných věnuje se náležitá pozornost cestám a některá polesí mají lesní silničky velice dobrého stavu, a třeba že dobrému jezdci dostačí k jízdě jen úzká pěšina, přece klade myslivec a lesník na kolo větší požadavky než jiný jezdec a musí proto míti kolo pevné, jehož součástky zhotoveny jsou vesměs z dobrého materiálu, neboť časté správky a opravy nejsou možnými v lese a v osamělých myslivnách.

 

Kolik je tu v lese nárazů na vyčnívající pahýly nebo kořeny, skoků přes výmoly a příkopy a to všechno musí lesníkovo kolo vydržeti, aniž by se stalo k službě neschopným. Kolo do lesa mělo by míti volnoběžku, neboť často projíždí lesník mírné svahy, kde si může od šlapání oddechnouti. Nesmí se také zapomenouti, že musí myslivec mnohdy kolik hodin šlapati při jízdě obchůzkové a bude tedy hleděti využíti každé příležitosti, při níž by si odpočinul. Protišlapací brzda se však do lesa nehodí, protože často selhává a vyžaduje neustále oprav a to se do lesa rozhodně nehodí. Na kolo do lesa hodí se jen brzda pod řidítkem, kterou jezdec může stále ovládati. Pokud umístění ručnice se týče, uznávám, že umístění ústím do předu ani mně se nezamlouvá, ale ručnici zkrátka nelze na kole jinak upevniti než hlavní do předu. Má-li ručnice býti ihned po ruce, doporučuji umístiti ji po levé straně kola. Zařízení je jednoduché. Pažba opře se do úhlu, kde příčky rámu sbíhají se u kola převodového a je tu držena řemenem nebo páskou z válcovaného železa, hlaveň pak se opře o hák přidělaný na rámu hned pod řidítky. Stává se často, že musí lesník rychle s kola dolů a nechat kolo třeba uprostřed cesty. Obyčejně není kam kolo opříti a položí se proto zkrátka na zem. Ale tím trpí hlavně tangenty. Lesníkovo kolo tedy musí míti opěru na rámu, aby mohlo zůstati stát třeba uprostřed cesty. Při jízdě se opěra zdvihne a položí se na hák vedle ručnice. Převod doporučuji malý, protože v lese ani na lovu nejedná se ani tak o jízdu rychlou, jako o vytrvalou. Kol takto vypravených je už dosti v užívání a každá firma zabývající se prodejem nebo výrobou bicyklů opatří nám kolo, jak si je přejeme míti vypravené. Při nynější láci kol netřeba se obávati velkých výloh, protože i bez zvýšení ceny dostaneme pěkný stroj na mírné měsíční splátky. Jenom před koupí obyčejného kola a přifušování ostatních výprav doma bych varoval.
Venator, Lovecký obzor č. 6/1910 (roč. XIII)

Vzducholoď a lov

V nynější době, kdy vzduchoplavba snaží se dobýti celého světa, musí s ní také lovec počítati a při nejmenším věděti, jaký vliv vzduchoplavba provozuje na lovné předměty. Různé časopisy zaznamenaly, jak se zachovala divoká i krotká zvířata oproti vzducholodím, balonům, drakům a letadlům. Shrneme-li toto pozorování, dojdeme k tomuto výsledku: jediné zvíře, kterému je „všecko jedno“, je asi kočka. Tak jako nemá respektu před automobilem a přeběhne právě před ním přes cestu a klidně se za tím hučícím a zapáchajícím předmětem dívá, právě tak málo ji dojímají Zeppeliny a podobné věci. Ale u jiných zvířat budí vzducholodi neslyšně vzduchem plující děs a hrůzu. Koroptve, křepelky a podobní ptáci se přikrčují a ukrývají: kohout na dvoře dává výstražné znamení domnívaje se, že vidí velikého nebezpečného dravce. Švédský vzduchoplavec Hoffken vypravuje, že s neveliké výše pozoroval, jak losové, lišky, zajíci a jiná zvířata před vzducholodí prchala a psi vyjíce s vtaženými ohony v staveních ochranu hledali. Ptáci spatřují s úžasem v letadlech soupeře ve vlastním svém živlu a jenom jednotlivci přecházejí k útoku, jak bylo pozorováno na př. u rorýsů ve Švédsku a jednoho silného orla v severní Itálii, který se spáry svými zamotal do sítě balonu a musel býti usmrcen výstřelem z revolveru. Při plavbě vzducholodi Zeppelin III. z Düsseldorfu do Essenu dne 21. září m. r. (1909 – pozn. red.) bylo pozorováno, že koně a voli při spatření vzducholodi jako ztřeštění po rýnské planině pádili a ovce s úzkostlivým bečením kolem pastýře se shrnuly. Z toho můžeme předpokládati, jak asi zachová se jelení a srnčí zvěř stojící v houštinách, která jistě také je ze svého klidu vyrušena a udiveně se dívá na supající zjev letící povětřím.  
Lovecký obzor č. 6/1910 (roč. XIII)