Roštejnská obora
Ing. Dalibor Pačes
V seriálu o našich oborách tentokrát zavítáme do obory historické i novodobé zároveň. Historické proto, že byla založena koncem 16. století, díky čemuž patří mezi nejstarší obory v ČR. Po r. 1945 však zanikla a obnovení se dočkala až začátkem nového tisíciletí. Řeč je o Roštejnské oboře, ležící nedaleko Telče v kraji Vysočina. HISTORIE OBORY
Obornictví na jihozápadní Moravě má dlouhou tradici. Již z korespondence z r. 1447 mezi Oldřichem z Rožmberka a Janem z Hradce vyplývá, že u Telče byla chována jelení zvěř, patrně v oboře. Zpráva o oboře na panství Brtnice nedaleko Telče pochází z r. 1530 a před r. 1575 založil Jiřík Zahrádecký další oboru u Chvaletína. Historické dokumenty z r. 1582 potvrzují existenci čtyř obor v okolí Telče, a to na panství Zachariáše z Hradce. Nás zajímá nevětší z nich, která se rozkládala nedaleko hradu Roštejn, podle nějž dostala název.
Gotický strážný hrad Roštejn byl postaven v první polovině 14. století nad obcí Doupě uprostřed Jihlavských vrchů. První písemné zprávy o něm pocházejí z r. 1339, kdy jej získal Oldřich z Hradce od krále Jana Lucemburského výměnou za hrad Bánov. Roštejn byl pevný hrad, který odolal i obléhání v době husitských válek. V r. 1536 byl nakrátko v majetku Volfa Krajíře z Krajku a poté se opět vrátil pánům z Hradce. Postupně však ztrácel na vojenském významu a ve druhé polovině 16. století byl Zachariášem z Hradce přebudován na renesanční lovecké sídlo. Úloha loveckého hrádku mu zůstala natrvalo. V době přestavby hradu vznikla kromě kaple, zasvěcené patronovi lovců sv. Eustachovi, také obora pro jelení, srnčí a černou zvěř a též bažantnice.
Po vymření pánů z Hradce zdědili Roštejn Slavatové, po nich Liechtensteinové a naposledy Podstatští. Ti vlastnili hrad až do r. 1945, kdy správu jejich majetku převzal stát. Válkou zničená obora však nebyla opravována, brány a plot byly postupně rozebrány a obora zanikla. Podrobné informace o oborním chovu, o spektru chované zvěře a o jejím osudu však nejsou k dispozici.
Návrh na obnovení Roštějnské obory vzešel od státního podniku Lesy České republiky, Lesní správy Telč, současného správce většiny tamních lesních pozemků. Koordinátorem a „duchovním otcem“ celého projektu byl ing. Vladimír Dolejský, Ph.D., dnešní výrobně-technický ředitel LČR. Po rekonstrukci byla obora slavnostně otevřena 4. září 2006.
PŘÍRODNÍ PODMÍNKY
Roštejnská obora se rozkládá v přírodní lesní oblasti Českomoravská vrchovina, části Javořická vrchovina, jejíž dominantou je vrchol Javořice (837 m) s televizním vysílačem vysokým 196 m. Nejvyšší bod obory – Farský kopec (669 m) – najdeme v její severozápadní části.
Většinu celkově výměry obory (126,90 ha) pokrývají lesní porosty (116,06 ha), zbytek připadá na trvalé travní porosty a políčka pro zvěř (6,05 ha) a vodní plochu (4,79 ha).
V lesních porostech výrazně převažují smrkové monokultury (87 %), oblast je známá jako jedno z nejlepších stanovišť pro rezonanční smrk. Listnáče zastupuje buk, dub a javor, cesty a aleje lemují stromořadí tvořená jírovcem. Na okraji jedné z pastvin nelze přehlédnout mohutný, památkově chráněný dub, který pravděpodobně pamatuje období založení původní obory.
Prameniště v centrální části obory napájí tři rybníky: Pařezáček, Šilhan a Šilhánek.
VYBAVENÍ OBORY
Z historického pohledu je na oboře nejzajímavější její současné oplocení. K jeho stavbě bylo při rekonstrukci obory v loňském roce použito více než 800 původních, žulových, ručně tesaných sloupů. Do drážek ve sloupech jsou vsazena smrková ráhna. Pouze v úseku plotu dlouhém dva kilometry byly žulové sloupy nahrazeny dubovými. Také hlavní vstupní brána je replikou původní, tzv. „Žluté brány“, jejíž pozůstatky najdeme v západní části obory.
K vybavení obory patří dvě centrální krmeliště, seníky, sklady krmiva a přístřešky na senáž. Nechybí čtyři kryté pozorovatelny.
Významným prvkem obory, který přibližuje les, přírodu a myslivost široké veřejnosti, je naučná lesní a přírodovědná stezka. Ta byla slavnostně otevřena v dubnu letošního roku při příležitosti Dne s Lesy České republiky. Naučná stezka vhodně doplňuje program návštěvníků nedalekého hradu Roštejna, který leží vně obory.
ZVĚŘ V OBOŘE
Hlavní zvěří v nově otevřené oboře je muflon a prase divoké. Záměrem zřizovatele oborního chovu bylo zachovat populaci „jihlavského muflona“. Mimořádné jarní sčítání v letošním roce však na rozdíl od zjištěných divočáků (tři kňouři, čtyři bachyně a pět selat) a nežádoucí daňčí zvěře (deset daňků, čtyři daněly a čtyři daňčata) nepotvrdilo přítomnost muflonů v oboře. Příčinou byl orkán Kyrill, který na několika místech poškodil plot obory a umožnil zvěři uniknout do volnosti. V plánu vlastníka obory je založit chov na zvěři odchycené v režijní honitbě LS Telč Javořice.
Muflon se objevil v původní oboře kolem r. 1930. Do volnosti se v oblasti Jihlavských vrchů dostal po rozpadu oborního plotu a následném zrušení obory po r. 1945. Zejména v období úbytku drobné zvěře byl vítaným zpestřením lovu nejen v okolních honitbách. V 80. letech minulého století byli mufloni místní populace využíváni k zazvěřování honiteb v celé republice. Toulce zdejších muflonů jsou charakteristické velmi tmavým, až černým zbarvením, výrazným vrubováním a silnými prvními obvody. Trofeje nepostihuje odlupčivost, k zarůstání dochází jen občas, většinou jednostranně. Berani jsou převážně sedloví, muflonky nemají rohy. Podle slov oborníka má nejsilnější trofej muflona, uloveného v r. 1987 ve volné honitbě zmiňované oblasti, hodnotu 236 b. CIC. V současné době je muflon coby nepůvodní zvěř v oblasti nežádoucí, úřady státní správy myslivosti povolují všem volným honitbám tzv. likvidační odstřel bez omezení věku a pohlaví zvěře.
Podobně jako muflon se do volných honiteb rozšířil z původní obory i daněk. Daňčí trofeje jsou vinou předčasného odstřelu jen průměrné, většinou nestačí „dozrát“. Nejsilnější z nich dosáhnou na bronzovou, jen zcela výjimečně na stříbrnou medaili. Vyznačují se tmavým zbarvením a dlouhými, avšak úzkými lopatami s nevýrazným krajkováním. Také daňčí zvěř je ve volných honitbách „na indexu“, při odstřelu pro ni platí stejná pravidla, jako pro muflona. V nové oboře se s jejím chovem nepočítá.
S druhem, s nímž se naopak v oborním chovu počítá, je prase divoké. Základ chovu tvoří zvěř uzavřená v oboře po dokončení stavby oplocení. Jak potvrdil oborník, zdejší divočáci nijak nevybočují z běžného republikového průměru. Na oblastní přehlídce trofejí jsou obvykle k vidění zbraně dvou až tří kňourů v hodnotě do 100 b. CIC.
VÝHLED DO BUDOUCNA
S ohledem na to, že obora je velmi mladá, zatím nelze hovořit o chovatelských úspěších, o lovu, o významných trofejích, o zkušenostech z chovu zvěře. Poznatky se teprve dostaví. Před zřizovatelem a zároveň provozovatelem obory stojí několik velkých úkolů, např. naplnit stanovené kmenové stavy muflona. Jednu významnou úlohu však obora svou existencí již splnila: je obnovenou, historickou památkou, jež bude sloužit příštím generacím.
V seriálu o našich oborách tentokrát zavítáme do obory historické i novodobé zároveň. Historické proto, že byla založena koncem 16. století, díky čemuž patří mezi nejstarší obory v ČR. Po r. 1945 však zanikla a obnovení se dočkala až začátkem nového tisíciletí. Řeč je o Roštejnské oboře, ležící nedaleko Telče v kraji Vysočina. HISTORIE OBORY
Obornictví na jihozápadní Moravě má dlouhou tradici. Již z korespondence z r. 1447 mezi Oldřichem z Rožmberka a Janem z Hradce vyplývá, že u Telče byla chována jelení zvěř, patrně v oboře. Zpráva o oboře na panství Brtnice nedaleko Telče pochází z r. 1530 a před r. 1575 založil Jiřík Zahrádecký další oboru u Chvaletína. Historické dokumenty z r. 1582 potvrzují existenci čtyř obor v okolí Telče, a to na panství Zachariáše z Hradce. Nás zajímá nevětší z nich, která se rozkládala nedaleko hradu Roštejn, podle nějž dostala název.
Gotický strážný hrad Roštejn byl postaven v první polovině 14. století nad obcí Doupě uprostřed Jihlavských vrchů. První písemné zprávy o něm pocházejí z r. 1339, kdy jej získal Oldřich z Hradce od krále Jana Lucemburského výměnou za hrad Bánov. Roštejn byl pevný hrad, který odolal i obléhání v době husitských válek. V r. 1536 byl nakrátko v majetku Volfa Krajíře z Krajku a poté se opět vrátil pánům z Hradce. Postupně však ztrácel na vojenském významu a ve druhé polovině 16. století byl Zachariášem z Hradce přebudován na renesanční lovecké sídlo. Úloha loveckého hrádku mu zůstala natrvalo. V době přestavby hradu vznikla kromě kaple, zasvěcené patronovi lovců sv. Eustachovi, také obora pro jelení, srnčí a černou zvěř a též bažantnice.
Po vymření pánů z Hradce zdědili Roštejn Slavatové, po nich Liechtensteinové a naposledy Podstatští. Ti vlastnili hrad až do r. 1945, kdy správu jejich majetku převzal stát. Válkou zničená obora však nebyla opravována, brány a plot byly postupně rozebrány a obora zanikla. Podrobné informace o oborním chovu, o spektru chované zvěře a o jejím osudu však nejsou k dispozici.
Návrh na obnovení Roštějnské obory vzešel od státního podniku Lesy České republiky, Lesní správy Telč, současného správce většiny tamních lesních pozemků. Koordinátorem a „duchovním otcem“ celého projektu byl ing. Vladimír Dolejský, Ph.D., dnešní výrobně-technický ředitel LČR. Po rekonstrukci byla obora slavnostně otevřena 4. září 2006.
PŘÍRODNÍ PODMÍNKY
Roštejnská obora se rozkládá v přírodní lesní oblasti Českomoravská vrchovina, části Javořická vrchovina, jejíž dominantou je vrchol Javořice (837 m) s televizním vysílačem vysokým 196 m. Nejvyšší bod obory – Farský kopec (669 m) – najdeme v její severozápadní části.
Většinu celkově výměry obory (126,90 ha) pokrývají lesní porosty (116,06 ha), zbytek připadá na trvalé travní porosty a políčka pro zvěř (6,05 ha) a vodní plochu (4,79 ha).
V lesních porostech výrazně převažují smrkové monokultury (87 %), oblast je známá jako jedno z nejlepších stanovišť pro rezonanční smrk. Listnáče zastupuje buk, dub a javor, cesty a aleje lemují stromořadí tvořená jírovcem. Na okraji jedné z pastvin nelze přehlédnout mohutný, památkově chráněný dub, který pravděpodobně pamatuje období založení původní obory.
Prameniště v centrální části obory napájí tři rybníky: Pařezáček, Šilhan a Šilhánek.
VYBAVENÍ OBORY
Z historického pohledu je na oboře nejzajímavější její současné oplocení. K jeho stavbě bylo při rekonstrukci obory v loňském roce použito více než 800 původních, žulových, ručně tesaných sloupů. Do drážek ve sloupech jsou vsazena smrková ráhna. Pouze v úseku plotu dlouhém dva kilometry byly žulové sloupy nahrazeny dubovými. Také hlavní vstupní brána je replikou původní, tzv. „Žluté brány“, jejíž pozůstatky najdeme v západní části obory.
K vybavení obory patří dvě centrální krmeliště, seníky, sklady krmiva a přístřešky na senáž. Nechybí čtyři kryté pozorovatelny.
Významným prvkem obory, který přibližuje les, přírodu a myslivost široké veřejnosti, je naučná lesní a přírodovědná stezka. Ta byla slavnostně otevřena v dubnu letošního roku při příležitosti Dne s Lesy České republiky. Naučná stezka vhodně doplňuje program návštěvníků nedalekého hradu Roštejna, který leží vně obory.
ZVĚŘ V OBOŘE
Hlavní zvěří v nově otevřené oboře je muflon a prase divoké. Záměrem zřizovatele oborního chovu bylo zachovat populaci „jihlavského muflona“. Mimořádné jarní sčítání v letošním roce však na rozdíl od zjištěných divočáků (tři kňouři, čtyři bachyně a pět selat) a nežádoucí daňčí zvěře (deset daňků, čtyři daněly a čtyři daňčata) nepotvrdilo přítomnost muflonů v oboře. Příčinou byl orkán Kyrill, který na několika místech poškodil plot obory a umožnil zvěři uniknout do volnosti. V plánu vlastníka obory je založit chov na zvěři odchycené v režijní honitbě LS Telč Javořice.
Muflon se objevil v původní oboře kolem r. 1930. Do volnosti se v oblasti Jihlavských vrchů dostal po rozpadu oborního plotu a následném zrušení obory po r. 1945. Zejména v období úbytku drobné zvěře byl vítaným zpestřením lovu nejen v okolních honitbách. V 80. letech minulého století byli mufloni místní populace využíváni k zazvěřování honiteb v celé republice. Toulce zdejších muflonů jsou charakteristické velmi tmavým, až černým zbarvením, výrazným vrubováním a silnými prvními obvody. Trofeje nepostihuje odlupčivost, k zarůstání dochází jen občas, většinou jednostranně. Berani jsou převážně sedloví, muflonky nemají rohy. Podle slov oborníka má nejsilnější trofej muflona, uloveného v r. 1987 ve volné honitbě zmiňované oblasti, hodnotu 236 b. CIC. V současné době je muflon coby nepůvodní zvěř v oblasti nežádoucí, úřady státní správy myslivosti povolují všem volným honitbám tzv. likvidační odstřel bez omezení věku a pohlaví zvěře.
Podobně jako muflon se do volných honiteb rozšířil z původní obory i daněk. Daňčí trofeje jsou vinou předčasného odstřelu jen průměrné, většinou nestačí „dozrát“. Nejsilnější z nich dosáhnou na bronzovou, jen zcela výjimečně na stříbrnou medaili. Vyznačují se tmavým zbarvením a dlouhými, avšak úzkými lopatami s nevýrazným krajkováním. Také daňčí zvěř je ve volných honitbách „na indexu“, při odstřelu pro ni platí stejná pravidla, jako pro muflona. V nové oboře se s jejím chovem nepočítá.
S druhem, s nímž se naopak v oborním chovu počítá, je prase divoké. Základ chovu tvoří zvěř uzavřená v oboře po dokončení stavby oplocení. Jak potvrdil oborník, zdejší divočáci nijak nevybočují z běžného republikového průměru. Na oblastní přehlídce trofejí jsou obvykle k vidění zbraně dvou až tří kňourů v hodnotě do 100 b. CIC.
VÝHLED DO BUDOUCNA
S ohledem na to, že obora je velmi mladá, zatím nelze hovořit o chovatelských úspěších, o lovu, o významných trofejích, o zkušenostech z chovu zvěře. Poznatky se teprve dostaví. Před zřizovatelem a zároveň provozovatelem obory stojí několik velkých úkolů, např. naplnit stanovené kmenové stavy muflona. Jednu významnou úlohu však obora svou existencí již splnila: je obnovenou, historickou památkou, jež bude sloužit příštím generacím.