Ohlédnutí za Interlovem
Ing. Dalibor Pačes a ing. David Vaca, Ph.D.
Pozorný čtenář, který sleduje dění kolem Českomoravské myslivecké jednoty, mohl na jejích internetových stránkách a též na webu časopisu Myslivost zaznamenat strohý zápis z jednání Sboru zástupců ČMMJ ze 16. června t. r. Ze zápisu vyplývá, že SZ schválil zrušení obchodní společnosti Interlov. Firma se známým logem se tak po téměř 40 letech existence dočkala ukončení své činnosti. Jaká byla historie Interlovu, co předcházelo rozhodnutí SZ a co vyplývá z rozhodnutí SZ?
VZNIK A VÝVOJ SPOLEČNOSTI
Předchůdcem Interlovu bylo samostatné hospodářské zařízení Československého mysliveckého svazu (ČSMS) nazvané ČSMS – Odchytové zařízení. Vzniklo 18. listopadu 1964 a jak vyplývá z jeho pojmenování, zajišťovalo převážně odchyt a následně vývoz živé zvěře. Šlo o zvěř drobnou: ze začátku to byly hlavně koroptve a zajíci, později také bažanti.
V květnu r. 1969 došlo k přejmenování hospodářského zařízení na Interlov Praha. Prvním ředitelem podniku, tvořeného sedmi závody (Spořilov, Bášť u Prahy, Hradec Králové, Tři Sekery u Mariánských Lázní, Přerov, Napajedla a Židlochovice) se stal ing. Rudolf Egner. Předmětem podnikání byl mimo jiné odchyt a prodej živé zvěře, nákup a prodej zvěřiny, výroba asfaltových terčů, sjednávání poplatkových lovů, chovy zvěře, preparátorské a další služby myslivcům. V letech 1970-1989 podnik řídil MVDr. Karel Sláma. 70. léta se nesla ve znamení nárůstu odchytu zajíců, na nulu však poklesl odchyt koroptví. Na významu však začal pozvolna nabývat výkup zvěřiny. Hlavní činnost byla soustředěna do závodů Praha (se středisky Spořilov, Hradec Králové a Bášť), Přerov a Tři Sekery.
Po změně společenských poměrů v r. 1989 podnik pokračoval ve své činnosti. V srpnu r. 1992 bylo hospodářské zařízení Interlov zrušeno bez likvidace a vznikla nová společnost Interlov Praha, s. r. o., jejímž zakladatelem a jediným vlastníkem byla ČMMJ. Ředitelem byl jmenován ing. Jan Kupka, který Interlov vedl od r. 1989. V porevolučním období se začal projevovat tlak nově vzniklých podnikatelských subjektů zejména ve výkupu zvěřiny. V časopise Myslivost se víceméně pravidelně objevovaly výzvy, aby myslivci podpořili Interlov coby „svoji společnost“ a prodávali jí zvěřinu. V prostředí domácího – často divokého – trhu však tyto apely nepadly na úrodnou půdu. Na přelomu tisíciletí navíc evropský trh se zvěřinou ovlivnil dovoz jeleního masa z farem Nového Zélandu a začalo se otevřeněji hovořit o ekonomických problémech společnosti.
O problémech Interlovu si cvrlikali vrabci na střeše, ale jinak se nic nedělo. Teprve pod tlakem „kauzy Malý“ – několikamiliónového manka v přerovském závodě – a dlouhodobých milionových prodělků z hospodaření odstoupil v květnu r. 2005 z vedení Interlovu ing. Kupka. V řízení společnosti jej na několik měsíců nahradil ing. Václav Velek, po něm byl řízením společnosti pověřen ředitel závodu Praha ing. Josef Roubíček. Ten však začátkem r. 2007 z Interlovu odešel a začal sám obchodovat se zvěřinou. V průběhu r. 2006 se ve vedení ČMMJ naplno rozhořela vážná diskuse o tom, zda Interlov nadále zachovat (podrobný rozbor situace přinesl Svět myslivosti č. 8/2006). Přes jednoznačně kriticky vyznívající zprávu pracovní skupiny pro analýzu hospodařeni Interlovu, která doporučila poslat podnik do likvidace, odhlasoval mimořádný SZ v září 2006, že společnost dostane ještě jednu šanci. Posledním v řadě, který měl zachránit „reputaci Interlovu“ a vyvést jej z nezáviděníhodné situace, byl ing. Lucian Papazian, jmenovaný ředitelem společnosti na podzim loňského roku. Nedostal však příliš času ...
ŽIVÁ ZVĚŘ, ZVĚŘINA A CO DÁL?
Původní činnost – odchyt a prodej koroptví, zajíců a bažantů do zahraničí, zejména do Itálie a Francie – byla pro Interlov a tedy i pro jeho zřizovatele po dlouhá léta „zlatým dolem“. Za minulého režimu společnost maximálně využívala výhody, které plynuly z tehdejších „podnikatelských“ podmínek: dodávky živé drobné zvěře a později i zvěřiny byly pro myslivecká sdružení de facto povinné, výkupní ceny symbolické a postavení Interlovu monopolní. Interlovu tak stačilo v krátkém odchytovém období zvěř nakoupit, následně výhodně exportovat a dalo se z toho „vyžít“ po zbytek roku. Jakou výhodou byl monopol v obchodování se zvěřinou, se naplno ukázalo po r. 1989.
K ohrožení stavu blahobytu však došlo již před r. 1989. První problémy přinesl konec 70. let, kdy zcela skončil odchyt koroptví. Byl však ještě dostatek zajíců i bažantů (roční odchyty se pohybovaly kolem 30 000 kusů obou druhů živé zvěře) a podařilo se „nastartovat“ náhradní program – výkup zvěřiny. K jejímu výkupu a uskladnění byly postupně uzpůsobeny závody v Praze-Spořilově, Přerově a Třech Sekerách (později exportní závody). Kromě toho podnik vybudoval rozsáhlou síť výkupen zvěřiny. Zvěřiny byl dostatek, díky narůstajícím stavům spárkaté zvěře zbyla jak pro potřeby myslivců, tak pro prodej do Interlovu. Ten ji po celou dobu své existence obchodoval převážně v kůži, z čehož profitovaly zpracovatelské firmy v zahraničí. Jen malá část se dělila a prodávala „balíčkovaná“.
Další tlak pocítil Interlov koncem 80. a na počátku 90. let v podobě výrazného poklesu odchytu zajíců (r. 1990 – 21 815 kusů, r. 1991 – 14 289 kusů, r. 1992 – 9672 kusů). Živé zajíce se již nahradit nepodařilo a hlavně – v obchodu se zvěřinou začala Interlovu šlapat na paty rodící se konkurence. Podnik sice vyvíjel různé alternativní činnosti, ale výkup zvěřiny a její vývoz do zahraničí tvořil základ hospodaření. Výroba asfaltových terčů v královéhradeckém středisku byla jen doplňkovou činností, lovecká turistika se kvůli personálnímu obsazení, silnému tlaku konkurenčních společností a prostředí, v němž byla realizována, nerozvíjela a drobné služby myslivcům v podobě prodeje krmiv, kamenné soli, antiparazitárních přípravků pro zvěř a střeliva chybějící prostředky nepřinesly.
Smrtící ránu zasadil Interlovu patrně radikální propad ve vývozu zvěřiny v polovině 90. let (1991 – 1 527 000 kg, r. 1994 – 891 000 kg, r. 1995 – 520 000 kg). Vedení a vlastník Interlovu se zřejmě stále ještě spoléhali na monopolní postavení z minulých let a podporu ČMMJ a její široké členské základny. Bylo však po revoluci, nová doba si vyžadovala zcela odlišný přístup a řešení. Potřebná opatření však nebyla přijata, takže vinou metod řízení společnosti poplatných době před r. 1990 a nedůslednou kontrolou ze strany orgánů ČMMJ přišel smutný závěr: letošní SZ svým rozhodnutím dal najevo, že Interlovu jako celku již není pomoci.
PODNIK BUDE JEŠTĚ NEJAKÝ ČAS FUNGOVAT
Rozhodnutí poslat podnik do likvidace neznamená, že Interlov ze dne na den skončí s výkupem zvěřiny, příp. dalšími činnostmi, na něž uzavřel smlouvy. Proces likvidace oficiálně začal 19. června pod dohledem ing. Františka Poláka, jenž byl na SZ jmenován likvidátorem, a podle slov jednatele ČMMJ ing. Jaroslava Kostečky, Ph.D., bude probíhat přibližně jeden až dva roky. Nadále probíhá výkup zvěřiny, podnik dostojí všem závazkům vyplývajícím z podepsaných smluv. Současně probíhají v jednotlivých závodech inventury.
Likvidátor má za úkol podnik co nejvýhodněji prodat. Jako první přijde na řadu patrně závod v Hradci Králové, následně závody v Přerově a Třech Sekerách. Jak uvedl ing. Kostečka, uvažuje se o prodeji ve veřejné dražbě.
Pozorný čtenář, který sleduje dění kolem Českomoravské myslivecké jednoty, mohl na jejích internetových stránkách a též na webu časopisu Myslivost zaznamenat strohý zápis z jednání Sboru zástupců ČMMJ ze 16. června t. r. Ze zápisu vyplývá, že SZ schválil zrušení obchodní společnosti Interlov. Firma se známým logem se tak po téměř 40 letech existence dočkala ukončení své činnosti. Jaká byla historie Interlovu, co předcházelo rozhodnutí SZ a co vyplývá z rozhodnutí SZ?
VZNIK A VÝVOJ SPOLEČNOSTI
Předchůdcem Interlovu bylo samostatné hospodářské zařízení Československého mysliveckého svazu (ČSMS) nazvané ČSMS – Odchytové zařízení. Vzniklo 18. listopadu 1964 a jak vyplývá z jeho pojmenování, zajišťovalo převážně odchyt a následně vývoz živé zvěře. Šlo o zvěř drobnou: ze začátku to byly hlavně koroptve a zajíci, později také bažanti.
V květnu r. 1969 došlo k přejmenování hospodářského zařízení na Interlov Praha. Prvním ředitelem podniku, tvořeného sedmi závody (Spořilov, Bášť u Prahy, Hradec Králové, Tři Sekery u Mariánských Lázní, Přerov, Napajedla a Židlochovice) se stal ing. Rudolf Egner. Předmětem podnikání byl mimo jiné odchyt a prodej živé zvěře, nákup a prodej zvěřiny, výroba asfaltových terčů, sjednávání poplatkových lovů, chovy zvěře, preparátorské a další služby myslivcům. V letech 1970-1989 podnik řídil MVDr. Karel Sláma. 70. léta se nesla ve znamení nárůstu odchytu zajíců, na nulu však poklesl odchyt koroptví. Na významu však začal pozvolna nabývat výkup zvěřiny. Hlavní činnost byla soustředěna do závodů Praha (se středisky Spořilov, Hradec Králové a Bášť), Přerov a Tři Sekery.
Po změně společenských poměrů v r. 1989 podnik pokračoval ve své činnosti. V srpnu r. 1992 bylo hospodářské zařízení Interlov zrušeno bez likvidace a vznikla nová společnost Interlov Praha, s. r. o., jejímž zakladatelem a jediným vlastníkem byla ČMMJ. Ředitelem byl jmenován ing. Jan Kupka, který Interlov vedl od r. 1989. V porevolučním období se začal projevovat tlak nově vzniklých podnikatelských subjektů zejména ve výkupu zvěřiny. V časopise Myslivost se víceméně pravidelně objevovaly výzvy, aby myslivci podpořili Interlov coby „svoji společnost“ a prodávali jí zvěřinu. V prostředí domácího – často divokého – trhu však tyto apely nepadly na úrodnou půdu. Na přelomu tisíciletí navíc evropský trh se zvěřinou ovlivnil dovoz jeleního masa z farem Nového Zélandu a začalo se otevřeněji hovořit o ekonomických problémech společnosti.
O problémech Interlovu si cvrlikali vrabci na střeše, ale jinak se nic nedělo. Teprve pod tlakem „kauzy Malý“ – několikamiliónového manka v přerovském závodě – a dlouhodobých milionových prodělků z hospodaření odstoupil v květnu r. 2005 z vedení Interlovu ing. Kupka. V řízení společnosti jej na několik měsíců nahradil ing. Václav Velek, po něm byl řízením společnosti pověřen ředitel závodu Praha ing. Josef Roubíček. Ten však začátkem r. 2007 z Interlovu odešel a začal sám obchodovat se zvěřinou. V průběhu r. 2006 se ve vedení ČMMJ naplno rozhořela vážná diskuse o tom, zda Interlov nadále zachovat (podrobný rozbor situace přinesl Svět myslivosti č. 8/2006). Přes jednoznačně kriticky vyznívající zprávu pracovní skupiny pro analýzu hospodařeni Interlovu, která doporučila poslat podnik do likvidace, odhlasoval mimořádný SZ v září 2006, že společnost dostane ještě jednu šanci. Posledním v řadě, který měl zachránit „reputaci Interlovu“ a vyvést jej z nezáviděníhodné situace, byl ing. Lucian Papazian, jmenovaný ředitelem společnosti na podzim loňského roku. Nedostal však příliš času ...
ŽIVÁ ZVĚŘ, ZVĚŘINA A CO DÁL?
Původní činnost – odchyt a prodej koroptví, zajíců a bažantů do zahraničí, zejména do Itálie a Francie – byla pro Interlov a tedy i pro jeho zřizovatele po dlouhá léta „zlatým dolem“. Za minulého režimu společnost maximálně využívala výhody, které plynuly z tehdejších „podnikatelských“ podmínek: dodávky živé drobné zvěře a později i zvěřiny byly pro myslivecká sdružení de facto povinné, výkupní ceny symbolické a postavení Interlovu monopolní. Interlovu tak stačilo v krátkém odchytovém období zvěř nakoupit, následně výhodně exportovat a dalo se z toho „vyžít“ po zbytek roku. Jakou výhodou byl monopol v obchodování se zvěřinou, se naplno ukázalo po r. 1989.
K ohrožení stavu blahobytu však došlo již před r. 1989. První problémy přinesl konec 70. let, kdy zcela skončil odchyt koroptví. Byl však ještě dostatek zajíců i bažantů (roční odchyty se pohybovaly kolem 30 000 kusů obou druhů živé zvěře) a podařilo se „nastartovat“ náhradní program – výkup zvěřiny. K jejímu výkupu a uskladnění byly postupně uzpůsobeny závody v Praze-Spořilově, Přerově a Třech Sekerách (později exportní závody). Kromě toho podnik vybudoval rozsáhlou síť výkupen zvěřiny. Zvěřiny byl dostatek, díky narůstajícím stavům spárkaté zvěře zbyla jak pro potřeby myslivců, tak pro prodej do Interlovu. Ten ji po celou dobu své existence obchodoval převážně v kůži, z čehož profitovaly zpracovatelské firmy v zahraničí. Jen malá část se dělila a prodávala „balíčkovaná“.
Další tlak pocítil Interlov koncem 80. a na počátku 90. let v podobě výrazného poklesu odchytu zajíců (r. 1990 – 21 815 kusů, r. 1991 – 14 289 kusů, r. 1992 – 9672 kusů). Živé zajíce se již nahradit nepodařilo a hlavně – v obchodu se zvěřinou začala Interlovu šlapat na paty rodící se konkurence. Podnik sice vyvíjel různé alternativní činnosti, ale výkup zvěřiny a její vývoz do zahraničí tvořil základ hospodaření. Výroba asfaltových terčů v královéhradeckém středisku byla jen doplňkovou činností, lovecká turistika se kvůli personálnímu obsazení, silnému tlaku konkurenčních společností a prostředí, v němž byla realizována, nerozvíjela a drobné služby myslivcům v podobě prodeje krmiv, kamenné soli, antiparazitárních přípravků pro zvěř a střeliva chybějící prostředky nepřinesly.
Smrtící ránu zasadil Interlovu patrně radikální propad ve vývozu zvěřiny v polovině 90. let (1991 – 1 527 000 kg, r. 1994 – 891 000 kg, r. 1995 – 520 000 kg). Vedení a vlastník Interlovu se zřejmě stále ještě spoléhali na monopolní postavení z minulých let a podporu ČMMJ a její široké členské základny. Bylo však po revoluci, nová doba si vyžadovala zcela odlišný přístup a řešení. Potřebná opatření však nebyla přijata, takže vinou metod řízení společnosti poplatných době před r. 1990 a nedůslednou kontrolou ze strany orgánů ČMMJ přišel smutný závěr: letošní SZ svým rozhodnutím dal najevo, že Interlovu jako celku již není pomoci.
PODNIK BUDE JEŠTĚ NEJAKÝ ČAS FUNGOVAT
Rozhodnutí poslat podnik do likvidace neznamená, že Interlov ze dne na den skončí s výkupem zvěřiny, příp. dalšími činnostmi, na něž uzavřel smlouvy. Proces likvidace oficiálně začal 19. června pod dohledem ing. Františka Poláka, jenž byl na SZ jmenován likvidátorem, a podle slov jednatele ČMMJ ing. Jaroslava Kostečky, Ph.D., bude probíhat přibližně jeden až dva roky. Nadále probíhá výkup zvěřiny, podnik dostojí všem závazkům vyplývajícím z podepsaných smluv. Současně probíhají v jednotlivých závodech inventury.
Likvidátor má za úkol podnik co nejvýhodněji prodat. Jako první přijde na řadu patrně závod v Hradci Králové, následně závody v Přerově a Třech Sekerách. Jak uvedl ing. Kostečka, uvažuje se o prodeji ve veřejné dražbě.