Svátek oravských myslivců
Ve dnech 26. března – 1. dubna t. r. proběhla v kulturním domu obce Rabča (okr. Námestovo) výstava loveckých trofejí zvěře ulovené v r. 2006 na Oravě, hornaté oblasti ležící na severozápadě Slovenska nedaleko hranic se severní Moravou. Součástí akce byl zajímavý seminář „Manažment jelenej zveri v prihraničných poľovných revíroch na Orave“.
Výstavu tradičně připravily okresní organizace Slovenského poľovníckého zväzu Dolný Kubín, Tvrdošín a Námestovo. Je to velmi rozumné, protože díky spolupořadatelství se ušetří finanční prostředky a výstava je mnohem atraktivnější, pestřejší, protože je na ní k vidění více trofejí než na přehlídce jediného okresu. I letošní výstava byla velmi pěkná. Návštěvníci si mohli prohlédnout nejen trofeje z Oravy, ale též kolekci trofejí exotické zvěře, různé historické exponáty, zbraně a zařízení na přebíjení nábojů, velmi pěkná výtvarná díla a samozřejmě i preparáty zvěře, o něž se zajímaly především děti.
Z nejlepších trofejí je třeba zmínit jelena z okresu Tvrdošín (195,78 b. CIC), srnce z okresu Námestovo (94,70 b. CIC; po tuhé zimě 2005/2006 byly srnčí trofeje mimořádně slabé), kňoura taktéž z okresu Námestovo (130,42 b. CIC) a lebky vlka (41,50 b. CIC) a jezevce (23,90 b. CIC), obě z okresu Tvrdošín.
Účelný a přehledný byl katalog výstavy, obsahující kromě jiného pojednání T. Geschvandtnera o příčinách alarmujícího poklesu početnosti tetřeva hlušce na Oravě. Autor považuje za hlavní faktor zvýšený tlak predátorů, kteří jsou v současnosti mnohem početnější než dříve. Ve srovnání se situací před 45 lety vzrostla početnost vlků 4-6násobně, medvědů 2-3násobně, objevují se výři, kteří předtím v oblasti chyběli, početnost krkavce vzrostla 20-25krát, výrazně přibylo kun, lišek, hodně je též jestřábů a černé zvěře. Z 50 pokusných hnízd s 250 vejci zničili predátoři za 28 dní 34 hnízd (68 %) a 148 vajec (59 %). Nejvíce – až 59 % hnízd a 68 % vajec – jde na vrub krkavcům, které však není na Slovensku povoleno lovit. Na zničení ostatních se podílely lišky, kuny, sojky a dokonce i ježci. Jestřábi útočí zejména na tetřeví slepice a kuřata.
SEMINÁŘ O JELENÍ ZVĚŘI
Dne 31. března se pod záštitou prezidenta SPZ Mariána Lipky konal mezinárodní seminář „Manažment jelenej zveri v prihraničných poľovných revíroch na Orave“. Pořadateli byli okresní organizace SPZ Námestovo, Lesy Slovenské republiky, s. p., Odštěpný závod Námestovo, Myslivecké sdružení Oravská Polhora a Klub histórie slovenského poľovníctva pri SPZ. Semináře se zúčastnili myslivci a lesníci z celého Slovenska, ale též z příhraničních oblastí Polska.
V úvodním referátu Jak je to s jelení zvěří na Oravě? poukázali J. Brunčák a J. Veselý na opětovný mírný nárůst početnosti a lovu černé zvěře na Oravě, na nízký průměrný věk ulovených jelenů (do pěti let), na nadměrný lov jelenů III. věkové třídy (6-9 let), ale též II. věkové třídy (3-5 let) a na nedostatek jelenů IV. věkové třídy (10 a více let).
J. Jordan z organizace Polského mysliveckého svazu v Bialsku-Biale vystoupil s podrobným referátem Pravidla selekce jedinců a populační výběr zvěře v Polsku a zásady hodnocení správnosti lovu. Zaměřil se na losa, jelení, srnčí a černou zvěř. U jelenů rozlišují polští myslivci tři věkové třídy: I. v. tř. – 2-5 let, II. v. tř. – 6-10 let a III. v. tř. – od 11 let výše. Jedním z kritérií chovnosti je též hmotnost paroží, která se určuje speciálně pro každou oblast. Ve II. a III. v. tř. se za výsadu považuje jen ta, která má délku alespoň 5 cm, v I. v. tř. 3 cm. Předepsaná věková třída se musí při lovu bezpodmínečně dodržet. U srnců rozlišují kolegové z Polska jen dvě věkové třídy – I. (1-2 roky) a II. (od tří let výše).
Lov černé zvěře má následující předepsanou strukturu: selata 40-60 %, lončáci 20-40 %, dospělá zvěř (od dvou let výše) do 20 %. Podle našeho názoru to lze akceptovat jen v honitbách s mimořádně silným predačním tlakem vlka a medvěda, jinak musí být odstřel selat podstatně vyšší a lončáků naopak nižší. Přírůstek se uvažuje ve výši 50-150 % z jarních kmenových stavů.
Poměrně velmi komplikované je hodnocení správnosti odstřelu a dalších faktorů u trofejové zvěře: odstřel podle pravidel – zelený bod, nedodržení pravidel – červený bod, „velmi špatný“ odstřel – dva červené body, nedodržení věkové třídy – modrý bod, špatně upravená trofej znemožňující ohodnocení – jeden až dva žluté body, nepředložení trofeje k hodnocení – dva červené body. Za „zlé“ body se udělují sankce.
P. Hell a P. Garaj st. připravili referát Odlišnosti v managementu jelení zvěře ve vybraných státech EU. Nejvíce jelení zvěře na 1 km2 plochy státu se před 15-20 lety lovilo v Rakousku (0,48 ks), ve Velké Británii (0,37 ks), Maďarsku (0,33 ks) a na Slovensku (0,28 ks). Největší nebezpečí pro jelení zvěř v Evropě představuje v současnosti fragmentace oblastí, v nichž zvěř žije, a fakt, že ji někteří lesníci považují jen za škůdce lesa. Problémem je též „trofejománie“ a „výkrm“ jelenů kvůli produkci trofejí v malých chovech zejména v Rakousku a Německu. „Lov“ takové zvěře významně kazí image myslivosti u veřejnosti.
D. Krajniak poukázal v příspěvku Cíle selektivního lovu jelení zvěře na silně narušenou věkovou strukturu trofejové jelení zvěře v důsledku nadměrného lovu jelenů II. a III. věkové třídy. Jeho názor, že je třeba zásadně omezit lov laní a kolouchů, aby „měli vlci více potravy a nelovili dospělé jeleny“ je velmi diskutabilní. Vždyť čím více potravy bude tento predátor mít, tím bude početnejší, což skutečně nemůže být našim cílem. Naopak, stavy vlka je třeba důsledně regulovat, protože přírůstek tohoto predátora je vysoký (+50 % z JKS).
A. Hagel z organizace Polského mysliveckého svazu v Bialsku-Biale nazval svůj referát Migrace a lov jelení zvěře v příhraničních oblastech Západních Beskyd. Autor konstatoval, že „přemnožení“ vlci (v Polsku je jejich lov zakázán; občas se objeví případ pytláctví) vážně narušují jelení říji a „likvidují říjiště“. K již vzpomenutým barevným bodům udělovaným trofejím připojil ještě další bod – černý za sanitární odstřel (bez „následků“ pro střelce). „Selekcionářem“ jelení zvěře se může myslivec stát nejdříve po třech letech od vstupu do Polského mysliveckého svazu. Musí absolvovat šestnáctihodinový přípravný kurz, písemnou zkoušku s 50 otázkami (z nichž musí správně zodpovědět 40) a ústní zkoušku.
P. Hell, P. Garaj st. a M. Rajský podali v referátu Možnosti zlepšení managementu jelení zvěře na Slovensku komplexní analýzu současné situace a poukázali na cesty vedoucí k jejímu zlepšení. Velký nedostatek je v plánovaní, protože normované kmenové stavy jsou hluboce podhodnocené a nutí myslivecké hospodáře lhát při zpracovávaní návrhů plánů lovu akceptovatelných obvodními lesními úřady. Autoři konstatovali, že plán lovu se chronicky neplní, střílí se mnohem více jelenů II. a III. v. tř., než je únosné, chybí jeleni IV. v. tř. Ke zlepšení situace by bylo potřeba alespoň na dva roky zakázat lov oboustranně korunových jelenů. Autoři poukázali na degradaci nevyužívaných a neobhospodařovaných trvalých trávních ploch, čímž se výrazně snižuje úživnost prostředí honiteb pro spárkatou zvěř. Ve vysokohorských oblastech, které nejsou ohroženy lavinami a erozí, k tomu navíc přistupuje nežádoucí rozšiřování kleče. Zdůraznili, že experimenty jednoznačně potvrdily pozitivní vliv řádného přikrmování na snížení škod působených zvěří. Pouhé seno však k tomu nestačí, mnohem lepší je senáž, příp. kukuřičná siláž, resp. granulovaná krmiva s obsahem dendromasy. Autoři požadují urychlené zavedení velkoplošného obhospodařování zvěře.
M. Lehocký a P. Kuric referovali o chovu jelení zvěře v honitbách Lesů SR, s. p. Vyzdvihli zejména oboru Betliar, v níž byla dříve chována pouze daňčí zvěř. Nedávno byla podstatná část obory vyhrazena pro chov jelení zvěře. Do obory byla dovezena jelení zvěř z Poľany a z východního Slovenska (poľanští jeleni mají silné a hmotnaté kratší paroží, východoslovenští naopak slabší, ale delší lodyhy). Předpokládá se, že křížením těchto dvou forem by měla vzniknout trofejově velmi kvalitní populace. Autoři informovali též o vybudování přezimovací obůrky pro jelení zvěř v obvodě Lesní správy Nitrianske Pravno, kde je poměrně vysoká hustota spárkaté zvěře, která působí značné škody na lese. Připomínáme, že státní lesy měly v minulosti ve svých honitbách tři přezimovací obůrky, ale od jejich využívání po několika letech upustily a ty jsou v současnosti již nefunkční! Doufáme, že tato a další opatření přispějí ke zvýšení trofejové kvality jelení zvěře v honitbách Lesů SR, s níž v současnosti nemůžeme být spokojení.
J. Ciberej připravil referát Biotechnická a veterinární opatření v chovu jelení zvěře. Zaměřil se zejména na zásady řádného přikrmování zvěře v zájmu snížení škod jí působených a doporučil přidávat do krmné dávky dendromasu. Zdůraznil zejména význam fosforu, jehož je v potravě zvěře někdy příliš málo, což má vliv kromě jiného i na zvýšenou lámavost paroží. Na pastevních plochách pro zvěř doporučuje používat zeolitová hnojiva (zeolit – přírodní minerální látka, pozn. red.). Krmná dávka se má sezónně lišit podle potřeb zvěře (podzim, zima, jaro). Autor doporučil předkládat antiparazitární přípravky nejen zvěři v oborách (což považuje za samozřejmé), ale též ve volných honitbách. To je však diskutabilní a např. v sousedním Rakousku dokonce zakázané.
P. Spitzkopf st. a J. Kováč informovali o historii a současnosti přikrmování jelení zvěře v Tatranském národním parku dendromasou, což má údajně velmi pozitivní vliv na snížení škod působených zvěří na lese. Zajímavé jsou jejich poznatky o migraci zvěře v souvislosti s velkou větrnou kalamitou z 19. listopadu 2004. Zvěř vycítila blížící se orkán a včas se uchýlila na bezpečná místa. Zvěř, která zůstala „uvězněná“ na plochách postižených kalamitou, měla dostatek přirozené potravy a obživu nacházela i na krmelištích, postavených na vhodných místech. Většina zvěře přešla mimo kalamitní území nebo dokonce mimo území TANAP. Les na území postiženém kalamitou se však postupně obnovuje a jelení zvěř se tam vrací.
P. Garaj st., P. Garaj ml. a R. Kropil přednesli velmi zajímavý referát Změny časové a prostorové aktivity jelení zvěře na příkladu Kremnických vrchů. Jelení zvěř sledovali pomocí telemetrie. Imobilizovali devět jelenů, které vybavili obojky s vysílačkami. Čtyři z nich však byli během jediného roku upytlačeni (!), dva uhynuli (avšak nikoli v důsledku imobilizace) a jednoho strhli vlci. U jelenů zjistili sezónní migraci až do vzdálenosti 33 km (vzdušnou čarou), a to i z jednoho orografického celku (Kremnické vrchy) do druhého (Poľana). Nejčastěji šlo o migraci na říjiště a návrat na zimní stávaniště. I tyto poznatky poukazují na naléhavou potřebu urychleného zavedení velkoplošného obhospodařování jelení zvěře v oblastech chovu.
Příspěvek M. Ostrihoně, P. Garaje st. a R. Kropila o denní aktivitě jelení zvěře a prostředí, které preferuje ve vybraných územích západních Karpat sice nebyl přednesen, ale je zařazen do sborníku referátů. Autoři zjistili na základě sledování pěti jelenů 7-11 cyklů aktivity ve vegetačním období, přičemž aktivita vrcholila přibližně hodinu po západu slunce a dvě hodiny před jeho východem. V „mimovegetačním“ období se počet cyklů aktivity v průběhu dne snížil na 4-6. Do nočních hodin soustřeďuje svoji aktivitu zejména ta zvěř, která získává velkou část potravy mimo les na zemědělských pozemcích. Zjištěná velikost domovských okrsků sledovaných jelenů byla v průměru 613 ha (158-1068 ha).
Seminář měl velmi dobrou úroveň a je třeba jej chápat jako významný počin ke zlepšení chovu jelení zvěře na Slovensku. Samozřejmě pouze za předpokladu, že uživatelé honiteb využijí získané informace a doporučení a zavedou je do praxe.
Autoři působí ve Středoevropském institutu ekologie zvěře, Wien-Brno-Nitra.