Obora Březka
Ing. Dalibor Pačes
Přibližně dvacet kilometrů jihozápadně od Prahy, na rozhraní okresů Praha-východ a Praha-západ v blízkosti Kostelce u Křížků, se rozkládá obora Březka. Název dostala pravděpodobně podle dříve samostatné stejnojmenné obce, která je nyní místní částí Kostelce. Pro inspiraci k názvu obce a později i obory nemuseli jejich zakladatelé chodit daleko: rozsáhlé březové porosty v okolí se k tomu nabízejí dodnes. Obora je známá především chovem a výzkumem daňčí zvěře. Tamní zvěř byla v zejména v 60., 70. a 80. letech využívána jako chovný materiál pro mnoho dalších obor i volných honiteb.
HISTORIE OBORY
Území, na němž dnes obora leží, patřilo od doby předbělohorské až do r. 1695 ke statku Lojovice. Jeho vlastníci se často měnili. Z těch prvních stojí za zmínku nejvyšší písař království Českého Kryštof Vratislav z Mitrovic, Anna Viktorie Piccolomini, roz. Kolovratová-Liebštejnská, nebo Marie Alžběta Serenyová, roz. Valdštejnová, která r. 1729 připojila majetky ke statku Štiřín. Důležitými majiteli Štiřínského statku se stali od r. 1750 Salmové, poté kníže Rohan a od r. 1831 hrabě Nostic.
Obora vznikla pravděpodobně již za Salmů, a to buď koncem 18., nebo počátkem 19. století, avšak na menší rozloze. Přesné datum založení není známo. Historický pramen, který se podařilo nalézt, pouze uvádí, že v r. 1826 byla u obce Březka ve zvlášť příznivé poloze obora s „kmenovým stádem“ daňků. V hospodářském plánu revíru Březka z r. 1884 je již konkrétní zmínka o tom, že „hrabě Nostic dal r. 1840 ohradit kamennou zdí celý revír Březku, a v něm položená pole částečně zalesnit, zčásti pak proměnit na plochy určené ke krmení zvěře. Tímto opatřením byl celý tento revír vyhražen pro daňčí oboru, ve které se z kmenového stavu 150 kusů střílelo ročně 40 kusů.“
V r. 1870 prodal hrabě Nostic statek i s oborou pražskému továrníkovi Františku Ringhofferovi, který jej vlastnil až do r. 1945. Po r. 1948 převzala oboru Československá akademie zemědělská, po jejím zániku v r. 1952 Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti ve Strnadech, který ji využívá jako pokusný a demonstrační objekt dodnes.
PŘÍRODNÍ PROSTŘEDÍ
Obora se rozprostírá v přírodní lesní oblasti Středočeská pahorkatina – Dolní Posázaví v nadmořské výšce 390 až 470 m. Z celkové rozlohy necelých 207 ha připadá 185 ha na lesní porosty, 18 ha na louky, pastviny a políčka pro zvěř. Zbytek výměry tvoří vodní a ostatní plochy.
Zastoupení jehličnatých a listnatých dřevin v oboře je vyrovnané. Mezi jehličnany převládá smrk nad borovicí a modřínem, mezi listnáči dub a jírovec.
Z lokálního prameniště v jižní části obory vytéká potůček, který zásobuje vodou kaskádu pěti napajedel a za zdmi obory se vlévá do Čakovického potoka.
VYBAVENÍ OBORY
V oboře se dodnes zachovala původní kamenná zeď z r. 1840. Díky tomu má obora pro zvěř neprostupné oplocení a odpadají starosti s jejím unikáním do volnosti. Po r. 1960 byla zeď v dezolátním stavu a rozhodovalo se o tom, zda ji zachovat, nebo nahradit jiným plotem. Dnešní podobu omítnuté zdi, opatřené stříškou, dostala po náročné generální rekonstrukci.
Přístup do obory umožňuje jedna hlavní a dvě vedlejší brány. Veřejnost do obory nemá přístup, zájemci si ji mohou prohlédnout jednou ročně při dni otevřených dveří.
V oboře najdeme dvě hlavní krmeliště na jadrná krmiva, vybavená větším počtem malých korýtek umožňujících lepší přístup k předkládanému krmivu pro veškerou zvěř. Poblíž krmelišť stojí sklad krmiv a odchytové zařízení. Tři velké seníky slouží k uskladnění volně loženého sena. Balíkované seno se předkládá pod zvláštní přístřešky, tzv. „altány“. V části obory pojmenované Budař byla postavena osmihektarová aklimatizační obůrka včetně krmného a odchytového zařízení.
K lovu odstřelem lze využít některou z deseti krytých pozorovatelen. Zvěřina se uskladňuje v chladicím zařízení obory a slouží k prodeji zaměstnancům ústavu.
V centrální části obory stojí správní budova, která kromě kanceláře a služebního bytu oborníka plní i funkci příležitostné ubytovny pro lovecké hosty.
ZVĚŘ V OBOŘE A VÝZKUM
V oboře byl již od jejího založení hlavní zvěří daněk evropský. Původ chované zvěře není podrobně dokumentován, v případě Březky se hovoří o „původní zvěři“. Jedni z prvních daňků, kteří byli do oblasti dovezeni r. 1822 na osvěžení krve knížetem Rohanem, pocházeli údajně z Orlíka. K prokazatelnému osvěžení krve došlo začátkem 70. let minulého století dovozem pěti daňků maďarského původu z obory Svodín (Lesní závod Palárikovo). Do Březky byla také průběžně vysazována daňčí zvěř z „pokusné obůrky“ Veltrusy na Mělnicku.
Trofeje daňků z Březky jsou charakteristické členitým parožím s četnými prsty a puky, lopatami na kratších lodyhách, dobrou hmotností a tmavým zbarvením. Typický je tzv. „březecký hák“ – zahnutý prst v horní části lopaty.
Obora byla dlouhodobě využívána jako pokusný objekt pro chovatelské práce s daňčí zvěří. Výzkumné úkoly týkající se tělesného vývoje a vývinu paroží daňka evropského (dříve skvrnitého) řešil od začátku 60. do konce 70. let minulého století ing. Jiří Velek, CSc., pracovník mysliveckého výzkumu a odborník v chovu daňčí zvěře. Po úmrtí ing. Velka v r. 1979 pokračovali v jeho práci ing. František Husák, CSc., ing. Josef Lochman, CSc., a ing. Eva Cislerová. K významným pracím v rámci výzkumného programu v oboře Březka se v posledních letech zařadil úkol zaměřený na genetiku a křížení zvěře v oborách a ve volnosti.
Po převzetí obory výzkumným ústavem byla zvěř ve velmi špatném stavu. Za působení ing. Velka došlo k radikálnímu snížení stavů až na 60 kusů a ke zvýšení úživnosti oborního prostředí. Tato opatření přinesla zakrátko své ovoce v podobě zvýšení hmotnosti zvěře i zlepšení kvality trofejí. Během výzkumů byl veden podrobný přehled o zvěři, ta nejkvalitnější byla použita v letech 1966-1993 k zazvěřování nových lokalit nebo k osvěžování krve. Mezi nejznámější obory, do nichž putovala zvěř z Březky, patří Kněžičky, Červený Hrádek, Sedlice, Hájek či Bechyně, oborní chovy a volné honitby LZ Židlochovice, LZ Litovel, LZ Zábřeh na Moravě, LZ Hořice v Podkrkonoší, LZ Hluboká, LZ Dobříš, LZ Opočno a další.
Rekordní trofej obory pochází z daňka uloveného v r. 1998 a má hodnotu 201,23 b. CIC. Současné nejsilnější trofeje se pohybují v rozmezí 180-190 b. CIC. Jednou z cest, která by měla vést k dosažení vyšších bodových hodnot trofejí, by pole slov oborníka mohlo být osvěžení krve. Uvažuje se o dovozu zvěře z obory Hukvaldy.
PÉČE O ZVĚŘ
V oboře Březka probíhá nejen myslivecký, ale také lesnický výzkum. Tomu je často podřízen celý systém výživy a péče o zvěř, ale také lov. V zásadě se však péče o zvěř neliší od ostatních oborních chovů. S nástupem zimy až do jarního období se zvěři předkládá luční seno, směs mačkaného ovsa a ječmene, jablečné výlisky, krmná mrkev a kedlubny. Před přechodem na jarní pastvu se osvědčilo přikrmování hrachem a sójou. Samozřejmostí jsou lizy s kamennou solí a minerální doplňky na parožení pro spárkatou zvěř, stejně jako antiparazitární preparáty.
Na rozdíl od minulému režimu, kdy v oboře lovili často významní političtí a státní činitelé (třeba jen proto, že obora leží nedaleko Prahy), má v současné době lov komerční charakter. Klientela je převážně česká. Mnozí lovci, a to i ti, kteří v Březce ulovili více daňků, se sem rádi vracejí.
Lze říci, že v posledních letech poklesl zájem o živou daňčí zvěř z obory Březka. Podepsaly se na tom jistě i mnohé menší chovy, produkující trofeje vysokých bodových hodnot. Obora Březka přesto zůstane díky své historii významným oborním chovem ČR, umožňujícím realizaci mysliveckých a lesnických výzkumných programů.
Přibližně dvacet kilometrů jihozápadně od Prahy, na rozhraní okresů Praha-východ a Praha-západ v blízkosti Kostelce u Křížků, se rozkládá obora Březka. Název dostala pravděpodobně podle dříve samostatné stejnojmenné obce, která je nyní místní částí Kostelce. Pro inspiraci k názvu obce a později i obory nemuseli jejich zakladatelé chodit daleko: rozsáhlé březové porosty v okolí se k tomu nabízejí dodnes. Obora je známá především chovem a výzkumem daňčí zvěře. Tamní zvěř byla v zejména v 60., 70. a 80. letech využívána jako chovný materiál pro mnoho dalších obor i volných honiteb.
HISTORIE OBORY
Území, na němž dnes obora leží, patřilo od doby předbělohorské až do r. 1695 ke statku Lojovice. Jeho vlastníci se často měnili. Z těch prvních stojí za zmínku nejvyšší písař království Českého Kryštof Vratislav z Mitrovic, Anna Viktorie Piccolomini, roz. Kolovratová-Liebštejnská, nebo Marie Alžběta Serenyová, roz. Valdštejnová, která r. 1729 připojila majetky ke statku Štiřín. Důležitými majiteli Štiřínského statku se stali od r. 1750 Salmové, poté kníže Rohan a od r. 1831 hrabě Nostic.
Obora vznikla pravděpodobně již za Salmů, a to buď koncem 18., nebo počátkem 19. století, avšak na menší rozloze. Přesné datum založení není známo. Historický pramen, který se podařilo nalézt, pouze uvádí, že v r. 1826 byla u obce Březka ve zvlášť příznivé poloze obora s „kmenovým stádem“ daňků. V hospodářském plánu revíru Březka z r. 1884 je již konkrétní zmínka o tom, že „hrabě Nostic dal r. 1840 ohradit kamennou zdí celý revír Březku, a v něm položená pole částečně zalesnit, zčásti pak proměnit na plochy určené ke krmení zvěře. Tímto opatřením byl celý tento revír vyhražen pro daňčí oboru, ve které se z kmenového stavu 150 kusů střílelo ročně 40 kusů.“
V r. 1870 prodal hrabě Nostic statek i s oborou pražskému továrníkovi Františku Ringhofferovi, který jej vlastnil až do r. 1945. Po r. 1948 převzala oboru Československá akademie zemědělská, po jejím zániku v r. 1952 Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti ve Strnadech, který ji využívá jako pokusný a demonstrační objekt dodnes.
PŘÍRODNÍ PROSTŘEDÍ
Obora se rozprostírá v přírodní lesní oblasti Středočeská pahorkatina – Dolní Posázaví v nadmořské výšce 390 až 470 m. Z celkové rozlohy necelých 207 ha připadá 185 ha na lesní porosty, 18 ha na louky, pastviny a políčka pro zvěř. Zbytek výměry tvoří vodní a ostatní plochy.
Zastoupení jehličnatých a listnatých dřevin v oboře je vyrovnané. Mezi jehličnany převládá smrk nad borovicí a modřínem, mezi listnáči dub a jírovec.
Z lokálního prameniště v jižní části obory vytéká potůček, který zásobuje vodou kaskádu pěti napajedel a za zdmi obory se vlévá do Čakovického potoka.
VYBAVENÍ OBORY
V oboře se dodnes zachovala původní kamenná zeď z r. 1840. Díky tomu má obora pro zvěř neprostupné oplocení a odpadají starosti s jejím unikáním do volnosti. Po r. 1960 byla zeď v dezolátním stavu a rozhodovalo se o tom, zda ji zachovat, nebo nahradit jiným plotem. Dnešní podobu omítnuté zdi, opatřené stříškou, dostala po náročné generální rekonstrukci.
Přístup do obory umožňuje jedna hlavní a dvě vedlejší brány. Veřejnost do obory nemá přístup, zájemci si ji mohou prohlédnout jednou ročně při dni otevřených dveří.
V oboře najdeme dvě hlavní krmeliště na jadrná krmiva, vybavená větším počtem malých korýtek umožňujících lepší přístup k předkládanému krmivu pro veškerou zvěř. Poblíž krmelišť stojí sklad krmiv a odchytové zařízení. Tři velké seníky slouží k uskladnění volně loženého sena. Balíkované seno se předkládá pod zvláštní přístřešky, tzv. „altány“. V části obory pojmenované Budař byla postavena osmihektarová aklimatizační obůrka včetně krmného a odchytového zařízení.
K lovu odstřelem lze využít některou z deseti krytých pozorovatelen. Zvěřina se uskladňuje v chladicím zařízení obory a slouží k prodeji zaměstnancům ústavu.
V centrální části obory stojí správní budova, která kromě kanceláře a služebního bytu oborníka plní i funkci příležitostné ubytovny pro lovecké hosty.
ZVĚŘ V OBOŘE A VÝZKUM
V oboře byl již od jejího založení hlavní zvěří daněk evropský. Původ chované zvěře není podrobně dokumentován, v případě Březky se hovoří o „původní zvěři“. Jedni z prvních daňků, kteří byli do oblasti dovezeni r. 1822 na osvěžení krve knížetem Rohanem, pocházeli údajně z Orlíka. K prokazatelnému osvěžení krve došlo začátkem 70. let minulého století dovozem pěti daňků maďarského původu z obory Svodín (Lesní závod Palárikovo). Do Březky byla také průběžně vysazována daňčí zvěř z „pokusné obůrky“ Veltrusy na Mělnicku.
Trofeje daňků z Březky jsou charakteristické členitým parožím s četnými prsty a puky, lopatami na kratších lodyhách, dobrou hmotností a tmavým zbarvením. Typický je tzv. „březecký hák“ – zahnutý prst v horní části lopaty.
Obora byla dlouhodobě využívána jako pokusný objekt pro chovatelské práce s daňčí zvěří. Výzkumné úkoly týkající se tělesného vývoje a vývinu paroží daňka evropského (dříve skvrnitého) řešil od začátku 60. do konce 70. let minulého století ing. Jiří Velek, CSc., pracovník mysliveckého výzkumu a odborník v chovu daňčí zvěře. Po úmrtí ing. Velka v r. 1979 pokračovali v jeho práci ing. František Husák, CSc., ing. Josef Lochman, CSc., a ing. Eva Cislerová. K významným pracím v rámci výzkumného programu v oboře Březka se v posledních letech zařadil úkol zaměřený na genetiku a křížení zvěře v oborách a ve volnosti.
Po převzetí obory výzkumným ústavem byla zvěř ve velmi špatném stavu. Za působení ing. Velka došlo k radikálnímu snížení stavů až na 60 kusů a ke zvýšení úživnosti oborního prostředí. Tato opatření přinesla zakrátko své ovoce v podobě zvýšení hmotnosti zvěře i zlepšení kvality trofejí. Během výzkumů byl veden podrobný přehled o zvěři, ta nejkvalitnější byla použita v letech 1966-1993 k zazvěřování nových lokalit nebo k osvěžování krve. Mezi nejznámější obory, do nichž putovala zvěř z Březky, patří Kněžičky, Červený Hrádek, Sedlice, Hájek či Bechyně, oborní chovy a volné honitby LZ Židlochovice, LZ Litovel, LZ Zábřeh na Moravě, LZ Hořice v Podkrkonoší, LZ Hluboká, LZ Dobříš, LZ Opočno a další.
Rekordní trofej obory pochází z daňka uloveného v r. 1998 a má hodnotu 201,23 b. CIC. Současné nejsilnější trofeje se pohybují v rozmezí 180-190 b. CIC. Jednou z cest, která by měla vést k dosažení vyšších bodových hodnot trofejí, by pole slov oborníka mohlo být osvěžení krve. Uvažuje se o dovozu zvěře z obory Hukvaldy.
PÉČE O ZVĚŘ
V oboře Březka probíhá nejen myslivecký, ale také lesnický výzkum. Tomu je často podřízen celý systém výživy a péče o zvěř, ale také lov. V zásadě se však péče o zvěř neliší od ostatních oborních chovů. S nástupem zimy až do jarního období se zvěři předkládá luční seno, směs mačkaného ovsa a ječmene, jablečné výlisky, krmná mrkev a kedlubny. Před přechodem na jarní pastvu se osvědčilo přikrmování hrachem a sójou. Samozřejmostí jsou lizy s kamennou solí a minerální doplňky na parožení pro spárkatou zvěř, stejně jako antiparazitární preparáty.
Na rozdíl od minulému režimu, kdy v oboře lovili často významní političtí a státní činitelé (třeba jen proto, že obora leží nedaleko Prahy), má v současné době lov komerční charakter. Klientela je převážně česká. Mnozí lovci, a to i ti, kteří v Březce ulovili více daňků, se sem rádi vracejí.
Lze říci, že v posledních letech poklesl zájem o živou daňčí zvěř z obory Březka. Podepsaly se na tom jistě i mnohé menší chovy, produkující trofeje vysokých bodových hodnot. Obora Březka přesto zůstane díky své historii významným oborním chovem ČR, umožňujícím realizaci mysliveckých a lesnických výzkumných programů.