Stoleté jubileum kamzíků na Českokamenicku
V květnu letošního roku uplynulo 100 let od vysazení prvního kusu kamzičí zvěře na Českokamenicku v okrese Děčín. Významné „kulaté“ výročí se rozhodl Okresní myslivecký spolek ČMMJ Děčín oslavit uspořádáním výstavy kamzičích trofejí a semináře věnovaného nejen kamzičí zvěři. Místem konání se staly zrekonstruované prostory zámku v Děčíně, kde současně proběhla i přehlídka trofejí spárkaté zvěře ulovené na území okresu v uplynulém roce.
STO LET, VYSTAVÍME STO TROFEJÍ …
… řekli si organizátoři výstavy kamzičích trofejí, která se konala ve dnech 31. května – 10. června a od myslivců z honiteb, v nichž se kamzíci vyskytují, si vypůjčili rovnou stovku trofejí této zajímavé zvěře. „Sbírka“ byla vystavena na třech panelech, přičemž na každém byla připevněna přehledná tabulka informující návštěvníka výstavy o konkrétní trofeji (pohlaví a věk zvěře, bodová hodnota CIC, roku ulovení či nálezu, jména vlastníka trofeje a název honitby, kde byl kamzík uloven, resp. nalezen). Nejstarší trofej pocházela z r. 1949, nejmladší z loňska, takže návštěvník mohl porovnat trofeje z uplynulých 50 let. Ta s nejvyšší bodovou hodnotou – 122,13 b. CIC – byla z r. 1991: třináctiletého kamzíka ulovil Jan Paleček v honitbě Česká Kamenice. Jde o nejsilnější kamzičí trofej ČR. Z Českokamenicka ostatně pochází většina našich nejlepších trofejí. Tamní zvěř má ve srovnání se zvěří z Jeseníků, druhé oblasti výskytu kamzíků, větší rozlohu růžků, resp. háčků.
Úvodní slova při oficiálním otevření výstavy 31. května v rámci zahájení semináře „100 let kamzíka na Českokamenicku a veterinární problematika spárkaté zvěře“ pronesli předseda OMS ČMMJ Děčín ing. Lubomír Tůma, čestný předseda ČMMJ prof. ing. Josef Hromas, CSc., a jednatel ČMMJ ing. Jaroslav Kostečka, Ph.D. Ing. Tůma poté společně s pamětníky chovu kamzičí zvěře krátce zavzpomínal na uplynulá desetiletí a zdůraznil podporu zachování kamzíka v přírodě Českokamenicka do budoucna. Je důležité, že souhlas s touto myšlenkou veřejně deklarovali představitelé Lesů České republiky, s. p., držitele většiny honiteb, v nichž dnes kamzík žije, a též Správy Chráněné krajinné oblasti Lužické hory. Zdá se tedy, že kamzíci mají na Českokamenicku za určitých předpokladů zajištěnou budoucnost, což podle severomoravských myslivců přítomných na semináři nelze jednoznačně říci o kamzících v Jeseníkách. Ti by měli stoleté výročí oslavit za čtyři roky. Jaká to bude oslava, ukáže čas.
KRÁTKÝ VÝLET DO HISTORIE
Historicky první kamzík, údajně původem z Bavorskách Alp, byl na Děčínsku vypuštěn do volné přírody 10. května 1907, a to z obory mezi Tokání a Rudolfovým kamenem, v pískovcových skalách Českého Švýcarska (území dnešního Národního parku České Švýcarsko). Stalo se tak z popudu hraběte Karla Kinského, majitele tamního panství.. Ve stejném roce bylo postupně z rakouských a švýcarských Alp dovezeno a vysazeno dalších osm kusů (tři kamzíci a pět kamzic), k nimž v lednu 1908 přibyly ještě tři kusy zvěře (dva kamzíci a kamzice). O rok později byly do obůrky v blízkosti Tokáně vypuštěny další tři kusy zvěře dnes neznámého původu. Tato zvěř měla vytvořit základ pro další chov.
Při hodnocení výsledků „chovatelských aktivit“ byl v r. 1911 konstatován neúspěch, zejména vlivem nevhodně vybrané lokality. Obora byla otevřena a všechna v ní chovaná zvěř vypuštěna do volnosti. Z obav o další osud založeného chovu vzešla myšlenka postavit oboru novou, ale již jinde V letech 1912-1913 tak vznikla obora vzdálená jen několik kilometrů od původního místa vysazení, na úpatí Velkého Javoru – v úživné oblasti čedičových vrchů Lužických hor. Jejími obyvateli byly zpočátku tři kusy zvěře – dva kamzíci a kamzice. Na nové místě se kamzíkům dařilo již lépe, chov vzkvétal a stavy se zvyšovaly. V r. 1918 byla obůrka otevřena a do volnosti se dostalo celkem 15 kusů.
Kolem r. 1925 došlo ke spojení obou populací. Zvěř sama našla místa s podmínkami, které jí vyhovovaly, na nich se držela a úspěšně se množila. V r. 1933 čítaly stavy již kolem 100 a zvěř se začala lovit. Po druhé světové válce se stavy kamzíků pohybovaly údajně kolem 150 kusů.
Od r. 1947 byl lov kamzíků zakázán, povoloval se pouze mimořádný odstřel pro vědecké nebo veterinární účely. Stavy rostly, zvěř se začala objevovat i na vzdálenějších místech od původních lokalit výskytu. V r. 1976 byla vyhlášena oblast chovu kamzičí zvěře a s kamzíky se začalo myslivecky hospodařit. Byly stanoveny normované stavy 205 kusů, ročně se lovilo průměrně 16 kusů, každoroční úhyn byl kolem 15 kusů. Nejvyšších stavů bylo dosaženo v první polovině 80. let.
Po r. 1993 se vlivem rozpadu velkých honiteb státních lesů stala situace s chovem kamzíků poněkud složitější. Změny se však podařilo „ustát“ a počty kamzičí zvěře výrazněji neklesly. V současné době činí normované stavy ve čtyřech honitbách, v nichž se kamzík vyskytuje (výměra 6775 ha) celkem 185 kusů. V posledních letech se v nich loví ročně loví v průměru 15-20 kusů kamzičí zvěře.
SEMINÁŘ „100 LET KAMZÍKA NA ČESKOKAMENICKU A VETERINÁRNÍ PROBLEMATIKA SPÁRKATÉ ZVĚŘE“
Zahájení teoretické části semináře, která proběhla ve čtvrtek 31. května, předcházelo předání vyznamenání za zásluhy o chov kamzičí zvěře Josefu Frimlovi, bývalému pracovníkovi státních lesů a MVDr. Jiřímu Kučerovi, někdejšímu řediteli Okresní veterinární správy Děčín a dlouholetému předsedovi OMS ČMMJ Děčín. Odznak a poděkování za zásluhy o myslivost převzala též ing. Kateřina Kolářová, která se velkou měrou podílela na přípravě oslav „kamzičího jubilea“.
Teoretická část semináře byla rozdělena do tří bloků. Po úvodním zamyšlení prof. ing. Josefa Hromase, CSc., o původnosti a nepůvodnosti rostlinných a živočišných druhů v naší přírodě pokračoval program „kamzičími“ referáty autorů z OMS ČMMJ Děčín. U řečnického pultu se postupně vystřídali Ota Buršík st. (přítomné seznámil s referátem Josefa Frimla Minulost i současnost kamzíka horského na Českokamenicku), ing. Lubomír Tůma (Vývoj stavů a lovu kamzíků na okrese Děčín), ing. Pavel Bik (100 let chovu kamzíka na Českokamenicku) a Jan Paleček (Populace kamzíka horského v Labských pískovcích v lesním revíru Všemily Lesní správy Rumburk). Tito autoři z různých aspektů podrobně rozebrali historii chovu kamzíků na Děčínsku.
V druhém bloku referátů vystoupil nejprve ing. Jiří Kamler, Ph.D., s příspěvkem Potravní ekologie kamzíka horského a jeho soužití s jinou spárkatou zvěří. Po něm následovaly dva referáty autorů z druhé oblasti výskytu kamzíků u nás – z Jeseníků. Ing. Jiří Mlčoušek a posléze RNDr. Ctibor Babička hovořili o současné problematice kamzíka horského v Jeseníkách.
V třetím bloku se prolnulo téma kamzíků s veterinárními aspekty chovu spárkaté zvěře. Ota Bušík st. hovořil o zdravotní problematice kamzíka v Lužických horách, MVDr. Milan Malena o veterinární legislativě v oblasti volně žijící zvěře, prof. RNDr. Jiří Lamka, CSc., o zdravotním stavu kamzíka horského na Českokamenicku (výsledky šetření z let 2002 až po současnost), Mgr. Vladimír Bádr o ektoparazitech kamzíků na Českokamenicku, prof. MVDr. Alfred Hera, CSc., o použití medikovaných krmiv u spárkaté zvěře, MVDr. Aleš Kyral o veterinárních přípravcích pro zvěř, doc. MVDr. Dušan Rajský, Ph.D., o rozšíření fascioloidózy u jelenovitých v Podunajské oblasti coby aktuálním riziku pro středoevropský region a ing. Matúš Rajský o výživě zvěře ve vztahu ke škodám jí působeným na lesních kulturách (výsledky z modelových podmínek).
Těm, kteří se na seminář nedostali, se jistě hodí informace, že sborník referátů lze dodatečně objednat za cenu 180 Kč u jednatele OMS ČMMJ Děčín Čestmíra Vondráčka (tel. 737 764 981, 412 552 437, e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
).
ZA KAMZÍKY NA STUDENEC
Na pátek 1. června byla naplánována terénní exkurze do oblasti s výskytem kamzíků – na čedičový vrch Studenec severovýchodně od České Kamenice. Účastníci nejprve vyslechli z úst ing. Pavla Bika, lesního správce LS Rumburk, stručnou informaci přírodních podmínkách daného území, výkonu práva myslivosti a – samozřejmě – o kamzičí zvěři. Poté se vydali na exkurzní trasu, vedoucí po obvodu Studence, který je začleněn do režijní honitby LS Rumburk nazvané Studený vrch. V této honitbě o výměře 2195 ha jsou nejvyšší sjednané stavy kamzíků (92 kusů) ze všech čtyř honiteb, v nichž jsou kamzíci na Českokamenicku chováni (již zmíněných 185 kusů).
Cesta vedla rozpadajícími se bukovými porosty, kolem ploch, na nichž se les obnovován jak uměle, tak přirozenou cestou. Účastníci míjeli suťová pole i smrkové tyčkoviny, takže se mohli seznámit s biotopy, v nichž kamzičí zvěř žije již téměř sto let. Ke spokojenosti všech se podařilo přijít k pětičlenné kamzičí tlupě, tvořené třemi dospělými kusy a dvěma kamzíčaty. O několik set metrů dál se však naskytl smutnější pohled – přímo u cesty leželo padlé kamzíče. Jak ukázala pitva, příčinou úhynu přibližně sedmi- až desetidenního kamzíčete bylo traumatického poškození pravé plece a hlavně krku. Perforace kůže na krku odpovídala opakovanému uchopování kamzíčete predátorem, s velkou pravděpodobností psem. Každá ztráta hraje u málopočetné populace kamzíků velkou roli …
Exkurzní trasa končila na vrcholu Studence (736 m n. m.) u dnes již nefunkční kovové rozhledny, postavené v r. 1888 Děčínským horským spolkem pro České Švýcarsko. Vrchol je v současnosti sice zarostlý lesem, takže z něj není moc vidět, ale pěkné výhledy do okolního kraje se nabízely z několika níže položených míst.
PŘEHLÍDKA TROFEJÍ – REKORDNÍ POČET MEDAILOVÝCH JELENŮ
Za přehlídkou trofejí, získaných v honitbách okresu Děčín v uplynulém mysliveckém roce, museli účastníci semináře a její návštěvníci sejít do sklepení děčínského zámku. Ještě než došli chodbou ke stojanům s trofejemi, míjeli malou výstavku fotografií jelení zvěře, které pořídil v oboře Židlov fotograf Hubert Hirsch.
Přehlídka byla rozdělena do čtyř sklepních místností. V první byly srnčí trofeje, v druhé jelení, ve třetí trofeje daňků, kamzíků, muflonů a černé zvěře. Samostatná prosvětlenější místnost s vyšším stropem byla vyhrazena nejsilnějším trofejím okresu. Kromě nich v ní byly vystaveny ještě jelení trofeje z několika honiteb.
Celkově bylo na území okresu Děčín (honební plocha 70 868 ha, 52 honiteb) v loňském mysliveckém roce uloveno 639 kusů jelení zvěře (140 jelenů, 245 laní, 254 kolouchů), 15 kusů daňčí zvěře (tři daňci, pět daněl a sedm daňčat), 65 kusů mufloní zvěře (25 muflonů, 25 muflonek, 15 muflončat), 744 kusů srnčí zvěře (387 srnců, 188 srn, 169 srnčat), 15 kamzíků (osm kamzíků a sedm kamzic) a 813 kusů černé zvěře (222 kňourů, 155 bachyní, 463 selat). Podle statistiky vedené OMS ČMMJ Děčín lze říci, že v porovnání s předchozími lety výrazně poklesl odstřel černé zvěře (ve srovnání s r. 2004 a 2005 o více než polovinu), nepřehlédnutelně též u srnčí zvěře (v porovnání s r. 2004 a 2005 o 250, resp. 150 kusů) a mírně téměř u všech ostatních druhů spárkaté zvěře. Vliv na loňské stavy zvěře měla tvrdá zima 2005/2006. Letos se naopak očekává následkem mírné zimy a dostatku potravy vyšší přírůstek.
Tolik medailových jeleních trofejí jako letos děčínská hodnotitelská komise dlouho nepamatovala. Zatímco v sezóně 2002/2003 byl uloven v okrese jeden medailový jelen (bronzová medaile) a o rok později rovněž jeden (bronzová medaile) a další byl nalezen uhynulý (stříbrná medaile), v sezóně 2004/2005 se podařilo ulovit již čtyři medailové jeleny (všichni bronzová medaile) a v sezóně 2005/2006 rovněž čtyři (jedna stříbrná medaile a tři zlaté), ale další dva „bronzoví jeleni“ byli nalezeni uhynulí a jeden byl upytlačen. Loňská sezóna potvrdila výše naznačený trend – ulovilo se dokonce 11 medailových jelenů (jeden stříbrný a deset bronzových) a další jelen zůstal těsně za hranicí pro udělení bronzové medaile! Čtyři trofeje byly z honiteb na levém břehu Labe, což stojí za pozornost, protože většina trofejí z uplynulých let pocházela zpravidla z honiteb z „druhé strany“ řeky. Nejsilnější paroží nosil jelen ulovený v honitbě Jedlová: 192,09 b. CIC, věk 12+ (další medailové trofeje: 187,51; 185,23; 183,50; 181,30; 180,60; 180,46; 176,90; 173,73; 172,42; 171,87 b. CIC).
Z pohledu ostatních druhů spárkaté zvěře byly na přehlídce vystaveny tři medailové mufloní trofeje (jedna zlatá /224,50 b. CIC/ a dvě stříbrné), dvě medailové kamzičí trofeje (stříbrná a bronzová) a jedny medailové zbraně prasete divokého (bronzová medaile).
Děčínským myslivcům se podařilo připravit velmi důstojnou oslavu jubilea založení chovu kamzičí zvěře v oblasti České Kamenice. Poděkování patří všem, kteří se do zapojili do náročné organizace celé akce. Nezbývá než si přát, aby za dalších sto let bylo možné uspořádat podobnou akci.
Závěr ze semináře „100 let kamzíka na Českokamenicku a veterinární problematika chovu spárkaté zvěře“
Účastníci semináře „100 let kamzíka na Českokamenicku a veterinární problematika chovu spárkaté zvěře“ konaného dne 31. 5. 2007 v Děčíně vyslechli a prodiskutovali řadu referátů týkajících se chovu kamzíka na Českokamenicku a Jesenicku. Z diskuse vyplynuly zejména tyto závěry a doporučení:
1. Účastníci oceňují dosažené výsledky v chovu kamzíků na Českokamenicku a zejména vliv pozitivní spolupráce LČR, profesionální ochrany přírody a uživatelů honiteb. Na semináři účastníci vyslovili uznání a poděkování všem, kteří se zasloužili o dosažené výsledky za celou historii chovu kamzíka na Českokamenicku.
2. Zachovat existenci kamzíka horského v ČR v lokalitách jeho dlouhodobého výskytu. Jde o populace kamzíka horského na Českokamenicku a Jeseníkách, které dlouhodobě vykazují trvalé znaky zdravé a prosperující populace pravidelně se rozmnožující po více než 30 generací.
3. Početní stavy kamzíka horského je nutné zachovat ve výši, jež odpovídá ekologické stabilitě prostředí, ve kterém se současné populace vyskytují. Současně by minimální početnost populací neměla ohrozit vlastní podstatu existence daného druhu v trvale izolované lokalitě. Podle dlouhodobých zkušeností by samostatná populace neměla poklesnout pod 200 kusů na celou oblast.
4. Podle platné legislativy EU převzít do legislativy ČR formulaci směrnice vztahující se k původnosti živočišných druhů. Tato směrnice definuje, že nepůvodním volně žijícím živočichem je geograficky nepůvodní nebo geneticky nevhodná nebo geneticky neprověřená populace živočichů vyskytujících se na daném území méně než tři po sobě jdoucí generace populace. Tato definice je již pevně zakotvena v platné právní normě, a to v zákoně č. 99/2004 Sb., o rybářství.
5. Podpořit ČMMJ Praha v připomínkovém řízení k novelizaci zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v problematice volně žijících druhů.
6. Účastníci semináře žádají pořádající OMS ČMMJ Děčín, aby toto stanovisko zaslal kompetentním orgánům a seznámili s ním odbornou veřejnost.