Trvale udržitelný lov, aneb co se nevyužívá, to zanikne

Světové ekoturistické společenství si stále více uvědomuje potenciál lovecké turistiky pro ochranu přírody a regionální rozvoj. O možnostech lovecké turistiky v tomto ohledu se diskutovalo na Světové konferenci ekoturistiky, uspořádané ve dnech 14.-16. května t. r. v Oslu. Zástupcem myslivců na této významné akci byla Mezinárodní rada pro lov a ochranu zvěře (CIC).

Konferenci zorganizovaly Mezinárodní ekoturistická společnost (TIES), Norská ekoturistická společnost a Program pro životní prostředí Organizace spojených národů. Na shromáždění, které bylo první světovou konferencí o ekoturistice od konference OSN v Quebecu v r. 2002, se setkali představitelé vlád různých států, národní a regionální ekoturistické asociace, odborníci a nevládní neziskové organizace z celého světa.
Kromě jiného byl zdůrazněn ekonomický přínos turistiky pro chudé regiony. Cílem však musí být turistika založená na principu trvalé udržitelnosti, přičemž lovecká turistika je brána za jeden z nových přístupů.
Kolja Zimmermann, koordinátor Programu trvale udržitelné lovecké turistiky při CIC, navrhl možnosti optimálního využití lovecké turistiky na principu trvale udržitelného hospodaření. Loveckou turistiku označil za odvětví s vynikajícími finančními, ekologickými a socio-kulturními výhodami pro venkovské oblasti. Dobře řízená lovecká turistika podle něho splňuje parametry ekoturistiky a mohla by přispět k udržitelnému rozvoji určitých regionů. V některých oblastech se lovecká turistika vhodně doplňuje, příp. kombinuje s jinými turistickými odvětvími (v některých státech Afriky např. s „fototuristikou“).

Zpracováno podle tiskové zprávy CIC ze dne 23. 5. 2007, přeložila Jana Holásková, upravili Bc. Radim Plhal a redakce.