Úvodník 3/2007
uplynulá lovecká sezóna byla, co se týče celkového výřadu drobné zvěře, špatná. Na úlovcích se projevilo nevhodné počasí roku 2006. I po tuhé zimě 2005/2006 byly jarní stavy relativně dobré, ale suché a horké měsíce květen, červen a červenec, po nichž následoval deštivý a studený srpen, omezily přírůstky a pravděpodobně značně negativně ovlivnily i stavy dospělé zvěře. Ve srovnání s rokem 2005 poklesly úlovky zajíců většinou o 30-50 % a bažantů na polovinu. Pryč je optimismus, že se po delší době poněkud zlepšily stavy drobné zvěře.
Velké výkyvy ve stavech drobné zvěře dané klimatickými faktory jsou běžné a obvykle se během krátké doby upraví. Známý je např. výrazný výkyv po tvrdé zimě roku 1929, následovaný po několika letech rekordními stavy koroptví a zajíců. Oba druhy zdecimovaly také tuhé zimy ve 40. letech minulého století. Velký, téměř stoprocentní pokles stavů byl u zaječí zvěře zaznamenán v r. 1965, charakteristickém pozdní zimou bohatou na sníh. I poté – od konce 60. do poloviny 70. let – však následovalo období rekordních stavů. Úlovky přibližně miliónu zajíců i bažantů jsou dnes jen vzdáleným snem.
V letošním roce oslavíme smutné 30. výročí od doby, kdy to s drobnou zvěří začalo jít opravdu "šupem z kopce". Rok 1977 byl posledním, kdy úlovky drobné lze ještě označit za vysoké, poté se během čtyř let dostaly jen na zlomek první poloviny 70. let. Pokles bohužel pokračoval i v 90. letech a teprve v jejich druhé polovině se v některých oblastech stavy mírně zvýšily. Příslibem alespoň mírného obratu byl již zmíněný rok 2005, v němž jsme se po mnoha letech přiblížili hranici 100 tisíc ulovených zajíců, tedy pouhé desetiny stavů z první poloviny 70. let.
Předchozí rekapitulace si žádá odpověď na zatím nevyslovenou otázku: Proč stavy drobné tak dramaticky poklesly? Nehledejme příčiny v obvyklých výmluvách – vysokých stavech predátorů či ztrátě reprodukčních schopností zvěře. Predátor nemůže žít bez své kořisti, a proto není možné, aby se zvyšovaly jeho stavy a aby současně klesaly stavy drobné, pokud by byla hlavní potravou predátorů. Reprodukční potenciál se také nezmenšil, jak dokázaly mnohé studie. Velmi se však snížilo přežití mláďat i dospělé zvěře.
Jsme u jádra věci, jímž je stav zemědělské krajiny. Zdá se, že problém není pouze ve velkých lánech, protože ty existovaly i počátkem 70. let, kdy bylo drobné hojně. V té době však ještě nebyla v krajině překročena kritická hranice nedostatku vody a jejího znečištění pesticidy, herbicidy a těžkými kovy. Ne všechny potoky byly "zatrubněny" ve jménu získání další orné půdy pro rozvoj socialistické společnosti (a posléze dotací z EU) a ještě existovaly polní cesty s příkopy a úvozy, které se tehdejší technikou nedaly zaorat a využívaly se alespoň k sekání trávy králíkům. Travnaté pruhy, polní lesíky a remízky zatím nebyly kompletně zaorány a ze vsi do vsi se dalo dojít polními cestami. Nemuselo se jet pouze autem po silnici, která je až na krajnici orána "na asfalt" ve jménu vyšší rozlohy obdělávané půdy, jež přinese vyšší dotaci. Řepa se jednotila ručně a hlavně – pěstovala se.
Současná situace je horší než v 70. letech. Přestože celá Evropa čelí dramatickému nadbytku zemědělské produkce, jsou dotace do zemědělství (pro zemědělce zcela nezbytné) nastaveny tak, že v ČR podporují co nejvyšší rozlohu orné půdy a co nejvyšší produkci několika dotovaných plodin bez ohledu na cokoliv jiného. Nepěstují se plodiny, ale dotace. To však není jen problém myslivosti a drobné zvěře, to je i problém života na vesnici či problém ochrany přírody. V zemědělské krajině ničené dotacemi ubývá veškerý život, od toho prostým okem neviditelného v půdě, až po sýkory, dudky či sysly. Zmizela celá společenstva rostlin, jež člověka doprovázela od počátků zemědělství v neolitu a která dávala obživu drobné zvěři. Koukol, chrpy či vlčí mák jsou prozatím pryč.
Zemědělci se zaklínají tím, že pokud nedostanou další dotace a podpory, zůstane krajina bez údržby. Jenže to, co dnes naše zemědělství provozuje, není údržba, ale ničení krajiny. Její naprostá degradace na nástroj k získání výdělku. Výmluvy na EU nelze brát vážně, protože v Rakousku, ve stejné EU, je harmonická zemědělská krajina s bohatstvím drobné zvěře. Stejně tak v severním Německu, Dánsku, Anglii či ve Švédsku je radost projít se zemědělskou krajinou a pozorovat na naše poměry nevídané množství zvěře i dalších živočichů a rostlin.
Je načase tuto situaci začít měnit. Trvat na právech majitelů půdy, na právu jít po polní cestě, která je zaznamenána v katastru obce, ale byla dávno zaorána. Mnozí myslivci jen alibisticky krčí rameny, že nemohou nic dělat. Raději nadávají v hospodě a vzpomínají na staré zlaté časy. Nechtějí se o nic snažit s poukazem, "že to nejde". Ale ve svobodné společnosti vždy něco dělat lze, a to na mnoha úrovních. V tomto a příštím čísle našeho časopisu vás chceme přesvědčit o tom, že existují nástroje, jak ovlivnit dnešní neutěšený stav ve prospěch drobné zvěře, dřívější chlouby české myslivosti. Samo to ale nepřijde, a pokud se má veřejnost začít dívat na myslivce nikoliv jako na bandu otrapů, kvůli nimž se bojí chodit do lesa, bude viditelná práce ve prospěch krajiny jistě oceněna. Takže mnoho štěstí a vytrvalosti těm, kteří se nebojí to zkusit!