Na pomoc patterdalům
Poprvé jsem se s „patíkem“ setkal v r. 2002 u kolegy v honitbě u Nového Města na Moravě. Bylo to v době, kdy jsem jako myslivecký hospodář v režijní honitbě státních lesů, kde se ročně loví 50 až 70 kusů černě zvěře, řešil, jakého psa si mám pořídit. Mým přáním bylo vychovat barváře a současně psa, který si poradí s vyháněním divočáků z hustých smrkových nárostů v hlubokém sněhu, kde jsou např. jezevčíci bezmocní, a který přitom zůstane ovladatelný po celou dobu naháňky.
V naší honitbě organizujeme již 15 let zkoušky honičů. Jako pořadatel a v poslední době i jako rozhodčí jsem měl možnost porovnávat výkony různých plemen psů. Dokonce jsem na těchto zkouškách předvedl několik jezevčíků. Musím konstatovat, že se většinou nepodaří všem účastníkům zkoušky dokončit. Přesto řada psů podává slušné výkony, splní podmínky dané zkušebním řádem a tito psi se stanou lovecky upotřebitelnými. Jednou mě zaujal výkon dvou jagdteriérů ze stejného vrhu, feny a psa. O nich jsem byl přesvědčen, že zvládnou každou situaci při lovu černé zvěře v jakýchkoli podmínkách. Přesto jsem se pro jagdteriéra nerozhodl. Oslovil mě patterdale a po prostudování standardu s přihlédnutím k prezentovaným vlastnostem tohoto neúnavného a náruživého lovce bylo rozhodnuto. Dnes mohu říci, že mám loveckého společníka, který splňuje veškeré mé nároky na psa při lovu černé zvěře i predátorů. Podle vyjádření představitelů Českomoravské myslivecké jednoty (ČMMJ) mám však psa, kterého nemohu pokládat za loveckého.
Pravděpodobně i zásluhou příspěvku JUDr. Čechury v kynologické poradně přílohy Lovecký pes 2/2007 časopisu Myslivost zájem o patterdaly u našich kynologů značně opadl. O to větší radost mají např. slovenští sousedé. Ti si mohou dovézt patterdaly z našich velmi kvalitních chovů a po složení potřebných zkoušek je používat jako lovecky upotřebitelné. Nemusím být právník, abych postřehl, že naše myslivecká legislativa nevystihuje a nepodporuje potřeby myslivecké praxe. Domnívám se, že by ČMMJ, coby organizace zastupující zájmy aktivních myslivců, měla vyvinout větší aktivitu k vyřešení tohoto problému. JUDr. Čechura zdůvodňuje zákaz vykonávání zkoušek ustanovením § 44 zákona o myslivosti: „Držitel honitby je povinen držet a v honitbě používat lovecké psy. Loveckým psem se rozumí pes loveckého plemene uznaného FCI s průkazem původu, který složí příslušnou zkoušku z výkonu.“ Myslím si, že vymáhat důsledně uvedené znění, které jednoznačně nezakazuje, že by pes pouze registrovaný FCI nesměl vykonávat zkoušky z výkonu loveckých psů a nesměl by být používán třeba nad vyhláškou stanovený počet loveckých psů v honitbě, je přinejmenším nerozumné. Tím spíše, že zákon nestanovuje sankci za porušení tohoto ustanovení a státní správa nejeví o celou problematiku ani minimální zájem. Opatření, která ČMMJ provádí v neprospěch tohoto plemene, neslouží kvalitativně lepšímu výkonu práva myslivosti.
Vyhláška č. 244/2002 Sb. vůbec neřeší, jestli zkoušku skládají psi registrovaní nebo uznaní. Předpisem, který stanovuje, že zkoušky z výkonu mohou provádět pouze psi uznaných plemen FCI, je Pověření č. 1/2002 k organizování zkoušek psů z výkonu, vydané Ministerstvem zemědělství ČR pod č.j. 6725/2002-5050, s účinností od 1. 7. 2002.
Při výkonu práva myslivosti se setkáváme s problémy, které nejsme schopni uspokojivě řešit. Mezi ně patří např. vysoké stavy predátorů (především lišek) nebo geometrickou řadou narůstající stavy černé zvěře. O správně prováděném lovu divočáků byly v mysliveckých časopisech zveřejněny desítky článků a opakovaně byla zdůrazňována nezaměnitelná úloha kvalitních a dobře vycvičených loveckých psů. Mnohdy jsme svědky různých nezákonných způsobů lovu (např. používání ohařů na naháňkách, lov pomocí světel, nočního vidění atd.). Nejsme však ochotni udělat něco pro kvalitní plemeno loveckého psa, kterým patterdale teriér bezesporu je. Nebylo by na místě, když už máme tak „povedený“ zákon o myslivosti, jednat na ministerstvu zemědělství o změně či úpravě pověření? Předešli bychom tak současnému stavu, kdy chováme a pro lov využíváme psy, kteří jsou sice velmi schopnými mysliveckými pomocníky, ale v ČR nemohou být lovecky upotřebitelným plemenem.
Závěrem bych se chtěl zeptat: k čemu takový diskriminující postoj slouží?
Ing. Radislav Koráb