Jak dál s nevítanými hosty?
O negativním působení nepůvodních druhů šelem – psíka mývalovitého, mývala severního a norka amerického – na zástupce původní domácí fauny bylo již napsáno dost. Pakliže se ochránci přírody, myslivci a rybáři shodují na tom, že se současnou situací je třeba něco dělat, zdá se, že by tomu nemělo nic bránit. Opak je však pravdou: jedna z cest, po níž by se dalo jít – intenzivní odstřel výše uvedených druhů myslivci – je totiž podstatně omezena. Legislativa totiž umožňuje odstřel popsaných šelem pouze mysliveckým strážím, tedy jen zlomku myslivců …
Na otázku, proč tomu tak je, by měli odpovědět tvůrci naší legislativy. Stejně tak by bylo dobré znát důvod, proč dosud nedošlo k přijetí společné vyhlášky ministerstva zemědělství a ministerstva životního prostředí o nepůvodních druzích živočichů, jak to avizoval ing. Jaroslav Palas v době, kdy se stal ministrem zemědělství (Svět myslivosti č. 9/2002). Od té doby uběhly více než čtyři roky, o přetrvávajících problémech se ví, ale nic se nimi nedělá. Přitom z některých sousedních států stále častěji přicházejí zprávy o nárůstu početních stavů nepůvodních predátorů, který je patrný i z naší myslivecké statistiky (graf). Dost však bylo ohlížení, je třeba pohlédnout do budoucnosti. V naší anketě jsme respondentům položili pouze jedinou otázku: Jak řešit současnou situaci s narůstajícími početními stavy nepůvodních predátorů?
Doc. RNDr. Petr Koubek, CSc., vedoucí oddělení ekologie savců Ústavu biologie obratlovců AV ČR v Brně
Podobně jako v okolních státech i u nás došlo v posledním desetiletí k výraznému rozšíření výskytu všech tří vetřeleckých druhů šelem. To, že jejich vliv na původní obyvatele naší přírody není bezkonfliktní a že jsou významným rezervoárem závažných onemocnění, je všeobecně známo. Myslivci, ochránci přírody i rybáři se v tomto případě zcela výjimečně shodují na nutnosti co nejvíce omezit jejich výskyt i početnost v naší přírodě. Proto považuji za velmi kuriózní současný stav, kdy je jejich lov povolen pouze malé skupině držitelů loveckých lístků. Obávám se však, že ani probuzení kompetentních úředníků ministerstva zemědělství a příslušná úprava zákona, umožňující jejich lov všem myslivcům, situaci již nijak výrazně nezmění. Ovlivnit narůstající početnost a šíření těchto druhů se totiž nepodařilo ani ve státech, kde jejich lov nikdo neomezoval od samého počátku invaze. Navíc jsem přesvědčen, že úprava umožňující lov vetřeleckých predátorů všem myslivcům bude pouze legalizovat současný stav. Nepochybuji totiž o tom, že celoroční odstřel uvedených druhů není výsledkem loveckých aktivit vybraných jedinců, ale všech myslivců, kteří chodí lovit. Nedovedu si totiž představit jediného myslivce, který by s ohledem na informace, které o těchto šelmách může získat v myslivecké literatuře, při setkání s nimi nestřílel.
Jaké se tedy nabízí řešení vzniklé situace? Tím zásadním, a také asi jediným, je legalizace odstřelu vetřeleckých druhů šelem příslušnou legislativní úpravou tak, aby každý držitel loveckého lístku mohl beztrestně a neomezeně lovit uvedené druhy.
Je nepochybné, že se s výskytem mývala severního, norka amerického i psíka mývalovitého budeme muset v našich honitbách smířit.
Ing. Jan Šíma, vedoucí oddělení druhové ochrany MŽP ČR
Zavlečení nebo vysazení nepůvodního druhu s sebou vždy nese riziko ovlivnění původních druhů (konkurencí, predací, přenosem chorob aj.), narušení rovnováhy přírodních společenstev atd. V případě psíka mývalovitého, mývala severního, a zejména norka amerického je řada negativ zřejmá. Většinově jsou již tyto druhy vnímány jako nežádoucí, hlavní problém při snaze o redukci jejich populací představují především legislativní a částečně též ekonomické překážky.
Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, i zákon č. 449/2001 Sb. o myslivosti, mají shodně ve vztahu k zavádění nebo k úmyslnému rozšiřování (vypouštění) nepůvodních druhů do přírody regulační charakter a váží je na souhlas, resp. povolení (viz § 5 odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb. a § 4 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb.). Právní úprava aktivní regulace nepůvodních druhů živočichů je však velice omezená. V právním řádu chybí u živočichů (obratlovců) obdoba ustanovení rostlinolékařského zákona, stanovující povinnost vlastníků pozemků a dalších subjektů bránit šíření plevelů (mezi něž je možné zahrnovat i invazní nepůvodní druhy rostlin). Ustanovení § 14 odst. 1 písm. f) zákona o myslivosti umožňující myslivecké stráži usmrcovat některé vyjmenované živočichy v přírodě nežádoucí je tak jedním z mála ustanovení právního řádu, které o regulaci nepůvodních druhů alespoň hovoří. Bohužel právě omezení pouze na mysliveckou stráž celou problematiku komplikuje. Systémovým krokem je přijetí nové právní úpravy věnované speciálně nepůvodním druhům, založené na moderních přístupech a řešící jak introdukci nepůvodních druhů (včetně analýzy potenciálních rizik a stanovení podmínek nakládání s těmito druhy podle zjištěných nebo předpokládaných rizik), tak také postup v případech invazního šíření těchto druhů, vzniku škod atd. Vše samozřejmě s vazbou na současné předpisy. Evropská komise již zahájila přípravu podkladů pro vznik jednotné právní úpravy (směrnice) v této oblasti a nastíněné systémové řešení by tak mohlo vzejít z tohoto základu. Situace by se však měla řešit co nejrychleji – s každým prodlením bude populace norka amerického a dalších druhů narůstat a jejich regulace tak bude náročnější. Nejvhodnější by bylo co nejdříve novelizovat sporné ustanovení zákona o myslivosti omezující možnost usmrcování těchto druhů pouze myslivecké stráži a spolu s tím upravit také další ustanovení tak, aby byla funkční a nevyžadovala k aplikaci složité právní výklady (např. § 42 odst. 1 zákona o myslivosti, který váže možnost lovu živočichů, kteří nejsou zvěří, na rozhodnutí orgánu ochrany přírody; s výjimkou zvláště chráněných živočichů však orgány ochrany přírody nemají podle zákona č. 114/1992 Sb. stanovenu rozhodovací pravomoc, a není tedy zřejmé, jak uvedené ustanovení § 42 aplikovat právě třeba v případě nepůvodních druhů). Jiná řešení narážejí na většinou neodstranitelné překážky. Např. vytvoření vyhlášky, zmíněné v minulosti bývalým ministrem zemědělství ing. Palasem, by bylo možné pouze k spornému § 14 odst. 1 písm. f) zákona o myslivosti (jiné ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny nebo zákona o myslivosti zmocnění k vydání vyhlášky týkající se nepůvodních druhů neobsahuje), čímž by však došlo pouze k rozšíření spektra druhů, jež je oprávněna lovit pouze myslivecká stráž, a tedy k rozšíření současného problému.
Kromě legislativních překážek nás omezuje také nákladnost, resp. neefektivnost lovu norka amerického a dalších druhů (likvidace invazních druhů rostlin a živočichů obecně). V této oblasti se MŽP v rámci svých možností snaží podporovat opatření na likvidaci nebo omezování nepůvodních druhů. Již řadu let je součástí resortních dotačních programů podpora opatření na likvidaci nepůvodních druhů rostlin a živočichů (program péče o krajinu, podpora projektů nestátních neziskových organizací, v minulosti též podpora v rámci programů Státního fondu životního prostředí). Nyní byla podpora opatření zaměřených na předcházení zavlékání, regulaci a likvidaci populací invazních druhů rostlin a živočichů zařazena též do Operačního programu Životní prostředí (prioritní osy 6 Zlepšování stavu přírody a krajiny, oblasti podpory 6.2 Podpora biodiverzity). Zda se podaří využít tyto prostředky, závisí jak na postupu při řešení nastíněných legislativních překážek, tak na aktivitě a zájmu zainteresovaných subjektů, v tomto případě především mysliveckých sdružení.
Vzhledem k tomu, že panuje shoda v potřebě eradikace nebo alespoň omezení stavu norka amerického, psíka mývalovitého, mývala severního, příp. dalších druhů nepůvodních živočichů, nezbývá než doufat, že převáží společný zájem na ochraně naší přírody a potřebné změny nebudou zmařeny vzájemnou nedůvěrou, spory o „jediný správný názor“, politikařením a podobnými věcmi, s nimiž se lze ve vztahu myslivců a orgánů ochrany přírody často setkat.
Ing. Jaroslav Kostečka, Ph.D., jednatel Českomoravské myslivecké jednoty
Psík mývalovitý, mýval severní a norek americký se bohužel stali nejen nezvanými hosty v naší přírodě, ale v současnosti je již musíme brát jako trvalou složku české fauny, a především jako poměrně přizpůsobivé predátory, kteří vyplnili volné niky a postupně začínají mít významný vliv na naše volně žijící druhy.
Hlavně posledně jmenovaný norek americký je druh, který svou expanzí, dokonalou přizpůsobivostí a negativním působením na naší přírodu již dávno překonal nejčernější scénáře zoologů a ekologů. Jak ukázalo telemetrické sledování norků v různých výzkumných projektech, je tento druh schopný během jediné noci „kontrolovat“ i přes 20 km vodního toku, přičemž nepohrdne ničím, co dokáže ulovit, a to až do velikosti divoké kachny či malého zajíce. Již dnes lze konstatovat, že v některých lokalitách se stal limitujícím faktorem i pro mnoho chráněných a ohrožených druhů živočichů, jako jsou různé druhy bahňáků, rak kamenáč, škeble rybničná, perlorodka říční, užovka podplamatá, ještěrka zelená, vranka obecná, jejichž populace jsou již nenávratně zlikvidované. Takže pokud přijde jakékoliv rozhodnutí, které bude mít vliv na snižování populace norka v naší přírodě, nebude to „za pět minut dvanáct“, ale již „hodina po dvanácté“!
Musím konstatovat, že co se týká všech tří výše uvedených druhů, zaspaly především orgány ochrany přírody. Dokonce mám někdy pocit, že před daným problémem zavírají oči nebo strkají hlavu do písku, jako by se jich to vůbec netýkalo.
Jedni z mála, kdo by v této věci mohli velice významně přispět k ochraně přírody, jsou myslivci ve svých honitbách. Bohužel při tvorbě zákona o myslivosti, který vznikl kompromisem dvou návrhů, jež připravily různé iniciativní skupiny poslanců, prosadila skupina, v níž byl i bývalý ministr životního prostředí Libor Ambrozek, že výše uvedené druhy může lovit pouze myslivecká stráž. Tímto předpisem bylo v podstatě rozhodnuto o téměř nerušeném šíření invazních druhů naší krajinou.
Jelikož v současné době není reálné iniciovat novelu zákona o myslivosti, domnívám se, že jedinou cestu k nápravě mají správní orgány ochrany přírody. Tuto možnost jim podle mého názoru dává § 42 zákona o myslivosti, podle nějž mohou rozhodnout o lovu živočichů, kteří nejsou zvěří a stanovit konkrétní podmínky. Před tímto rozhodnutím by bylo jistě vhodné společné jednání orgánů státní správy myslivosti a ochrany přírody s uživateli honiteb, popř. by tomuto jednání mohlo předcházet stanovení základních postupů, na nichž by se mělo dohodnout především MZe, MŽP a celostátně působící myslivecké organizace.
Pokud by rozhodnutí o odstřelu výše uvedených invazních druhů mělo mít šanci na úspěch, mělo by každopádně jít ruku v ruce s motivační zainteresovaností uživatelů honiteb – např. v rámci Programu péče o krajinu, kdy jedním z bodů je i odstraňování invazních druhů.
Ing. Martin Žižka, Ph.D., ředitel odboru rybářství, myslivosti včelařství MZe ČR
Problematiku usmrcování mývala severního, psíka mývalovitého, norka amerického nebo nutrie říční u nás řeší zákon o myslivosti, konkrétně § 14 odst. 1 písm. f). Oprávnění usmrcovat tyto a další vyhláškou stanovené zavlečené a v přírodě nežádoucí druhy živočichů má pouze myslivecká stráž. Aktuální podoba zákona o myslivosti, jako zákona vzniklého poslaneckou iniciativou, vychází z dohody všech zúčastněných zájmových skupin. Na základě dohody byl zákon v této podobě schválen poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. MZe respektuje výsledky této dohody.
Při úpravě problematiky živočišných druhů, uvedených v ustanovení § 14 odst. 1 písm. f) zákona o myslivosti, bylo záměrem tvůrců zákona umožnit lov těchto živočichů pouze myslivecké stráži. V současné době nemám informace o politické vůli novelizovat zákon o myslivosti. Vydání vyhlášky, která stanoví druhy zavlečených živočichů v přírodě nežádoucích, situaci pochopitelně neřeší, neboť na základě zmocnění uvedeného v zákoně může pouze rozšířit výčet druhů.
Pokud by bylo prioritním zájmem zásadně redukovat populaci některého „nežádoucího“ druhu živočicha (v tomto případě mývala severního, psíka mývalovitého, norka amerického) v přírodě, optimální řešení by představovalo povolit jeho lov nejen myslivecké stráži, ale všem uživatelům honiteb bez výrazných omezení (např. doba lovu, způsob lovu). Povolit lov větší skupině osob, než je skupina osob ustanovených orgány státní správy myslivosti jako myslivecké stráže, by umožnila novela zákona o myslivosti.
K lovu zvěře či k usmrcování jmenovaných živočichů je třeba doplnit, že lov lze provádět odstřelem nebo odchytem. Významná účinnost lovu odchytem se však v případě řady živočišných druhů podceňuje. Je na místě podpořit využití tohoto způsobu pro řešení situace.
MVDr. Jaromír Bláha, vedoucí programu Lesy Hnutí DUHA
První krok se nabízí: umožnit novelou zákona o myslivosti provádět odstřel nepůvodních predátorů nejen členům myslivecké stráže, ale všem myslivcům. V případě norka amerického by bylo vhodné také zavést eradikační program finančně podporovaný státem. Součástí programu by byly podpory – např. vyplácení zástřelného. Osobně jsem ale k účinnosti možných opatření mírně skeptický.
Na otázku, proč tomu tak je, by měli odpovědět tvůrci naší legislativy. Stejně tak by bylo dobré znát důvod, proč dosud nedošlo k přijetí společné vyhlášky ministerstva zemědělství a ministerstva životního prostředí o nepůvodních druzích živočichů, jak to avizoval ing. Jaroslav Palas v době, kdy se stal ministrem zemědělství (Svět myslivosti č. 9/2002). Od té doby uběhly více než čtyři roky, o přetrvávajících problémech se ví, ale nic se nimi nedělá. Přitom z některých sousedních států stále častěji přicházejí zprávy o nárůstu početních stavů nepůvodních predátorů, který je patrný i z naší myslivecké statistiky (graf). Dost však bylo ohlížení, je třeba pohlédnout do budoucnosti. V naší anketě jsme respondentům položili pouze jedinou otázku: Jak řešit současnou situaci s narůstajícími početními stavy nepůvodních predátorů?
Doc. RNDr. Petr Koubek, CSc., vedoucí oddělení ekologie savců Ústavu biologie obratlovců AV ČR v Brně
Podobně jako v okolních státech i u nás došlo v posledním desetiletí k výraznému rozšíření výskytu všech tří vetřeleckých druhů šelem. To, že jejich vliv na původní obyvatele naší přírody není bezkonfliktní a že jsou významným rezervoárem závažných onemocnění, je všeobecně známo. Myslivci, ochránci přírody i rybáři se v tomto případě zcela výjimečně shodují na nutnosti co nejvíce omezit jejich výskyt i početnost v naší přírodě. Proto považuji za velmi kuriózní současný stav, kdy je jejich lov povolen pouze malé skupině držitelů loveckých lístků. Obávám se však, že ani probuzení kompetentních úředníků ministerstva zemědělství a příslušná úprava zákona, umožňující jejich lov všem myslivcům, situaci již nijak výrazně nezmění. Ovlivnit narůstající početnost a šíření těchto druhů se totiž nepodařilo ani ve státech, kde jejich lov nikdo neomezoval od samého počátku invaze. Navíc jsem přesvědčen, že úprava umožňující lov vetřeleckých predátorů všem myslivcům bude pouze legalizovat současný stav. Nepochybuji totiž o tom, že celoroční odstřel uvedených druhů není výsledkem loveckých aktivit vybraných jedinců, ale všech myslivců, kteří chodí lovit. Nedovedu si totiž představit jediného myslivce, který by s ohledem na informace, které o těchto šelmách může získat v myslivecké literatuře, při setkání s nimi nestřílel.
Jaké se tedy nabízí řešení vzniklé situace? Tím zásadním, a také asi jediným, je legalizace odstřelu vetřeleckých druhů šelem příslušnou legislativní úpravou tak, aby každý držitel loveckého lístku mohl beztrestně a neomezeně lovit uvedené druhy.
Je nepochybné, že se s výskytem mývala severního, norka amerického i psíka mývalovitého budeme muset v našich honitbách smířit.
Ing. Jan Šíma, vedoucí oddělení druhové ochrany MŽP ČR
Zavlečení nebo vysazení nepůvodního druhu s sebou vždy nese riziko ovlivnění původních druhů (konkurencí, predací, přenosem chorob aj.), narušení rovnováhy přírodních společenstev atd. V případě psíka mývalovitého, mývala severního, a zejména norka amerického je řada negativ zřejmá. Většinově jsou již tyto druhy vnímány jako nežádoucí, hlavní problém při snaze o redukci jejich populací představují především legislativní a částečně též ekonomické překážky.
Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, i zákon č. 449/2001 Sb. o myslivosti, mají shodně ve vztahu k zavádění nebo k úmyslnému rozšiřování (vypouštění) nepůvodních druhů do přírody regulační charakter a váží je na souhlas, resp. povolení (viz § 5 odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb. a § 4 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb.). Právní úprava aktivní regulace nepůvodních druhů živočichů je však velice omezená. V právním řádu chybí u živočichů (obratlovců) obdoba ustanovení rostlinolékařského zákona, stanovující povinnost vlastníků pozemků a dalších subjektů bránit šíření plevelů (mezi něž je možné zahrnovat i invazní nepůvodní druhy rostlin). Ustanovení § 14 odst. 1 písm. f) zákona o myslivosti umožňující myslivecké stráži usmrcovat některé vyjmenované živočichy v přírodě nežádoucí je tak jedním z mála ustanovení právního řádu, které o regulaci nepůvodních druhů alespoň hovoří. Bohužel právě omezení pouze na mysliveckou stráž celou problematiku komplikuje. Systémovým krokem je přijetí nové právní úpravy věnované speciálně nepůvodním druhům, založené na moderních přístupech a řešící jak introdukci nepůvodních druhů (včetně analýzy potenciálních rizik a stanovení podmínek nakládání s těmito druhy podle zjištěných nebo předpokládaných rizik), tak také postup v případech invazního šíření těchto druhů, vzniku škod atd. Vše samozřejmě s vazbou na současné předpisy. Evropská komise již zahájila přípravu podkladů pro vznik jednotné právní úpravy (směrnice) v této oblasti a nastíněné systémové řešení by tak mohlo vzejít z tohoto základu. Situace by se však měla řešit co nejrychleji – s každým prodlením bude populace norka amerického a dalších druhů narůstat a jejich regulace tak bude náročnější. Nejvhodnější by bylo co nejdříve novelizovat sporné ustanovení zákona o myslivosti omezující možnost usmrcování těchto druhů pouze myslivecké stráži a spolu s tím upravit také další ustanovení tak, aby byla funkční a nevyžadovala k aplikaci složité právní výklady (např. § 42 odst. 1 zákona o myslivosti, který váže možnost lovu živočichů, kteří nejsou zvěří, na rozhodnutí orgánu ochrany přírody; s výjimkou zvláště chráněných živočichů však orgány ochrany přírody nemají podle zákona č. 114/1992 Sb. stanovenu rozhodovací pravomoc, a není tedy zřejmé, jak uvedené ustanovení § 42 aplikovat právě třeba v případě nepůvodních druhů). Jiná řešení narážejí na většinou neodstranitelné překážky. Např. vytvoření vyhlášky, zmíněné v minulosti bývalým ministrem zemědělství ing. Palasem, by bylo možné pouze k spornému § 14 odst. 1 písm. f) zákona o myslivosti (jiné ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny nebo zákona o myslivosti zmocnění k vydání vyhlášky týkající se nepůvodních druhů neobsahuje), čímž by však došlo pouze k rozšíření spektra druhů, jež je oprávněna lovit pouze myslivecká stráž, a tedy k rozšíření současného problému.
Kromě legislativních překážek nás omezuje také nákladnost, resp. neefektivnost lovu norka amerického a dalších druhů (likvidace invazních druhů rostlin a živočichů obecně). V této oblasti se MŽP v rámci svých možností snaží podporovat opatření na likvidaci nebo omezování nepůvodních druhů. Již řadu let je součástí resortních dotačních programů podpora opatření na likvidaci nepůvodních druhů rostlin a živočichů (program péče o krajinu, podpora projektů nestátních neziskových organizací, v minulosti též podpora v rámci programů Státního fondu životního prostředí). Nyní byla podpora opatření zaměřených na předcházení zavlékání, regulaci a likvidaci populací invazních druhů rostlin a živočichů zařazena též do Operačního programu Životní prostředí (prioritní osy 6 Zlepšování stavu přírody a krajiny, oblasti podpory 6.2 Podpora biodiverzity). Zda se podaří využít tyto prostředky, závisí jak na postupu při řešení nastíněných legislativních překážek, tak na aktivitě a zájmu zainteresovaných subjektů, v tomto případě především mysliveckých sdružení.
Vzhledem k tomu, že panuje shoda v potřebě eradikace nebo alespoň omezení stavu norka amerického, psíka mývalovitého, mývala severního, příp. dalších druhů nepůvodních živočichů, nezbývá než doufat, že převáží společný zájem na ochraně naší přírody a potřebné změny nebudou zmařeny vzájemnou nedůvěrou, spory o „jediný správný názor“, politikařením a podobnými věcmi, s nimiž se lze ve vztahu myslivců a orgánů ochrany přírody často setkat.
Ing. Jaroslav Kostečka, Ph.D., jednatel Českomoravské myslivecké jednoty
Psík mývalovitý, mýval severní a norek americký se bohužel stali nejen nezvanými hosty v naší přírodě, ale v současnosti je již musíme brát jako trvalou složku české fauny, a především jako poměrně přizpůsobivé predátory, kteří vyplnili volné niky a postupně začínají mít významný vliv na naše volně žijící druhy.
Hlavně posledně jmenovaný norek americký je druh, který svou expanzí, dokonalou přizpůsobivostí a negativním působením na naší přírodu již dávno překonal nejčernější scénáře zoologů a ekologů. Jak ukázalo telemetrické sledování norků v různých výzkumných projektech, je tento druh schopný během jediné noci „kontrolovat“ i přes 20 km vodního toku, přičemž nepohrdne ničím, co dokáže ulovit, a to až do velikosti divoké kachny či malého zajíce. Již dnes lze konstatovat, že v některých lokalitách se stal limitujícím faktorem i pro mnoho chráněných a ohrožených druhů živočichů, jako jsou různé druhy bahňáků, rak kamenáč, škeble rybničná, perlorodka říční, užovka podplamatá, ještěrka zelená, vranka obecná, jejichž populace jsou již nenávratně zlikvidované. Takže pokud přijde jakékoliv rozhodnutí, které bude mít vliv na snižování populace norka v naší přírodě, nebude to „za pět minut dvanáct“, ale již „hodina po dvanácté“!
Musím konstatovat, že co se týká všech tří výše uvedených druhů, zaspaly především orgány ochrany přírody. Dokonce mám někdy pocit, že před daným problémem zavírají oči nebo strkají hlavu do písku, jako by se jich to vůbec netýkalo.
Jedni z mála, kdo by v této věci mohli velice významně přispět k ochraně přírody, jsou myslivci ve svých honitbách. Bohužel při tvorbě zákona o myslivosti, který vznikl kompromisem dvou návrhů, jež připravily různé iniciativní skupiny poslanců, prosadila skupina, v níž byl i bývalý ministr životního prostředí Libor Ambrozek, že výše uvedené druhy může lovit pouze myslivecká stráž. Tímto předpisem bylo v podstatě rozhodnuto o téměř nerušeném šíření invazních druhů naší krajinou.
Jelikož v současné době není reálné iniciovat novelu zákona o myslivosti, domnívám se, že jedinou cestu k nápravě mají správní orgány ochrany přírody. Tuto možnost jim podle mého názoru dává § 42 zákona o myslivosti, podle nějž mohou rozhodnout o lovu živočichů, kteří nejsou zvěří a stanovit konkrétní podmínky. Před tímto rozhodnutím by bylo jistě vhodné společné jednání orgánů státní správy myslivosti a ochrany přírody s uživateli honiteb, popř. by tomuto jednání mohlo předcházet stanovení základních postupů, na nichž by se mělo dohodnout především MZe, MŽP a celostátně působící myslivecké organizace.
Pokud by rozhodnutí o odstřelu výše uvedených invazních druhů mělo mít šanci na úspěch, mělo by každopádně jít ruku v ruce s motivační zainteresovaností uživatelů honiteb – např. v rámci Programu péče o krajinu, kdy jedním z bodů je i odstraňování invazních druhů.
Ing. Martin Žižka, Ph.D., ředitel odboru rybářství, myslivosti včelařství MZe ČR
Problematiku usmrcování mývala severního, psíka mývalovitého, norka amerického nebo nutrie říční u nás řeší zákon o myslivosti, konkrétně § 14 odst. 1 písm. f). Oprávnění usmrcovat tyto a další vyhláškou stanovené zavlečené a v přírodě nežádoucí druhy živočichů má pouze myslivecká stráž. Aktuální podoba zákona o myslivosti, jako zákona vzniklého poslaneckou iniciativou, vychází z dohody všech zúčastněných zájmových skupin. Na základě dohody byl zákon v této podobě schválen poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. MZe respektuje výsledky této dohody.
Při úpravě problematiky živočišných druhů, uvedených v ustanovení § 14 odst. 1 písm. f) zákona o myslivosti, bylo záměrem tvůrců zákona umožnit lov těchto živočichů pouze myslivecké stráži. V současné době nemám informace o politické vůli novelizovat zákon o myslivosti. Vydání vyhlášky, která stanoví druhy zavlečených živočichů v přírodě nežádoucích, situaci pochopitelně neřeší, neboť na základě zmocnění uvedeného v zákoně může pouze rozšířit výčet druhů.
Pokud by bylo prioritním zájmem zásadně redukovat populaci některého „nežádoucího“ druhu živočicha (v tomto případě mývala severního, psíka mývalovitého, norka amerického) v přírodě, optimální řešení by představovalo povolit jeho lov nejen myslivecké stráži, ale všem uživatelům honiteb bez výrazných omezení (např. doba lovu, způsob lovu). Povolit lov větší skupině osob, než je skupina osob ustanovených orgány státní správy myslivosti jako myslivecké stráže, by umožnila novela zákona o myslivosti.
K lovu zvěře či k usmrcování jmenovaných živočichů je třeba doplnit, že lov lze provádět odstřelem nebo odchytem. Významná účinnost lovu odchytem se však v případě řady živočišných druhů podceňuje. Je na místě podpořit využití tohoto způsobu pro řešení situace.
MVDr. Jaromír Bláha, vedoucí programu Lesy Hnutí DUHA
První krok se nabízí: umožnit novelou zákona o myslivosti provádět odstřel nepůvodních predátorů nejen členům myslivecké stráže, ale všem myslivcům. V případě norka amerického by bylo vhodné také zavést eradikační program finančně podporovaný státem. Součástí programu by byly podpory – např. vyplácení zástřelného. Osobně jsem ale k účinnosti možných opatření mírně skeptický.