Sto let obornictví v Topoľčiankách
Doc. Ing. Pavel Hell, CSc., a prof. ing. Peter Garaj, CSc.
U příležitosti stoletého výročí existence oborních chovů v Topolčiankách uspořádaly Lesy Slovenské republiky, s. p., ve dnech 17.-18. května t. r. slavnostní setkání lesníků a myslivců z celého Slovenska, spojené s odborným seminářem. Velkolepé slavnosti se zúčastnili i pozvaní hosté z Maďarska. Hostiteli byli generální ředitelství Lesů SR Banská Bystrica a Odštěpný závod Lesů SR Topoľčianky. Současně byly Topoľčianky díky mimořádným lesnickým, mysliveckým, kulturním, uměleckým a historickým hodnotám vyhlášeny za první „významné lesnické místo“ na Slovensku.
HISTORIE TOPOĽČIANEK A JEJICH PAMÁTKY
V Topoľčiankách najdeme obory, historický park s arboretem, lovecký zámeček, velký zámek a poblíž loveckého zámečku tři plastiky s loveckou tématikou od známého liptovsko-budapešťského sochaře Alojze Stróbla (1856-1926), rodáka z Kráľovej Lehoty (autor plastiky pojmenoval „Zhasínající jelen“ /1897/, „Raněný divočák s loveckým psem“ /1902/ a „Medvěd se strženým muflonem“ /1909/). Poslední jmenovanou v minulosti značně poškodili vandalové, ale Lesy SR ji daly zrestaurovat a 17. května byla slavnostně odhalena.
První písemná zmínka o Topoľčiankách pochází z r. 1293. Velký zámek byl v minulosti významnou protitureckou pevností, ale v r. 1830 byl přestavěn a ztratil charakter pevnosti. Po první světové válce sloužil jako letní sídlo prezidenta T. G. Masaryka a po druhé světové válce se stal rekreačním objektem Revolučního odborového hnutí. Topoľčianky byly vždy využívány také k reprezentačním účelům státu. V současnosti je v renesanční části velkého zámku hotel a klasicistní muzeum historického nábytku, obrazů a zbraní.
V Topoľčiankách je též známý hřebčín, kde se chová asi 500 koní. Chov je zaměřen na lipicány, araby, huculy a především na slovenského teplokrevníka. V hřebčíně založeném v r. 1921 je také zřízeno hipologické muzeum.
Je zřejmé, že v Topoľčiankách je skutečně mnoho zajímavostí a návštěva tohoto „významného lesnického místa“ se opravdu vyplatí.
PŘIJELI FRANTIŠEK JOSEF I. I ALOIZ STRÓBL
Zahájení letošní významné odborně-společenské akce, které proběhlo u loveckého zámečku, se zúčastnilo mnoho významných lesnických a mysliveckých osobností v čele se slovenským ministrem hospodářství ing. Ľubomírem Jahnátkem. Velmi zajímavým způsobem byl při zahájení prezentován životopis Alojze Stróbla. V kočáře taženém dvěma krásnými bílými lipicány přijel „císař František Josef I.“ se svým přítelem „sochařem Stróblem“ a z jejich „diskuse“ se účastníci dozvěděli mnoho zajímavého ze sochařova života. Umělec vytvořil asi 600 děl, z nichž je na Slovensku dnes jen velmi málo. Nejpůsobivější z nich je socha „Naše matka“ (1896), která dodnes stojí před Stróblovou rodnou vilou v Kráľovej Lehote. Nejvýznamnější je však jeho monumentální dílo „Studna krále Matěje“ v Budapešti. Stróbl se velmi rád vracel do Liptova, kde také lovil. Většinu svého života ale prožil v Budapešti, kde působil jako profesor a ředitel sochařské školy. Pochován je v Budapešti, jeho hrob přikryla liptovská žula od Vyšnej Boce.
Při zahájení slavnosti a během slavnostního oběda i večeře na nádvoří zámku nemohla chybět lidová hudba. Součástí dopoledního programu prvního dne akce byla kromě jiného procházka parkem po naučném chodníku. Druhý den byl věnován exkurzi do topoľčianských obor.
SEMINÁŘ NEJEN O TOPOLČIANSKÝCH OBORÁCH
Úvodní referát semináře „100 rokov zverníc a chov muflónej zveri v Topoľčiankach“, který proběhl 17. května, přednesli M. Garaj ml., P. Garaj ml. a J. Šabo. Zhodnotili v něm význam Forgáchových obor v Gýmeši (dnešní Jelenec) pro osídlení pohoří Tríbeč mufloní a daňčí zvěří, ale též zvěří jelení, která byla v tomto regionu na začátku 19. století zcela vyhubena. Topoľčianskou oboru přibližně v současných hranicích založil na výměře 10 450 ha polní maršál arcikníže Jozef Habsburský. Po první světové válce ji převzal stát a dal ji do užívání státním lesům. Lze tedy skutečně hovořit o stoleté tradici této obory, ale je třeba připomenout, že historicky první dvě obory na tomto území vznikly již kolem r. 1687, kdy je založila „Topoľčianska Diana“ Alžběta Rákóczyová, dcera šarišského župana Ladislava Rákóczyho. Jedna obora byla určena pro jelení, druhá pro černou zvěř. Z r. 1837 existují zmínky již o daňčí oboře (Molnár, 1979). V současnosti je v Topoľčiankách kromě Velké obory, jejíž plot nutně vyžaduje rekonstrukci, i Malá obora (715 ha) s generační obůrkou pro mufloní zvěř (7 ha), dále zubří obůrka (27 ha, resp. 140 ha spolu s ochranným pásmem), v níž momentálně žije 14 zubrů (za necelých 50 let v ní přišlo na svět 120 mláďat) a obůrka pro chov jelence běloocasého (7 ha). Na území Velké obory se rozkládá ještě obůrka Potôčky (113 ha) s mufloní a černou zvěří a aklimatizační a generační mufloní obůrka (7,8 ha).
J. Konôpka, P. Kaštier, J. Bučko a R. Plavý referovali o projektu optimalizace managementu spárkaté zvěře v oboře Biela Skala a o zlepšení biotopu v tomto chovu v Malých Karpatech.
P. Hell, P. Garaj st. a J. Gašparík přednesli zásadní referát o současné situaci a perspektivách chovu mufloní zvěře na Slovensku. Upozornili zejména na neúnosný nárůst početnosti tohoto druhu a potřebu snížit jeho stavy především tam, kde dochází k nadměrnému potlačení původní srnčí zvěře, či např. v některých bažantnicích. Poukázali na velký nesoulad mezi současnými velmi nízkými a podhodnocenými normovanými kmenovými stavy a neúnosně vysokými jarními kmenovými stavy této zvěře, na neplnění plánů lovu hlavně u muflonek a muflončat a na velmi častý předčasný odstřel chovných beranů středního věku. Připomněli též potřebu pravidelného osvěžování krve v případě malých izolovaných populací. Zásadně se vyjádřili proti dalšímu geografickému rozšiřování mufloní zvěře na Slovensku, a to včetně malých oborních chovů, jejichž počet se neustále zvyšuje, a proti jejímu zavádění do areálů velkých šelem. Současný jarní kmenový stav mufloní zvěře ve výši 9500 kusů by se měl snížit přinejmenším o třetinu.
O výhledech chovu mufloní zvěře v honitbě Libavá (Vojenské lesy a statky ČR, s. p., divize Lipník nad Bečvou) referovali J. Nerad a J. Jeniš. Mufloni jsou v této honitbě chováni již přibližně 60 let, ale uspokojivé trofejové produkce bylo dosaženo až v letech 2001-2004. Od r. 2005 je pociťován přebytek nabídky dospělých trofejových muflonů, protože o jejich poplatkový odstřel není dostatečný zájem. Problém se projevuje zejména u nejsilnějších beranů s bodovou hodnotou 210-230 (240) b. CIC, přestože cena jejich odstřelu byla snížena na „strop“ 89 900 Kč. Proto se počítá s úpravou početního stavu mufloní zvěře na úroveň blížící se minimálnímu stavu, a to s poměrem pohlaví 1:1 (v současnosti převažují muflonky).
Příspěvek o historii a současnosti chovu mufloní zvěře v oboře Hukvaldy (Lesy České republiky, s. p.) přednesl M. Koutný (tento referát nebyl zařazen do sborníku).
O rozvoj chovu mufloní zvěře v honitbách Středoslovenských státních lesů Banská Bystrica se v minulosti mimořádně zasloužil J. Dobrík, který ve svém vystoupení zhodnotil dosažené výsledky z historického pohledu. Přeměřil 572 mufloních toulců z devíti honiteb. V jeho práci mu dříve významně pomáhali čeští odborníci, zejména J. Lochman, F. Husák a J. Egrt a samozřejmě též pracovníci Lesníckeho výskumného ústavu ve Zvolenu.
O chovu mufloní zvěře v honitbách OZ Palárikovo (Lesy SR) referovali L. Varga, L. Lévárdy a P. Micháľ. Trofejově velmi kvalitní zvěř je chována zejména v oboře Svodín (nejsilnější trofej 239,65 b. CIC). V další oboře, pojmenované Dubník, jsou trofeje slabší. Mufloní zvěř se chová i v bažantnici Palárikovo, v jejím oploceném lesním jádře, kde je však nutné snížit početnost muflonů.
M. Lehocký a P. Kuric hovořili o záměrech v obhospodařování mufloní zvěře v honitbách Lesů SR. V celkem 37 honitbách žije asi 2900 kusů této zvěře (z toho asi 60 % v oborách), tedy přibližně dvakrát více, než představují normované kmenové stavy. Roční úlovek dosahuje oficiálně 722 ks, což je pouze 24,9 % z jarních kmenových stavů. To je však mimořádně málo. V důsledku toho početnost mufloní zvěře narůstá a struktura jejich populací se zhoršuje, takže v nich převládá holá zvěř. Celkový plán lovu se neplní a kromě toho se střílí příliš mnoho beranů II. věkové třídy, tedy před dosažením věku trofejové kulminace. Situace je stejná ve volných honitbách i v oborách. Ani trofejová kvalita mufloní zvěře není v honitbách Lesů SR optimální – z prvních deseti nejsilnějších trofejí Slovenska pocházejí pouze čtyři z honiteb státních lesů. Mezi trofejemi do 227 b. CIC jsou však téměř výlučně jen trofeje ze státních lesů. Zájem o poplatkový odstřel muflonů se v r. 2006 zvýšil, ale většinou šlo jen o muflony II. věkové třídy. Autoři doporučují snížit současné jarní kmenové stavy mufloní zvěře o třetinu a podstatně zvýšit její trofejovou hodnotu.
Referát P. Kaštiera, M. Lehockého, J. Konôpky a M. Garaje se týkal managementu zvěře v Malé oboře OZ Topoľčianky a zlepšení biotopu v ní. Realizace projektu začala v r. 2006, takže na výsledky je třeba ještě počkat.
Seminář poukázal na to, že je co zlepšovat jak ve slovenských oborních chovech, tak v samém hospodaření s mufloní zvěří. Celkově lze akci uspořádanou Lesy SR hodnotit velmi kladně. Je správné, že se kromě zvěře připomínají a prezentují i kulturní, historické a etické hodnoty myslivosti, které dosud jaksi „unikaly“. Uspořádaná akce se stala významným příspěvkem k určitému, tolik potřebnému dodání duchovního rázu myslivosti, bez něhož se myslivost v 21. století neobejde. Myslivost totiž není jen ekonomika, trofejová „rekordománie“ a plná mraznička zvěřiny. Významná je její „nadstavbová část“, která se bude stále více dostávat do popředí. Vydařená akce Lesů SR proto určitě znamená významný krok správným směrem.
Autoři působí na Technické univerzitě ve Zvolenu.
U příležitosti stoletého výročí existence oborních chovů v Topolčiankách uspořádaly Lesy Slovenské republiky, s. p., ve dnech 17.-18. května t. r. slavnostní setkání lesníků a myslivců z celého Slovenska, spojené s odborným seminářem. Velkolepé slavnosti se zúčastnili i pozvaní hosté z Maďarska. Hostiteli byli generální ředitelství Lesů SR Banská Bystrica a Odštěpný závod Lesů SR Topoľčianky. Současně byly Topoľčianky díky mimořádným lesnickým, mysliveckým, kulturním, uměleckým a historickým hodnotám vyhlášeny za první „významné lesnické místo“ na Slovensku.
HISTORIE TOPOĽČIANEK A JEJICH PAMÁTKY
V Topoľčiankách najdeme obory, historický park s arboretem, lovecký zámeček, velký zámek a poblíž loveckého zámečku tři plastiky s loveckou tématikou od známého liptovsko-budapešťského sochaře Alojze Stróbla (1856-1926), rodáka z Kráľovej Lehoty (autor plastiky pojmenoval „Zhasínající jelen“ /1897/, „Raněný divočák s loveckým psem“ /1902/ a „Medvěd se strženým muflonem“ /1909/). Poslední jmenovanou v minulosti značně poškodili vandalové, ale Lesy SR ji daly zrestaurovat a 17. května byla slavnostně odhalena.
První písemná zmínka o Topoľčiankách pochází z r. 1293. Velký zámek byl v minulosti významnou protitureckou pevností, ale v r. 1830 byl přestavěn a ztratil charakter pevnosti. Po první světové válce sloužil jako letní sídlo prezidenta T. G. Masaryka a po druhé světové válce se stal rekreačním objektem Revolučního odborového hnutí. Topoľčianky byly vždy využívány také k reprezentačním účelům státu. V současnosti je v renesanční části velkého zámku hotel a klasicistní muzeum historického nábytku, obrazů a zbraní.
V Topoľčiankách je též známý hřebčín, kde se chová asi 500 koní. Chov je zaměřen na lipicány, araby, huculy a především na slovenského teplokrevníka. V hřebčíně založeném v r. 1921 je také zřízeno hipologické muzeum.
Je zřejmé, že v Topoľčiankách je skutečně mnoho zajímavostí a návštěva tohoto „významného lesnického místa“ se opravdu vyplatí.
PŘIJELI FRANTIŠEK JOSEF I. I ALOIZ STRÓBL
Zahájení letošní významné odborně-společenské akce, které proběhlo u loveckého zámečku, se zúčastnilo mnoho významných lesnických a mysliveckých osobností v čele se slovenským ministrem hospodářství ing. Ľubomírem Jahnátkem. Velmi zajímavým způsobem byl při zahájení prezentován životopis Alojze Stróbla. V kočáře taženém dvěma krásnými bílými lipicány přijel „císař František Josef I.“ se svým přítelem „sochařem Stróblem“ a z jejich „diskuse“ se účastníci dozvěděli mnoho zajímavého ze sochařova života. Umělec vytvořil asi 600 děl, z nichž je na Slovensku dnes jen velmi málo. Nejpůsobivější z nich je socha „Naše matka“ (1896), která dodnes stojí před Stróblovou rodnou vilou v Kráľovej Lehote. Nejvýznamnější je však jeho monumentální dílo „Studna krále Matěje“ v Budapešti. Stróbl se velmi rád vracel do Liptova, kde také lovil. Většinu svého života ale prožil v Budapešti, kde působil jako profesor a ředitel sochařské školy. Pochován je v Budapešti, jeho hrob přikryla liptovská žula od Vyšnej Boce.
Při zahájení slavnosti a během slavnostního oběda i večeře na nádvoří zámku nemohla chybět lidová hudba. Součástí dopoledního programu prvního dne akce byla kromě jiného procházka parkem po naučném chodníku. Druhý den byl věnován exkurzi do topoľčianských obor.
SEMINÁŘ NEJEN O TOPOLČIANSKÝCH OBORÁCH
Úvodní referát semináře „100 rokov zverníc a chov muflónej zveri v Topoľčiankach“, který proběhl 17. května, přednesli M. Garaj ml., P. Garaj ml. a J. Šabo. Zhodnotili v něm význam Forgáchových obor v Gýmeši (dnešní Jelenec) pro osídlení pohoří Tríbeč mufloní a daňčí zvěří, ale též zvěří jelení, která byla v tomto regionu na začátku 19. století zcela vyhubena. Topoľčianskou oboru přibližně v současných hranicích založil na výměře 10 450 ha polní maršál arcikníže Jozef Habsburský. Po první světové válce ji převzal stát a dal ji do užívání státním lesům. Lze tedy skutečně hovořit o stoleté tradici této obory, ale je třeba připomenout, že historicky první dvě obory na tomto území vznikly již kolem r. 1687, kdy je založila „Topoľčianska Diana“ Alžběta Rákóczyová, dcera šarišského župana Ladislava Rákóczyho. Jedna obora byla určena pro jelení, druhá pro černou zvěř. Z r. 1837 existují zmínky již o daňčí oboře (Molnár, 1979). V současnosti je v Topoľčiankách kromě Velké obory, jejíž plot nutně vyžaduje rekonstrukci, i Malá obora (715 ha) s generační obůrkou pro mufloní zvěř (7 ha), dále zubří obůrka (27 ha, resp. 140 ha spolu s ochranným pásmem), v níž momentálně žije 14 zubrů (za necelých 50 let v ní přišlo na svět 120 mláďat) a obůrka pro chov jelence běloocasého (7 ha). Na území Velké obory se rozkládá ještě obůrka Potôčky (113 ha) s mufloní a černou zvěří a aklimatizační a generační mufloní obůrka (7,8 ha).
J. Konôpka, P. Kaštier, J. Bučko a R. Plavý referovali o projektu optimalizace managementu spárkaté zvěře v oboře Biela Skala a o zlepšení biotopu v tomto chovu v Malých Karpatech.
P. Hell, P. Garaj st. a J. Gašparík přednesli zásadní referát o současné situaci a perspektivách chovu mufloní zvěře na Slovensku. Upozornili zejména na neúnosný nárůst početnosti tohoto druhu a potřebu snížit jeho stavy především tam, kde dochází k nadměrnému potlačení původní srnčí zvěře, či např. v některých bažantnicích. Poukázali na velký nesoulad mezi současnými velmi nízkými a podhodnocenými normovanými kmenovými stavy a neúnosně vysokými jarními kmenovými stavy této zvěře, na neplnění plánů lovu hlavně u muflonek a muflončat a na velmi častý předčasný odstřel chovných beranů středního věku. Připomněli též potřebu pravidelného osvěžování krve v případě malých izolovaných populací. Zásadně se vyjádřili proti dalšímu geografickému rozšiřování mufloní zvěře na Slovensku, a to včetně malých oborních chovů, jejichž počet se neustále zvyšuje, a proti jejímu zavádění do areálů velkých šelem. Současný jarní kmenový stav mufloní zvěře ve výši 9500 kusů by se měl snížit přinejmenším o třetinu.
O výhledech chovu mufloní zvěře v honitbě Libavá (Vojenské lesy a statky ČR, s. p., divize Lipník nad Bečvou) referovali J. Nerad a J. Jeniš. Mufloni jsou v této honitbě chováni již přibližně 60 let, ale uspokojivé trofejové produkce bylo dosaženo až v letech 2001-2004. Od r. 2005 je pociťován přebytek nabídky dospělých trofejových muflonů, protože o jejich poplatkový odstřel není dostatečný zájem. Problém se projevuje zejména u nejsilnějších beranů s bodovou hodnotou 210-230 (240) b. CIC, přestože cena jejich odstřelu byla snížena na „strop“ 89 900 Kč. Proto se počítá s úpravou početního stavu mufloní zvěře na úroveň blížící se minimálnímu stavu, a to s poměrem pohlaví 1:1 (v současnosti převažují muflonky).
Příspěvek o historii a současnosti chovu mufloní zvěře v oboře Hukvaldy (Lesy České republiky, s. p.) přednesl M. Koutný (tento referát nebyl zařazen do sborníku).
O rozvoj chovu mufloní zvěře v honitbách Středoslovenských státních lesů Banská Bystrica se v minulosti mimořádně zasloužil J. Dobrík, který ve svém vystoupení zhodnotil dosažené výsledky z historického pohledu. Přeměřil 572 mufloních toulců z devíti honiteb. V jeho práci mu dříve významně pomáhali čeští odborníci, zejména J. Lochman, F. Husák a J. Egrt a samozřejmě též pracovníci Lesníckeho výskumného ústavu ve Zvolenu.
O chovu mufloní zvěře v honitbách OZ Palárikovo (Lesy SR) referovali L. Varga, L. Lévárdy a P. Micháľ. Trofejově velmi kvalitní zvěř je chována zejména v oboře Svodín (nejsilnější trofej 239,65 b. CIC). V další oboře, pojmenované Dubník, jsou trofeje slabší. Mufloní zvěř se chová i v bažantnici Palárikovo, v jejím oploceném lesním jádře, kde je však nutné snížit početnost muflonů.
M. Lehocký a P. Kuric hovořili o záměrech v obhospodařování mufloní zvěře v honitbách Lesů SR. V celkem 37 honitbách žije asi 2900 kusů této zvěře (z toho asi 60 % v oborách), tedy přibližně dvakrát více, než představují normované kmenové stavy. Roční úlovek dosahuje oficiálně 722 ks, což je pouze 24,9 % z jarních kmenových stavů. To je však mimořádně málo. V důsledku toho početnost mufloní zvěře narůstá a struktura jejich populací se zhoršuje, takže v nich převládá holá zvěř. Celkový plán lovu se neplní a kromě toho se střílí příliš mnoho beranů II. věkové třídy, tedy před dosažením věku trofejové kulminace. Situace je stejná ve volných honitbách i v oborách. Ani trofejová kvalita mufloní zvěře není v honitbách Lesů SR optimální – z prvních deseti nejsilnějších trofejí Slovenska pocházejí pouze čtyři z honiteb státních lesů. Mezi trofejemi do 227 b. CIC jsou však téměř výlučně jen trofeje ze státních lesů. Zájem o poplatkový odstřel muflonů se v r. 2006 zvýšil, ale většinou šlo jen o muflony II. věkové třídy. Autoři doporučují snížit současné jarní kmenové stavy mufloní zvěře o třetinu a podstatně zvýšit její trofejovou hodnotu.
Referát P. Kaštiera, M. Lehockého, J. Konôpky a M. Garaje se týkal managementu zvěře v Malé oboře OZ Topoľčianky a zlepšení biotopu v ní. Realizace projektu začala v r. 2006, takže na výsledky je třeba ještě počkat.
Seminář poukázal na to, že je co zlepšovat jak ve slovenských oborních chovech, tak v samém hospodaření s mufloní zvěří. Celkově lze akci uspořádanou Lesy SR hodnotit velmi kladně. Je správné, že se kromě zvěře připomínají a prezentují i kulturní, historické a etické hodnoty myslivosti, které dosud jaksi „unikaly“. Uspořádaná akce se stala významným příspěvkem k určitému, tolik potřebnému dodání duchovního rázu myslivosti, bez něhož se myslivost v 21. století neobejde. Myslivost totiž není jen ekonomika, trofejová „rekordománie“ a plná mraznička zvěřiny. Významná je její „nadstavbová část“, která se bude stále více dostávat do popředí. Vydařená akce Lesů SR proto určitě znamená významný krok správným směrem.
Autoři působí na Technické univerzitě ve Zvolenu.