ÚVODNÍK
koncem měsíce května uspořádala Česká lesnická společnost v Mostě dvoudenní seminář „Zjišťování početních stavů zvěře a myslivecké plánování“. Tento počin jsem velmi přivítal – téma semináře je ožehavé, názory na význam a vhodné způsoby sčítání zvěře a plánování lovu se často různí. Velice výstižně uvedl celou problematiku kolega Jiří Černý z Liberce v březnovém čísle Světa myslivosti.
Na otázku proč sčítat zvěř můžeme odpovědět jednoduše: ukládá to obecně závazný právní předpis. Jedním z účelů sčítání je kvantifikovat zvěř jako obnovitelné přírodní bohatství našeho státu. Přitom se však musíme smířit s tím, že používané slovo „sčítání“ je silně zavádějící. Nemůžeme si namlouvat, že se nám podaří ve volné krajině (honitbě) sečíst správně všechny jedince různých druhů zvěře. Vždy půjde o odborný odhad zatížený určitou chybou, což zaznělo hned v úvodu semináře. Pokud by se nám podařilo některou ze známých nebo v budoucnu vyvinutých metod sčítat zvěř s velkou přesností, bude to údaj platný pouze pro daný okamžik sčítání, dobře naplňující výše uvedený účel.
Méně spokojeni můžeme být s použitelností výsledku odborného odhadu početních stavů zvěře pro naplnění dalšího účelu sčítání – vypracování odpovídajícího plánu mysliveckého hospodaření v honitbě. Naštěstí je pryč doba, kdy státní správa podle jarního sčítaného stavu zvěře vydávala správní rozhodnutí o výši a skladbě plánu lovu, ačkoliv nikdo nemohl spolehlivě předvídat skutečné možnosti lovu v honitbě v lovecké sezóně. Dnes obdrží státní správa hotový plán lovu na vědomí. Jako pracovník státní správy myslivosti vždy se zájmem hledím zejména na – v lepším případě věrohodně okomentovaný – řádek G s upraveným stavem zvěře. Tento údaj vychází především z dosavadních zkušeností uživatele honitby a představuje odborný odhad možností lovu v honitbě, který může korigovat držitel honitby. Nemohu se zbavit pocitu, že pro tento řádek má výsledek jarního sčítání velmi malý význam ...
Podle dosavadní praxe slouží sčítané stavy zvěře též jako podklad k výkonu dozoru orgánů státní správy myslivosti, která sleduje, zda uživatelé honiteb plní povinnost zajišťovat v honitbě chov zvěře v rozmezí mezi minimálním a normovaným stavem. Legislativně to není žádná legrace, uživateli honitby hrozí pokuta do výše 200 000 Kč. Je ale jarní sčítaný stav zvěře mimo požadované rozmezí spolehlivým důkazem, že uživatel honitby uvedenou povinnost neplní? Chov (a lov) přece zajišťuje podle upraveného stavu zvěře!
Sčítat tedy zvěř? Odpovídám: ano! Opírat myslivecké plánování a dozor v honitbách o výsledky sčítání? Odpovídám: ne! Mostecký seminář byl velmi zajímavý a v mnohém poučný. Nemohl samozřejmě rázem vyřešit celou problematiku k obecné spokojenosti, ale určitě ukázal cesty a možnosti ke zlepšení do budoucna. Správný směr v tomto ohledu naznačil ve svém vystoupení ing. Jiří Kamler, Ph.D. Jeho příspěvek mě velmi oslovil. Současný systém mysliveckého plánování pracuje složitě s mnoha neznámými či nepřesnými údaji, aby zajistil chov zvěře pokud možno bez negativních dopadů na životní prostředí. Myslím si, že dříve nebo později upustíme od teoretických výpočtů a přejdeme k daleko praktičtějšímu systému meziročních změn výše a skladby lovu zvěře v honitbách podle momentálního tlaku zvěře na životní prostředí. A to s přihlédnutím k cílům chovu zvěře a k míře tolerance subjektů tímto chovem dotčených.
Podle mého názoru má současný systém plánování mysliveckého hospodaření a odpovědnost uživatele honitby za něj své opodstatnění pouze v oborách. V honitbách, jejichž hranice jsou pro zvěř neviditelné, se zatím donkichotsky pokoušíme chovat zvěř v určitém konkrétním počtu, který se snažíme přesně ověřit. Diskutujeme, zda tento počet odpovídá různým, i zcela protikladným zájmům. V mnoha případech zavíráme oči před spárkatou zvěří, kterou neumíme, ani nechceme vyhubit, přestože její existenci v konkrétní honitbě právní předpis neumožňuje. Sdílíme přitom pocit, jak je naše česká myslivost vyspělá. Přál bych si, aby byl v brzké době můj povzdech bezpředmětný.