Návrat bez návratu? Seminář o návratu velkých savců do střední Evropy
Doc. Ing. Jaroslav Červený, CSc.
Návrat velkých savců do volné přírody přináší řadu problémů nejen v ČR, ale i v ostatních státech střední Evropy. Společným znakem tohoto regionu je to, že v něm člověk téměř všude vytvořil kulturní krajinu a původní nebo přírodě blízké ekosystémy, které jsou pro výskyt velkých savců nejvhodnější, zůstaly pouze ostrůvkovitě roztroušené na prostorově velmi omezených územích. Navíc lidé z valné většiny dotčeného území si za několik set let absence velkých savců odvykli jejich přítomnosti a s jejich návratem se nedokáží vyrovnat.
Velmi odmítavě je chápán především návrat velkých šelem – vlka obecného, medvěda hnědého a rysa ostrovida. Podstatně kladněji je přijímán návrat velkých kopytníků – prasete divokého, jelena lesního a losa, přestože určitá část veřejnosti považuje výskyt těchto druhů ve střední Evropě za nežádoucí. Obecně a velmi zjednodušeně se dá konstatovat, že návrat velkých savců (zejména šelem) rozdělil obyvatelstvo střední Evropy na odpůrce návratu (převážně venkovské obyvatelstvo zastoupené hlavně částí myslivců a chovateli hospodářských zvířat) a jeho příznivce (zpravidla městské obyvatelstvo, ochránci přírody, ekologické iniciativy). Velmi specifický a protichůdný postoj vyvolává návrat velkých savců u myslivců a lesníků. Většina myslivců odmítá kvůli konkurenci v lovu přítomnost velkých šelem a vítá spárkatou zvěř, zatímco u značné části lesníků je tomu z důvodu ochrany lesa naopak.
Dne 14. července t. r. uspořádal bavorský Ekologický myslivecký spolek (Ökologischer Jagdverein Bayern, ÖJV) v Norimberku seminář nazvaný „Návrat bez návratu?“ s podtitulem „Šance velkých savců při návratu do naší přírody“. Seminář se konal v přednáškovém sále norimberské zoologické zahrady a zúčastnilo se ho přibližně 80 posluchačů nejen z Bavorska, ale i z dalších zemí Německa. Přívlastek „mezinárodní“ zajistili semináři vedle domácích přednášejících autoři z Rakouska a ČR. Seminář uváděl a diskusi moderoval dr. Wolfgang Kornder, předseda bavorského Ekologického mysliveckého svazu.
Odbornou část semináře zahájil Josef H. Reichholf, vedoucí oddělení obratlovců Bavorského zemského muzea při Technické univerzitě v Mnichově, přednáškou Potřebujeme velké savce v našich ekosystémech? V příspěvku byla obecně shrnuta problematika ekologie kulturní, člověkem pozměněné krajiny a zejména vliv velkých savců na tuto krajinu. Autor se ve své přednášce nedržel striktně pouze velkých savců, ale uvedl příklady ovlivňování krajiny též příslušníky dalších zoologických skupin (např. ptáci či ryby). Podrobněji popsal obecný význam predátorů a primárních konzumentů (býložravců) na ekosystémy. Některé pasáže přednášky (např. úvahy o vlivu úplného odstranění populací jelena lesního z lesního prostředí či o eliminaci bobrů na regulovaných tocích) působily záměrně provokativně a v následné diskusi vedly k bohaté, ale věcné výměně názorů.
Lorenz Sanktjohanser z bavorského Ministerstva životního prostředí přednesl příspěvek Právní statut druhové ochrany našich velkých navrátilců. Legislativní problematika je sice pro management přírody, a tedy i zvěře naprosto zásadní, avšak většina posluchačů se vždy poněkud ztrácí v množství citovaných paragrafů a souvislostí. Tak tomu bylo i v tomto případě. Pro nás může být slabou útěchou, že německý právní řád týkající se ochrany přírody a myslivosti se zdá být ještě složitější než náš. Stejně jako u nás patří legislativní odpovědnost za některé druhy zvěře zároveň různým ministerstvům (zemědělství a životní prostředí). Kromě federálního zákonodárství však existuje legislativa jednotlivých spolkových zemí a ta bývá často rozdílná.
Velmi zajímavou přednášku na téma Soužití medvěda a člověka v alpské kulturní krajině připravil dr. Georg Rauer z projektu „Bärenwald“ na ochranu medvěda v Horním Rakousku a Štýrsku. Z autorova příspěvku vyplynulo, že v Rakousku, kam medvědi přirozeně migrují ze sousedního Slovinska, se medvěd trvale vyskytuje ve dvou alpských oblastech v celkovém počtu 15-25 jedinců. Návrat, který byl v minulosti podpořen i vysazením několika jedinců, je v Rakousku přijímán velmi rozdílně, obecně však asi příznivěji než v sousedním Německu. Zásadní pro management tohoto druhu v Rakousku je existence tzv. „Management plánu“, což je soubor pravidel ochrany, péče, monitoringu, možného obhospodařování a osvěty. Po přednášce se rozproudila živá diskuse, která se mimo jiné týkala i mediálně známého případu zastřelení medvěda Bruna v Německu.
Dr. Manfred Wölfl, bavorský pověřenec pro volně žijící zvěř při zemském Úřadu pro životní prostředí, vystoupil s přednáškou Rys ostrovid v Německu. V reakci na předchozí diskusi však nejprve informoval o německém „Management plánu“ pro medvěda hnědého. Ve své přednášce se poté zabýval především různými aspekty koexistence rysa s aktivitami člověka. Lze konstatovat, že vnímání rysa společností je v Německu obdobné jako u nás. Stejně jako u nás je závažným problémem pytláctví.
Doc. ing. Jaroslav Červený, CSc., z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR v Brně a Katedry ochrany lesa a myslivosti Lesnické a dřevařské fakulty České zemědělské univerzity v Praze přednesl příspěvek, který připravil se svými kolegy RNDr. Milošem Anděrou, CSc., ing. Milanem Sukem, doc. RNDr. Petrem Koubkem, CSc., a doc. ing. Vladimírem Hanzalem, CSc., Los v České republice: šance na přežití ve střední Evropě. Autoři zdůraznili nejen jedinečnost naprosto izolované české populace losa (kolem 50 jedinců), která je vzdálená několik set kilometrů od areálu souvislého rozšíření tohoto druhu v severovýchodní Evropě, ale zejména význam prostředí s dostatkem vhodné potravy pro největšího evropského volně žijícího kopytníka. Zároveň konstatovali, že po odstranění „železné opony“ na hranicích s Rakouskem, která byla pro losy neprůchodná, a po legalizaci lovu losa v Dolním Rakousku, u nás (zejména na Jindřichohradecku) početnost tohoto druhu poklesla.
Poslední příspěvek Zlý vlk nebo člověk? Zkušenosti s vlky přednesl Werner Freund, chovatel vlků ze Sárska. Nešlo o obvyklou přednášku, ale o promítání autobiografického filmu o soužití autora s doma odchovanými vlky. Autor by se při troše nadsázky dal označit za německého Ludvíka Kunce nebo Václava Chaloupka. Film přinesl zásadní poznatky o chování vlků v různých situacích, následná diskuse se týkala též výskytu vlků ve střední Evropě či jejich významu v lesních ekosystémech.
Seminář byl velmi zdařilý a lze konstatovat, že výrazně přispěl k pochopení problematiky návratu velkých savců do střední Evropy. Akce se těšila zájmu novinářů, pro něž organizátoři zajistili tiskovou konferenci a interview se všemi přednášejícími. V německém tisku následně vyšly jak články o průběhu a výsledcích semináře, tak o práci jednotlivých přednášejících.
Návrat velkých savců do volné přírody přináší řadu problémů nejen v ČR, ale i v ostatních státech střední Evropy. Společným znakem tohoto regionu je to, že v něm člověk téměř všude vytvořil kulturní krajinu a původní nebo přírodě blízké ekosystémy, které jsou pro výskyt velkých savců nejvhodnější, zůstaly pouze ostrůvkovitě roztroušené na prostorově velmi omezených územích. Navíc lidé z valné většiny dotčeného území si za několik set let absence velkých savců odvykli jejich přítomnosti a s jejich návratem se nedokáží vyrovnat.
Velmi odmítavě je chápán především návrat velkých šelem – vlka obecného, medvěda hnědého a rysa ostrovida. Podstatně kladněji je přijímán návrat velkých kopytníků – prasete divokého, jelena lesního a losa, přestože určitá část veřejnosti považuje výskyt těchto druhů ve střední Evropě za nežádoucí. Obecně a velmi zjednodušeně se dá konstatovat, že návrat velkých savců (zejména šelem) rozdělil obyvatelstvo střední Evropy na odpůrce návratu (převážně venkovské obyvatelstvo zastoupené hlavně částí myslivců a chovateli hospodářských zvířat) a jeho příznivce (zpravidla městské obyvatelstvo, ochránci přírody, ekologické iniciativy). Velmi specifický a protichůdný postoj vyvolává návrat velkých savců u myslivců a lesníků. Většina myslivců odmítá kvůli konkurenci v lovu přítomnost velkých šelem a vítá spárkatou zvěř, zatímco u značné části lesníků je tomu z důvodu ochrany lesa naopak.
Dne 14. července t. r. uspořádal bavorský Ekologický myslivecký spolek (Ökologischer Jagdverein Bayern, ÖJV) v Norimberku seminář nazvaný „Návrat bez návratu?“ s podtitulem „Šance velkých savců při návratu do naší přírody“. Seminář se konal v přednáškovém sále norimberské zoologické zahrady a zúčastnilo se ho přibližně 80 posluchačů nejen z Bavorska, ale i z dalších zemí Německa. Přívlastek „mezinárodní“ zajistili semináři vedle domácích přednášejících autoři z Rakouska a ČR. Seminář uváděl a diskusi moderoval dr. Wolfgang Kornder, předseda bavorského Ekologického mysliveckého svazu.
Odbornou část semináře zahájil Josef H. Reichholf, vedoucí oddělení obratlovců Bavorského zemského muzea při Technické univerzitě v Mnichově, přednáškou Potřebujeme velké savce v našich ekosystémech? V příspěvku byla obecně shrnuta problematika ekologie kulturní, člověkem pozměněné krajiny a zejména vliv velkých savců na tuto krajinu. Autor se ve své přednášce nedržel striktně pouze velkých savců, ale uvedl příklady ovlivňování krajiny též příslušníky dalších zoologických skupin (např. ptáci či ryby). Podrobněji popsal obecný význam predátorů a primárních konzumentů (býložravců) na ekosystémy. Některé pasáže přednášky (např. úvahy o vlivu úplného odstranění populací jelena lesního z lesního prostředí či o eliminaci bobrů na regulovaných tocích) působily záměrně provokativně a v následné diskusi vedly k bohaté, ale věcné výměně názorů.
Lorenz Sanktjohanser z bavorského Ministerstva životního prostředí přednesl příspěvek Právní statut druhové ochrany našich velkých navrátilců. Legislativní problematika je sice pro management přírody, a tedy i zvěře naprosto zásadní, avšak většina posluchačů se vždy poněkud ztrácí v množství citovaných paragrafů a souvislostí. Tak tomu bylo i v tomto případě. Pro nás může být slabou útěchou, že německý právní řád týkající se ochrany přírody a myslivosti se zdá být ještě složitější než náš. Stejně jako u nás patří legislativní odpovědnost za některé druhy zvěře zároveň různým ministerstvům (zemědělství a životní prostředí). Kromě federálního zákonodárství však existuje legislativa jednotlivých spolkových zemí a ta bývá často rozdílná.
Velmi zajímavou přednášku na téma Soužití medvěda a člověka v alpské kulturní krajině připravil dr. Georg Rauer z projektu „Bärenwald“ na ochranu medvěda v Horním Rakousku a Štýrsku. Z autorova příspěvku vyplynulo, že v Rakousku, kam medvědi přirozeně migrují ze sousedního Slovinska, se medvěd trvale vyskytuje ve dvou alpských oblastech v celkovém počtu 15-25 jedinců. Návrat, který byl v minulosti podpořen i vysazením několika jedinců, je v Rakousku přijímán velmi rozdílně, obecně však asi příznivěji než v sousedním Německu. Zásadní pro management tohoto druhu v Rakousku je existence tzv. „Management plánu“, což je soubor pravidel ochrany, péče, monitoringu, možného obhospodařování a osvěty. Po přednášce se rozproudila živá diskuse, která se mimo jiné týkala i mediálně známého případu zastřelení medvěda Bruna v Německu.
Dr. Manfred Wölfl, bavorský pověřenec pro volně žijící zvěř při zemském Úřadu pro životní prostředí, vystoupil s přednáškou Rys ostrovid v Německu. V reakci na předchozí diskusi však nejprve informoval o německém „Management plánu“ pro medvěda hnědého. Ve své přednášce se poté zabýval především různými aspekty koexistence rysa s aktivitami člověka. Lze konstatovat, že vnímání rysa společností je v Německu obdobné jako u nás. Stejně jako u nás je závažným problémem pytláctví.
Doc. ing. Jaroslav Červený, CSc., z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR v Brně a Katedry ochrany lesa a myslivosti Lesnické a dřevařské fakulty České zemědělské univerzity v Praze přednesl příspěvek, který připravil se svými kolegy RNDr. Milošem Anděrou, CSc., ing. Milanem Sukem, doc. RNDr. Petrem Koubkem, CSc., a doc. ing. Vladimírem Hanzalem, CSc., Los v České republice: šance na přežití ve střední Evropě. Autoři zdůraznili nejen jedinečnost naprosto izolované české populace losa (kolem 50 jedinců), která je vzdálená několik set kilometrů od areálu souvislého rozšíření tohoto druhu v severovýchodní Evropě, ale zejména význam prostředí s dostatkem vhodné potravy pro největšího evropského volně žijícího kopytníka. Zároveň konstatovali, že po odstranění „železné opony“ na hranicích s Rakouskem, která byla pro losy neprůchodná, a po legalizaci lovu losa v Dolním Rakousku, u nás (zejména na Jindřichohradecku) početnost tohoto druhu poklesla.
Poslední příspěvek Zlý vlk nebo člověk? Zkušenosti s vlky přednesl Werner Freund, chovatel vlků ze Sárska. Nešlo o obvyklou přednášku, ale o promítání autobiografického filmu o soužití autora s doma odchovanými vlky. Autor by se při troše nadsázky dal označit za německého Ludvíka Kunce nebo Václava Chaloupka. Film přinesl zásadní poznatky o chování vlků v různých situacích, následná diskuse se týkala též výskytu vlků ve střední Evropě či jejich významu v lesních ekosystémech.
Seminář byl velmi zdařilý a lze konstatovat, že výrazně přispěl k pochopení problematiky návratu velkých savců do střední Evropy. Akce se těšila zájmu novinářů, pro něž organizátoři zajistili tiskovou konferenci a interview se všemi přednášejícími. V německém tisku následně vyšly jak články o průběhu a výsledcích semináře, tak o práci jednotlivých přednášejících.