Tetřívek obecný a větrné elektrárny – otázka priorit
Mgr. Ondřej Volf, prof. RNDr. Karel Šťastný, CSc., a prof. RNDr. Vladimír Bejček, CSc.
V souvislosti se změnou legislativy na podporu obnovitelných zdrojů energie zaručující výkupní ceny a s vývojem moderních technologií dochází v současné době k prudkému rozmachu větrné energetiky. Tento trend s sebou nese kromě pozitivních efektů využití relativně čisté a obnovitelné energie také některé problémy. Ve větší míře se projevují konflikty se zájmy ochrany živočichů a také zachování krajinného rázu. Zatímco ochrana krajiny je prioritou funkce chráněných krajinných oblastí (CHKO), národních parků (NP) a přírodních parků (PP), životní podmínky živočichů řeší několik právních norem z oblasti ochrany přírody a také myslivosti.
Problémy vznikající při výstavběa existující při provozu větrných elektráren se nejvíce dotýkají ptáků a netopýrů (Brejšková 2003). Negativní působení větrných elektráren
a zvláště „větrných farem“ na tyto skupiny živočichů lze shrnout do čtyř okruhů: rušení, změny biotopu, přímé usmrcování listy rotoru a migrační překážka (např. Langston a Pullman 2002).
NEGATIVNÍ PŮSOBENÍ VĚTRNÝCH ELEKTRÁREN NA ŽIVOČICHY
1. Rušení způsobuje hluková zátěž, stroboskopický efekt rotujících vrtulí, vibrace, zvýšený počet lidí a strojÛ na lokalitě apod. Tento nepřímý vliv se mění v závislosti na druhu živočichů obývajících dotčenou lokalitu, na morfologii terénu apod. Může vést k opuštění lokality, k přemístění až vyloučení místní populace daného druhu. Míra rušení se zvyšuje vlivem dalších aktivit v sousedství větrných elektráren (nutná údržba zařízení, příjezdových komunikací atd.). Pro některé druhy ptáků může mít rušivý efekt i permanentní přítomnost vertikálních pohybujících
se struktur v krajině.
2. Ztrátu, fragmentaci biotopu nebo jeho poškození představuje zábor půdy pro stožár větrné elektrárny, včetně doprovodných zařízení, zpevněné a nezpevnûné komunikace, trafostanice, odstraňování porostů apod. Při výstavbě může jít o nezanedbatelnou plochu.
3. Přímé usmrcování – zabíjení jedinců pohybujících se v dosahu rotujících listů vrtulí. Většina studií ukazuje nízkou mortalitu působenou kolizemi živočichů ve „větrných farmách“. Výjimku tvoří velké „větrné farmy“, nevhodně umístěné v oblastech, kde se koncentruje více ptáků (zvláště tažných) a netopýrů. V těchto případech je skutečná úmrtnost v důsledku kolizí živočichů s vrtulí vysoká. Je zřejmé, že i malé zvýšení míry úmrtnosti může být významné pro populace některých druhů, konkrétně těch s vyšší délkou života, s nízkým ročním přírůstkem a s pomalým dospíváním. V případě netopýrů se setkáváme s nedostatkem dat popisujících skutečné ztráty.
4. Migrační bariéra – tento vliv shrnuje předchozí faktory
působící na tažné ptáky a netopýry. Ačkoliv nemusí docházet k přímému usmrcování jedincÛ, může změna struktury konkrétní lokality představovat překážku a změnu migračního chování. Jde především o velké „větrné farmy“ umístěné v migračně exponovaných místech.
V českých podmínkách, kde nejsou známy významné migrační koridory a velká část záměrů na výstavbu větrných elektráren je soustředěna do horských oblastí, lze mezi druhy nejvíce ovlivněné záměry na výstavbu větrných elektráren řadit tetřívka obecného. Tohoto ptáka není třeba blíže představovat. Kdo měl možnost vidět souboje a tance kohoutků při toku, na svůj zážitek asi těžko zapomene. Tetřívek však bohužel zažívá od druhé poloviny 20. století prudký „ústup ze slávy“. Zatímco v době vrcholu své početnosti byl rozšířen téměř na celém území ČR, ke
konci 20. století byl jeho výskyt již omezen téměř pouze na
pohraniční pohoří. Tento trend se přes mnohé snahy nedaří zastavit. V současnosti se tak můžeme s tetřívkem setkat jen v Krušných a Jizerských horách, na Šumavě a v Krkonoších. Již jen velmi málo početné populace přežívají ve vojenských prostorech Libavá a Doupovské hory, v Novohradských horách, ve Slavkovském lese, na Králickém
Sněžníku a v Jeseníkách. Minulostí jsou tetřívci v českém
lese a na Českomoravské vysočině.
Tetřívek obecný patří mezi druhy Přílohy I směrnice Rady č. 79/409/EHS, o ochraně volně žijících ptáků. Po vstupu ČR do EU byla tato směrnice transponována do české legislativy na ochranu přírody a krajiny – zákona č. 114/1992 Sb. V souvislosti s tím v ČR vyvstala povinnost vymezit na území státu oblasti s prioritou ochrany druhů z výše jmenované přílohy – ptačí oblasti (PO).
KRUŠNÉ HORY: „VĚTRNÍKY“ VERSUS TETŘÍVEK
Nejpočetnější a nejvýznamnější populace tetřívka obecného v ČR a s výjimkou Alp v podstatě celé střední Evropy žije v Krušných horách (Šímová et al. 2000). Z tohoto důvodu byly v této části naší republiky vymezeny dvě poměrně rozsáhlé ptačí oblasti – PO Novodomské rašeliniště-Kovářská a PO Východní Krušné hory. Většina dalších PO, kde je tetřívek předmětem ochrany (Jizerské hory, Krkonoše, Šumava), je již v současné době chráněna formou velkoplošných zvláště chráněných území (CHKO, NP).
Krušné hory jsou však současně pohořím s největším větrným potenciálem v ČR. Je zřejmé, že nejvíce střetů mezi veřejným zájmem na ochranu ohroženého druhu a zájmy investorů do větrné energie, vzniká právě zde. Z odborného hlediska není nutné vymezovat celou plochu PO. Pro účinnou ochranu druhu postačuje, podaří-li se uchovat vhodné podmínky v klíčových segmentech biotopu tetřívka. Výsledek posuzování záměrů pro výstavbu větrných elektráren je nutné odvíjet od situace v konkrétním místě (většinou jde o tokaniště, hnízdiště, potravní biotopy nebo místa k zimování). Je však skutečností, že již dnešní hranice PO jsou výsledkem kompromisu a zahrnují především tyto části biotopu.
Jakékoliv postavení stožáru větrné elektrárny nebo dokonce
„větrné farmy“ je tedy nutné velmi pečlivě zvážit, musí být
podepřeno přesnými daty získanými na základě výzkumu
trvajícího minimálnû rok.
Dosud byla většina záměrů investorů koncentrována do bezlesých enkláv na náhorní planině Krušných hor. Tato místa ovšem bývají velmi často tetřívčími tokaništi, na nichž je výstavba z hlediska ochrany tetřívka jen těžko přípustná.
Stejně tak nově se vyskytnuvší záměry stavby elektráren do porostů náhradních dřevin jsou velmi nevhodné. Naopak umístění do blízkosti lidských sídel má pro ochranu tetřívka mnohem menší následky. V těchto případech se však objevují problémy spojené se zájmy ochrany krajinného rázu, turistiky, místních obyvatel apod.
Je zřejmé, že problematika výběru vhodných lokalit pro
výstavbu větrných elektráren v ČR je dosti složitá a řešení je často výsledkem kompromisu mnoha různých a oprávněných zájmů. Požadavky na ochranu vysoce ohroženého druhu – tetřívka obecného, ale i dalších chráněných druhů zpravidla žijících na stejných místech (např. čáp černý, bekasina otavní, chřástal polní, tetřev hlučec, jeřáb popelavý) však nelze přehlížet.
Autoři působí v Občanském sdružení Ametyst a na Katedře
ekologie a životního prostředí Fakulty lesnické a environmentální ČZU v Praze.
Citovaná literatura je uložena u autorů