Podle čeho ocenit trofej při poplatkovém lovu?
Otázkou je, které metodě dát při poplatkovém lovu přednost, přičemž výše popsaný trend z ostatních evropských států nás nutí k zamyšlení nad současným stavem. Stejně jako jindy však platí i v tomto případě, že na věc nelze nahlížet „černobíle“. I ve státech, kde se cena trofejí získávaných při poplatkovém lovu vypočítává podle hmotnosti, dochází zpravidla u silných trofejí k následnému ohodnocení metodou CIC, protože světové žebříčky se sestavují podle hodnot naměřených tímto způsobem. Faktem však zůstává, že se u nás hodnotí tímto způsobem veškeré trofeje z poplatkových lovů. V této souvislosti jsme oslovili čtyři respondenty, jimž jsme položili následující otázku: Nebylo by při poplatkovém odstřelu v našich podmínkách výhodnější přejít na systém oceňování trofejí podle hmotnosti, resp. podle jiných parametrů tak, jako je tomu jinde v Evropě?
Ing. Petr Ziegrosser, vedoucí střediska myslivosti Lesní správy Lány (Kancelář prezidenta republiky) a člen Ústřední hodnotitelské komise trofejí Ministerstva zemědělství ČR
Samozřejmě, že ano! Je to pro provozní pracovníky, ale i pro lovecké hosty rychlejší, snazší, objektivnější a praktičtější. Zvláště u trofejí vysokých bodových hodnot se vyloučí subjektivní názor hodnotitele. Každopádně by bylo vhodné zachovat povinné bodování u silných trofejí (např. u trofeje daňka o hmotnosti nad 3 kg, u jelena nad 6 kg) a nepovinné bodování trofejí, jejichž majitelé by projevili přání mít svoji trofej obodovanou. Toto bodování by prováděli členové Ústřední hodnotitelské komise Ministerstva zemědělství ČR. Nadále by se evidovaly význačné trofeje a lovec by měl možnost zjistit, kolik má jeho trofej bodů CIC, příp. jde-li o trofej medailovou. Doporučil bych obdobný systém v udělování medailí, jako je v Namibii. Tam je po obodování trofeje lovci nabídnuta možnost zakoupení medaile NAPHA (Namibijský svaz profesionálních lovců), k níž lovec obdrží také certifikát. Kromě bronzové, stříbrné a zlaté medaile je možné zakoupit i medaili za ulovení přestárlého či trofejově jinak zajímavého kusu zvěře. Cena se pohybuje kolem 50 eur, peníze jdou do pokladny NAPHA. Většina lovců si medaili ráda koupí.
Ing. Jan Kupka, pracovník Lesního závodu Dobříš (Lesy České republiky, s. p.) a člen Ústřední hodnotitelské komise trofejí Ministerstva zemědělství ČR
Trofej – magické slovo, které u lovců vždy vzbuzovalo a jistě bude nadále vzbuzovat napětí z budoucího lovu, ale i vyvolávat vzpomínku na lov již prožitý. Čím byla trofej mohutnější, tím byla snaha o její překonání větší. Síla trofeje nás v přeneseném smyslu informuje i o životních podmínkách zvěře, o jejím zdravotním stavu a v neposlední řadě i o finanční situaci poplatkového lovce. V dávné minulosti trofeje vypovídaly o odvaze lovců (zejména trofeje medvěda či zubra) a o jejich šikovnosti. Později již nebylo k získání trofeje nutné být mimořádně odvážný, ale vytrvalý, šikovný, znalý života zvěře, jejích zvyků. V současnosti k zisku trofeje stačí mít dostatek finančních prostředků a trochu času.
S nárůstem odstřelu trofejové zvěře již nestačilo pouhé popisování trofejí, ale bylo potřeba je porovnávat, hodnotit. Postupně vznikaly hodnotitelské metody, které objektivizovaly posuzování trofejí. Zpřesňováním prvních metod a jejich úpravami dospěl myslivecký svět k přijetí oficiálních hodnotitelských metod pod patronací CIC. Ta sjednotila metody hodnocení loveckých trofejí, které se používají od r. 1937 s různými upřesněními dodnes, to znamená již plných 70 let. Metodou CIC se však mohou hodnotit pouze typické trofeje, trofeje atypické tato metoda z hodnocení vylučuje.
Velký zájem zahraničních lovců o lovy za „železnou oponou“ k nám po sametové revoluci přivedl řadu loveckých hostů. Vznikaly nové firmy zabývající se loveckou turistikou. Část zahraničních lovců si zajišťovala lovy přes lovecké kanceláře, část jezdila přímo do konkrétních honiteb, kde však s hodnocením trofejí, a tím i s výpočtem ceny za odstřel neměli patřičné zkušenosti. Vznikaly první nepříjemnosti v podobě reklamací cen a hodnotitelská komise jako arbitr zjišťovala rozdíly až 20 b. CIC v neprospěch lovce. Proběhla řada jednání mezi mysliveckými odborníky, zástupci státních lesů, loveckých kanceláří a ČMMJ na téma zjednodušení hodnocení trofejí pro poplatkové lovce. Lovecké kanceláře prosazovaly jednoduché hodnocení podle délky, hmotnosti atd., což představuje platbu za objektivně a jednoduše zjistitelné údaje. Neuspěly, a to např. také kvůli názoru, že trofeje našich jelenů nejsou tak hmotné jako trofeje ze zahraničí, ale naopak mají více výsad, takže použitím metody CIC dosáhnou více bodů, a tím i vyšší zpeněžení.
Můj názor na položenou otázku zní: u poplatkových lovů maximálně zjednodušme výpočet úhrady za odstřel trofejové zvěře. Odstraní se tím řada nepříjemných problémů. Na druhou stranu je nutné si uvědomit, že máme již sedmdesátiletou časovou řadu zjištěných údajů o trofejích, která má obrovskou vypovídající hodnotu o mysliveckém hospodaření. Rovněž naše legislativa počítá s hodnocením trofejí metodou CIC, a to při vývozu význačných trofejí mimo území ČR. Jak z toho ven? Požadavek poplatkových lovců je jasný – chtějí rychlé a transparentní ohodnocení ulovené trofeje jednoduchou metodou, které rozumí každý lovec. Proč jim tedy nevyhovět? Zvolme jednoduchou metodu platby za kilogramy, gramy, centimetry atd. a u medailových trofejí provádějme ještě hodnocení metodou CIC. Lovci budou mít jistotu odpovídající platby a my budeme mít přehled o dosažených medailových hodnotách trofejí z konkrétní lokality, honitby atd. Obavy z vícepráce nejsou namístě, zkušenosti z okolních států to jen potvrzují. Vždyť při hodnocení trofejí metodou CIC zjišťujeme stejné objektivní údaje, které bychom použili pro výpočet ceny jednoduchou metodou.
Mgr. Václav Kodeš, majitel firmy Safari Group, s. r. o., specializující se na zprostředkování loveckých pobytů v zahraničí
Tato otázka je v našich zemích velmi citlivá. Myslivecké tradice, zvyky, ceremoniály a pečlivé hodnocení trofejí metodou CIC u nás mají dlouhou tradici, stejně jako u našich sousedů na Slovensku. Nicméně světový vývoj a globalizace se časem dotkne všech oblastí lidského života, myslivost, a hlavně poplatkový lov nevyjímaje. A právě u našich slovenských sousedů se dokázali s problémem oceňování trofejí vypořádat již před několika lety.
Poplatkový lov má svá specifika, tradice i různou úroveň, poplatkoví lovci rozličné požadavky. Naše honitby navštěvují zahraniční lovci, kteří se chtějí lovecky vyžít, nehledě na bodovou hodnotu trofejí. Jsou to lovci přijíždějící na několik dnů, během nichž chtějí ulovit několik srnců, pokusí se o lov jelena bez nároku na sílu trofeje, když vyjde tlupa černé zvěře, nepohrdnou lončákem a vystřelí i na lišku. Pokud neloví, užijí si naší kuchyně a českého piva nebo moravského vína, nakoupí něco pro rodinu a třeba si prohlédnou i lovecký zámeček nebo jinou pamětihodnost. Jedou si odpočinout a zalovit si. Jsou spokojeni, když se jim podaří ulovit několik průběrných kusů, ale na kus s trofejí, která je výjimečně silná, nevystřelí – vyčleněné náklady na lovecký výlet jim to nedovolí. Hodně takových lovců k nám jezdí ze sousedních států a loví převážně u mysliveckých sdružení. Poplatky nejsou vždy dogma, o ceně se někdy licituje. Tím nechci bagatelizovat poplatkový lov za takových podmínek, jde mi o zdůraznění variability při poplatkových lovech. Zcela jiná je skupina lovců, kteří vědí, jaké poklady naše republika ve svých honitbách skrývá (ještě stále – alespoň někde). Tito lovci přijíždějí za trofejí konkrétního druhu zvěře, přičemž mají přesné informace o tom, kde se u nás dá ulovit silná zvěř. Nejde jim o počet trofejí, ale o konkrétní trofej, a to přinejmenším v medailové hodnotě. Zpravidla čím silnější, tím lepší. Jezdí k nám opakovaně a jsou již zvyklí na dokonalý servis a doprovod profesionálních lesníků, na pečlivé dodržování mysliveckých tradic a na nezapomenuté zážitky spojené např. s pasováním nebo s výkonem trubačů. Domů odjíždějí v lepším případě s jedinou trofejí s vysokou bodovou hodnotou. Nezáleží na tom, jde-li o trofej jelena, muflona, daňka, vzácnou trofej kamzíka nebo kapitálního kňoura.
Přestože je mezi lovci potřeba rozlišovat, přimlouvám se za sjednocení oceňování trofejí, a to podle hmotnosti, délky toulců, zbraní apod. Jedním z důvodů je omezení subjektivního náhledu na trofej – každý hodnotitel má poněkud rozdílný názor např. na barvu parůžků, odlupčivost toulců, srážky a jiné aspekty, které nejsou přesně měřitelné. Další otázkou je poměrně složité hodnocení srnčích trofejí v podmínkách mysliveckých sdružení, např. v případě slabších, průběrných srnců. Vyschnutí trofeje a zvážení by bylo mnohem jednodušší a rychlejší než hodnocení metodou CIC. Na druhou stranu, pokud poplatkový lovec uloví zvěř s významnou trofejí, jsem pro její ohodnocení také metodou CIC. Navrhuji stanovit jako základ dolní hranici bronzové medaile. Jde o můj subjektivní názor, byť opřený o výkon myslivosti od r. 1979 a o cenné zkušenosti získané po r. 1989.
Ing. Jiří Janota, ředitel Vojenských lesů a statků ČR, s. p., a člen Ústřední hodnotitelské komise trofejí Ministerstva zemědělství ČR
Metoda CIC je založena na větším množství parametrů vycházejících ze subjektivního pohledu hodnotitele. Oceňování trofejí na základě hmotnosti je pro vyúčtování poplatkového lovu jednoznačně spravedlivější. Problém nevidím v tom, zda bychom tento systém zvládli zavést, ale jestli to chceme. Vždy je snadné vzhledovými body „doladit“ hodnotu trofeje, abychom se potřebnými setinami bodu či bodem přehoupli do vyšší kategorie pro vyčíslení ceny konkrétní trofeje …
Ve většině našich honiteb, kde se loví jelení a daňčí zvěř, by asi nešlo převzít hodnotitelská hmotnostní kritéria ze Slovenska nebo Polska, popř. ze států Balkánského poloostrova. V těchto státech je totiž hmotnost trofejí přibližně stejných bodových hodnot jako u nás vyšší. Naopak srovnatelné mohou být trofeje zvěře z Německa nebo z Rakouska. Je však pouze na uživatelích honiteb, jak by nastavili ocenění trofeje vzhledem k její hmotnosti. Každopádně by zavedením hmotnostní metody v mnoha případech odpadly zbytečné diskuse při vyúčtování poplatkových lovů.
U trofejí srnců by hmotnost opět měla být jediným hodnotícím kritériem.
Nejsem si však zcela jistý, zda by pro hodnocení mufloních trofejí měla být jediným kritériem délka toulců. Při posuzování muflonů jsou pouze dvě kritéria pro vzhledové přirážky (barva a vrubování) a jedno kritérium pro srážku (odlupčivost). Délka toulce je podstatná, ale významné jsou i obvody a rozloha. Vzhledem k variabilitě parametrů a kvalitě mufloních trofejí v různých oblastech naší republiky bych při účtování za poplatkový odstřel i nadále navrhoval zůstat u metody CIC.
U černé zvěře je většina parametrů snadno měřitelná a pouze zbarvení úbrusu klektáků a páráků závisí na hodnotiteli. Proto opět navrhuji používat metodu CIC.
Při hodnocení silnějších trofejí na výstavách, které by mělo sloužit k porovnání kvality lovené zvěře, by bylo nutné nadále používat metodu CIC, ale toto hodnocení by na ocenění trofeje již nemělo vliv. Na výstavách již trofeje posuzují hodnotitelské komise, které by měly být zárukou odbornějšího posouzení subjektivně stanovovaných parametrů trofejí.
Je otázkou času, kdy naši uživatelé honiteb přejdou na systém oceňování trofejí podle jejich hmotnosti. Tato metoda je rozhodně rychlejší a ve vztahu k platícímu zákazníkovi „čistější“. Bude záležet pouze na jednotlivých uživatelích honiteb, zda si poté budou vést svou evidenci hodnocení trofejí podle metodiky CIC. Otázkou zůstává, jakou hranici pro obodování metodou CIC by bylo potřeba stanovit, pokud by trofej byla předložena k ohodnocení na přehlídku či na výstavu.
Podle čeho se stanovuje cena poplatkového odstřelu, resp. trofeje spárkaté zvěře na Slovensku, v Maďarsku, Polsku, Rakousku, Německu atd.
Jelen a daněk – váží se celá lebka s parožím v kg bez dolní čelisti bez srážky
Srnec – váží se celá lebka s parůžky bez dolní čelisti v g (srážka na lebku 90 g)
Muflon – měří se délka toulců v cm (průměrná délka měřená od dolních okrajů toulců po vnější straně až ke špičkám toulců)
Kňour – měří se délka páráků v cm (průměrná délka měřená od kořene po vnějším obvodu až ke špičce)