Jaká je realita současného mysliveckého hospodaření?
Ing. Jiří Kamler, Ph.D., Radim Plhal a Ing. Jan Dvořák, Ph.D.
Při hodnocení jakékoliv lidské činnosti je velmi podstatné, kdo hodnocení provádí, protože objektivní skutečnosti jsou velmi často zkresleny osobními postoji k dané problematice. Ani myslivecké hospodaření není v tomto směru výjimkou. Jde o činnost, na niž jsou diametrálně rozdílné názory – od zásadního odmítání až po nekritické obhajování. Na konferenci „Zjišťování početních stavů zvěře a myslivecké plánování“ jsme se prostřednictvím dotazníků pokusili získat přehled o tom, v čem účastníci pociťují hlavní problematické oblasti mysliveckého hospodaření.
Mezi účastníky konference převažovali lidé, kteří mají myslivost v pracovní náplni, či se jí musejí při práci běžně zabývat (zástupci státní správy lesů a myslivosti, pracovníci Lesů České republiky, s. p., Vojenských lesů a statků ČR, s. p., a orgánů ochrany přírody). Před zahájením konference jsme jim rozdali dotazníky obsahující 24 otázek, které se týkaly témat souvisejících s jejím obsahovým zaměřením. Od přibližně 120 oslovených osob jsme obdrželi 75 vyplněných dotazníků. Odpovědi jsme sumarizovali a jak jsme slíbili, podáváme přehled o tom, jaké postoje k řešené problematice zaujala oslovená skupina osob.
SOUČASNÉ HOSPODAŘENÍ SE ZVĚŘÍ
První skupina otázek se týkala obecně současného hospodaření se zvěří. Ukázalo se, že jako problematické vnímaly hospodaření se spárkatou zvěří více než tři čtvrtiny respondentů. V názoru na hlavní problém současného hospodaření však již dotazovaní tak jednotní nebyli. Nejčastěji spatřovali jako problém neúnosné škody působené zvěří na lesních porostech, jako další výrazný důvod nespokojenosti uváděli nevyhovující stav myslivecké legislativy, vysoké nájmy honiteb a náhrady za škody působené zvěří, škody působené zvěří na polích, nevhodný systém tvorby honiteb, rozpor mezi skutečnými a vykazovanými stavy zvěře a další negativní jevy ovlivňující myslivecké hospodaření. Zajímavým zjištěním je, že přes 50 % dotázaných uvedlo jako možné východisko ze současné situace posílení pravomoci státu a upřednostnění zájmů chovu zvěře před vlastnickými vztahy k pozemkům (více než 90 % zúčastněných se přiklonilo k názoru, že stát by měl mít právo rozhodovat v zásadních věcech). Zdá se, že zkušenosti z praxe vedou odpovědné pracovníky k závěru, že ani majitelé honebních pozemků, ani nájemci honiteb nezajišťují bez dostatečné kontroly kvalitu mysliveckého hospodaření, přičemž východisko z této situace je ve větších pravomocech úřadů. V souvislosti s řízením chovu respondenti dále uvedli, že by bylo vhodné posílit pravomoci a odpovědnost mysliveckých hospodářů, zvýšit zodpovědnost majitelů pozemků za stav biotopu, stanovit konkrétní závazné postupy pro jednotlivé myslivecké činnosti, zjednodušit administrativu a zvýšit kontrolu pravdivosti uváděných údajů a vůbec kontrolu veškeré činnosti myslivců. Pokud jde o plánování výše odstřelu, vyslovila se rozhodující většina pro to, aby byly mnohem více zohledňovány škody působené zvěří a obecně stav vegetace. V případě vysokých škod by se tak odstřel zvyšoval.
METODY SČÍTÁNÍ A STANOVENÍ NORMOVANÝCH STAVŮ
Druhá skupina otázek se týkala stanovení normovaných stavů zvěře a metod sčítání. Za únosné považovalo 64 % účastníků ankety 25 kusů jelení zvěře na 1000 ha plochy v průměrně úživném prostředí s dosahem pastevních ploch (14 % uvedlo maximálně 10 kusů, což je mimochodem podle současné legislativy také minimální stav jelení zvěře na 1000 ha a 15 % respondentů 50 ks). Dnešní sčítání zvěře ve vyhlášených termínech vyšlo v anketě jako zcela nevhodné a tím i zbytečné (61 % účastníků). Další více než třetina účastníků jej označila za možné, avšak při větší disciplinovanosti uživatelů honiteb. Za hlavní příčinu nesouladu mezi vykazovanými a skutečnými stavy zvěře uvedlo 56 % dotazovaných nereálnost požadavku zjištění skutečných stavů spolu se záměrným zkreslováním údajů. Spor vzniká v otázce normovaných stavů zvěře: 46 % respondentů hodnotilo současné normované stavy zvěře jako odpovídající únosnosti prostředí, ale v honitbách nedodržované a 48 % vnímalo normované stavy zvěře jako zbytečně nízké, neumožňující řádné myslivecké hospodaření a tím nereálné ve většině honiteb.
Uživatelé honiteb nemají podle účastníků ankety příliš dobrý odborný kredit a jako zcela „nepoužitelné“ pro sčítání zvěře náročnější metodou je vidělo téměř 60 % respondentů. Celkem 38 % z nich si však myslí, že alespoň polovina uživatelů by byla schopná a ochotná některou ze složitějších metod využít. Jedna z mála plošně využitelných metod je sčítání hromádek trusu. Tato metoda je běžně popisovaná ve vědeckých studiích a byla citována též v několika referátech na semináři. Podle názoru účastníků konference je však tato metoda v praxi omezeně použitelná, 58 % respondentů ji považovalo za zcela nepoužitelnou z důvodu pracnosti a neochoty uživatelů honiteb a jen 34 % si myslí, že by tato metoda mohla být použita alespoň v polovině honiteb. Jako návrhy na zpřesnění odhadů početnosti spárkaté zvěře byly nejčastěji uváděny možnosti kombinace různých metod a sčítání ve více termínech, popř. v průběhu celého roku. Několikrát byla zmíněna i možnost využití termovize, stopových transektů či analýza mysliveckých statistik. Že by měla státní správa termíny a metody sčítání uživatelům pouze doporučovat, si myslí 39 % dotázaných. O 7 % menší skupina by však státní správě dala pravomoc uživateli striktně určit metodu i termín sčítání a vše kontrolovat.
ŠKODY PŮSOBENÉ ZVĚŘÍ
Další otázky směřovaly ke škodám působeným zvěří v lesních porostech. Přibližně polovina respondentů považuje náhrady za škody způsobené zvěří v lesních porostech tak, jak je definuje vyhláška č. 55/1999 Sb., za přiměřené a pouze 14 % dotázaných bylo názoru, že náhrady jsou příliš vysoké. Polovina odpovědí se také vyslovila pro to, aby v případech, kdy výši škod ovlivňují i jiné faktory (např. zneklidňování zvěře turistikou), přispíval na kompenzaci škod stát.
Účastníky ankety rozdělil problém potravně atraktivních dřevin. Jedna polovina by nedělala rozdíl mezi úhradou škod na atraktivních a ostatních dřevinách a povinnost kompenzovat tyto škody by zůstala na uživateli honitby. Druhá polovina si myslí, že by tyto škody neměl hradit uživatel honitby, ale měl by za ně nést odpovědnost lesní hospodář, který by měl počítat s poškozováním dřevin atraktivních pro zvěř a jako takové by je měl důsledně chránit. Jedno procento povinně oplocovaných kultur je příliš nízké – alespoň takto se vyjádřilo 62 % dotázaných. Dalších 36 % si myslí, že tento podíl chráněných kultur je přiměřený. Náklady na ochranu lesních porostů před škodami zvěří by nechalo zcela v režii lesních hospodářů 46 % účastníků ankety. Podle ostatních by se na nákladech na ochranu porostů měli významně podílet i uživatelé honiteb.
Poslední skupina otázek se týkala zimního přikrmování zvěře, které je podle 70 % účastníků prospěšné lesu i zvěři. Vnadění spočívající v sypání krmiv na hromady chápe jako vhodnou součást mysliveckého hospodaření v honitbě 41 % dotázaných, ostatní uvedli, že je tato činnost všestranně škodlivá a měla by být zakázána.
ZÁVĚRY
Výsledky ankety potvrdily, že v našem mysliveckém hospodaření zdaleka není vše v pořádku a poukázaly na hlavní a v podstatě tušené problémy. Přestože názory na řešení nejsou jednotné, je zřejmé, že většině odborné veřejnosti chybí výraznější pravomoci úřadů při řízení chovu zvěře, protože v dnešních malých honitbách lze jen obtížně prosazovat složitější a dlouhodobější cíle. Ukázalo se také, že mnohé problémy jsou dány i současnou legislativou, která trvá na vykazování obtížně zjistitelných dat a neumožňuje zapojit zdravý rozum tam, kde pracujeme s velmi nevěrohodnými údaji. Uživatelům honiteb se na jedné straně ukládá vyplňovat složité formuláře, avšak málokdo ověřuje pravdivost použitých dat. Rovněž chybí vzorové metodiky na to, jak správně myslivecky hospodařit, a to včetně systému kontroly. O těchto problémech ale bylo napsáno a řečeno dost a zatím nevypadá, že by se chystaly zásadní změny. Z toho důvodu pouze optimisticky založená polovina účastníků hodnotilaa konferenci za přínosnou pro zlepšení mysliveckého hospodaření, zatímco druhá – skeptičtější či reálnější – polovina ji označila za sice zajímavou akci, která však přináší jen malé šance něco změnit. Tento závěr na jedné straně není příliš optimistický, na druhé straně se ale přece jen podařilo nastínit určitá řešení dílčích oblastí a diskutovat o účinnosti mechanismů, ovlivňujících myslivecké hospodaření. Přes 90 % respondentů projevilo zájem o případnou účast na další akci s podobnou tématikou, z čehož lze usuzovat, že by nebylo rozumné v tomto ohledu „házet flintu do žita“ a spíše se snažit dalšími odbornými či odborně-vzdělávacími akcemi podpořit zlepšení situace v dílčích oblastech mysliveckého plánování a hospodaření. Snad k tomuto cíli přispěje malým dílem i zveřejnění výsledků této ankety.
Autoři působí na Ústavu biologie obratlovců AV ČR v Brně1 a Lesnické a dřevařská fakultě MZLU v Brně2.
Při hodnocení jakékoliv lidské činnosti je velmi podstatné, kdo hodnocení provádí, protože objektivní skutečnosti jsou velmi často zkresleny osobními postoji k dané problematice. Ani myslivecké hospodaření není v tomto směru výjimkou. Jde o činnost, na niž jsou diametrálně rozdílné názory – od zásadního odmítání až po nekritické obhajování. Na konferenci „Zjišťování početních stavů zvěře a myslivecké plánování“ jsme se prostřednictvím dotazníků pokusili získat přehled o tom, v čem účastníci pociťují hlavní problematické oblasti mysliveckého hospodaření.
Mezi účastníky konference převažovali lidé, kteří mají myslivost v pracovní náplni, či se jí musejí při práci běžně zabývat (zástupci státní správy lesů a myslivosti, pracovníci Lesů České republiky, s. p., Vojenských lesů a statků ČR, s. p., a orgánů ochrany přírody). Před zahájením konference jsme jim rozdali dotazníky obsahující 24 otázek, které se týkaly témat souvisejících s jejím obsahovým zaměřením. Od přibližně 120 oslovených osob jsme obdrželi 75 vyplněných dotazníků. Odpovědi jsme sumarizovali a jak jsme slíbili, podáváme přehled o tom, jaké postoje k řešené problematice zaujala oslovená skupina osob.
SOUČASNÉ HOSPODAŘENÍ SE ZVĚŘÍ
První skupina otázek se týkala obecně současného hospodaření se zvěří. Ukázalo se, že jako problematické vnímaly hospodaření se spárkatou zvěří více než tři čtvrtiny respondentů. V názoru na hlavní problém současného hospodaření však již dotazovaní tak jednotní nebyli. Nejčastěji spatřovali jako problém neúnosné škody působené zvěří na lesních porostech, jako další výrazný důvod nespokojenosti uváděli nevyhovující stav myslivecké legislativy, vysoké nájmy honiteb a náhrady za škody působené zvěří, škody působené zvěří na polích, nevhodný systém tvorby honiteb, rozpor mezi skutečnými a vykazovanými stavy zvěře a další negativní jevy ovlivňující myslivecké hospodaření. Zajímavým zjištěním je, že přes 50 % dotázaných uvedlo jako možné východisko ze současné situace posílení pravomoci státu a upřednostnění zájmů chovu zvěře před vlastnickými vztahy k pozemkům (více než 90 % zúčastněných se přiklonilo k názoru, že stát by měl mít právo rozhodovat v zásadních věcech). Zdá se, že zkušenosti z praxe vedou odpovědné pracovníky k závěru, že ani majitelé honebních pozemků, ani nájemci honiteb nezajišťují bez dostatečné kontroly kvalitu mysliveckého hospodaření, přičemž východisko z této situace je ve větších pravomocech úřadů. V souvislosti s řízením chovu respondenti dále uvedli, že by bylo vhodné posílit pravomoci a odpovědnost mysliveckých hospodářů, zvýšit zodpovědnost majitelů pozemků za stav biotopu, stanovit konkrétní závazné postupy pro jednotlivé myslivecké činnosti, zjednodušit administrativu a zvýšit kontrolu pravdivosti uváděných údajů a vůbec kontrolu veškeré činnosti myslivců. Pokud jde o plánování výše odstřelu, vyslovila se rozhodující většina pro to, aby byly mnohem více zohledňovány škody působené zvěří a obecně stav vegetace. V případě vysokých škod by se tak odstřel zvyšoval.
METODY SČÍTÁNÍ A STANOVENÍ NORMOVANÝCH STAVŮ
Druhá skupina otázek se týkala stanovení normovaných stavů zvěře a metod sčítání. Za únosné považovalo 64 % účastníků ankety 25 kusů jelení zvěře na 1000 ha plochy v průměrně úživném prostředí s dosahem pastevních ploch (14 % uvedlo maximálně 10 kusů, což je mimochodem podle současné legislativy také minimální stav jelení zvěře na 1000 ha a 15 % respondentů 50 ks). Dnešní sčítání zvěře ve vyhlášených termínech vyšlo v anketě jako zcela nevhodné a tím i zbytečné (61 % účastníků). Další více než třetina účastníků jej označila za možné, avšak při větší disciplinovanosti uživatelů honiteb. Za hlavní příčinu nesouladu mezi vykazovanými a skutečnými stavy zvěře uvedlo 56 % dotazovaných nereálnost požadavku zjištění skutečných stavů spolu se záměrným zkreslováním údajů. Spor vzniká v otázce normovaných stavů zvěře: 46 % respondentů hodnotilo současné normované stavy zvěře jako odpovídající únosnosti prostředí, ale v honitbách nedodržované a 48 % vnímalo normované stavy zvěře jako zbytečně nízké, neumožňující řádné myslivecké hospodaření a tím nereálné ve většině honiteb.
Uživatelé honiteb nemají podle účastníků ankety příliš dobrý odborný kredit a jako zcela „nepoužitelné“ pro sčítání zvěře náročnější metodou je vidělo téměř 60 % respondentů. Celkem 38 % z nich si však myslí, že alespoň polovina uživatelů by byla schopná a ochotná některou ze složitějších metod využít. Jedna z mála plošně využitelných metod je sčítání hromádek trusu. Tato metoda je běžně popisovaná ve vědeckých studiích a byla citována též v několika referátech na semináři. Podle názoru účastníků konference je však tato metoda v praxi omezeně použitelná, 58 % respondentů ji považovalo za zcela nepoužitelnou z důvodu pracnosti a neochoty uživatelů honiteb a jen 34 % si myslí, že by tato metoda mohla být použita alespoň v polovině honiteb. Jako návrhy na zpřesnění odhadů početnosti spárkaté zvěře byly nejčastěji uváděny možnosti kombinace různých metod a sčítání ve více termínech, popř. v průběhu celého roku. Několikrát byla zmíněna i možnost využití termovize, stopových transektů či analýza mysliveckých statistik. Že by měla státní správa termíny a metody sčítání uživatelům pouze doporučovat, si myslí 39 % dotázaných. O 7 % menší skupina by však státní správě dala pravomoc uživateli striktně určit metodu i termín sčítání a vše kontrolovat.
ŠKODY PŮSOBENÉ ZVĚŘÍ
Další otázky směřovaly ke škodám působeným zvěří v lesních porostech. Přibližně polovina respondentů považuje náhrady za škody způsobené zvěří v lesních porostech tak, jak je definuje vyhláška č. 55/1999 Sb., za přiměřené a pouze 14 % dotázaných bylo názoru, že náhrady jsou příliš vysoké. Polovina odpovědí se také vyslovila pro to, aby v případech, kdy výši škod ovlivňují i jiné faktory (např. zneklidňování zvěře turistikou), přispíval na kompenzaci škod stát.
Účastníky ankety rozdělil problém potravně atraktivních dřevin. Jedna polovina by nedělala rozdíl mezi úhradou škod na atraktivních a ostatních dřevinách a povinnost kompenzovat tyto škody by zůstala na uživateli honitby. Druhá polovina si myslí, že by tyto škody neměl hradit uživatel honitby, ale měl by za ně nést odpovědnost lesní hospodář, který by měl počítat s poškozováním dřevin atraktivních pro zvěř a jako takové by je měl důsledně chránit. Jedno procento povinně oplocovaných kultur je příliš nízké – alespoň takto se vyjádřilo 62 % dotázaných. Dalších 36 % si myslí, že tento podíl chráněných kultur je přiměřený. Náklady na ochranu lesních porostů před škodami zvěří by nechalo zcela v režii lesních hospodářů 46 % účastníků ankety. Podle ostatních by se na nákladech na ochranu porostů měli významně podílet i uživatelé honiteb.
Poslední skupina otázek se týkala zimního přikrmování zvěře, které je podle 70 % účastníků prospěšné lesu i zvěři. Vnadění spočívající v sypání krmiv na hromady chápe jako vhodnou součást mysliveckého hospodaření v honitbě 41 % dotázaných, ostatní uvedli, že je tato činnost všestranně škodlivá a měla by být zakázána.
ZÁVĚRY
Výsledky ankety potvrdily, že v našem mysliveckém hospodaření zdaleka není vše v pořádku a poukázaly na hlavní a v podstatě tušené problémy. Přestože názory na řešení nejsou jednotné, je zřejmé, že většině odborné veřejnosti chybí výraznější pravomoci úřadů při řízení chovu zvěře, protože v dnešních malých honitbách lze jen obtížně prosazovat složitější a dlouhodobější cíle. Ukázalo se také, že mnohé problémy jsou dány i současnou legislativou, která trvá na vykazování obtížně zjistitelných dat a neumožňuje zapojit zdravý rozum tam, kde pracujeme s velmi nevěrohodnými údaji. Uživatelům honiteb se na jedné straně ukládá vyplňovat složité formuláře, avšak málokdo ověřuje pravdivost použitých dat. Rovněž chybí vzorové metodiky na to, jak správně myslivecky hospodařit, a to včetně systému kontroly. O těchto problémech ale bylo napsáno a řečeno dost a zatím nevypadá, že by se chystaly zásadní změny. Z toho důvodu pouze optimisticky založená polovina účastníků hodnotilaa konferenci za přínosnou pro zlepšení mysliveckého hospodaření, zatímco druhá – skeptičtější či reálnější – polovina ji označila za sice zajímavou akci, která však přináší jen malé šance něco změnit. Tento závěr na jedné straně není příliš optimistický, na druhé straně se ale přece jen podařilo nastínit určitá řešení dílčích oblastí a diskutovat o účinnosti mechanismů, ovlivňujících myslivecké hospodaření. Přes 90 % respondentů projevilo zájem o případnou účast na další akci s podobnou tématikou, z čehož lze usuzovat, že by nebylo rozumné v tomto ohledu „házet flintu do žita“ a spíše se snažit dalšími odbornými či odborně-vzdělávacími akcemi podpořit zlepšení situace v dílčích oblastech mysliveckého plánování a hospodaření. Snad k tomuto cíli přispěje malým dílem i zveřejnění výsledků této ankety.
Autoři působí na Ústavu biologie obratlovců AV ČR v Brně1 a Lesnické a dřevařská fakultě MZLU v Brně2.