Seminář o biologii a chovu zvěře v Braniborsku
Doc. ing. Pavel Hell, CSc.
Na základě pozvání Braniborského zemského mysliveckého svazu jsem měl příležitost zúčastnit se semináře uspořádaného dne 1. září t. r. v malém městečku Beelitz jihovýchodně od Berlína.
Semináře se zúčastnilo přes 200 funkcionářů státní správy a zástupců mysliveckého svazu v chovných společenstvech (Hegegemeinschaft; tyto celky přibližně na úrovni oblastí chovu v Německu již dlouhá léta velmi dobře fungují), uživatelů honiteb a představitelů ochrany přírody. Byli velmi disciplinovaní a vydrželi na semináři až do konce, což u nás nebývá zvykem. V krátkosti se pokusím okomentovat referáty, které na semináři odezněly.
VELKOPLOŠNÉ OBHOSPODAŘOVÁNÍ ZVĚŘE MÁ SMYSL
Dr. Kornelia Dobiášová z Braniborského zemského lesnického institutu zhodnotila vývoj početnosti a lovu spárkaté zvěře v Braniborsku v uplynulých pěti letech. Konstatovala, že v posledních dvou letech silně poklesla početnost černé zvěře (tak jako v ČR a na Slovensku) a mírně též muflonů. Struktura odstřelu podle pohlaví a věku je nejlepší u srnčí zvěře, u ostatních druhů zatím není optimální.
Dr. Frank Tottewitz, člen prezidia Braniborského zemského mysliveckého spolku, zhodnotil na základě rozsáhlé dotazníkové akce poznatky získané v chovných společenstvech při zavedení směrnic o velkoplošném obhospodařovaní spárkaté zvěře, které platí ve spolkových zemích Braniborsku a Meklenbursku – Předním Pomořansku od r. 2002. Konstatoval, že byly přijaty s porozuměním a lov zvěře se podle nich realizuje stále důsledněji a úspěšněji. A to i proto, že jsou velmi jednoduché a srozumitelné a ponechávají hodně iniciativy a zodpovědnosti na vedení chovných společenstev, uživatelích honiteb i jednotlivých myslivcích. Jako příklad lze uvést jelení zvěř.
Samčí zvěř se loví v pěti věkových třídách:
- kolouši v 1. roce života – 45 % z celkového odstřelů samců,
- špičáci v 2. roce života – 25 % z celkového odstřelu samců,
- mladí jeleni v 3.-5. roce života – 15 % z celkového odstřelu samců,
- středně staří jeleni v 6.-10. roce života – 5 % z celkového odstřelu samců,
- staří jeleni v 11. roce života a starší – 10 % z celkového odstřelu samců.
Samičí zvěř je rozdělena do tří věkových tříd a má se lovit následně:
- kolouši v 1. roce života – 45 % z celkového odstřelu samic,
- laně v 2. roce života – 15 % z celkového odstřelu samic,
- dospělé laně ve 3. roce života a starší – 40 % z celkového odstřelu samic.
V tomto, resp. velmi podobném poměru se mají lovit i ostatní druhy spárkaté zvěře. Je však třeba dodat, že jde jen o rámec, konkrétní čísla plánu lovu vypracují vedení jednotlivých chovných společenstev po dohodě se státní správou myslivosti. Pokud by nebylo dosaženo dohody, rozhodne státní správa vyššího stupně. Je přípustné (např. u trofejové jelení zvěře) sloučit I. a II., a stejně tak III. a IV. věkovou třídu, ale potom je potřeba splnit 70 % odstřelu v první a 20 % odstřelu v druhé věkové skupině. Úlovek v jednotlivých věkových třídách je však nutné vykázat odděleně. Pokud se lovec zmýlí v určení pohlaví koloucha před odstřelem, nečeká ho postih. U jelenů nejsou stanovena pravidla průběrného odstřelu podle parametrů paroží. Rozhodnutí, zda bude konkrétní kus uloven, se ponechává na úsudku a zodpovědnosti lovce, dodržet se však musí věková třída. Postihuje se nedodržení plánu podle věku a pohlaví a ne „nesprávný“ odstřel podle paroží (opačně než u nás). Němci správně usoudili, že požadovat selekci podle centimetrů a gramů trofeje je nereálné, protože v terénu se to nedá změřit. Přesto si jednotlivá chovná společenstva určují svá kritéria průběrného odstřelu (i podle parametrů trofeje, což považuji za velmi správné), a to po dohodě se státní správou. Jestliže k dohodě nedojde, rozhodne o řešení státní správa vyššího stupně. O vývoji a kvalitě populace rozhoduje především její pohlavní a věková struktura. Každý kus ulovené zvěře se musí předložit ke zjištění pohlaví a věku. Poměr pohlaví v populaci má být přibližně 1:1. Pokud je potřeba snížit početnost zvěře, může se plán lovu zvěře v 1. a 2. roce života překročit.
U černé zvěře se požaduje, aby zastoupení selat a lončáků v úlovku dosáhlo minimálně 80 %, dospělých kňourů maximálně 5 % a dospělých bachyní minimálně 10 %. Na Slovensku by se toho dalo dosáhnout pouze v honitbách mimo areál vlka a medvěda.
Poznámka autora: již roky požaduji, aby se na přehlídkách trofejí hodnotilo (a postihovalo) v prvé řadě nedodržování plánu lovu podle pohlaví a věkových tříd, protože to je důležitější než udělování zelených a červených bodů. Zatím se to bohužel nerealizovalo. Při průběrném odstřelu je samozřejmě potřeba přihlížet i k trofejové kvalitě, ale bez dogmatických předpisů podle centimetrů a gramů.
Výše lovu jednotlivých druhů zvěře se má podle popsané německé směrnice řídit tak, aby početnost zvěře byla v souladu s úživnou kapacitou honitby, resp. oblasti a aby nevznikaly neúnosné škody na lese a v zemědělství.
Dr. Ilka Reinhardtová z výzkumné kanceláře Lupus konstatovala, že ve východním Německu žijí již čtyři vlčí smečky, které letos vyvedly vlčata. Jedna vlčice má dokonce osm mláďat. Autorka se striktně vyslovila proti regulaci početnosti vlků, ale na otázku, kde se mají usadit mladí vlci v 2., resp. 3. roce života v hustě osídlené krajině (asi 230 obyvatel/km2), nedovedla odpovědět. Faktem je, že jednotlivě se vlci začali objevovat již téměř kdekoliv, ale většinou zahynou na pozemních komunikacích nebo jsou upytlačeni. V Německu vlci přežijí jen tehdy, pokud budou moci migrovat z Polska. Také Gerd Schuman ze státní ochrany přírody se vyslovil pro úplnou ochranu vlků, které soustavně monitoruje velký počet „pověřenců pro vlky“, a požadoval, aby chovatelé domácího zvířectva zlepšili ochranu svých chovů před touto šelmou.
Doc. ing. Pavel Hell, CSc., přednesl referát Velké šelmy a spárkatá zvěř v kulturní krajině, který se setkal s mimořádným zájmem.
BEZOLOVNATÉ STŘELIVO – DVĚ STRANY MINCE
Další diskutovaný okruh problémů se týkal použití bezolovnatého střeliva. Dr. Oliver Krone z berlínského Leibnizova ústavu pro výzkum živočichů tvrdil, že ročně uhyne mnoho orlů mořských na otravu olovem. Jeho původcem jsou údajně malé úlomky pocházející z olověných jader poloplášťových střel, které se do těl ptáků dostanou např. když konzumují vývrhy spárkaté zvěře. Autor však na druhou stranu konstatoval, že v Německu nikdy nežilo tolik orlů mořských jako v současnosti a jejich počet se nadále zvyšuje. Stavy tohoto majestátného dravce tedy výrazně narůstají navzdory střelám s olověným jádrem!
Poznámka autora: zdá se mi, že v argumentaci dr. Kroneho něco nesouhlasí. Pokud se v tělech uhynutých orlů (nebylo jich nalezeno mnoho) olovo našlo, neznamená to ještě, že ptáci uhynuli na otravu tímto toxickým prvkem, příčina smrti mohla být i jiná. Tuto problematiku je potřeba dále zkoumat, a ne hned obviňovat myslivce. Něco jiného je používání olověných broků při lovu pernaté zvěře v mokřadech, kde k její otravě – pokud konzumuje broky místo gastrolitů – skutečně dochází. Velký spad olova je určitě i v bažantnicích a na střelnicích, ale v terénu se broky rozkládají velmi pomalu a většina bažantů žije v bažantnicích jen velmi krátce, takže nestihnou zkonzumovat větší množství broků.
Dipl.-Ing. Carl Gremse, vedoucí výzkumné kanceláře GWSM, zahájil výzkum s cílem porovnat účinnost olovnatých a bezolovnatých střel při lovu spárkaté zvěře, zejména pokud jde o vzdálenost, na kterou zasažená zvěř odbíhá. Zjistil, že při zásahu z větší vzdálenosti odbíhá zvěř zasažená střelou bez oloveného jádra dále než při zásahu poloplášťovou střelou s oloveným jádrem. Rozdíl však nebyl statisticky průkazný. Ve výzkumu je třeba pokračovat.
Ing. Helmut Kinsky, známý odborník z Německé zkušebny loveckých a sportovních zbraní (DEVA), jednoznačně konstatoval, že zatím nemáme vhodnou náhradu za olovnaté střelivo, a to ani brokové, ani kulové. Vyrábějí se sice různé druhy bezolovnatého střeliva, ale buď je neuspokojivá jejich balistika a účinnost, nebo jsou příliš drahé, příp. nadměrně poškozují hlavně zbraní. Např. ocelové broky, které se používají jako nejčastější náhrada za olověné broky, jsou velmi lehké, mají menší dolet a průbojnost (zejména na větší vzdálenost), což znamená, že musí mít větší průměr. Do nábojnice se jich tudíž vejde výrazně méně než olověných broků a jejich šokový účinek na drobnou zvěř, který závisí na počtu vstřelů, není dostatečný. Přechod na bezolovnaté střelivo by se měl uskutečnit teprve poté, co se najde srovnatelná náhrada za olovo.
Velmi podnětný a užitečný seminář ukončil dr. Wolfgang Bethe, předseda Braniborského zemského mysliveckého svazu. Zajímavé a přínosné byly debaty a výměny názorů v kuloárech, stejně jako domlouvání spolupráce na výzkumných projektech.
Autor působí ve Středoevropském institutu ekologie zvěře Wien–Brno–Nitra.