Jak nás vidí jeleni?
Že je zrak pro člověka (a pro myslivce zvlášť) důležitým smyslem, není třeba připomínat. Navzdory vymoženostem dnešní doby, které nám umožňují korigovat oční vady, přibližovat vzdálené objekty či vidět i v noci, jsou dobré oči při lovu nenahraditelné. Lovecký úspěch je i v době zaměřovacích dalekohledů s variabilním zvětšením a přesných kulovnic založen na tom, zda zvěř uvidíme dříve než ona nás a dokážeme se k ní nepozorovaně přiblížit. Zvěř je ovšem ostražitá, často stačí jeden neopatrný pohyb a je pryč.
Mnohého myslivce v takových chvílích asi nejednou napadlo, jak zvěř vidí a jak se před ní účinně skrýt. Získat přesné odpovědi na tyto otázky je poměrně složité a vyžaduje to nákladné experimenty. V posledních letech proběhlo zejména v Americe několik pokusů s jelenci běloocasými, při nichž byly zdokumentovány schopnosti tohoto druhu sledovat zrakem své okolí za různých podmínek. Znalost zrakových schopností jelenovitých se může hodit i nám, myslivcům, při hledání cest, jak to udělat, aby nás zvěř během lovu nezpozorovala.
Na úvod se snad hodí připomenout trochu teorie. Světlo, které vnímáme, je elektromagnetické záření o určité vlnové délce. Toto záření nás obklopuje v širokém spektru od krátkovlnného kosmického záření až po dlouhovlnné rádiové vlny. Jeho nejviditelnějším zdrojem je slunce. Část záření, jež jsme schopni vnímat zrakem, označujeme jako viditelné. Jeho vlnová délka je přibližně od 400 do 700 nm. Vnímáme přitom záření, které zachytí naše oko ze zdroje, příp. odražené od předmětů. Barevné rozdíly objektů vznikají tak, že v dopadajícím záření jsou přítomny jen určité části spektra a jiné pohlcuje povrch daného objektu. Okem vnímáme tři základní barvy – modrou, zelenou a červenou, jimž odpovídají vlnové délky 435, 546 a 700 nm. Bílá barva a ostatní barevné odstíny vznikají kombinací těchto tří základních barev. Dopadající záření zachycuje sítnice oka s receptory, které označujeme jako tyčinky a čípky. Na jejich množství a druhu závisí rozlišovací schopnosti oka.
Světla jelenovitých se od očí člověka do určité míry liší. Především jejich sítnice obsahuje vysoký počet receptorů citlivých při nízkých intenzitách světla, což zvěři umožňuje výborně vidět i za šera. Naopak její barevné vidění je poněkud omezené. V receptorech na sítnici zvěře převládají pigmenty citlivé v oblastech 450-460 nm (modrá) a okolo 497 a 537 nm (žluto-zelená). Za denního světla proto jelenovití dobře rozlišují barevné odstíny, které vnímáme jako modré, přes zelenou až po žlutozelenou. Jelenovití jsou také schopni částečně rozlišovat delší vlnové délky (červenou a oranžovou) od středních vlnových délek (zelená). Jejich schopnost rozeznávat různé odstíny červené je však malá. Za šera rozeznávají především odstíny modré a modro-zelené.
Z hlediska využití výše uvedených poznatků pro lov je dobré vědět, že jelenovití jsou schopni velice dobře rozeznávat odstíny zelené barvy, takže pro loveckou praxi jsou určitě lepší maskovací vzory, než tradiční zelená na našich uniformách. Naopak na odstíny červené je zrak zvěře poměrně málo citlivý, takže není nutné obávat se jejího zrazování „na dálku“ při nošení ochranných doplňků na honech. Na co je ovšem třeba dát si zvlášť velký pozor, jsou bílé a reflexní doplňky, které zvěř vnímá výrazně. Také je třeba pamatovat na to, že jelenovití vidí díky širokému zornému poli (310 o), danému umístěním očních bulv, bez pohnutí hlavy i „dozadu“. Spolu s ostatními smysly jim zrak umožnil přežít v dobách, kdy byli pod stálým ohrožením velkými šelmami.
My myslivci se při lovu snažíme překonat smysly jelenovitých, k čemuž nám může pomoci i vhodná barva oblečení. Přesto je na místě uvážlivost při volbě barev oděvu, protože myslivostí není jen lov. Je třeba dbát také na tradice a na to, jak působíme na veřejnost.
Autor pracuje v Ústavu biologie obratlovců AV ČR v Brně.