Myslivecká výročí – květen
Jeden z našich i v cizině známých mysliveckých odborníků, ing. Josef Lochman, CSc., by se 5. května dožil osmdesátin. Narodil se v r. 1927 v Červeném Hrádku u Plzně. Po maturitě na reálném gymnáziu, kterou složil v r. 1946, studoval na pražské lesnické fakultě. Studia ukončil v r. 1950 a po jednoroční práci na Lesním závodě ve Vrchlabí nastoupil dvouletou vojenskou službu u Pomocného technického praporu v ostravsko-karvinských dolech. V r. 1953 přijal zaměstnání ve Výzkumném ústavu lesa a myslivosti, později sloučeném s Výzkumným ústavem lesního hospodářství a myslivosti. Jeho pracovní náplní byla fyziologie výživy zvěře, která vyústila v praktické závěry, jako je lesní siláž, peletované krmné směsi, granulovaná krmiva pro zvěř, přezimovací obůrky aj. Ing. Lochman se zasloužil především o chov mufloní zvěře a stanovení jejího středoevropského standardu. Byl také autorem obnovy oborních chovů.
Napsal velké množství článků v našem i zahraničním odborném tisku, obhájil řadu závěrečných prací a samostatnými statěmi se podílel na knihách Lovecké trofeje českých zemí (1974), Naše obory (1976), Posuzování věku živé a ulovené zvěře užitkové (1979). Do knihy Dutorohá zvěř (1979) shrnul své poznatky o muflonu a přispěl do knihy Přehlídky, hodnocení a úprava trofejí (1980), Ochrana lesa proti škodám působeným zvěří (1982) a Daněk – sika – jelenec (1986). Samostatně vydal monografii Jelení zvěř (1985), za niž jako první český autor získal v r. 1987 kulturní cenu CIC, a aktualizoval 2. vydání Nečasovy knihy Srnčí zvěř (1975).
Jeho odborné znalosti byly oceněny jmenováním do mezinárodní hodnotitelské komise loveckých trofejí. Zúčastnil se mnoha konferencí a sympozií doma i v zahraničí, přednáškovou a expertní činností napomáhal zavádění výsledků výzkumu do praxe, byl členem komise pro myslivecké názvosloví ČSAZV a čelným mysliveckým funkcionářem.
Zemřel dne 18. března 1990 v Praze.
Na 10. května připadá sté výročí vysazení kamzíků v Lužických horách. Ten den byl do aklimatizační obůrky v polesí Jetřichovice vypuštěn kamzík, k němuž byly později připojeny dvě kamzice a další rok pět kusů. Tato zvěř, pocházející z Alp, se stala základem dnešní izolované populace kamzíků v Čechách.
Uplynulo 110 let, co se v Praze dne 15. května 1897 narodil ing. Karel Kuba, který před 2. světovou válkou působil jako lesmistr městských lesů v Berouně. Sběratel mysliveckých pověr a ceremoniálů vydal vlastním nákladem dvě útlé knížky, a to v r. 1933 Myslivecké regule (řády) a o dva roky později Čáry, kouzla a pověry starých myslivců. První knížka měla společenský život myslivců obohatit ceremoniemi, z nichž část sám sestavil.
Ing. Kuba zemřel 8. března 1975 v Praze.
Dne 28. května to bude 110 let (1897), co ve Vimperku zemřel lesmistr Alois Nedobitý. Narodil se 26. září 1835 v myslivně Nová Ves v Podbořanském Rohozci (západně od Podbořan) jako syn tamního nadlesního. Po ukončení střední školy v Lounech a po dvouleté praxi u lesního úřadu ve Vimperku, kam přišel v r. 1853, složil mysliveckou zkoušku. V letech 1860 až 1862 absolvoval lesnickou školu v Mariabrunnu, podrobil se státní zkoušce, a po odchodu lesmistra Josefa Johna v r. 1871 byl jmenován lesmistrem ve Vimperku. V letech 1871 až 1877 ho čekala obtížná práce: musel likvidovat polom a následnou kůrovcovou kalamitu po orkánu, který se v říjnu 1870 přehnal Šumavou.
V té době byly šumavské lesy bez jelení zvěře, která byla vystřílena, protože přitahovala bavorské pytláky. V r. 1874 bylo rozhodnuto vysadit tam jelení zvěř, což se zdařilo. V témže roce se na Šumavě objevil vlk, kterého na honu řízeném A. Nedobitým dne 2. října ulovil knížecí stavitel Štěrbík. Byl to poslední vlk ulovený v Čechách. Jeho preparát je vystaven v Lesnickém, mysliveckém a rybářském muzeu Ohrada.
Před 70 lety, ve dnech 24. až 29. května 1937, se v Praze sešli představitelé Mezinárodní rady pro myslivost a ochranu zvěře (CIC) téměř ze všech evropských států. Hlavním cílem jejich jednání bylo sjednotit metody hodnocení loveckých trofejí a stanovit hodnocení trofejí šelem, do té doby nehodnocených. Na setkání upomíná dnes velmi hledaný odznak.
Rš
Napsal velké množství článků v našem i zahraničním odborném tisku, obhájil řadu závěrečných prací a samostatnými statěmi se podílel na knihách Lovecké trofeje českých zemí (1974), Naše obory (1976), Posuzování věku živé a ulovené zvěře užitkové (1979). Do knihy Dutorohá zvěř (1979) shrnul své poznatky o muflonu a přispěl do knihy Přehlídky, hodnocení a úprava trofejí (1980), Ochrana lesa proti škodám působeným zvěří (1982) a Daněk – sika – jelenec (1986). Samostatně vydal monografii Jelení zvěř (1985), za niž jako první český autor získal v r. 1987 kulturní cenu CIC, a aktualizoval 2. vydání Nečasovy knihy Srnčí zvěř (1975).
Jeho odborné znalosti byly oceněny jmenováním do mezinárodní hodnotitelské komise loveckých trofejí. Zúčastnil se mnoha konferencí a sympozií doma i v zahraničí, přednáškovou a expertní činností napomáhal zavádění výsledků výzkumu do praxe, byl členem komise pro myslivecké názvosloví ČSAZV a čelným mysliveckým funkcionářem.
Zemřel dne 18. března 1990 v Praze.
Na 10. května připadá sté výročí vysazení kamzíků v Lužických horách. Ten den byl do aklimatizační obůrky v polesí Jetřichovice vypuštěn kamzík, k němuž byly později připojeny dvě kamzice a další rok pět kusů. Tato zvěř, pocházející z Alp, se stala základem dnešní izolované populace kamzíků v Čechách.
Uplynulo 110 let, co se v Praze dne 15. května 1897 narodil ing. Karel Kuba, který před 2. světovou válkou působil jako lesmistr městských lesů v Berouně. Sběratel mysliveckých pověr a ceremoniálů vydal vlastním nákladem dvě útlé knížky, a to v r. 1933 Myslivecké regule (řády) a o dva roky později Čáry, kouzla a pověry starých myslivců. První knížka měla společenský život myslivců obohatit ceremoniemi, z nichž část sám sestavil.
Ing. Kuba zemřel 8. března 1975 v Praze.
Dne 28. května to bude 110 let (1897), co ve Vimperku zemřel lesmistr Alois Nedobitý. Narodil se 26. září 1835 v myslivně Nová Ves v Podbořanském Rohozci (západně od Podbořan) jako syn tamního nadlesního. Po ukončení střední školy v Lounech a po dvouleté praxi u lesního úřadu ve Vimperku, kam přišel v r. 1853, složil mysliveckou zkoušku. V letech 1860 až 1862 absolvoval lesnickou školu v Mariabrunnu, podrobil se státní zkoušce, a po odchodu lesmistra Josefa Johna v r. 1871 byl jmenován lesmistrem ve Vimperku. V letech 1871 až 1877 ho čekala obtížná práce: musel likvidovat polom a následnou kůrovcovou kalamitu po orkánu, který se v říjnu 1870 přehnal Šumavou.
V té době byly šumavské lesy bez jelení zvěře, která byla vystřílena, protože přitahovala bavorské pytláky. V r. 1874 bylo rozhodnuto vysadit tam jelení zvěř, což se zdařilo. V témže roce se na Šumavě objevil vlk, kterého na honu řízeném A. Nedobitým dne 2. října ulovil knížecí stavitel Štěrbík. Byl to poslední vlk ulovený v Čechách. Jeho preparát je vystaven v Lesnickém, mysliveckém a rybářském muzeu Ohrada.
Před 70 lety, ve dnech 24. až 29. května 1937, se v Praze sešli představitelé Mezinárodní rady pro myslivost a ochranu zvěře (CIC) téměř ze všech evropských států. Hlavním cílem jejich jednání bylo sjednotit metody hodnocení loveckých trofejí a stanovit hodnocení trofejí šelem, do té doby nehodnocených. Na setkání upomíná dnes velmi hledaný odznak.
Rš