Na špičce v chovu mufloní zvěře
Ing. David Vaca, Ph.D.
Před 50 lety, v zimě r. 1957, byl v honitbě Chvalov v okrese Ústí nad Labem uloven kapitální muflon, v r. 1960 uznaný jako nejsilnější mufloní trofej světa. Tato trofej upevnila postavení našich chovů ve světovém měřítku a výrazně se zapsala do povědomí myslivecké veřejnosti. Starší myslivci si určitě vzpomenou na mohutné, pravidelné toulce, které mohli vidět např. na celostátní myslivecké výstavě v Brně v r. 1965. Pro mladší nechť je tento článek informací o půlstoletí staré události a možná i podnětem k zamyšlení nad tím, jakým směrem se za 50 let posunul chov mufloní zvěře.
BYLO TO ...
„... v honitbě Chvalov na levém břehu Labe mezi železniční stanicí Dolní Zálezly a Vaňovem,“ popisuje ulovení muflona úspěšný lovec Antonín Podolský v zářijovém čísle časopisu Myslivost z r. 1965. „Rád jsem v této honitbě pozoroval úspěšný rozvoj mufloní zvěře. Při jedné pochůzce jsem viděl silného muflona, který velmi dlouho stál na skalce jako zkamenělý a pozoroval okolí. Při další pochůzce jsem toho muflona zase spatřil a viděl jsem, jak se přiblížil k tlupě a byl od ní jinými muflony odražen. Na dalších pochůzkách jsem se s ním setkal již jen jako se samotářem.
Po pečlivém pozorování jsem se přesvědčil, že s muflonem není něco v pořádku, a proto jsem se rozhodl ho odstřelit. Byl však opatrný, a tak jsem se k ráně nemohl dlouho dostat. Měl jsem zjištěno, že po rozednění pravidelně odchází od krmelce po stráni přes zahradu do skalnaté rokle. Ale tam ho ulovit nebylo možné. V zahradě, přes kterou přecházel, jsem objevil starou zděnou hlídací boudu. Druhého dne ráno ještě za tmy jsem v boudě zasedl a čekal. Po rozednění jsem zahlédl, jak muflon přeskočil taras a ve vzdálenosti asi 80 m přešel vrchní část zahrady. Rychle jsem si připravil kulovnici, z dřepu jsem zamířil, stiskl a muflon se v ohni zlomil.
Po chvilce jdu k úlovku a zjišťuji, že muflon má jen jedno světlo; z druhého očního důlku vytékal hnis. Po odříznutí hlavy jsem našel na krku starou brokovou ránu a broky č. 8, které zasáhly světlo, hlavu a krk. Kromě toho jsem zjistil další staré zranění, a to kulí přestřelený zadní levý běh. Rána však byla dobře srostlá. Obě zranění zvýšila muflonovu opatrnost a způsobila, že se nemohl zúčastňovat soubojů nebo jinak si toulce poškodit. Na Mezinárodní myslivecké výstavě ve Florencii v r. 1960 byla jeho trofej oceněna 239,4 body a byl jí přiznán světový rekord.“
Tolik o lovu Antonín Podolský. Nutno však dodat, že s bodováním trofeje to bylo trochu „složitější“ a že ve světové tabulce je uvedena o něco nižší hodnota než ta, již zmiňuje lovec.
CHVALOVŠTÍ MUFLONI
Údaje o tom, kdy se mufloni objevili ve chvalovské honitbě a jak se do ní dostali, nejsou jednotné. Podle Nádvorníka (1956) byli mufloni vysazeni do honitby Chvalov již během druhé světové války (asi sedm kusů) a v r. 1956 se jejich stav pohyboval kolem 75 kusů. Průměrný roční odstřel činil v té době šest kusů. Zvěř byla též odchytávána a dodávána k zazvěření dalších honiteb (např. v r. 1955 bylo odchyceno osm kusů, v r. 1956 minimálně 14 kusů). Došlo již rovněž k osvěžení krve, a to patrně v r. 1955 dvěma muflony ze Slovenska. Naproti tomu Mottl uvádí v monografii Mufloní zvěř (1960) výskyt muflonů v okrese Ústí nad Labem až po r. 1954, tedy jen krátce před ulovením rekordního berana. Zvěř se na Ústecko údajně dostala z Litoměřicka, kde bylo v r. 1932 v honitbě Kundratice na pravém břehu Labe vysazeno šest muflonů (dva berani a čtyři muflonky). Původ této zvěře nebyl zjištěn. V první polovině 50. let činil stav muflonů údajně kolem 50 kusů a část zvěře přešla do okresu Ústí nad Labem, konkrétně do honitby Lesního závodu Němčí. Některé kusy překonaly řeku Labe (podle pamětníků patrně v zimě v místech, kde hladina zamrzla) a usadily se na svazích u Horních Zálezel a Chvalova.
Zdá se, že pravděpodobnější je první verze osídlení chvalovské honitby mufloní zvěří. Podrobnosti o původu zvěře se již patrně nepodaří zjistit, ale je jisté, že mufloni se v prostředí prudkých strání s dobrým krytem a bohatou potravní nabídkou dobře aklimatizovali.
Honitbu Chvalov si po druhé světové válce pronajal ústecký živnostník Antonín Podolský, aby se v ní mohl věnovat své velké zálibě. Jako soukromý nájemce si však honitby příliš neužil, v r. 1949 ji musel přenechat nově vzniklé Lidové myslivecké společnosti Chvalov (LMS Chvalov). Protože měl nadále zájem vykonávat ve chvalovské honitbě myslivost, stal se členem LMS Chvalov a později i jejím mysliveckým hospodářem. V r. 1957 se mu v honitbě podařilo ulovit životní mufloní trofej, s níž v následujících letech sklízel úspěchy na domácích i mezinárodních výstavách.
SVĚTOVÝ REKORD NADVAKRÁT
V r. 1960 se ve Florencii konala mezinárodní myslivecká výstava, na níž byla Podolského trofej poprvé oficiálně představena. Jak uvádí Lochman a kol. (1979), tato výstava byla poznamenána jednou zvláštností. Trofeje nehodnotila mezinárodní komise, ale bylo přebíráno hodnocení provedené „doma“, které bylo také uvedeno v katalogu. Byl to určitý nedostatek v organizaci, který se již na další mezinárodní výstavě neopakoval. U muflona uloveného Antonínem Podolským bylo převzato hodnocení 239,40 b. CIC, které z této trofeje udělalo vysoký světový rekord, ale pouze neoficiální. Teprve po čtyřech letech, v r. 1964, opět při mezinárodní výstavě loveckých trofejí ve Florencii, byla tato trofej hodnocena oficiálně mezinárodní hodnotitelskou komisí. Zůstala světovým rekordem, ale „pouze“ s 236,95 b. CIC. Takto je definitivně zapsána v přehledech rekordních trofejí. Na prvním místě vydržela celých 17 let – teprve v r. 1974 byla překonána trofejí muflona, jehož ulovil tehdejší ministr stavebnictví České socialistické republiky František Šrámek. Nový rekord (240,65 b. CIC) pocházel z východočeských Zaječin, oblasti, která kvalitou trofejí chvalovskému muflonovi již několik let „dýchala na záda“. Podrobnosti o lovu tohoto muflona popsal František Šrámek ve své knize O lovech a myslivcích (1980).
TROFEJ CESTOVATELKA
Dermoplastický preparát trofeje z Chvalova byl po r. 1960 vystavován na mnoha domácích a zahraničních výstavách. Trofej byla oceněna zlatou medailí kromě již citovaných výstav ve Florencii (1960, 1964; na druhé výstavě získala navíc zvláštní medaili za nejlepší toulce výstavy) v r. 1965 na celostátní výstavě trofejí v Brně (v tomto roce byl preparát zrestaurován v brněnském Moravském muzeu), v r. 1967 na mezinárodní výstavě trofejí v Novém Sadu a v r. 1971 (již po smrti Antonína Podolského; zemřel v r. 1969) na světové výstavě myslivosti a rybářství v Budapešti. Samozřejmě se objevila na četných menších domácích výstavách, naposledy v r. 1998 na výstavě uspořádané v Ústí nad Labem-Trmicích u příležitosti 75. výročí založení jednotné myslivecké organizace. Díky vzorné péči rodiny Miloše Podolského, syna Antonína Podolského, se ve výborném stavu dochovala jak trofej, tak získané medaile a nejrůznější archiválie vztahující se k trofeji.
Trofej byla ve své době velmi ceněna. Tuzemským myslivcům byla dávána za příklad toho, k čemu by měla směřovat péče o zvěř. Na výstavách v zahraničí byla využívána jako důkaz úspěchů socialistické myslivosti, a především jako lákadlo potenciálních poplatkových lovců. Když byla v r. 1967 vystavena na světové výstavě EXPO v Montrealu, byla pojištěna na 70 000 Kčs, což představovalo vzhledem k tehdejší průměrné mzdě nevídanou částku.
„Podolského muflon“, jak bývala trofej také označována, zůstal ve Chvalově nepřekonán. V 60. letech došlo k nepochopitelné stagnaci tamního chovu a ztrátě kvality. Důvodů bylo několik, patrně nejdůležitější byl silný zásah do stavů zvěře a pokles péče o ni. Kromě toho část zvěře zřejmě přešla na severozápad do okolí dnes již zaniklé obce Lochočice, kde vznikl velmi dobrý chov. Teprve po r. 1970 bylo v oblasti Chvalova uloveno několik zlatých trofejí. Ty se však s rekordem z r. 1957 nemohly rovnat. V současnosti odpovídá kvalita chvalovských muflonů republikovému průměru. Silnější berani z ústeckého okresu dnes pocházejí z pravého břehu Labe z kopců nad Velkým Březnem, okolí obcí Homole u Panny a Malečov, kde byl chov založen v r. 1984.
Na jaře letošního roku, tedy téměř po 50 letech od ulovení chvalovského muflona, byl oznámen nový mufloní světový rekord. Trofej ohodnocená 252,50 b. CIC pochází opět z ČR, z obory Černý kopec (okr. Jeseník). Za půlstoletí se situace v chovu mufloní zvěře významně změnila. Celkové stavy zvěře v ČR jsou ve srovnání s r. 1957 více než dvacetinásobné a nejsilnější trofeje pocházejí z intenzivních chovů, vesměs z obor, kde je zvěři věnována velká pozornost po stránce výživy, sledování zdravotního stavu atd. To je však již „jiná písnička“.