Poznámky k mysliveckému výkaznictví – ročnímu výkazu o honitbě, stavu a lovu zvěře Mysl (MZe-1-01)
Ing. Karel Lankaš
Je květen, v půli měsíce začíná doba lovu srnců a pro mnoho myslivců nová lovecká sezóna. Stejně jako v uplynulých letech ji bylo nutné nejdříve naplánovat ve výkazech myslivecké statistiky a po jejím ukončení ji budeme statisticky hodnotit. Myslivečtí hospodáři vědí, o čem píši. Řada z nich však při vyplňování výkazů často povytahuje obočí, někteří dokonce klejí. Obsah a forma výkazů jsou totiž místy diskutabilní. Na toto téma jsem se rozhodl připravit krátké zamyšlení.
Úvodem chci čtenáře uklidnit, že je nebudu zatěžovat metodikou vyplňování tiskopisu ročního výkazu o honitbě, stavu a lovu zvěře Mysl (MZe-1-01), ale soustředím se pouze na nedostatky (z mého pohledu) formuláře především z formálně-obsahového hlediska. Rozhodně nezpochybňuji význam tohoto dokumentu a byl bych rád, kdyby se v případné diskusi v zájmu objektivity ozvali i jiní kolegové.
Tiskopis čítající čtyři strany platí pouze pro jeden konkrétní rok, který je v záhlaví předtištěn, takže formulář není možné použít v letech následujících. Dotázal jsem se na ministerstvu zemědělství, proč tomu tak je, a bylo mi vysvětleno, že je to záměrné kvůli nezaměnitelnosti mezi jednotlivými roky a úspoře v počtu tištěných kusů. V pořádku, ale i přes toto vysvětlení musím konstatovat, že výhodnější by byl formulář s nepředtištěným rokem, který by bylo možné právě z úsporných důvodů používat v celém desetiletém nájemním období (případně i déle).
I. Základní údaje o honitbách
V tabulce výměr různých druhů honební plochy je podle mého názoru zbytečně vyžadováno zaokrouhlování na celé hektary. Odpovídá to sice vyhlášce č. 553/2004 Sb., § 4, odst. 2, ale chce-li mít zpracovatel přesné údaje o zvěři, nevím, proč tomu tak není v případě výměry – s přesností na setiny hektaru (např. běžné u lesních hospodářských plánů). Také v rozhodnutí o uznání honitby je uvedena přesná výměra. Pokud by např. státní správa myslivosti vycházela ze zaokrouhlených čísel tohoto tiskopisu, mohlo by třeba dojít i k ustanovení jiného počtu mysliveckých stráží. Zaokrouhlování může ovlivnit i stanovení povinného počtu psů s loveckou upotřebitelností a zkresluje výměru vodních ploch, které jsou v honitbách často nejmenšími honebními pozemky. Je velký rozdíl mít a nemít napajedlo o výměře 0,3 ha (po zaokrouhlení 0 ha).
K druhé části – obhospodařování honiteb – mám pouze jednu připomínku. Je jistě potřebné rozlišit způsob obhospodařování honiteb podle vlastnického vztahu k honebním pozemkům (vlastní a společenstevní honitby) a podle způsobu využívání (režijní a pronajaté honitby), ale nechápu smysl sloupku 5 a 13 – počet honiteb, když se celý výkaz vztahuje vždy jen k jediné honitbě. Nikdy se tam tudíž nemůže objevit jiné číslo než 1.
Třetí část je věnována loveckým psům. V loňském formuláři byli psi tříděni spíše podle pravidel lovecké kynologie na ohaře, barváře, norníky, slídiče, honiče a ostatní. V letošním formuláři (zelená barva) je použito třídění podle FCI na ohaře, barváře, honiče, slídiče, teriéry, jezevčíky a severské psy. Toto rozdělení sice není přesně podle FCI (jak uvádí podtitulek), ale je více vypovídající. Loňská i letošní tabulka však pominula velmi hojné přinašeče (retrívry), takže bych doporučil jejich připojení.
V další tabulce je myslivecký hospodář vystaven velkému dilematu – kam zařadit psy, kteří nesplňují úplnou loveckou upotřebitelnost pro drobnou nebo pro spárkatou zvěř. Příkladem jsou honiči či jezevčíci s absolvovanými barvářskými zkouškami honičů – BZH, resp. BH. V obou případech není ve zkušebních řádech zahrnut výkon – vyhledávání, takže psi mají jen částečnou loveckou upotřebitelnost. S touto situací by se mělo počítat a v upravené a rozšířené nové tabulce zařadit řádek pro psy s částečnou upotřebitelností. Pro výkon práva myslivosti je také využíváme a bylo by nepřesné neuvádět je, v opačném případě je zahrnovat do úplné upotřebitelnosti.
Čtvrtá část – zařízení pro přikrmování – rozlišuje jen čtyři druhy zařízení: slaniska, zásypy, krmelce, napajedla. Měrné jednotky v podstatě nevypovídají o ničem, protože množství krmiva a délka využívání krmného zařízení se neustále mění. A sama velikost krmného zařízení není rozhodující. Nepamatuji v odborné literatuře příspěvek, v němž by byly tyto údaje v ČR využity (ale možná se mýlím). Naprosto nesmyslné je uvádět napajedla v m3. Vodní plocha (nejlépe nezaokrouhlená!) byla již uvedena ve výměře honebních ploch v ha a pokud jde o proudící vodu, je snazší ji uvádět v délkových jednotkách, které snadno zjistíme z mapy. V tabulce dále postrádám podrobnější rozlišení krmných zařízení na oborohy, krmelce se zásobníkem a bez zásobníku, příp. kolonku – „ostatní krmná zařízení“, k nimž bychom zařadili např. sklady, krechty, silážní jámy atd. To vše k posílení vypovídací hodnoty o množství a typech krmných zařízení v honitbě. Dále chybí tabulka počtu zařízení pro lov (např. kryté pozorovatelny, posedy, umělé nory, sklopce aj). Uživatel je stejně musí evidovat a jsou i předmětem kontroly ze strany držitele honitby.
Pátá část – počet osob vykonávající právo myslivosti – je sice údaj logický, ale lze z něho vyvodit jen počet myslivců v konkrétní honitbě. Každému musí být jasné, že někteří držitelé loveckých lístků vykonávají trvale výkon práva myslivosti zároveň ve více honitbách. Tabulka by mohla navíc obsahovat údaj o počtu mysliveckých stráží v konkrétní honitbě.
II. Klasifikace honiteb
K této části mám dvě připomínky: neuvádět v myslivecké statistice dva druhy siků společně. Je to, jako kdybychom nerozlišovali druhy bažantů. Řádky v tabulce jsou zbytečně široké, jejich zúžením by se ušetřilo místo pro jiné údaje v tiskopise.
III. Výsledky mysliveckého hospodaření
První část – termín jarní kmenové stavy zvěře zákonné předpisy neznají. Existuje stav zvěře sčítaný (případně předpokládaný) k 31. 3. Názvy druhů zvěře neodpovídají platnému zoologickému názvosloví. Bohužel i zákonné předpisy jsou v tomto ohledu nepřesné (viz jelen evropský – nyní jelen lesní atd.), takže tiskopisu nelze toto vytknout. Opět se objevuje statistické vykazování obou druhů siků společně. Vážnosti a serióznosti uváděných počtů jednotlivých druhů zvěře (zejména v očích ochranářské veřejnosti) by přispělo i rozlišování druhů kun, tchořů, poláků a hus. Takhle se nikdy nedopátráme přesných údajů o lovu jednotlivých druhů v ČR.
Sloupec 61 – plán lovu zvěře (odstřel i odchyt) nemá relevanci pro kozu bezoárovou, orebici horskou a perličku obecnou. Tyto druhy nejsou uvedeny ve vyhlášce č. 553/2004 Sb., v § 1, odst. 5, písmen a-d, a tudíž se pro ně plán lovu nezpracovává! Kolonka by měla být proto proškrtnuta. Poněkud diskutabilní je také pro tyto druhy uvádět jarní stav sčítaný k 31. 3.
Druhá část – výskyt dalších druhů zvěře a jejich lov (viz čtvrtá strana tiskopisu) uvádí přesný údaj o lovu, ale údaje o početním stavu šelem, ondater, strak, vran, hřivnáčů, hrdliček a špačků budou odhadovány s větší či menší přesností. Stejný problém řeší myslivecký hospodář i ve IV. kapitole – výskyt dalších druhů zvěře a jejich lov pokud byla udělena výjimka, v níž jsou uváděny vzácné šelmy, dravci, tetřevovití aj. Diskusí o přesném stanovení počtu zvěře bylo již mnoho a budou další. Před rokem se mi dostal do ruky dotazník ministerstva životního prostředí zjišťující počty některých druhů zvěře. Státní správa myslivosti při Městském úřadu Rumburk předávala tyto dotazníky jednotlivým uživatelům honiteb.
Do této tabulky, která obsahovala samozřejmě více druhů, než uvádím, bylo možné křížkem vyznačit údaj o výskytu, resp. početnosti. Nikdo nenutil myslivecké hospodáře k přesným číslům, a přitom většina z nich dokázala ze svých poznámek a informací od svých kolegů z honiteb bez problémů fundovaně odpovědět. Samozřejmě, že u spárkaté zvěře a některých druhů drobné zvěře nám to pro potřeby mysliveckého hospodaření stačit nebude, ale jako doplňující údaj určitého trendu vývoje druhu mají tyto údaje dostatečnou vypovídací hodnotu.
Autor je myslivecký hospodář školní honitby Střední lesnické školy Šluknov.
Je květen, v půli měsíce začíná doba lovu srnců a pro mnoho myslivců nová lovecká sezóna. Stejně jako v uplynulých letech ji bylo nutné nejdříve naplánovat ve výkazech myslivecké statistiky a po jejím ukončení ji budeme statisticky hodnotit. Myslivečtí hospodáři vědí, o čem píši. Řada z nich však při vyplňování výkazů často povytahuje obočí, někteří dokonce klejí. Obsah a forma výkazů jsou totiž místy diskutabilní. Na toto téma jsem se rozhodl připravit krátké zamyšlení.
Úvodem chci čtenáře uklidnit, že je nebudu zatěžovat metodikou vyplňování tiskopisu ročního výkazu o honitbě, stavu a lovu zvěře Mysl (MZe-1-01), ale soustředím se pouze na nedostatky (z mého pohledu) formuláře především z formálně-obsahového hlediska. Rozhodně nezpochybňuji význam tohoto dokumentu a byl bych rád, kdyby se v případné diskusi v zájmu objektivity ozvali i jiní kolegové.
Tiskopis čítající čtyři strany platí pouze pro jeden konkrétní rok, který je v záhlaví předtištěn, takže formulář není možné použít v letech následujících. Dotázal jsem se na ministerstvu zemědělství, proč tomu tak je, a bylo mi vysvětleno, že je to záměrné kvůli nezaměnitelnosti mezi jednotlivými roky a úspoře v počtu tištěných kusů. V pořádku, ale i přes toto vysvětlení musím konstatovat, že výhodnější by byl formulář s nepředtištěným rokem, který by bylo možné právě z úsporných důvodů používat v celém desetiletém nájemním období (případně i déle).
I. Základní údaje o honitbách
V tabulce výměr různých druhů honební plochy je podle mého názoru zbytečně vyžadováno zaokrouhlování na celé hektary. Odpovídá to sice vyhlášce č. 553/2004 Sb., § 4, odst. 2, ale chce-li mít zpracovatel přesné údaje o zvěři, nevím, proč tomu tak není v případě výměry – s přesností na setiny hektaru (např. běžné u lesních hospodářských plánů). Také v rozhodnutí o uznání honitby je uvedena přesná výměra. Pokud by např. státní správa myslivosti vycházela ze zaokrouhlených čísel tohoto tiskopisu, mohlo by třeba dojít i k ustanovení jiného počtu mysliveckých stráží. Zaokrouhlování může ovlivnit i stanovení povinného počtu psů s loveckou upotřebitelností a zkresluje výměru vodních ploch, které jsou v honitbách často nejmenšími honebními pozemky. Je velký rozdíl mít a nemít napajedlo o výměře 0,3 ha (po zaokrouhlení 0 ha).
K druhé části – obhospodařování honiteb – mám pouze jednu připomínku. Je jistě potřebné rozlišit způsob obhospodařování honiteb podle vlastnického vztahu k honebním pozemkům (vlastní a společenstevní honitby) a podle způsobu využívání (režijní a pronajaté honitby), ale nechápu smysl sloupku 5 a 13 – počet honiteb, když se celý výkaz vztahuje vždy jen k jediné honitbě. Nikdy se tam tudíž nemůže objevit jiné číslo než 1.
Třetí část je věnována loveckým psům. V loňském formuláři byli psi tříděni spíše podle pravidel lovecké kynologie na ohaře, barváře, norníky, slídiče, honiče a ostatní. V letošním formuláři (zelená barva) je použito třídění podle FCI na ohaře, barváře, honiče, slídiče, teriéry, jezevčíky a severské psy. Toto rozdělení sice není přesně podle FCI (jak uvádí podtitulek), ale je více vypovídající. Loňská i letošní tabulka však pominula velmi hojné přinašeče (retrívry), takže bych doporučil jejich připojení.
V další tabulce je myslivecký hospodář vystaven velkému dilematu – kam zařadit psy, kteří nesplňují úplnou loveckou upotřebitelnost pro drobnou nebo pro spárkatou zvěř. Příkladem jsou honiči či jezevčíci s absolvovanými barvářskými zkouškami honičů – BZH, resp. BH. V obou případech není ve zkušebních řádech zahrnut výkon – vyhledávání, takže psi mají jen částečnou loveckou upotřebitelnost. S touto situací by se mělo počítat a v upravené a rozšířené nové tabulce zařadit řádek pro psy s částečnou upotřebitelností. Pro výkon práva myslivosti je také využíváme a bylo by nepřesné neuvádět je, v opačném případě je zahrnovat do úplné upotřebitelnosti.
Čtvrtá část – zařízení pro přikrmování – rozlišuje jen čtyři druhy zařízení: slaniska, zásypy, krmelce, napajedla. Měrné jednotky v podstatě nevypovídají o ničem, protože množství krmiva a délka využívání krmného zařízení se neustále mění. A sama velikost krmného zařízení není rozhodující. Nepamatuji v odborné literatuře příspěvek, v němž by byly tyto údaje v ČR využity (ale možná se mýlím). Naprosto nesmyslné je uvádět napajedla v m3. Vodní plocha (nejlépe nezaokrouhlená!) byla již uvedena ve výměře honebních ploch v ha a pokud jde o proudící vodu, je snazší ji uvádět v délkových jednotkách, které snadno zjistíme z mapy. V tabulce dále postrádám podrobnější rozlišení krmných zařízení na oborohy, krmelce se zásobníkem a bez zásobníku, příp. kolonku – „ostatní krmná zařízení“, k nimž bychom zařadili např. sklady, krechty, silážní jámy atd. To vše k posílení vypovídací hodnoty o množství a typech krmných zařízení v honitbě. Dále chybí tabulka počtu zařízení pro lov (např. kryté pozorovatelny, posedy, umělé nory, sklopce aj). Uživatel je stejně musí evidovat a jsou i předmětem kontroly ze strany držitele honitby.
Pátá část – počet osob vykonávající právo myslivosti – je sice údaj logický, ale lze z něho vyvodit jen počet myslivců v konkrétní honitbě. Každému musí být jasné, že někteří držitelé loveckých lístků vykonávají trvale výkon práva myslivosti zároveň ve více honitbách. Tabulka by mohla navíc obsahovat údaj o počtu mysliveckých stráží v konkrétní honitbě.
II. Klasifikace honiteb
K této části mám dvě připomínky: neuvádět v myslivecké statistice dva druhy siků společně. Je to, jako kdybychom nerozlišovali druhy bažantů. Řádky v tabulce jsou zbytečně široké, jejich zúžením by se ušetřilo místo pro jiné údaje v tiskopise.
III. Výsledky mysliveckého hospodaření
První část – termín jarní kmenové stavy zvěře zákonné předpisy neznají. Existuje stav zvěře sčítaný (případně předpokládaný) k 31. 3. Názvy druhů zvěře neodpovídají platnému zoologickému názvosloví. Bohužel i zákonné předpisy jsou v tomto ohledu nepřesné (viz jelen evropský – nyní jelen lesní atd.), takže tiskopisu nelze toto vytknout. Opět se objevuje statistické vykazování obou druhů siků společně. Vážnosti a serióznosti uváděných počtů jednotlivých druhů zvěře (zejména v očích ochranářské veřejnosti) by přispělo i rozlišování druhů kun, tchořů, poláků a hus. Takhle se nikdy nedopátráme přesných údajů o lovu jednotlivých druhů v ČR.
Sloupec 61 – plán lovu zvěře (odstřel i odchyt) nemá relevanci pro kozu bezoárovou, orebici horskou a perličku obecnou. Tyto druhy nejsou uvedeny ve vyhlášce č. 553/2004 Sb., v § 1, odst. 5, písmen a-d, a tudíž se pro ně plán lovu nezpracovává! Kolonka by měla být proto proškrtnuta. Poněkud diskutabilní je také pro tyto druhy uvádět jarní stav sčítaný k 31. 3.
Druhá část – výskyt dalších druhů zvěře a jejich lov (viz čtvrtá strana tiskopisu) uvádí přesný údaj o lovu, ale údaje o početním stavu šelem, ondater, strak, vran, hřivnáčů, hrdliček a špačků budou odhadovány s větší či menší přesností. Stejný problém řeší myslivecký hospodář i ve IV. kapitole – výskyt dalších druhů zvěře a jejich lov pokud byla udělena výjimka, v níž jsou uváděny vzácné šelmy, dravci, tetřevovití aj. Diskusí o přesném stanovení počtu zvěře bylo již mnoho a budou další. Před rokem se mi dostal do ruky dotazník ministerstva životního prostředí zjišťující počty některých druhů zvěře. Státní správa myslivosti při Městském úřadu Rumburk předávala tyto dotazníky jednotlivým uživatelům honiteb.
Do této tabulky, která obsahovala samozřejmě více druhů, než uvádím, bylo možné křížkem vyznačit údaj o výskytu, resp. početnosti. Nikdo nenutil myslivecké hospodáře k přesným číslům, a přitom většina z nich dokázala ze svých poznámek a informací od svých kolegů z honiteb bez problémů fundovaně odpovědět. Samozřejmě, že u spárkaté zvěře a některých druhů drobné zvěře nám to pro potřeby mysliveckého hospodaření stačit nebude, ale jako doplňující údaj určitého trendu vývoje druhu mají tyto údaje dostatečnou vypovídací hodnotu.
Autor je myslivecký hospodář školní honitby Střední lesnické školy Šluknov.