Úvodník
nemusíme se vzájemně přesvědčovat o tom, že myslivost je velmi složitá a náročná oblast lidské činnosti a pro mnohé naše spoluobčany je její podstata těžko pochopitelná. Aktuálním důkazem je tvorba Evropské charty o lovu a biodiverzitě. Naši zástupci v expertní skupině při Stálém výboru Parlamentního shromáždění Rady Evropy museli vynaložit mnoho energie, aby vysvětlili členům pracovní skupiny, připravujícím text Charty, podstatu myslivosti v našem pojetí. Nicméně stále zůstala určitá část členů pracovní skupiny, kteří vnímají zvěř pouze jako předmět lovu a sportovního vyžití a naše pojetí myslivosti jako komplexního hospodaření se zvěří v intenzivně hospodářsky využívané krajině nejsou schopni pochopit.
Tak ostatně vnímá myslivost většina obyvatel celého světa, zejména lidé žijící ve městech. Pravděpodobně pod vlivem názoru, že myslivost je pro určitou skupinu obyvatel sportem, se přibližně v 80. letech minulého století začalo hovořit o tzv. ekologizaci myslivosti. Podnětem pro ekologizaci byly zejména škody působené spárkatou zvěří na lesích ve střední Evropě, tedy ekonomické důvody. Řešení problému škod se pochopitelně nevyhnulo ani našemu státu a výstupem z mnoha jednání na nejrůznějších úrovních bylo zvýšení odstřelu spárkaté zvěře, tichá likvidace oblastí jejího chovu a glorifikace velkých predátorů jako reducentů přemnožené spárkaté zvěře. Přemnožení spárkaté zvěře bylo a je obecně dáváno do souvislosti se způsobem mysliveckého hospodaření a systémem plánování chovu a lovu. To má bezesporu značný podíl na současném neutěšeném stavu.
Chceme-li však řešit problém škod působených zvěří, potažmo i myslivosti, ekosystémově a z tzv. ekologického pohledu, musíme otevřeně a upřímně hovořit o všech ekologických faktorech ovlivňujících početní stavy spárkaté zvěře. Při hodnocení situace a v nejrůznějších analýzách se totiž vyhýbáme komplexnímu posouzení příčin nárůstu početních stavů spárkaté zvěře a označení podstaty problému. Veřejnosti je např. předkládána informace o tom, že velké šelmy jsou tu proto, aby zajistily redukci přemnožených druhů spárkaté zvěře a že provádějí především zdravotní a věkovou selekci v populaci. Většina vnímavých studentů biologických oborů však již ví, že toto tradované tvrzení není zcela pravdivé, neboť šelmy přemýšlejí, učí se a dokáží do určité míry při lovu strategicky uvažovat. Takže o cílené selekci hovoříme na základě nejnovějších poznatků „opatrně“.
Záměrně je zamlčováno, že býložravci plní v ekosystémech stejnou úlohu ve vztahu k produkci biomasy jako šelmy k býložravcům. Na nárůst biomasy v lesích i v zemědělské výrobě reagují zvýšenou reprodukcí a následným pastevním tlakem na rostliny. Býložravci jsou důmyslným nástrojem přírody k zachování rovnovážného stavu mezi producenty, konzumenty a destruenty, jenže to neodpovídá ekonomickým zájmům vlastníků lesa a zemědělských pozemků.
Z objektivního ekosystémového posouzení příčin a důsledků jednoznačně vyplývá, že podnětem k tzv. přemnožení spárkaté zvěře bylo dramatické zvýšení produkce biomasy v intenzivně hospodářsky využívaných oblastech mírného pásma. Pouze neznalost elementárních ekologických vazeb, podcenění reakcí některých druhů živočichů na lesnické a zemědělské hospodaření v krajině, a zejména honba za ziskem vedou k odmítání objektivního pohledu na podstatu problému. Vždyť vedle nárůstu početních stavů některých druhů živočichů existuje mnohonásobně větší množství živočišných i rostlinných druhů, které hospodářskou expanzi lidstva nepřežily. Těm je občas věnována nostalgická vzpomínka, ale nikdo není poháněn k odpovědnosti za jejich vyhubení.
Naše společnost však dospěla do takové situace, ve které je využívání obnovitelných přírodních zdrojů v lese a na poli nezbytné. Proto hovoříme-li o tzv. ekologizaci jakékoliv
činnosti, břímě tohoto přístupu leží na všech, kteří vstupují do krajiny s podnikatelskými či jinými aktivitami a svou činností ovlivňují neživé i živé součásti ekosystému. To se v plné míře dotýká též mysliveckého hospodaření s živočichy zařazenými mezi zvěř. Současná situace vyžaduje opustit tradiční přístupy k hospodaření se zvěří, zejména spárkatou. Především je však nutné přestat oddělovat lesní a zemědělské hospodaření od myslivosti a nalézt střední cestu pro hospodářské využívání lesa i polí a pastvin při společné odpovědnosti za zachování všech živočišných druhů.