Seminář „Zjišťování početních stavů zvěře a myslivecké plánování“ (II.)
Ing. David Vaca, Ph.D.
V červencovém čísle Světa myslivosti jsme psali o semináři „Zjišťování početních stavů zvěře a myslivecké plánování“, který proběhl ve dnech 24.-25. května t. r. v Mostě. Pro aktuálnost a význam ústředního tématu semináře jsme se rozhodli věnovat zprávě o této akci větší prostor a rozdělili ji do dvou čísel. Nyní přinášíme dokončení obsahující přehled druhé poloviny referátů včetně informace o terénní exkurzi do Krušných hor.
REFERÁTY
Jako první ze zahraničních přednášejících vystoupili ing. Slavomír Finďo, CSc., a ing. Jozef Bučko z Národneho lesníckeho centra ve Zvolenu, kteří připravili společný referát Přínos výzkumu časově-prostorové aktivity jelení zvěře pro zlepšení jejího mysliveckého obhospodařování. Autoři shrnuli poznatky o sezónních migracích a denní aktivitě jelení zvěře, které získali během terénního výzkumu v Nízkých Tatrách a na Poľane v letech 1998-2007. Za tu dobu sledovali pohyb 21 kusů zvěře vybavených telemetrickými obojky. Zvěř rozdělili z hlediska jejího pohybu na tři typy – migrující, stálý (sedentární) a přechodný. Sedm jelenů a jednu laň zařadili k migračnímu typu, čtyři jeleny a sedm laní označili za stálé typy a jednoho jelena jako přechodný typ. Migrující typy měly velikost domovského okrsku v zimě 13,2 km2, v létě 11,2 km2, stálé typy v zimě 5,6 km2, v létě 3,2 km2. Průměrná vzdálenost mezi sezónními okrsky byla u migrujících typů 9,4 km (2,9-14,7 km), u stálých 0,9 km (0,1-2,6 km). V zimě se zvěř pase obvykle v 5-6 delších pastevních cyklech, přičemž se pohybuje na malém území poblíž potravního zdroje. Na jaře a v létě má 8-11 pastevních cyklů. Pokud není zneklidňována, pase se i ve dne. V případě zneklidňování přechází na noční aktivitu. Zjištěné údaje o migraci potvrdily nevhodnost termínu jarního sčítání jelení zvěře v horských oblastech k 31. březnu – až 70 % jedinců ve sledované oblasti bývá v tu dobu mimo svá letní stávaniště. Řešení vidí autoři v posunu termínu sčítání na začátek května.
RNDr. Miroslav Homolka, CSc. z Ústavu biologie obratlovců AV ČR v Brně vystoupil s příspěvkem Monitoring distribuce trusu – efektivní metoda pro sledování početnosti spárkaté zvěře. Metoda sčítání trusu, používaná dlouhodobě v USA, je založena na předpokladu, že býložravá zvěř produkuje denně přibližně stejné množství trusu, které přetrvává v prostředí po určitou dobu. Z množství trusu nalezeného v prostředí lze vypočítat počet jedinců. Přes určitá omezení lze metodu v našich podmínkách využít, jak dokládají autorovy publikované zkušenosti z Králického Sněžníku (zjišťování hustoty populace jelení a srnčí zvěře), Pradědu (jelen, kamzík) a jižních Čech (los).
Ze Saska přijel na seminář dr. Dirk-Roger Eisenhauer, pracovník s. p. Saské lesy (Sachsenforst). Tento autor není čtenářům Světa myslivosti neznámý, v letošním květnovém čísle jsme zveřejnili článek o mysliveckém hospodaření se spárkatou zvěří v Saských lesích, k jehož zpracování nám poskytl potřebné informace a veškeré podklady. Protože jeho referát se velkou měrou shodoval s uvedeným článkem, odkazujeme zájemce na Svět myslivosti č. 5/2007. Připomeňme jen základní rozdíl v systému hospodaření se spárkatou zvěří v honitbách Saských lesů a u nás: aby si Saské lesy udržely maximální možnou míru dohledu nad tím, jak se v jejich honitbách hospodaří, své honitby nepronajímají, ale každý rok prodávají zájemcům povolenky k lovu. Protože chtějí podpořit „povolenkáře“ k plnění plánu lovu, snaží se je motivovat např. vracením poplatku za vydání povolenky či jeho snížením, pokud „povolenkář“ splní plán lovu nebo alespoň jeho odpovídající část. Více ve výše uvedeném článku.
Jednatel ČMMJ ing. Jaroslav Kostečka, Ph.D., obhájil v r. 2003 na brněnské lesnické fakultě disertační doktorskou práci, na jejímž základě připravil příspěvek Sledování početnosti a prostorové aktivity jelení a mufloní zvěře v oboře Moravský Krumlov. Ke zjišťování početních stavů uvedených druhů zvěře použil jak metodu přímého sčítání, tak metodu sčítání trusu na transektech. Cílem výzkumu bylo upřesnit velikost obor pro chov jednotlivých druhů zvěře.
S diskusně laděným referátem, kritizujícím současný způsob sčítání spárkaté zvěře, vystoupil ing. Petr Ziegrosser, vedoucí střediska myslivosti Lesní správy Lány Kanceláře prezidenta republiky. Sčítání zvěře v praxi je podle přednášejícího pouhá formalita, která nemá smysl, což dokládají průběžně se zvyšující stavy zvěře a škody na lese. Svá tvrzení opřel o vývoj odstřelu jelení zvěře v letech 1925-2005 na území ČR. Po přepočtu na jarní kmenové stavy a jejich následným porovnáním s oficiálně uváděnými sčítanými stavy je jasné, že sčítání a plánování je zcela mimo realitu. V této souvislosti autor zmínil své zkušenosti s „vystřelováním“ části obory a nepřesným odhadem počtu zvěře, která byla v uvedené části uzavřena (odhad se lišil o 100 %). Pokud chceme zvěř skutečně sčítat, je podle ing. Ziegrossera potřeba vyrazit do lesa a skutečně sčítat, ne vyplňovat kolonky sčítacího formuláře v kanceláři.
Podle ing. Jiřího Janoty, ředitele Vojenských lesů a statků ČR, s. p., divize Mimoň, který svůj příspěvek nazval Problematika sčítání spárkaté zvěře, plánování a plnění plánů lovu, by měl být kritériem posouzení konkrétní lokality k chovanému množství zvěře stav lesních porostů daného ekosystému. Za rozhodující kritéria pro posuzování stavu lesa by použil zajištěnost kultur v zákonné lhůtě (příčinou nezajištěné kultury, která bude předmětem žádosti o odklad zajištění, nesmí být jako důvod uvedeno poškození zvěří) a stav lesa po posledním výchovném zásahu do 40 let (celkové poškození porostu ohryzem a loupáním nesmí být vyšší než 10 % cílových dřevin). Vyhodnocení by se mělo provádět po 3-5 letech. Pokud by se objevilo vyšší poškození lesa, než připouští výše uvedená kritéria, přistoupilo by se ke zvýšení odstřelu zvěře ve více honitbách. V této souvislosti autor zmínil vhodnost chovu zvěře v oblastech chovu (společné sčítání, plánování a hodnocení odstřelu). Ohledně zjišťování nesnadnosti stavů zvěře uvedl příklad z mimoňské divize VLS, kde byla v r. 2000 dokončena výstavba obory Židlov (3800 ha). V oboře se počítá s chovem jelení zvěře, daňčí zvěř, která uvnitř zůstala po uzavření obory, je nežádoucí. Od r. 2001 se zvěř velmi intenzivně loví, její stavy se v prvních čtyřech letech zjišťovaly sčítáním z posedů, v posledních dvou letech probíhá sčítání liniovou metodou (100 sčítačů prochází v linii celou oborou). Přestože jde o oboru a mohlo by se zdát, že sčítání v uzavřeném prostoru je snazší, opak je pravdou: stále existuje velký rozdíl mezi vykazovaným sčítáním a výší odstřelu. I to je důkaz, že bychom se měli zamyslet nad smyslem současného způsobu sčítání spárkaté zvěře.
O možnostech sčítání zvěře pomocí termovize hovořil prof. ing. Luděk Bartoš, DrSc., který svůj referát připravil s kolegy z oddělení etologie Výzkumného ústavu živočišné výroby, v. v. i., v Praze-Uhříněvsi. Využití termovize při sčítání zvěře je u nás zatím poměrně neznámé. Autoři shromáždili zahraniční odborné publikace na uvedené téma a připravili z nich rešerši. Termovize vychází z optického záznamu povrchové teploty snímaných předmětů. Pokud sledujeme konkrétního živočicha, různé části jeho těla se zobrazují různými barvami podle toho, jaká je jejich teplota. Obraz živočicha snímá přístroj, který jej přenáší do dalšího přístroje, nejčastěji videorekordéru, kde se záznam ukládá. S tímto záznamem se později pracuje – rozlišují se druhy zaznamenaných živočichů a jejich početnost. Každý živočišný druh vydává odlišné množství tepla v závislosti na velikosti, věku, kvalitě osrstění, vlhkosti a teplotě prostředí, osvitu slunečním zářením, svojí produkcí tepla (pohyb, úroveň výživy aj.), které je na termovizním záznamu rozeznatelné na základě rozdílu teplot prostředí a povrchové teploty živočicha. Podle způsobu snímání objektu se rozlišuje pozemní a letecká termovize. Velký vliv na úspěšné zaznamenání objektu termovizním přístrojem má charakter lesního porostu, v němž se objekt pohybuje (např. jehličnatý les dokáže blokovat „tepelnou viditelnost“ a navíc vydává své teplo), konfigurace terénu, letové podmínky při termovizním snímání (letadlo nebo helikoptéra musí letět určitou konstantní rychlostí, v určité výšce tak, aby bylo možné provést kvalitní záznam) atd. Je zřejmé, že výsledek sčítání pomocí termovizního zařízení podléhá komplexu různých faktorů. Různorodost podmínek, za nichž bylo sčítání popsané v zahraničních pracích prováděno, brání vyřčení jednoznačného závěru o jeho využití v praxi. Zdá se však, že příslušná technika je vhodná a že při dodržení srovnatelných podmínek při opakovaných měřeních lze očekávat poměrně standardní odhady počtů zvěře. Pro lepší představivost účastníků semináře o termovizním sčítání v praxi popsal prof. Bartoš dosavadní zkušenosti s leteckou termovizí v podmínkách Krušných hor a promítl videozáznam jelení zvěře pořízený nad lesním porostem. Na plátně pro porovnání běžel obraz zachycený kamerou bez termovizního přístroje a paralelně vedle něj týž obraz, ale zaznamenaný se zapnutým přístrojem.
Posledním přednášejícím byl ing. Ladislav Šimerda, ředitel Správy lesů Kristiny Colloredo-Mansfeldové, jenž účastníky seznámil s příspěvkem Lesní hospodářství a myslivost na majetku Kristiny Colloredo-Mansfeldové v Opočně.
Ve zbývajícím čase proběhla krátká diskuse nad přednesenými referáty. Názory účastníků semináře nejlépe vyjadřují výsledky ankety uspořádané organizátory akce (viz Svět myslivosti č. 7/2007, článek Jaká je současná realita mysliveckého hospodaření?).
Sborník referátů, který je možné objednat na sekretariátu České lesnické společnosti (tel. 221 082 384, 603 163 409, 731 576 710, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. ) obsahuje ještě další dva příspěvky autorů, kteří se nemohli semináře zúčastnit: Stavy spárkaté zvěře jako klíčový faktor závažnosti škod působených zvěří na lese (ing. Vladimír Zatloukal a kolektiv z IFER – Ústavu pro výzkum lesních ekosystémů, s. r. o.) a Jak optimalizovat vliv zvěře na stav lesa (ing. Josef Vovesný, Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů ČR).
TERÉNNÍ EXKURZE
Druhý den vyrazily dva autobusy s účastníky semináře do Krušných hor. Trasa exkurze připravená pracovníky Krajského inspektorátu Lesů České republiky, s. p., Teplice, vedla územím Lesní správy Litvínov (LČR), Lesů města Chomutov a Lesní správy Klášterec (LČR). Na několika zastávkách měli účastníci možnost zhlédnout a posoudit různé stupně poškození lesních porostů jelení zvěří, k čemuž jim byl podán odborný výklad. Na závěr exkurze byla připravená prohlídka jedné z nově postavených přezimovacích obůrek pro jelení zvěř.
Lesní porosty v Krušných horách prošly v uplynulých 50 letech neradostným obdobím. V důsledku intenzivního působení imisí z Podkrušnohorské pánve došlo na hřebenech Krušných hor k oslabení a velkoplošnému odumření smrkových porostů. Tamní lesníky čekal nelehký úkol – zalesnit vzniklé holiny a obnovit na nich les. Dnes jsou již Krušné hory opět zelené, za čímž je třeba vidět práci mnoha lesníků, kteří v oblasti působili a dodnes působí. Na jejich počest byl na úpatí Jelení hory nad Přísečnickou přehradou slavnostně odhalen malý pomníček. U této příležitosti vystoupili s krátkými projevy ředitel KI LČR Teplice ing. Jan Ferkl, bývalý ředitel Severočeských státních lesů Teplice ing. Leo Vala a jeho kolega, někdejší ředitel Lesního závodu Klášterec ing. Jan Pavliš.
Odhalení pomníčku bylo symbolickou tečkou za zajímavou akcí, za jejíž přípravu a organizaci je třeba vyslovit uznání především ing. Jiřímu Kamlerovi, Ph.D., a pracovníkům KI LČR Teplice v čele s ing. Janem Ferklem. Nelze počítat s tím, že po konferenci začnou všechny zainteresované subjekty jako mávnutím kouzelného proutku dělat vše pro to, aby se stavy zvěře okamžitě dostaly do souladu s jejím prostředím. Důležité je, že byly naznačeny směry, jimiž by se dalo v otázce zjišťování početnosti spárkaté zvěře jít. Současně bylo v potvrzeno staré známe pořekadlo „když se chce, tak to jde“. Zda se skutečně „bude chtít“, záleží jen na nás.
V červencovém čísle Světa myslivosti jsme psali o semináři „Zjišťování početních stavů zvěře a myslivecké plánování“, který proběhl ve dnech 24.-25. května t. r. v Mostě. Pro aktuálnost a význam ústředního tématu semináře jsme se rozhodli věnovat zprávě o této akci větší prostor a rozdělili ji do dvou čísel. Nyní přinášíme dokončení obsahující přehled druhé poloviny referátů včetně informace o terénní exkurzi do Krušných hor.
REFERÁTY
Jako první ze zahraničních přednášejících vystoupili ing. Slavomír Finďo, CSc., a ing. Jozef Bučko z Národneho lesníckeho centra ve Zvolenu, kteří připravili společný referát Přínos výzkumu časově-prostorové aktivity jelení zvěře pro zlepšení jejího mysliveckého obhospodařování. Autoři shrnuli poznatky o sezónních migracích a denní aktivitě jelení zvěře, které získali během terénního výzkumu v Nízkých Tatrách a na Poľane v letech 1998-2007. Za tu dobu sledovali pohyb 21 kusů zvěře vybavených telemetrickými obojky. Zvěř rozdělili z hlediska jejího pohybu na tři typy – migrující, stálý (sedentární) a přechodný. Sedm jelenů a jednu laň zařadili k migračnímu typu, čtyři jeleny a sedm laní označili za stálé typy a jednoho jelena jako přechodný typ. Migrující typy měly velikost domovského okrsku v zimě 13,2 km2, v létě 11,2 km2, stálé typy v zimě 5,6 km2, v létě 3,2 km2. Průměrná vzdálenost mezi sezónními okrsky byla u migrujících typů 9,4 km (2,9-14,7 km), u stálých 0,9 km (0,1-2,6 km). V zimě se zvěř pase obvykle v 5-6 delších pastevních cyklech, přičemž se pohybuje na malém území poblíž potravního zdroje. Na jaře a v létě má 8-11 pastevních cyklů. Pokud není zneklidňována, pase se i ve dne. V případě zneklidňování přechází na noční aktivitu. Zjištěné údaje o migraci potvrdily nevhodnost termínu jarního sčítání jelení zvěře v horských oblastech k 31. březnu – až 70 % jedinců ve sledované oblasti bývá v tu dobu mimo svá letní stávaniště. Řešení vidí autoři v posunu termínu sčítání na začátek května.
RNDr. Miroslav Homolka, CSc. z Ústavu biologie obratlovců AV ČR v Brně vystoupil s příspěvkem Monitoring distribuce trusu – efektivní metoda pro sledování početnosti spárkaté zvěře. Metoda sčítání trusu, používaná dlouhodobě v USA, je založena na předpokladu, že býložravá zvěř produkuje denně přibližně stejné množství trusu, které přetrvává v prostředí po určitou dobu. Z množství trusu nalezeného v prostředí lze vypočítat počet jedinců. Přes určitá omezení lze metodu v našich podmínkách využít, jak dokládají autorovy publikované zkušenosti z Králického Sněžníku (zjišťování hustoty populace jelení a srnčí zvěře), Pradědu (jelen, kamzík) a jižních Čech (los).
Ze Saska přijel na seminář dr. Dirk-Roger Eisenhauer, pracovník s. p. Saské lesy (Sachsenforst). Tento autor není čtenářům Světa myslivosti neznámý, v letošním květnovém čísle jsme zveřejnili článek o mysliveckém hospodaření se spárkatou zvěří v Saských lesích, k jehož zpracování nám poskytl potřebné informace a veškeré podklady. Protože jeho referát se velkou měrou shodoval s uvedeným článkem, odkazujeme zájemce na Svět myslivosti č. 5/2007. Připomeňme jen základní rozdíl v systému hospodaření se spárkatou zvěří v honitbách Saských lesů a u nás: aby si Saské lesy udržely maximální možnou míru dohledu nad tím, jak se v jejich honitbách hospodaří, své honitby nepronajímají, ale každý rok prodávají zájemcům povolenky k lovu. Protože chtějí podpořit „povolenkáře“ k plnění plánu lovu, snaží se je motivovat např. vracením poplatku za vydání povolenky či jeho snížením, pokud „povolenkář“ splní plán lovu nebo alespoň jeho odpovídající část. Více ve výše uvedeném článku.
Jednatel ČMMJ ing. Jaroslav Kostečka, Ph.D., obhájil v r. 2003 na brněnské lesnické fakultě disertační doktorskou práci, na jejímž základě připravil příspěvek Sledování početnosti a prostorové aktivity jelení a mufloní zvěře v oboře Moravský Krumlov. Ke zjišťování početních stavů uvedených druhů zvěře použil jak metodu přímého sčítání, tak metodu sčítání trusu na transektech. Cílem výzkumu bylo upřesnit velikost obor pro chov jednotlivých druhů zvěře.
S diskusně laděným referátem, kritizujícím současný způsob sčítání spárkaté zvěře, vystoupil ing. Petr Ziegrosser, vedoucí střediska myslivosti Lesní správy Lány Kanceláře prezidenta republiky. Sčítání zvěře v praxi je podle přednášejícího pouhá formalita, která nemá smysl, což dokládají průběžně se zvyšující stavy zvěře a škody na lese. Svá tvrzení opřel o vývoj odstřelu jelení zvěře v letech 1925-2005 na území ČR. Po přepočtu na jarní kmenové stavy a jejich následným porovnáním s oficiálně uváděnými sčítanými stavy je jasné, že sčítání a plánování je zcela mimo realitu. V této souvislosti autor zmínil své zkušenosti s „vystřelováním“ části obory a nepřesným odhadem počtu zvěře, která byla v uvedené části uzavřena (odhad se lišil o 100 %). Pokud chceme zvěř skutečně sčítat, je podle ing. Ziegrossera potřeba vyrazit do lesa a skutečně sčítat, ne vyplňovat kolonky sčítacího formuláře v kanceláři.
Podle ing. Jiřího Janoty, ředitele Vojenských lesů a statků ČR, s. p., divize Mimoň, který svůj příspěvek nazval Problematika sčítání spárkaté zvěře, plánování a plnění plánů lovu, by měl být kritériem posouzení konkrétní lokality k chovanému množství zvěře stav lesních porostů daného ekosystému. Za rozhodující kritéria pro posuzování stavu lesa by použil zajištěnost kultur v zákonné lhůtě (příčinou nezajištěné kultury, která bude předmětem žádosti o odklad zajištění, nesmí být jako důvod uvedeno poškození zvěří) a stav lesa po posledním výchovném zásahu do 40 let (celkové poškození porostu ohryzem a loupáním nesmí být vyšší než 10 % cílových dřevin). Vyhodnocení by se mělo provádět po 3-5 letech. Pokud by se objevilo vyšší poškození lesa, než připouští výše uvedená kritéria, přistoupilo by se ke zvýšení odstřelu zvěře ve více honitbách. V této souvislosti autor zmínil vhodnost chovu zvěře v oblastech chovu (společné sčítání, plánování a hodnocení odstřelu). Ohledně zjišťování nesnadnosti stavů zvěře uvedl příklad z mimoňské divize VLS, kde byla v r. 2000 dokončena výstavba obory Židlov (3800 ha). V oboře se počítá s chovem jelení zvěře, daňčí zvěř, která uvnitř zůstala po uzavření obory, je nežádoucí. Od r. 2001 se zvěř velmi intenzivně loví, její stavy se v prvních čtyřech letech zjišťovaly sčítáním z posedů, v posledních dvou letech probíhá sčítání liniovou metodou (100 sčítačů prochází v linii celou oborou). Přestože jde o oboru a mohlo by se zdát, že sčítání v uzavřeném prostoru je snazší, opak je pravdou: stále existuje velký rozdíl mezi vykazovaným sčítáním a výší odstřelu. I to je důkaz, že bychom se měli zamyslet nad smyslem současného způsobu sčítání spárkaté zvěře.
O možnostech sčítání zvěře pomocí termovize hovořil prof. ing. Luděk Bartoš, DrSc., který svůj referát připravil s kolegy z oddělení etologie Výzkumného ústavu živočišné výroby, v. v. i., v Praze-Uhříněvsi. Využití termovize při sčítání zvěře je u nás zatím poměrně neznámé. Autoři shromáždili zahraniční odborné publikace na uvedené téma a připravili z nich rešerši. Termovize vychází z optického záznamu povrchové teploty snímaných předmětů. Pokud sledujeme konkrétního živočicha, různé části jeho těla se zobrazují různými barvami podle toho, jaká je jejich teplota. Obraz živočicha snímá přístroj, který jej přenáší do dalšího přístroje, nejčastěji videorekordéru, kde se záznam ukládá. S tímto záznamem se později pracuje – rozlišují se druhy zaznamenaných živočichů a jejich početnost. Každý živočišný druh vydává odlišné množství tepla v závislosti na velikosti, věku, kvalitě osrstění, vlhkosti a teplotě prostředí, osvitu slunečním zářením, svojí produkcí tepla (pohyb, úroveň výživy aj.), které je na termovizním záznamu rozeznatelné na základě rozdílu teplot prostředí a povrchové teploty živočicha. Podle způsobu snímání objektu se rozlišuje pozemní a letecká termovize. Velký vliv na úspěšné zaznamenání objektu termovizním přístrojem má charakter lesního porostu, v němž se objekt pohybuje (např. jehličnatý les dokáže blokovat „tepelnou viditelnost“ a navíc vydává své teplo), konfigurace terénu, letové podmínky při termovizním snímání (letadlo nebo helikoptéra musí letět určitou konstantní rychlostí, v určité výšce tak, aby bylo možné provést kvalitní záznam) atd. Je zřejmé, že výsledek sčítání pomocí termovizního zařízení podléhá komplexu různých faktorů. Různorodost podmínek, za nichž bylo sčítání popsané v zahraničních pracích prováděno, brání vyřčení jednoznačného závěru o jeho využití v praxi. Zdá se však, že příslušná technika je vhodná a že při dodržení srovnatelných podmínek při opakovaných měřeních lze očekávat poměrně standardní odhady počtů zvěře. Pro lepší představivost účastníků semináře o termovizním sčítání v praxi popsal prof. Bartoš dosavadní zkušenosti s leteckou termovizí v podmínkách Krušných hor a promítl videozáznam jelení zvěře pořízený nad lesním porostem. Na plátně pro porovnání běžel obraz zachycený kamerou bez termovizního přístroje a paralelně vedle něj týž obraz, ale zaznamenaný se zapnutým přístrojem.
Posledním přednášejícím byl ing. Ladislav Šimerda, ředitel Správy lesů Kristiny Colloredo-Mansfeldové, jenž účastníky seznámil s příspěvkem Lesní hospodářství a myslivost na majetku Kristiny Colloredo-Mansfeldové v Opočně.
Ve zbývajícím čase proběhla krátká diskuse nad přednesenými referáty. Názory účastníků semináře nejlépe vyjadřují výsledky ankety uspořádané organizátory akce (viz Svět myslivosti č. 7/2007, článek Jaká je současná realita mysliveckého hospodaření?).
Sborník referátů, který je možné objednat na sekretariátu České lesnické společnosti (tel. 221 082 384, 603 163 409, 731 576 710, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. ) obsahuje ještě další dva příspěvky autorů, kteří se nemohli semináře zúčastnit: Stavy spárkaté zvěře jako klíčový faktor závažnosti škod působených zvěří na lese (ing. Vladimír Zatloukal a kolektiv z IFER – Ústavu pro výzkum lesních ekosystémů, s. r. o.) a Jak optimalizovat vliv zvěře na stav lesa (ing. Josef Vovesný, Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů ČR).
TERÉNNÍ EXKURZE
Druhý den vyrazily dva autobusy s účastníky semináře do Krušných hor. Trasa exkurze připravená pracovníky Krajského inspektorátu Lesů České republiky, s. p., Teplice, vedla územím Lesní správy Litvínov (LČR), Lesů města Chomutov a Lesní správy Klášterec (LČR). Na několika zastávkách měli účastníci možnost zhlédnout a posoudit různé stupně poškození lesních porostů jelení zvěří, k čemuž jim byl podán odborný výklad. Na závěr exkurze byla připravená prohlídka jedné z nově postavených přezimovacích obůrek pro jelení zvěř.
Lesní porosty v Krušných horách prošly v uplynulých 50 letech neradostným obdobím. V důsledku intenzivního působení imisí z Podkrušnohorské pánve došlo na hřebenech Krušných hor k oslabení a velkoplošnému odumření smrkových porostů. Tamní lesníky čekal nelehký úkol – zalesnit vzniklé holiny a obnovit na nich les. Dnes jsou již Krušné hory opět zelené, za čímž je třeba vidět práci mnoha lesníků, kteří v oblasti působili a dodnes působí. Na jejich počest byl na úpatí Jelení hory nad Přísečnickou přehradou slavnostně odhalen malý pomníček. U této příležitosti vystoupili s krátkými projevy ředitel KI LČR Teplice ing. Jan Ferkl, bývalý ředitel Severočeských státních lesů Teplice ing. Leo Vala a jeho kolega, někdejší ředitel Lesního závodu Klášterec ing. Jan Pavliš.
Odhalení pomníčku bylo symbolickou tečkou za zajímavou akcí, za jejíž přípravu a organizaci je třeba vyslovit uznání především ing. Jiřímu Kamlerovi, Ph.D., a pracovníkům KI LČR Teplice v čele s ing. Janem Ferklem. Nelze počítat s tím, že po konferenci začnou všechny zainteresované subjekty jako mávnutím kouzelného proutku dělat vše pro to, aby se stavy zvěře okamžitě dostaly do souladu s jejím prostředím. Důležité je, že byly naznačeny směry, jimiž by se dalo v otázce zjišťování početnosti spárkaté zvěře jít. Současně bylo v potvrzeno staré známe pořekadlo „když se chce, tak to jde“. Zda se skutečně „bude chtít“, záleží jen na nás.