13. Levické poľovnícke dni ve znamení lovecké turistiky
Ing. David Vaca, Ph.D.
Každoročně v březnu se v Levicích koná jedna z nejvýznamnějších mysliveckých akcí Slovenska – Levické poľovnícke dni (LPD). Několikadenní program určený odborné i laické veřejnosti se v posledních letech skládá z přehlídky trofejí z okresu Levice, z vyhlášení výsledků mezinárodního festivalu s tématikou myslivosti a přírody a dětské výtvarné soutěže, z tradičně kvalitně obsazeného mezinárodního mysliveckého semináře atd. V pořadí již 13. ročník této zajímavé akce, organizované Slovenským mysliveckým svazem ve spolupráci s mnoha dalšími subjekty, proběhl ve dnech 22.-31. března t. r.
Místem konání celé akce je pravidelně kulturní dům v Levicích, v němž byly 22. března odpoledne letošní LPD slavnostně zahájeny. O den později se na stejném místě sešla mezinárodní hodnotitelská komise trofejí, aby oficiálně obodovala významné trofeje nejen ze Slovenska, ale také z Čech. Velkou radost udělala komise majiteli severomoravské obory Černý kopec: trofej muflona, který byl v této oboře uloven v loňském roce, byla ohodnocena 252,50 b. CIC, což představuje nový světový rekord. Trofej předstihla o pouhých 0,05 b. trofej z obory Termanec (Lesní závod Židlochovice, Lesy České republiky, s. p.) z r. 1992. Černý kopec je soukromou oborou o výměře 28 ha, určenou k chovu mufloní a daňčí zvěře.
SEMINÁŘ O LOVECKÉ TURISTICE
V sobotu 23. března se již od rána do Levic sjížděli myslivci z celého Slovenska. Na programu byl mezinárodní seminář s atraktivním tématem jednoznačně překračujícím státní hranice: Myslivost ve světě a lovecká turistika. Pozvání pořadatelů přijali jak přednášející ze Slovenska, tak hosté z Německa, Rakouska, Ruska, Maďarska a Chorvatska. V následujícím přehledu uvádíme stručné informace z několika referátů týkajících se hlavního tématu – lovecké turistiky.
Lovecká turistika a ochrana přírody (P. Hell, J. Mizerák, P. Urban, J. Slamečka). Příspěvek, který přednesl Jaroslav Slamečka ze Slovenského centra zemědělského výzkumu v Nitře, obsahoval zajímavé ohlédnutí do historie lovecké turistiky v různých částech světa a jejího vztahu k ochraně přírody. Již v první polovině minulého století organizátoři lovecké turistiky v Africe pochopili, že pokud se chtějí dlouhodobě věnovat pořádání lovů, je třeba chránit zvěř a nedopustit její vybíjení, ať lovci nebo pytláky. Zásady udržitelného lovu garantovaly postupně vznikající asociace profesionálních lovců. Udržení pestrosti přírodních zdrojů a péče o ně se časem stalo významným tématem v mnoha státech světa i u nadnárodních organizací. Přitom je třeba říci, že zodpovědně prováděná lovecká turistika s tím není v rozporu – naopak prospívá kvalitě zvěře a přináší mnohé pozitivní efekty. Opakem jsou aktivity neberoucí ohledy na loveckou etiku a na dopady, které mohou způsobit u zvěře (narušení poměru pohlaví a věkové struktury, ovlivnění degradace populací atd.). Samostatnou kapitolou je lov zakázaných druhů živočichů. Negativním jevům se společnost brání mezinárodně platnými ustanoveními (přehled je součástí příspěvku včetně příslušných internetových adres) a kontrolou jejich dodržování.
Lovecká turistika z pohledu CIC (K.-U. Wollscheid, K. Zimmermann). Generální sekretář Mezinárodní rady pro myslivost a ochranu zvěře (CIC) Kai-Uwe Wollscheid hovořil ve svém vystoupení kromě jiného o významu rozvoje lovecké turistiky pro hostitelské státy a jejich obyvatelstvo (např. zachování přírodních biotopů, náhrada devastačních způsobů využívání krajiny managementem zvěře, který je formou ochrany využívání krajiny, finanční přínos a zaměstnanost venkovského obyvatelstva, smysluplné využívání krajiny, jež se nehodí k zemědělskému využívání, zachování přírodních biotopů alternativními formami využívání namísto intenzivního využívání, pomoc při potlačování pytláctví). Přednášející důrazně upozornil na to, že lovecká turistika se musí řídit pravidly trvale udržitelného lovu. Opakem a nežádoucím jevem jsou případy typu „bulharského jeleního rekordu“. Tento druh lovecké turistiky vrhá špatné světlo na lov a myslivost. Aby bylo možné vytvořit analytické a hodnotící systémy využitelné k hodnocení lovecké turistiky v různých částech světa z hlediska trvalé udržitelnosti, odstartovala CIC se svými partnery v loňském roce „Program trvale udržitelné lovecké turistiky“. Projekt si klade za cíl podrobně analyzovat trh lovecké turistiky, popsat jeho problémy a vyvinout odpovídající mezinárodní standardy pro trvale udržitelné využívání volně žijící zvěře pomocí lovecké turistiky. Pro trh lovecké turistiky se má vytvořit účinný a aplikovatelný nástroj k rozvinutí jeho potenciálu ve venkovských regionech a k podpoře trvale udržitelného regionálního rozvoje. Cílem CIC je podpora lovecké turistiky, která bude přispívat k zachování volně žijící zvěře a jejího životního prostředí, bude prospěšná lidem a zajistí trvale udržitelný lov.
Lovecká turistika u s. p. Lesy Slovenské republiky (J. Minďáš, J. Štefánik, P. Kuric, M. Lehocký). Referát přednesl za kolektiv autorů Peter Kuric, vedoucí oddělení myslivosti a rybářství LSR. Podnik, který vznikl v r. 1999 spojením šesti regionálních podniků státních lesů, spravuje 51 % lesní půdy na Slovensku. Myslivost patří k jeho hlavním činnostem. Podnik obhospodařuje celkem 132 režijních honiteb (506 tis. ha, průměrná výměra 3588 ha) a dalších 850 honiteb (586,5 tis. ha) pronajímá. Ve všech 132 režijních honitbách je zaběhnutý systém lovecké turistiky, přičemž každý z 26 odštěpných lesních závodů je z hlediska lovecké turistiky samostatnou organizační jednotkou. Hodnocením výsledků lovecké turistiky za celý podnik se systematicky zabývá oddělení myslivosti a rybářství na generálním ředitelství LSR. Jak bylo jeho pracovníky konstatováno, význam lovecké turistiky každoročně narůstá. Od r. 2002 se každým rokem zvyšují počty poplatkově ulovené zvěře (r. 2005: 324 jelenů, 87 daňků, 89 muflonů, 215 srnců, 1481 kusů černé zvěře, 34 270 bažantů a pět medvědů) a na lovy do honiteb LSR přijíždí stále více poplatkových lovců (r. 2005: 2784 hostů, z toho 36 % na individuální lovy a 64 % na lovy společné). Zatímco v r. 2000 mezi nimi převažovali lovci z ciziny, v r. 2004 byl již poměr slovenských a zahraničních lovců vyrovnaný. Ze zahraničí přijíždí nejvíce hostů z ČR a Rakouska. V r. 2005 byli poplatkoví lovci úspěšní v 68 % případů. Základem rozvoje lovecké turistiky jsou atraktivní a dobře zazvěřené honitby, kvalitní personál a propracovaný marketing (reklama v odborných časopisech, prezentace na výstavách a veletrzích, internet). Výhodou LSR je množství ubytovacích kapacit – 90 % loveckých hostů se ubytuje v zařízeních ve vlastnictví podniku. Z ekonomického hlediska se myslivost a lovecká turistika podílejí 3 % na celkových výnosech LSR s předpokladem dalšího růstu. Lovecká turistika je rozhodujícím zdrojem tržeb z myslivosti (68 %; další položky: prodej zvěřiny 15 %, nájemné z pronajímaných honiteb 6 %, prodej živé zvěře 9 %, ostatní výnosy 2 %). Z hlediska slovenského trhu s poplatkovým lovem zaujímají LSR dominantní postavení (60 %). Kromě finančního přínosu (zisk pro podnik, daně státu, příjmy ze zajištění dalších služeb pro poplatkové lovce) se lovecká turistika provozovaná LSR zapojuje do dobré propagace slovenské myslivosti ve světě, prezentace podniku před veřejností, zvyšování zájmu o Slovensko coby atraktivní turistické destinace atd.
Lovecká turistika v Rusku a její přínos pro ekonomiku myslivosti a vliv na stav populací zvěře (V. Melnikov, V. V. Melnikov). Lovecká turistika v Rusku se začala ve skutečnosti rozvíjet až koncem 90. let minulého století, kdy došlo k liberalizaci podmínek pro samostatné podnikání v tomto oboru. Do té doby mohl zahraniční lovce přijímat pouze státní komitét pro zahraniční turistiku. Na základě chybného přístupu a špatných rozhodnutí tohoto orgánu přijíždělo do všech států bývalého Sovětského svazu ročně asi jen 150 lovců. Po uvolnění podmínek se situace zásadně změnila a lovecká turistika se stala významnou podnikatelskou aktivitou ruských mysliveckých subjektů. Podle oficiálních údajů přijelo v r. 2004 do Ruska téměř 4500 zahraničních lovců. V porovnání se státy, v nichž má lovecká turistika tradici, je to poměrně málo. Kromě jiného to svědčí o tom, že lovecká turistika je v Rusku stále v počáteční fázi rozvoje. V některých oblastech a honitbách se již podařilo zajistit potřebné zázemí, vznikly lovecké kanceláře zprostředkující lovy. Uživatelé honiteb vítají příliv poplatkových lovců ze západu, odborníci zatím „opatrně“ odhadují potenciál lovecké turistiky a její meze a možnosti, aby nedošlo k narušení populací zvěře (někteří se k lovecké turistice staví dokonce záporně pro její možné negativní dopady na zvěř – narušení poměru pohlaví a věkové struktury). V některých oblastech Ruska se odvětví začalo rozvíjet prudce, jinde pomaleji. Přes určité dosud přetrvávající nedostatky (organizační zajištění lovu, malá schopnost zajistit bohatý výřad) se počet poplatkových lovců rok od roku zvyšuje, přičemž výrazně narůstá podíl domácích lovců.
Vliv lovecké turistiky na chov zvěře v Maďarsku (O. Feiszt) Přednášející, který je prezidentem maďarské myslivecké komory, uvedl, že první poplatkoví lovci začali přijíždět do Maďarska již na počátku 20. století. „Skutečná“ lovecká turistika se však rozvíjela až od 50. let. Po 2. světové válce se totiž začaly prudce zvyšovat stavy spárkaté zvěře, docházelo k nárůstu škod působených zvěří a bylo potřeba obstarat finanční prostředky na provoz honiteb a ke kompenzaci škod. Do státních honiteb začali přijíždět první hosté z Rakouska a Německa, zejména na jelení říji. Na přelomu 60. a 70. let bylo v Maďarsku získáno několik rekordních trofejí spárkaté zvěře, což podnítilo další zájem zahraničních lovců o lov v této zemi. Stavy zvěře nadále stoupaly, ale s tím současně i škody jí působené, což negativně ovlivňovalo myslivecké hospodaření v honitbách. Kvůli snížení nákladů a uspokojení rostoucího počtu zahraničních lovců nabízeli uživatelé honiteb stále více trofejové zvěře k poplatkovému lovu. Růst stavů spárkaté zvěře se nezastavil a ještě více zintenzívnily konflikty mezi uživateli, resp. správci půdy a uživateli honiteb kvůli škodám působeným zvěří. Konec 80. let byl již ve znamení vynucené redukce stavů spárkaté zvěře. Po r. 1990 bylo jasné, že musí dojít k systémovým změnám v mysliveckém obhospodařování honiteb. Teprve v r. 1997 však nabyl platnosti nový zákon o myslivosti, který spojil právo myslivosti s vlastnictvím půdy. Systém lovecké turistiky to však nijak neovlivnilo, došlo pouze k ještě větší komercionalizaci lovu (v současné době působí v Maďarsku 130-150 subjektů, které zprostředkovávají poplatkový lov; celkový počet honiteb je 1189, minimální výměra 3000 ha). Zvýšil se počet domácích poplatkových lovců. „Řadoví“ maďarští myslivci však měli stále méně příležitostí k lovu trofejové zvěře, protože byli nuceni kvůli vysokým režijním nákladům prodávat ještě více zvěře k odstřelu. Současně však potřebovali mnohem více zvěře, což však znamenalo větší škody – a tím i další finanční nároky. Roztočila se spirála, která trvá dodnes. Populace zvěře se nadměrně omladily, protože bylo potřeba hodně zvěře kvůli uspokojení všech loveckých hostů (od r. 1999 do r. 2004 se zvýšil odstřel všech druhů spárkaté zvěře o 97 654 ks, tedy o 76 %). Současně prudce narostl i počet zahraničních lovců jezdících do Maďarska. V letech 1999-2003 poplatkoví lovci lovili ročně od 34,8 do 41,8 % z celkového ročního úlovku spárkaté zvěře. V případě trofejové zvěře lovili poplatkoví lovci v uplynulých pěti letech ročně dokonce kolem 60 % celkového odstřelu. Opačný trend je patrný u drobné zvěře, ale v jejím případě hraje důležitou roli její celkový úbytek. Přesto je i procento této zvěře ulovené cizinci vysoké – ročně od 40 do 50 %. Z pohledu celkových příjmů z lovecké turistiky došlo od r. 1994 do r. 2005 ve všech směrech k nárůstu příjmů (např. poplatky od zahraničních hostů o 182 %, od domácích hostů dokonce o 1466 %, za prodej živé zvěře o 188 %, zvěřiny o 303 % atd.). Celkově vzrostly příjmy o 279 %. U státních lesů se rozšiřuje systém prodeje celého odstřelu zvěře v konkrétní honitbě určité skupině lovců. Ti mohou v podstatě sami hospodařit s odstřelem, nejsou nuceni za každou cenu dosáhnout úspěchu a ulovit každý kus, který zahlédnou. Naopak se mohou pravidelně vracet do honitby. Pokud bychom měli shrnout současný stav, lze říci, že v Maďarsku v současnosti žijí snižující se populace drobné zvěře, zatímco populace spárkaté zvěře se naopak stabilizovaly na vysoké početní úrovni. Uživatele honiteb, kteří jsou závislí na příjmech z lovecké turistiky a prodeje zvěřiny však čekají problémy (složitý systém řízení, růst režijních nákladů, růst konkurence v Evropě, pokles zájmu o některé druhy zvěře, vysoké škody působené zvěří atd.). Podle autora příspěvku se vytváří protichůdný stav: maďarští myslivci budou moci lovit ve své vlasti pouze tehdy, když výrazně sníží stavy spárkaté zvěře, takže dojde ke snížení jí působených škod a tím k menší potřebě prodeje poplatkového odstřelu. Otázka je, zda to někdo chce a jestli o tom tak někdo uvažuje. Je pravděpodobné, že dosavadní systém se jen tak nezmění.
Lovecká turistika a její perspektivy v Chorvatsku (M. Grubešič a kol.). Chorvatsko je u nás známé především díky letním dovoleným u moře. Jak je však zřejmé z referátu kolektivu chorvatských autorů, tradice, dobrou úroveň a potenciál má i lovecká turistika. Před válečným konfliktem v první polovině 90. let minulého století činily příjmy z lovecké turistiky kolem sedmi miliónů dolarů ročně. Zatímco tehdy vše zajišťovaly státní agentury, po skončení války došlo k uvolnění trhu. Tradičně nejkvalitnější služby vždy poskytovaly a poskytují Chorvatské státní lesy (profesionálně obhospodařované honitby, kvalitní personál, atraktivní honitby atd.). Aktuálně je v Chorvatsku uznáno 1060 honiteb na honební ploše přibližně 5,34 mil. ha. Celkem 320 honiteb je vlastních (státních – 1,75 mil. ha) a 740 společenstevních (3,59 mil. ha). Z 320 státních honiteb je 200 pronajato, 70 je obhospodařováno koncesionářsky, 40 v režii státních lesů a zbytek slouží účelům výzkumu. Hlavními druhy zvěře jsou jelen lesní, srnec obecný, muflon, prase divoké, medvěd hnědý, křepelka, koroptev polní, sluka a bahňáci. Stále větší podíl mezi poplatkovými lovci zaujímají domácí myslivci, počet cizinců v posledních letech mírně klesá. Celkové tržby za poplatkový odstřel se však zvýšily. K objektivnímu posouzení lovecké turistiky však dosud chyběly kvalitní statistické podklady. Proto chorvatské ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství vydalo v loňském roce pro 29 honiteb státních lesů směrnici o vedení centrální lovecké statistiky. Personál příslušných honiteb kromě shromažďování údajů upevňoval v r. 2006 na úlovky evidované plomby. Hodnotilo se též zázemí pro loveckou turistiku (kvalita ubytování služeb atd.). Získané výsledky budou analyzovány k dalšímu využití. Loveckou turistiku v Chorvatsku negativně ovlivňuje řada různých faktorů (složitá legislativa, organizační podmínky atd.), což mnoho uživatelů honiteb odrazuje od toho, aby se jí věnovali. Nejvýznamnější organizátorem tak zůstávají Chorvatské státní lesy, jejichž lovecké výsledky z 29 honiteb za r. 2005 jsou následující: medvěd hnědý – jarní kmenový stav 164 kusů, odstřel 14 ks, jelen lesní – 3123 kusů/739 kusů, daněk evropský – 477 kusů/93 kusů, srnec obecný – 3045 kusů/703 kusů, muflon – 895 kusů/55 kusů, kamzík horský – 210 kusů/29 kusů, prase divoké – 4241 kusů/2864 kusů. Celkově vykázal podnik za r. 2005 příjem z lovecké turistiky (odstřel, služby, ubytování) 1,338 mil. eur. Podle M. Grubešiče skýtá lovecká turistika velký potenciál, k jehož rozvinutí je však třeba mnoho opatření (zejména úprava legislativy), času a též zájmu uživatelů nestátních honiteb, jimž však současný systém obhospodařování honiteb v podstatě vyhovuje.
Kromě výše uvedených obsahuje sborník referátů následující příspěvky: Myslivost na Slovensku v r. 2007 (L. Dugovič), Lov ve světě – aktuální situace a problémy (G. Mensching, Německo), Zkušenosti zahraničního lovce (R. Winkelmayer, Rakousko), Rizika lovecké turistiky z pohledu zdraví zvířat a člověka (J. Bíreš a kol.), Výchova profesionálních myslivců na Lesnické fakultě TU ve Zvolenu z pohledu rozvoje lovecké turistiky (P. Garaj a kol.), Myslivecké zvyky a kultura ve světě a na Slovensku (M. Číž).
PREZIDENTSKÝ ZÁVĚR
Seminář byl velmi dobře připraven: každý účastník obdržel sborník referátů (s překlady příspěvků všech zahraničních přednášejících – zajistil P. Hell). Během semináře byla vystoupení simultánně tlumočena do několika jazyků. V odpoledních hodinách musel být program zkrácen, neboť se očekávala návštěva slovenského prezidenta Ivana Gašparoviče. Prezident, sám aktivní myslivec, nakonec navštívil jen přehlídku trofejí, kde mu byli u expozice LSR představeni přednášející. Mimochodem – LSR připravily v pátek 22. března pro zahraniční hosty a novináře velmi zajímavý exkurzní den do myslivecky atraktivních míst. Navštívili jsme Chráněnou mysliveckou oblast Poľana, oboru Topoľčianky a stejnojmenný lovecký zámeček. Ale o tom až někdy příště.
Každoročně v březnu se v Levicích koná jedna z nejvýznamnějších mysliveckých akcí Slovenska – Levické poľovnícke dni (LPD). Několikadenní program určený odborné i laické veřejnosti se v posledních letech skládá z přehlídky trofejí z okresu Levice, z vyhlášení výsledků mezinárodního festivalu s tématikou myslivosti a přírody a dětské výtvarné soutěže, z tradičně kvalitně obsazeného mezinárodního mysliveckého semináře atd. V pořadí již 13. ročník této zajímavé akce, organizované Slovenským mysliveckým svazem ve spolupráci s mnoha dalšími subjekty, proběhl ve dnech 22.-31. března t. r.
Místem konání celé akce je pravidelně kulturní dům v Levicích, v němž byly 22. března odpoledne letošní LPD slavnostně zahájeny. O den později se na stejném místě sešla mezinárodní hodnotitelská komise trofejí, aby oficiálně obodovala významné trofeje nejen ze Slovenska, ale také z Čech. Velkou radost udělala komise majiteli severomoravské obory Černý kopec: trofej muflona, který byl v této oboře uloven v loňském roce, byla ohodnocena 252,50 b. CIC, což představuje nový světový rekord. Trofej předstihla o pouhých 0,05 b. trofej z obory Termanec (Lesní závod Židlochovice, Lesy České republiky, s. p.) z r. 1992. Černý kopec je soukromou oborou o výměře 28 ha, určenou k chovu mufloní a daňčí zvěře.
SEMINÁŘ O LOVECKÉ TURISTICE
V sobotu 23. března se již od rána do Levic sjížděli myslivci z celého Slovenska. Na programu byl mezinárodní seminář s atraktivním tématem jednoznačně překračujícím státní hranice: Myslivost ve světě a lovecká turistika. Pozvání pořadatelů přijali jak přednášející ze Slovenska, tak hosté z Německa, Rakouska, Ruska, Maďarska a Chorvatska. V následujícím přehledu uvádíme stručné informace z několika referátů týkajících se hlavního tématu – lovecké turistiky.
Lovecká turistika a ochrana přírody (P. Hell, J. Mizerák, P. Urban, J. Slamečka). Příspěvek, který přednesl Jaroslav Slamečka ze Slovenského centra zemědělského výzkumu v Nitře, obsahoval zajímavé ohlédnutí do historie lovecké turistiky v různých částech světa a jejího vztahu k ochraně přírody. Již v první polovině minulého století organizátoři lovecké turistiky v Africe pochopili, že pokud se chtějí dlouhodobě věnovat pořádání lovů, je třeba chránit zvěř a nedopustit její vybíjení, ať lovci nebo pytláky. Zásady udržitelného lovu garantovaly postupně vznikající asociace profesionálních lovců. Udržení pestrosti přírodních zdrojů a péče o ně se časem stalo významným tématem v mnoha státech světa i u nadnárodních organizací. Přitom je třeba říci, že zodpovědně prováděná lovecká turistika s tím není v rozporu – naopak prospívá kvalitě zvěře a přináší mnohé pozitivní efekty. Opakem jsou aktivity neberoucí ohledy na loveckou etiku a na dopady, které mohou způsobit u zvěře (narušení poměru pohlaví a věkové struktury, ovlivnění degradace populací atd.). Samostatnou kapitolou je lov zakázaných druhů živočichů. Negativním jevům se společnost brání mezinárodně platnými ustanoveními (přehled je součástí příspěvku včetně příslušných internetových adres) a kontrolou jejich dodržování.
Lovecká turistika z pohledu CIC (K.-U. Wollscheid, K. Zimmermann). Generální sekretář Mezinárodní rady pro myslivost a ochranu zvěře (CIC) Kai-Uwe Wollscheid hovořil ve svém vystoupení kromě jiného o významu rozvoje lovecké turistiky pro hostitelské státy a jejich obyvatelstvo (např. zachování přírodních biotopů, náhrada devastačních způsobů využívání krajiny managementem zvěře, který je formou ochrany využívání krajiny, finanční přínos a zaměstnanost venkovského obyvatelstva, smysluplné využívání krajiny, jež se nehodí k zemědělskému využívání, zachování přírodních biotopů alternativními formami využívání namísto intenzivního využívání, pomoc při potlačování pytláctví). Přednášející důrazně upozornil na to, že lovecká turistika se musí řídit pravidly trvale udržitelného lovu. Opakem a nežádoucím jevem jsou případy typu „bulharského jeleního rekordu“. Tento druh lovecké turistiky vrhá špatné světlo na lov a myslivost. Aby bylo možné vytvořit analytické a hodnotící systémy využitelné k hodnocení lovecké turistiky v různých částech světa z hlediska trvalé udržitelnosti, odstartovala CIC se svými partnery v loňském roce „Program trvale udržitelné lovecké turistiky“. Projekt si klade za cíl podrobně analyzovat trh lovecké turistiky, popsat jeho problémy a vyvinout odpovídající mezinárodní standardy pro trvale udržitelné využívání volně žijící zvěře pomocí lovecké turistiky. Pro trh lovecké turistiky se má vytvořit účinný a aplikovatelný nástroj k rozvinutí jeho potenciálu ve venkovských regionech a k podpoře trvale udržitelného regionálního rozvoje. Cílem CIC je podpora lovecké turistiky, která bude přispívat k zachování volně žijící zvěře a jejího životního prostředí, bude prospěšná lidem a zajistí trvale udržitelný lov.
Lovecká turistika u s. p. Lesy Slovenské republiky (J. Minďáš, J. Štefánik, P. Kuric, M. Lehocký). Referát přednesl za kolektiv autorů Peter Kuric, vedoucí oddělení myslivosti a rybářství LSR. Podnik, který vznikl v r. 1999 spojením šesti regionálních podniků státních lesů, spravuje 51 % lesní půdy na Slovensku. Myslivost patří k jeho hlavním činnostem. Podnik obhospodařuje celkem 132 režijních honiteb (506 tis. ha, průměrná výměra 3588 ha) a dalších 850 honiteb (586,5 tis. ha) pronajímá. Ve všech 132 režijních honitbách je zaběhnutý systém lovecké turistiky, přičemž každý z 26 odštěpných lesních závodů je z hlediska lovecké turistiky samostatnou organizační jednotkou. Hodnocením výsledků lovecké turistiky za celý podnik se systematicky zabývá oddělení myslivosti a rybářství na generálním ředitelství LSR. Jak bylo jeho pracovníky konstatováno, význam lovecké turistiky každoročně narůstá. Od r. 2002 se každým rokem zvyšují počty poplatkově ulovené zvěře (r. 2005: 324 jelenů, 87 daňků, 89 muflonů, 215 srnců, 1481 kusů černé zvěře, 34 270 bažantů a pět medvědů) a na lovy do honiteb LSR přijíždí stále více poplatkových lovců (r. 2005: 2784 hostů, z toho 36 % na individuální lovy a 64 % na lovy společné). Zatímco v r. 2000 mezi nimi převažovali lovci z ciziny, v r. 2004 byl již poměr slovenských a zahraničních lovců vyrovnaný. Ze zahraničí přijíždí nejvíce hostů z ČR a Rakouska. V r. 2005 byli poplatkoví lovci úspěšní v 68 % případů. Základem rozvoje lovecké turistiky jsou atraktivní a dobře zazvěřené honitby, kvalitní personál a propracovaný marketing (reklama v odborných časopisech, prezentace na výstavách a veletrzích, internet). Výhodou LSR je množství ubytovacích kapacit – 90 % loveckých hostů se ubytuje v zařízeních ve vlastnictví podniku. Z ekonomického hlediska se myslivost a lovecká turistika podílejí 3 % na celkových výnosech LSR s předpokladem dalšího růstu. Lovecká turistika je rozhodujícím zdrojem tržeb z myslivosti (68 %; další položky: prodej zvěřiny 15 %, nájemné z pronajímaných honiteb 6 %, prodej živé zvěře 9 %, ostatní výnosy 2 %). Z hlediska slovenského trhu s poplatkovým lovem zaujímají LSR dominantní postavení (60 %). Kromě finančního přínosu (zisk pro podnik, daně státu, příjmy ze zajištění dalších služeb pro poplatkové lovce) se lovecká turistika provozovaná LSR zapojuje do dobré propagace slovenské myslivosti ve světě, prezentace podniku před veřejností, zvyšování zájmu o Slovensko coby atraktivní turistické destinace atd.
Lovecká turistika v Rusku a její přínos pro ekonomiku myslivosti a vliv na stav populací zvěře (V. Melnikov, V. V. Melnikov). Lovecká turistika v Rusku se začala ve skutečnosti rozvíjet až koncem 90. let minulého století, kdy došlo k liberalizaci podmínek pro samostatné podnikání v tomto oboru. Do té doby mohl zahraniční lovce přijímat pouze státní komitét pro zahraniční turistiku. Na základě chybného přístupu a špatných rozhodnutí tohoto orgánu přijíždělo do všech států bývalého Sovětského svazu ročně asi jen 150 lovců. Po uvolnění podmínek se situace zásadně změnila a lovecká turistika se stala významnou podnikatelskou aktivitou ruských mysliveckých subjektů. Podle oficiálních údajů přijelo v r. 2004 do Ruska téměř 4500 zahraničních lovců. V porovnání se státy, v nichž má lovecká turistika tradici, je to poměrně málo. Kromě jiného to svědčí o tom, že lovecká turistika je v Rusku stále v počáteční fázi rozvoje. V některých oblastech a honitbách se již podařilo zajistit potřebné zázemí, vznikly lovecké kanceláře zprostředkující lovy. Uživatelé honiteb vítají příliv poplatkových lovců ze západu, odborníci zatím „opatrně“ odhadují potenciál lovecké turistiky a její meze a možnosti, aby nedošlo k narušení populací zvěře (někteří se k lovecké turistice staví dokonce záporně pro její možné negativní dopady na zvěř – narušení poměru pohlaví a věkové struktury). V některých oblastech Ruska se odvětví začalo rozvíjet prudce, jinde pomaleji. Přes určité dosud přetrvávající nedostatky (organizační zajištění lovu, malá schopnost zajistit bohatý výřad) se počet poplatkových lovců rok od roku zvyšuje, přičemž výrazně narůstá podíl domácích lovců.
Vliv lovecké turistiky na chov zvěře v Maďarsku (O. Feiszt) Přednášející, který je prezidentem maďarské myslivecké komory, uvedl, že první poplatkoví lovci začali přijíždět do Maďarska již na počátku 20. století. „Skutečná“ lovecká turistika se však rozvíjela až od 50. let. Po 2. světové válce se totiž začaly prudce zvyšovat stavy spárkaté zvěře, docházelo k nárůstu škod působených zvěří a bylo potřeba obstarat finanční prostředky na provoz honiteb a ke kompenzaci škod. Do státních honiteb začali přijíždět první hosté z Rakouska a Německa, zejména na jelení říji. Na přelomu 60. a 70. let bylo v Maďarsku získáno několik rekordních trofejí spárkaté zvěře, což podnítilo další zájem zahraničních lovců o lov v této zemi. Stavy zvěře nadále stoupaly, ale s tím současně i škody jí působené, což negativně ovlivňovalo myslivecké hospodaření v honitbách. Kvůli snížení nákladů a uspokojení rostoucího počtu zahraničních lovců nabízeli uživatelé honiteb stále více trofejové zvěře k poplatkovému lovu. Růst stavů spárkaté zvěře se nezastavil a ještě více zintenzívnily konflikty mezi uživateli, resp. správci půdy a uživateli honiteb kvůli škodám působeným zvěří. Konec 80. let byl již ve znamení vynucené redukce stavů spárkaté zvěře. Po r. 1990 bylo jasné, že musí dojít k systémovým změnám v mysliveckém obhospodařování honiteb. Teprve v r. 1997 však nabyl platnosti nový zákon o myslivosti, který spojil právo myslivosti s vlastnictvím půdy. Systém lovecké turistiky to však nijak neovlivnilo, došlo pouze k ještě větší komercionalizaci lovu (v současné době působí v Maďarsku 130-150 subjektů, které zprostředkovávají poplatkový lov; celkový počet honiteb je 1189, minimální výměra 3000 ha). Zvýšil se počet domácích poplatkových lovců. „Řadoví“ maďarští myslivci však měli stále méně příležitostí k lovu trofejové zvěře, protože byli nuceni kvůli vysokým režijním nákladům prodávat ještě více zvěře k odstřelu. Současně však potřebovali mnohem více zvěře, což však znamenalo větší škody – a tím i další finanční nároky. Roztočila se spirála, která trvá dodnes. Populace zvěře se nadměrně omladily, protože bylo potřeba hodně zvěře kvůli uspokojení všech loveckých hostů (od r. 1999 do r. 2004 se zvýšil odstřel všech druhů spárkaté zvěře o 97 654 ks, tedy o 76 %). Současně prudce narostl i počet zahraničních lovců jezdících do Maďarska. V letech 1999-2003 poplatkoví lovci lovili ročně od 34,8 do 41,8 % z celkového ročního úlovku spárkaté zvěře. V případě trofejové zvěře lovili poplatkoví lovci v uplynulých pěti letech ročně dokonce kolem 60 % celkového odstřelu. Opačný trend je patrný u drobné zvěře, ale v jejím případě hraje důležitou roli její celkový úbytek. Přesto je i procento této zvěře ulovené cizinci vysoké – ročně od 40 do 50 %. Z pohledu celkových příjmů z lovecké turistiky došlo od r. 1994 do r. 2005 ve všech směrech k nárůstu příjmů (např. poplatky od zahraničních hostů o 182 %, od domácích hostů dokonce o 1466 %, za prodej živé zvěře o 188 %, zvěřiny o 303 % atd.). Celkově vzrostly příjmy o 279 %. U státních lesů se rozšiřuje systém prodeje celého odstřelu zvěře v konkrétní honitbě určité skupině lovců. Ti mohou v podstatě sami hospodařit s odstřelem, nejsou nuceni za každou cenu dosáhnout úspěchu a ulovit každý kus, který zahlédnou. Naopak se mohou pravidelně vracet do honitby. Pokud bychom měli shrnout současný stav, lze říci, že v Maďarsku v současnosti žijí snižující se populace drobné zvěře, zatímco populace spárkaté zvěře se naopak stabilizovaly na vysoké početní úrovni. Uživatele honiteb, kteří jsou závislí na příjmech z lovecké turistiky a prodeje zvěřiny však čekají problémy (složitý systém řízení, růst režijních nákladů, růst konkurence v Evropě, pokles zájmu o některé druhy zvěře, vysoké škody působené zvěří atd.). Podle autora příspěvku se vytváří protichůdný stav: maďarští myslivci budou moci lovit ve své vlasti pouze tehdy, když výrazně sníží stavy spárkaté zvěře, takže dojde ke snížení jí působených škod a tím k menší potřebě prodeje poplatkového odstřelu. Otázka je, zda to někdo chce a jestli o tom tak někdo uvažuje. Je pravděpodobné, že dosavadní systém se jen tak nezmění.
Lovecká turistika a její perspektivy v Chorvatsku (M. Grubešič a kol.). Chorvatsko je u nás známé především díky letním dovoleným u moře. Jak je však zřejmé z referátu kolektivu chorvatských autorů, tradice, dobrou úroveň a potenciál má i lovecká turistika. Před válečným konfliktem v první polovině 90. let minulého století činily příjmy z lovecké turistiky kolem sedmi miliónů dolarů ročně. Zatímco tehdy vše zajišťovaly státní agentury, po skončení války došlo k uvolnění trhu. Tradičně nejkvalitnější služby vždy poskytovaly a poskytují Chorvatské státní lesy (profesionálně obhospodařované honitby, kvalitní personál, atraktivní honitby atd.). Aktuálně je v Chorvatsku uznáno 1060 honiteb na honební ploše přibližně 5,34 mil. ha. Celkem 320 honiteb je vlastních (státních – 1,75 mil. ha) a 740 společenstevních (3,59 mil. ha). Z 320 státních honiteb je 200 pronajato, 70 je obhospodařováno koncesionářsky, 40 v režii státních lesů a zbytek slouží účelům výzkumu. Hlavními druhy zvěře jsou jelen lesní, srnec obecný, muflon, prase divoké, medvěd hnědý, křepelka, koroptev polní, sluka a bahňáci. Stále větší podíl mezi poplatkovými lovci zaujímají domácí myslivci, počet cizinců v posledních letech mírně klesá. Celkové tržby za poplatkový odstřel se však zvýšily. K objektivnímu posouzení lovecké turistiky však dosud chyběly kvalitní statistické podklady. Proto chorvatské ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství vydalo v loňském roce pro 29 honiteb státních lesů směrnici o vedení centrální lovecké statistiky. Personál příslušných honiteb kromě shromažďování údajů upevňoval v r. 2006 na úlovky evidované plomby. Hodnotilo se též zázemí pro loveckou turistiku (kvalita ubytování služeb atd.). Získané výsledky budou analyzovány k dalšímu využití. Loveckou turistiku v Chorvatsku negativně ovlivňuje řada různých faktorů (složitá legislativa, organizační podmínky atd.), což mnoho uživatelů honiteb odrazuje od toho, aby se jí věnovali. Nejvýznamnější organizátorem tak zůstávají Chorvatské státní lesy, jejichž lovecké výsledky z 29 honiteb za r. 2005 jsou následující: medvěd hnědý – jarní kmenový stav 164 kusů, odstřel 14 ks, jelen lesní – 3123 kusů/739 kusů, daněk evropský – 477 kusů/93 kusů, srnec obecný – 3045 kusů/703 kusů, muflon – 895 kusů/55 kusů, kamzík horský – 210 kusů/29 kusů, prase divoké – 4241 kusů/2864 kusů. Celkově vykázal podnik za r. 2005 příjem z lovecké turistiky (odstřel, služby, ubytování) 1,338 mil. eur. Podle M. Grubešiče skýtá lovecká turistika velký potenciál, k jehož rozvinutí je však třeba mnoho opatření (zejména úprava legislativy), času a též zájmu uživatelů nestátních honiteb, jimž však současný systém obhospodařování honiteb v podstatě vyhovuje.
Kromě výše uvedených obsahuje sborník referátů následující příspěvky: Myslivost na Slovensku v r. 2007 (L. Dugovič), Lov ve světě – aktuální situace a problémy (G. Mensching, Německo), Zkušenosti zahraničního lovce (R. Winkelmayer, Rakousko), Rizika lovecké turistiky z pohledu zdraví zvířat a člověka (J. Bíreš a kol.), Výchova profesionálních myslivců na Lesnické fakultě TU ve Zvolenu z pohledu rozvoje lovecké turistiky (P. Garaj a kol.), Myslivecké zvyky a kultura ve světě a na Slovensku (M. Číž).
PREZIDENTSKÝ ZÁVĚR
Seminář byl velmi dobře připraven: každý účastník obdržel sborník referátů (s překlady příspěvků všech zahraničních přednášejících – zajistil P. Hell). Během semináře byla vystoupení simultánně tlumočena do několika jazyků. V odpoledních hodinách musel být program zkrácen, neboť se očekávala návštěva slovenského prezidenta Ivana Gašparoviče. Prezident, sám aktivní myslivec, nakonec navštívil jen přehlídku trofejí, kde mu byli u expozice LSR představeni přednášející. Mimochodem – LSR připravily v pátek 22. března pro zahraniční hosty a novináře velmi zajímavý exkurzní den do myslivecky atraktivních míst. Navštívili jsme Chráněnou mysliveckou oblast Poľana, oboru Topoľčianky a stejnojmenný lovecký zámeček. Ale o tom až někdy příště.