Praktické výkony lovcovy - Hledání lanýžů pomocí psů.
Nejvzácnější a nejdražší druh hub jsou lanýže. Četl jsem mnoho o těchto houbách za mého pobytu v cizině. Ve francouzských sportovních listech byly celé odstavce o umělém pěstování lanýžů. Nechci opisovati aneb opakovati to, co jsem jinde četl, sdělím však milému čtenáři ze své vlastní zkušenosti fakta, která mohou mnohému přinésti slušný materiální užitek.
Předem sděluji, že jsem pomocí psa sám lanýže hledal. Tomuto „sportu“ mne přiučil můj nebožík otec. Náš český les ukrývá ve své půdě tyto libovolné lanýže a jsem přesvědčen, že málo kdo se zabývá hledáním jich. Nemusil by se tedy veliké konkurence obávati ten, kdo by dle mojí rady šel a hledáním lanýžů zabývati se chtěl.
Pes jest tu vlastně hlavním faktorem, člověk zase jeho učitelem. (V Uhrách hledají lanýže pomocí sviní.) Poněvadž lanýž oku našemu viditelný není, musí jej pes vyčenichati. Hlavní tedy cností toho psa musí býti znamenitý „nos“.
Race nejlepší k tomu jest pudl. Když takový není, může to býti i bastard, ale dlouhosrstý. Psů honících, buldokův a jezevčíků bych nedoporučoval. Mimochodem podotýkám, že čubka vždycky lepší „nos“ má než pes.
Zaopatři sobě štěně race mnou doporučené a jak dostoupí půl roku, začni je vyučovati následujícím způsobem. Nejprvé ať se pes naučí hozené mu předměty přinášeti, jinak řečeno „aportovat“; když se tomu naučil, schovávej předměty, ale v bytu po různých koutech, při tom jej pobádej slovy: „Hledej, hledej pěkně!“ Rozmanitá gesta rukou poslouží k tomu, aby snadně porozuměl, co od něho chceš. Když pochopuje i najde, odměň psa kouskem housky. Toto cvičení opakuj denně dvakráte. Potom zaopatři sobě pár lanýžů. V Praze u každého většího obchodníka lze je dostati. Ovšem, musejí býti surové. Z opatrnosti zašij tento lanýž do pytlíčku hedvábného nebo plátěného, aby ti jej pes nerozkousal. Schovávej opět tento lanýž po koutech v bytu, později si s ním vyjdi do zahrady. Sám jdi napřed, psa zanech v bytě, zahrabej lanýž asi 1½ palce do země, vrať se pro psa a pobádej ho k hledání. Nyní se přesvědčíš, má-li pes dobrý čich. Nedovol psu, aby při hledání, resp. zjištění místa, kde lanýže se nacházejí, dlouho hrabal, nebo celý lanýž by rozškrábal. Učiň sobě později s některým sobě oddaným přítelem vycházku do lesa. Toho pošli asi padesát kroků napřed, aby lanýž v zemi někde uschoval a místo to si dobře zapamatoval. Zatím co se toto děje, přidržuj psa při sobě. Když se byl po výkonu přítel k tobě zpět vrátil, pusť psa s rozkazem: „Hledej“ atd. Když lanýž najde, můžeš být s výsledkem spokojen.
V druhé polovici měsíce října můžeš s ním první praktickou pouť do lesa podniknouti. Od toho času až do ledna, často i později, lanýže se hledají, někdy i pod sněhem. Upozorňuji na jednu závažnou věc, abys do jehličnatého lesa nechodil, neboť tam lanýže nerostou. Ony se nacházejí jen v dubovém nebo smíšeném lese.
Na cestu se vydej s brašnou z hrubého neb režného plátna ušitou. Tu si zavěs přes rameno na pravý bok a do ní lanýže ukládej. Měj též malou motyčku při sobě, kterouž do kapsy uschovati můžeš.
Když pes hledaje přijde k místu a zahrabe jednou i dvakráte, vezmeš motyčku a tou velmi opatrně odkryješ svrchní vrstvu a jak se lanýže ukáží, teprve pozorně je vyryješ a do brašny schováš.
Je-li úrodný vlhký rok, můžeš za den až 5 kg lanýžů nalézti.
Kilogram lanýžů, které jsou dosti těžké (asi jako brambory), můžeš za 5½ zl. prodati. – Ze tří takých výletů do lesa můžeš míti hezkou hromádku lanýžů, které doma zvážíš, do Prahy lahůdkáři prodáš. Vedle výtěžku bude míti i vděčný „sport“ tento svou zajímavosť.
Všechno ovšem nedá se jen tak uskutečnit. Obzvláště na jednu okolnost dlužno ještě pamatovati. Musíš hleděti, jsi-li soukromá osoba, bys dostal povolení ku hledání lanýžů, za kterýmž účelem jest se ti dříve u pana lesníka zdvořile ohlásiti a dovolení si získati, sice bys mohl míti nehodu, že by ti on anebo jeho podřízení mohli psa v lese zastřeliti a bylo by po hledání.
K. Haak, Lovecká besídka, roč. V, seš. IX, duben 1899
Předem sděluji, že jsem pomocí psa sám lanýže hledal. Tomuto „sportu“ mne přiučil můj nebožík otec. Náš český les ukrývá ve své půdě tyto libovolné lanýže a jsem přesvědčen, že málo kdo se zabývá hledáním jich. Nemusil by se tedy veliké konkurence obávati ten, kdo by dle mojí rady šel a hledáním lanýžů zabývati se chtěl.
Pes jest tu vlastně hlavním faktorem, člověk zase jeho učitelem. (V Uhrách hledají lanýže pomocí sviní.) Poněvadž lanýž oku našemu viditelný není, musí jej pes vyčenichati. Hlavní tedy cností toho psa musí býti znamenitý „nos“.
Race nejlepší k tomu jest pudl. Když takový není, může to býti i bastard, ale dlouhosrstý. Psů honících, buldokův a jezevčíků bych nedoporučoval. Mimochodem podotýkám, že čubka vždycky lepší „nos“ má než pes.
Zaopatři sobě štěně race mnou doporučené a jak dostoupí půl roku, začni je vyučovati následujícím způsobem. Nejprvé ať se pes naučí hozené mu předměty přinášeti, jinak řečeno „aportovat“; když se tomu naučil, schovávej předměty, ale v bytu po různých koutech, při tom jej pobádej slovy: „Hledej, hledej pěkně!“ Rozmanitá gesta rukou poslouží k tomu, aby snadně porozuměl, co od něho chceš. Když pochopuje i najde, odměň psa kouskem housky. Toto cvičení opakuj denně dvakráte. Potom zaopatři sobě pár lanýžů. V Praze u každého většího obchodníka lze je dostati. Ovšem, musejí býti surové. Z opatrnosti zašij tento lanýž do pytlíčku hedvábného nebo plátěného, aby ti jej pes nerozkousal. Schovávej opět tento lanýž po koutech v bytu, později si s ním vyjdi do zahrady. Sám jdi napřed, psa zanech v bytě, zahrabej lanýž asi 1½ palce do země, vrať se pro psa a pobádej ho k hledání. Nyní se přesvědčíš, má-li pes dobrý čich. Nedovol psu, aby při hledání, resp. zjištění místa, kde lanýže se nacházejí, dlouho hrabal, nebo celý lanýž by rozškrábal. Učiň sobě později s některým sobě oddaným přítelem vycházku do lesa. Toho pošli asi padesát kroků napřed, aby lanýž v zemi někde uschoval a místo to si dobře zapamatoval. Zatím co se toto děje, přidržuj psa při sobě. Když se byl po výkonu přítel k tobě zpět vrátil, pusť psa s rozkazem: „Hledej“ atd. Když lanýž najde, můžeš být s výsledkem spokojen.
V druhé polovici měsíce října můžeš s ním první praktickou pouť do lesa podniknouti. Od toho času až do ledna, často i později, lanýže se hledají, někdy i pod sněhem. Upozorňuji na jednu závažnou věc, abys do jehličnatého lesa nechodil, neboť tam lanýže nerostou. Ony se nacházejí jen v dubovém nebo smíšeném lese.
Na cestu se vydej s brašnou z hrubého neb režného plátna ušitou. Tu si zavěs přes rameno na pravý bok a do ní lanýže ukládej. Měj též malou motyčku při sobě, kterouž do kapsy uschovati můžeš.
Když pes hledaje přijde k místu a zahrabe jednou i dvakráte, vezmeš motyčku a tou velmi opatrně odkryješ svrchní vrstvu a jak se lanýže ukáží, teprve pozorně je vyryješ a do brašny schováš.
Je-li úrodný vlhký rok, můžeš za den až 5 kg lanýžů nalézti.
Kilogram lanýžů, které jsou dosti těžké (asi jako brambory), můžeš za 5½ zl. prodati. – Ze tří takých výletů do lesa můžeš míti hezkou hromádku lanýžů, které doma zvážíš, do Prahy lahůdkáři prodáš. Vedle výtěžku bude míti i vděčný „sport“ tento svou zajímavosť.
Všechno ovšem nedá se jen tak uskutečnit. Obzvláště na jednu okolnost dlužno ještě pamatovati. Musíš hleděti, jsi-li soukromá osoba, bys dostal povolení ku hledání lanýžů, za kterýmž účelem jest se ti dříve u pana lesníka zdvořile ohlásiti a dovolení si získati, sice bys mohl míti nehodu, že by ti on anebo jeho podřízení mohli psa v lese zastřeliti a bylo by po hledání.
K. Haak, Lovecká besídka, roč. V, seš. IX, duben 1899