Odhad plemenné hodnoty ohařů podle kvality jejich potomstva
Daniel Winter a ing. Jaromír Dostál, DrSc.
Plemennou hodnotu každého ohaře charakterizují jeho exteriér a pracovní výkon a úroveň přenášení těchto vlastností a vloh na potomstvo. Stanovení plemenné hodnoty slouží potřebám chovu konkrétního plemene, které by mělo přispět k jeho zušlechtění. V našem příspěvku se budeme věnovat stanovení plemenné hodnoty národního plemene ohaře – českého fouska. ZÁKONY DĚDIČNOSTI
Exteriérové znaky jsou kontrolované jedním, nebo několika geny. Exteriérové vady a nedostatky jsou většinou výsledkem působení jediné alely, která vznikla mutací původního genu. Naproti tomu pracovní vlastnosti jsou kontrolované polygenně (více geny). Proto je kontrola dědičnosti pracovních vloh složitější než kontrola dědičnosti exteriérových znaků. Při hodnocení exteriérových znaků bychom měli klást větší důraz na ty z nich, které jsou pro dokonalý výkon ohaře důležitější. K těm, jež jsou pouze „vadou na kráse“, bychom měli jen přihlížet. Např. i laikem snadno postřehnutelný krátce kupírovaný prut neovlivňuje výkon ohaře tak jako málo prostorný, často bohatým osrstěním zakrytý hrudník.
Jednoduchou a účinnou kontrolu dědičnosti exteriérových znaků můžeme provádět podle výsledků takového hodnocení potomstva, při němž jsme schopni posoudit velkou část populace za určité období, nejlépe za jeden kalendářní rok. Tato kritéria splňují např. kontroly vrhů, přejímky štěňat, bonitace, jarní svody loveckých psů nebo posuzování mladých psů. Naopak výše uvedené podmínky nesplňuje posuzování na výstavách. Nepostihuje totiž exteriérové nedostatky těch jedinců, kteří se pro vylučující vady na výstavy nedostaví. Proto je odhad plemenné hodnoty rodičů jedinců posuzovaných na výstavách zatížen značnou chybou. Pro odhad plemenné hodnoty nebo kvality genofondu chovných psů a fen je posouzení potomků s vylučujícími vadami stejně důležité jako posouzení potomků bezchybných či šampiónů. Jedinci s vylučujícími vadami jsou výsledkem toho, že nevhodné alely mají oba rodiče ve svém genofondu, jsou jejich nositelé, i když se u nich samých vada neprojevila. Navíc hodnocení z výstav jsou obtížně porovnatelná kvůli tomu, že někteří jedinci se výstav zúčastňují opakovaně a jsou posuzováni více rozhodčími v různém stáří.
JARNÍ SVODY LOVECKÝCH PSŮ
Pro kontrolu dědičnosti exteriérových znaků a odhad plemenné hodnoty ohařů jsou nejvhodnější výsledky jarních svodů loveckých psů. Bývá na nich totiž posouzena velká část populace – běžně přes 70 % odchovů z minulého roku – bez jakéhokoliv předcházejícího výběru.
Při zpracování posudků z jarních svodů nejprve provedeme běžnou sumarizaci zjištěných dat a jejich roztřídění po matkách a po otcích (tab. 1). Takovou statistiku sestavuje mnoho chovatelských klubů. U ní obvykle celé zpracování dat končí, i když výsledky sumarizace nedávají ucelený a přesný přehled. Čím je hodnocena větší část populace a pokud možno celé vrhy štěňat, tím je odhad plemenné hodnoty rodičů významnější. Do hodnocení se většinou nepodaří zařadit všechny jedince, protože některá štěňata jsou prodána do zahraničí, jiná uhynou apod. U psů i u fen málopočetných plemen lze získané statistické souhrny kumulovat za delší období. Je to sice pracnější, ale výsledek dává přesnější údaje o plemenné hodnotě (genofondu) obou rodičů.
HODNOTY SELEKCE
Pro stanovení plemenné hodnoty podle exteriérových znaků potomstva se statistické souhrny z jarních svodů dále zpracovávají tak, že se každému znaku přidělí hodnota selekce 0 až 1000. Hodnotou „0“ je vážen znak žádoucí, který odpovídá standardu a není předmětem selekce. Naproti tomu znaky nestandardní, v chovu nežádoucí, jsou váženy hodnotou „1000“. Vady a nedostatky, které jen snižují hodnocení na výstavách nebo nejsou z hlediska dalšího chovu tak významné, jsou váženy hodnotami nižšími. Hodnoty selekce jsou tak vysoké proto, abychom při stanovení průměru vrhu, průměru potomstva jednotlivých psů a celkové hodnoty populace nemuseli pracovat s desetinnými místy.
Pro každé plemeno můžeme stanovit jiné hodnoty selekce, a to podle důležitosti exteriérových znaků. Příklad stanovení hodnot selekce u českých fousků pro jednotlivé znaky hodnocené na jarních svodech je uveden v tab. 2.
VÝPOČET PLEMENNÉ HODNOTY VAHOU SELEKCE
Po sečtení jednotlivých hodnot selekce za znak každého z potomků chovného jedince a vydělení počtem potomků získáme průměr za znak. Součet průměrů všech znaků dává výslednou plemennou hodnotu chovného jedince. Součet jednotlivých průměrů za znak všech hodnocených chovných jedinců vydělený celkovým počtem všech hodnocených potomků dává průměr populace.
Takto provedená kontrola dědičnosti exteriérových znaků a odhad plemenné hodnoty chovného jedince je objektivní. Pro šlechtění konkrétního plemene má však význam pouze tehdy, pokud stanovené hodnoty selekce nebudeme každý rok měnit. Jen při dlouhodobém zachování hodnot můžeme porovnávat výsledky jednotlivých let a sledovat pokrok v chovu – úspěch šlechtitelské práce v exteriéru plemene. Jestliže se pro změnu přece jen rozhodneme, je třeba přepočítat již dříve získané výsledky pro možnost porovnání.
V tab. 3 jsou výše uvedené hodnoty uvedeny pro chovné psy plemene český fousek.
Pod čarou jsou uvedeni psi, kteří mají hodnoceno méně než devět potomků, pocházejících současně alespoň ze tří vrhů. Jen tak lze do určitého stupně hodnocení psa vyloučit vliv matky na kvalitu jeho potomstva a zjištěná hodnota selekce může sloužit k porovnání výsledku otce s celou hodnocenou populací.
VYHODNOCENÍ A VÝZNAM PRO CHOV
Jak je určitě každému zřejmé, odhad plemenné hodnoty feny na základě hodnocení jednoho vrhu je nepřesný, protože jednu polovinu genofondu získalo každé štěně od otce a druhou polovinu od matky. Proto do odhadu doporučujeme zařazovat minimálně tři vrhy a celkem více než deset štěňat. Pochází-li vrh štěňat po vynikajícím otci bez vad, značně to nadhodnotí odhad genotypu matky, i kdyby tato byla nositelkou nežádoucí vady. A naopak, je-li matka např. nositelkou vlohy pro vylučující vady (nestandardní zbarvení, nestandardní osrstění, předkus, podkus, entropium, ektropium, kryptorchismus apod.), výsledky výrazně sníží plemennou hodnotu psa v porovnání s případem, kdyby dal potomstvo s fenou vynikající.
Všechny přepočtené hodnoty exteriérových znaků jednotlivých chovných psů jsou srovnávány s průměrem celé hodnocené populace. Každý jedinec je poté označen jako zlepšovatel, indiferent nebo zhoršovatel plemene podle toho, jak se přibližuje průměru populace. Pozornost je třeba věnovat zejména těm hodnotám za znak, které jsou více než trojnásobně vyšší, než je průměr populace. Jedince s takovými hodnotami považujeme v daném znaku za zhoršovatele plemene. Chovní jedinci, kteří dosahují celkové hodnoty (součet za jednotlivé znaky) více než trojnásobně vyšší, než je průměr populace, jsou pro další využití v chovu nežádoucí. Čím má hodnocený pes nižší hodnotu selekce, tím má kvalitnější genotyp a vyšší plemennou hodnotu v porovnání k celkové kvalitě hodnocené populace. Psi, jejichž hodnota je nižší než je průměr populace, jsou zlepšovatelé.
V tab. 3 jsou výrazně označeny hodnoty znaků, v nichž se chovný pes ukázal jako zhoršovatel. Tohoto poznatku může využít chovatelský klub, konkrétně poradce chovu, při dalším výběru rodičovských párů a doporučení ke krytí. Např. psa Nera od Těšínovských buků by poradce chovu neměl doporučit ke krytí fen, které v uplynulé chovné sezóně kryli psi Car z Oudoleňska, Brit z Tiské hájenky, Cyr Strkov, Alan z Včelínského lesa, Beni Bohemia Karlín a Don z Ventova dvora. Všechny tyto feny, po kterých byl hodnocen i jeden jediný potomek s vadným skusem, mají vlohu pro vadný skus stejně jako Nero od Těšínovských buků. Vyvarujeme se i krytí dcer po těchto psech Nerem od Těšínovských buků, i když mají skus požadovaný (nůžkový), protože jsou pravděpodobně také nositelkami vady skusu. Podobně postupujeme při výběru vhodných rodičovských párů také u dalších exteriérových vad. Podcenění kterékoli vady z hlediska genetického, nebo bezohledná honba jen po šampiónech způsobuje rychlý pokles kvality populace, za kterým vždy bezprostředně následuje pokles zájmu o plemeno.
POUČENÍ NA KONEC
Zjištěné hodnoty selekce podle exteriérových znaků se budou pro jednotlivé chovné psy rok od roku poněkud lišit. Každou chovnou sezónu totiž nekryjí stejné feny, a i při opakovaném krytí je věcí určité „genetické náhody“, jaké potomstvo vznikne. Nemají-li pes i fena nežádoucí vlohy, nemohou dát vysloveně špatné potomstvo. Proto lze vyvodit, že v kvalitním fenotypu nemůže být špatný genotyp. A o nic jiného, než o rozpoznání genotypů kvalitních od těch horších a špatných, tedy o odhad plemenné hodnoty, v kontrole dědičnosti nejde. I naši předchůdci, kteří v historii dávné i nedávné vytvořili tak velké množství různých plemen, se řídili těmito zákonitostmi.
Na závěr je třeba zdůraznit, že pečlivě a zodpovědně prováděné jarní svody loveckých psů mají nenahraditelný význam pro všechny kluby chovatelů loveckých psů. Všem nám přece záleží na co nejlepších odchovech a na bezvadném exteriéru, který je předpokladem pro kvalitní výkon.
Plemennou hodnotu každého ohaře charakterizují jeho exteriér a pracovní výkon a úroveň přenášení těchto vlastností a vloh na potomstvo. Stanovení plemenné hodnoty slouží potřebám chovu konkrétního plemene, které by mělo přispět k jeho zušlechtění. V našem příspěvku se budeme věnovat stanovení plemenné hodnoty národního plemene ohaře – českého fouska. ZÁKONY DĚDIČNOSTI
Exteriérové znaky jsou kontrolované jedním, nebo několika geny. Exteriérové vady a nedostatky jsou většinou výsledkem působení jediné alely, která vznikla mutací původního genu. Naproti tomu pracovní vlastnosti jsou kontrolované polygenně (více geny). Proto je kontrola dědičnosti pracovních vloh složitější než kontrola dědičnosti exteriérových znaků. Při hodnocení exteriérových znaků bychom měli klást větší důraz na ty z nich, které jsou pro dokonalý výkon ohaře důležitější. K těm, jež jsou pouze „vadou na kráse“, bychom měli jen přihlížet. Např. i laikem snadno postřehnutelný krátce kupírovaný prut neovlivňuje výkon ohaře tak jako málo prostorný, často bohatým osrstěním zakrytý hrudník.
Jednoduchou a účinnou kontrolu dědičnosti exteriérových znaků můžeme provádět podle výsledků takového hodnocení potomstva, při němž jsme schopni posoudit velkou část populace za určité období, nejlépe za jeden kalendářní rok. Tato kritéria splňují např. kontroly vrhů, přejímky štěňat, bonitace, jarní svody loveckých psů nebo posuzování mladých psů. Naopak výše uvedené podmínky nesplňuje posuzování na výstavách. Nepostihuje totiž exteriérové nedostatky těch jedinců, kteří se pro vylučující vady na výstavy nedostaví. Proto je odhad plemenné hodnoty rodičů jedinců posuzovaných na výstavách zatížen značnou chybou. Pro odhad plemenné hodnoty nebo kvality genofondu chovných psů a fen je posouzení potomků s vylučujícími vadami stejně důležité jako posouzení potomků bezchybných či šampiónů. Jedinci s vylučujícími vadami jsou výsledkem toho, že nevhodné alely mají oba rodiče ve svém genofondu, jsou jejich nositelé, i když se u nich samých vada neprojevila. Navíc hodnocení z výstav jsou obtížně porovnatelná kvůli tomu, že někteří jedinci se výstav zúčastňují opakovaně a jsou posuzováni více rozhodčími v různém stáří.
JARNÍ SVODY LOVECKÝCH PSŮ
Pro kontrolu dědičnosti exteriérových znaků a odhad plemenné hodnoty ohařů jsou nejvhodnější výsledky jarních svodů loveckých psů. Bývá na nich totiž posouzena velká část populace – běžně přes 70 % odchovů z minulého roku – bez jakéhokoliv předcházejícího výběru.
Při zpracování posudků z jarních svodů nejprve provedeme běžnou sumarizaci zjištěných dat a jejich roztřídění po matkách a po otcích (tab. 1). Takovou statistiku sestavuje mnoho chovatelských klubů. U ní obvykle celé zpracování dat končí, i když výsledky sumarizace nedávají ucelený a přesný přehled. Čím je hodnocena větší část populace a pokud možno celé vrhy štěňat, tím je odhad plemenné hodnoty rodičů významnější. Do hodnocení se většinou nepodaří zařadit všechny jedince, protože některá štěňata jsou prodána do zahraničí, jiná uhynou apod. U psů i u fen málopočetných plemen lze získané statistické souhrny kumulovat za delší období. Je to sice pracnější, ale výsledek dává přesnější údaje o plemenné hodnotě (genofondu) obou rodičů.
HODNOTY SELEKCE
Pro stanovení plemenné hodnoty podle exteriérových znaků potomstva se statistické souhrny z jarních svodů dále zpracovávají tak, že se každému znaku přidělí hodnota selekce 0 až 1000. Hodnotou „0“ je vážen znak žádoucí, který odpovídá standardu a není předmětem selekce. Naproti tomu znaky nestandardní, v chovu nežádoucí, jsou váženy hodnotou „1000“. Vady a nedostatky, které jen snižují hodnocení na výstavách nebo nejsou z hlediska dalšího chovu tak významné, jsou váženy hodnotami nižšími. Hodnoty selekce jsou tak vysoké proto, abychom při stanovení průměru vrhu, průměru potomstva jednotlivých psů a celkové hodnoty populace nemuseli pracovat s desetinnými místy.
Pro každé plemeno můžeme stanovit jiné hodnoty selekce, a to podle důležitosti exteriérových znaků. Příklad stanovení hodnot selekce u českých fousků pro jednotlivé znaky hodnocené na jarních svodech je uveden v tab. 2.
VÝPOČET PLEMENNÉ HODNOTY VAHOU SELEKCE
Po sečtení jednotlivých hodnot selekce za znak každého z potomků chovného jedince a vydělení počtem potomků získáme průměr za znak. Součet průměrů všech znaků dává výslednou plemennou hodnotu chovného jedince. Součet jednotlivých průměrů za znak všech hodnocených chovných jedinců vydělený celkovým počtem všech hodnocených potomků dává průměr populace.
Takto provedená kontrola dědičnosti exteriérových znaků a odhad plemenné hodnoty chovného jedince je objektivní. Pro šlechtění konkrétního plemene má však význam pouze tehdy, pokud stanovené hodnoty selekce nebudeme každý rok měnit. Jen při dlouhodobém zachování hodnot můžeme porovnávat výsledky jednotlivých let a sledovat pokrok v chovu – úspěch šlechtitelské práce v exteriéru plemene. Jestliže se pro změnu přece jen rozhodneme, je třeba přepočítat již dříve získané výsledky pro možnost porovnání.
V tab. 3 jsou výše uvedené hodnoty uvedeny pro chovné psy plemene český fousek.
Pod čarou jsou uvedeni psi, kteří mají hodnoceno méně než devět potomků, pocházejících současně alespoň ze tří vrhů. Jen tak lze do určitého stupně hodnocení psa vyloučit vliv matky na kvalitu jeho potomstva a zjištěná hodnota selekce může sloužit k porovnání výsledku otce s celou hodnocenou populací.
VYHODNOCENÍ A VÝZNAM PRO CHOV
Jak je určitě každému zřejmé, odhad plemenné hodnoty feny na základě hodnocení jednoho vrhu je nepřesný, protože jednu polovinu genofondu získalo každé štěně od otce a druhou polovinu od matky. Proto do odhadu doporučujeme zařazovat minimálně tři vrhy a celkem více než deset štěňat. Pochází-li vrh štěňat po vynikajícím otci bez vad, značně to nadhodnotí odhad genotypu matky, i kdyby tato byla nositelkou nežádoucí vady. A naopak, je-li matka např. nositelkou vlohy pro vylučující vady (nestandardní zbarvení, nestandardní osrstění, předkus, podkus, entropium, ektropium, kryptorchismus apod.), výsledky výrazně sníží plemennou hodnotu psa v porovnání s případem, kdyby dal potomstvo s fenou vynikající.
Všechny přepočtené hodnoty exteriérových znaků jednotlivých chovných psů jsou srovnávány s průměrem celé hodnocené populace. Každý jedinec je poté označen jako zlepšovatel, indiferent nebo zhoršovatel plemene podle toho, jak se přibližuje průměru populace. Pozornost je třeba věnovat zejména těm hodnotám za znak, které jsou více než trojnásobně vyšší, než je průměr populace. Jedince s takovými hodnotami považujeme v daném znaku za zhoršovatele plemene. Chovní jedinci, kteří dosahují celkové hodnoty (součet za jednotlivé znaky) více než trojnásobně vyšší, než je průměr populace, jsou pro další využití v chovu nežádoucí. Čím má hodnocený pes nižší hodnotu selekce, tím má kvalitnější genotyp a vyšší plemennou hodnotu v porovnání k celkové kvalitě hodnocené populace. Psi, jejichž hodnota je nižší než je průměr populace, jsou zlepšovatelé.
V tab. 3 jsou výrazně označeny hodnoty znaků, v nichž se chovný pes ukázal jako zhoršovatel. Tohoto poznatku může využít chovatelský klub, konkrétně poradce chovu, při dalším výběru rodičovských párů a doporučení ke krytí. Např. psa Nera od Těšínovských buků by poradce chovu neměl doporučit ke krytí fen, které v uplynulé chovné sezóně kryli psi Car z Oudoleňska, Brit z Tiské hájenky, Cyr Strkov, Alan z Včelínského lesa, Beni Bohemia Karlín a Don z Ventova dvora. Všechny tyto feny, po kterých byl hodnocen i jeden jediný potomek s vadným skusem, mají vlohu pro vadný skus stejně jako Nero od Těšínovských buků. Vyvarujeme se i krytí dcer po těchto psech Nerem od Těšínovských buků, i když mají skus požadovaný (nůžkový), protože jsou pravděpodobně také nositelkami vady skusu. Podobně postupujeme při výběru vhodných rodičovských párů také u dalších exteriérových vad. Podcenění kterékoli vady z hlediska genetického, nebo bezohledná honba jen po šampiónech způsobuje rychlý pokles kvality populace, za kterým vždy bezprostředně následuje pokles zájmu o plemeno.
POUČENÍ NA KONEC
Zjištěné hodnoty selekce podle exteriérových znaků se budou pro jednotlivé chovné psy rok od roku poněkud lišit. Každou chovnou sezónu totiž nekryjí stejné feny, a i při opakovaném krytí je věcí určité „genetické náhody“, jaké potomstvo vznikne. Nemají-li pes i fena nežádoucí vlohy, nemohou dát vysloveně špatné potomstvo. Proto lze vyvodit, že v kvalitním fenotypu nemůže být špatný genotyp. A o nic jiného, než o rozpoznání genotypů kvalitních od těch horších a špatných, tedy o odhad plemenné hodnoty, v kontrole dědičnosti nejde. I naši předchůdci, kteří v historii dávné i nedávné vytvořili tak velké množství různých plemen, se řídili těmito zákonitostmi.
Na závěr je třeba zdůraznit, že pečlivě a zodpovědně prováděné jarní svody loveckých psů mají nenahraditelný význam pro všechny kluby chovatelů loveckých psů. Všem nám přece záleží na co nejlepších odchovech a na bezvadném exteriéru, který je předpokladem pro kvalitní výkon.