Stavy černé zvěře: vrcholu jsme ještě nedosáhli
Odstřel černé zvěře klesl mezi roky 2004 a 2006 o polovinu, což by mělo signalizovat celkový úbytek druhu. „Stavy divočáků na našem území však dlouhodobě rostou a i nadále se budou zvyšovat,“ tvrdí uznávaný odborník na populační dynamiku prof. MVDr. Emil Tkadlec, CSc., působící na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Exponenciální růst, který zjistil u prasete divokého, je v ekologii populací neobvyklý jev. Nejen to bylo dobrým důvodem k tomu, abychom prof. Tkadlece požádali o rozhovor.
Můžete na úvod říci, čím se zabýváte?
Věnuji se studiu populační dynamiky savců, k jejímuž výzkumu používám vedle jiných metod také metodu analýzy časových řad. Obecně je možné říci, že v posledních letech došlo k velkému rozvoji analytických technik, takže dnes lze přesně sledovat, které proměnné mají vliv na dynamiku – jde např. o klimatické faktory, o dostupnost potravy atd. Ve svých výzkumech využívám data získaná v uplynulých desetiletích. Co se týče zvěře, jde o statistické výkazy lovu od 50. let minulého století. Protože roční úlovek by měl být přibližně lineárně závislý na velikosti populace, mohu ho použít jako zástupnou proměnnou pro velikost populace a studovat procesy, které se odehrávají v populaci příslušného druhu. Údaje o lovu jsou dnes dostupné na celostátní úrovni a při troše pátrání také na úrovni regionální.
Jak jste se dostal k praseti divokému jako k objektu výzkumu?
U prasete divokého mne fascinuje změna, jež nastala v jeho populaci na území naší republiky v uplynulých 50 letech. Zatímco po druhé světové válce se v celé republice lovilo ročně maximálně několik desítek jedinců, v roce 2004 dosáhl úlovek výše 120 000!
Jak byste tuto změnu vysvětlil na základě svých analýz?
To, že stavy divokých prasat stoupají, víme všichni. Podstatné však je odhadnout, jaký bude další průběh. U dynamiky obecně se hodnotí její trend, který může být rostoucí, klesající, může mít cyklický charakter atd. Dále se sledují výkyvy kolem tohoto trendu. U prasete divokého je trend jednoznačně rostoucí. My bychom se měli snažit odhadnout, jak moc roste, dozvědět se o procentuálním růstu, vysvětlit výkyvy atd. U prasete jsme na základě shromážděných dat zjistili, že růst jeho populace je exponenciální a že na něj zatím nepůsobí brzdné síly. Ty se však jednou musí projevit. Žádná populace se totiž nemůže zvětšovat donekonečna, její růst se musí v určitém bodě zastavit. To jsou přírodní zákony. Těžko však odhadnout, v jakém bodě jsme v současnosti my. Jednoznačně však lze říci, že pokud dnes konstatujeme o populační hustotě divočáků, že je vysoká, tak do budoucna lze očekávat ještě vyšší hustotu.
Jak hodnotíte uplynulé dva roky, v nichž došlo k poklesu odstřelu černé zvěře, z pohledu výsledků svých analýz?
Dva roky jsou z hlediska časové řady nic, přestože došlo k výraznému zakolísání. U populačních řad se totiž ví, že proměnlivost je závislá na průměru. Jinak řečeno, když je populace malá, jsou malé i fluktuace, pokud populace naroste, fluktuace se zvětší. Ze statistického hlediska je podstatné převést data do logaritmů, abychom viděli celkový trend. Při současné početnosti černé zvěře lze očekávat meziroční výkyvy na úrovni nikoli pěti, ale deseti, ale třeba i dvaceti, třiceti, čtyřiceti tisíc jedinců. Loňský a předloňský úbytek proto nemusí být z hlediska vývoje populace příliš významný. Ostatně podobné výkyvy tu byly již v minulosti a populace přesto postupně rostla a roste i nadále. Jedině čas ukáže, zda šlo o náhodný výkyv kolem trendu jako v minulosti, anebo to jsou první příznaky zpomalování růstu populace. Každopádně si ale myslím, že hodnota z roku 2004 nebyla maximální a bude ještě překonána.
Co tomu podle Vás pomůže?
U prasat divokých je důležitý charakter počasí na přelomu zimy a jara, což jsme mohli vidět v loňském roce. Zima byla tuhá, sněhová pokrývka vydržela neobvykle dlouho a selata z jarních vrhů nepřežila. To se logicky projevilo v celkových stavech zvěře. Díky tomu, že prasata mají dostatek potravy, však bude ztráta brzy zapomenuta. Dříve byly pro divočáky nejdůležitější semenné roky dubu a buku, dnes k nim přibyla v celém mírném pásu střední Evropy bohatá nabídka potravy na polích během každého vegetačního období. Semenné roky přesto považuji z hlediska zvyšování početnosti černé zvěře za jeden z nejvýznamnějších faktorů, protože zajistí potravu v době strádání. Díky dostatku potravy lze počítat s tím, že ztráty se prasatům podaří rychle dohnat.
Kdy se u populace divočáků spustí Vámi zmíněné brzdné mechanismy?
Základní brzdnou silou je soutěž o potravní zdroje a ta u prasat, zdá se, zatím nehrozí. Prasata mají i při vysoké hustotě populace stále dost potravy a mohou se dobře rozmnožovat. Někde jsem četl, že vysoké stavy způsobuje špatná věková struktura. To je však velký omyl. Špatná věková struktura – omlazování populace – není příčina, ale důsledek! Obecně platí, že jakmile populace roste, vždy je charakterizována mladou věkovou strukturou. Populace se zvětšuje, protože na ni nepůsobí inhibiční vlivy, jako je vnitrodruhová a mezidruhová potravní kompetice, predace, choroby atd. Podíváme-li se na prase divoké, vidíme, že tyto faktory na něj mají jen malý vliv. Nesmíme se tedy divit, že jeho stavy jsou takové, jaké jsou. Jakmile byl proces nastartován, jede. Mladé bachyňky s vysokou reprodukční schopností metají další a další selata, populace se zmlazuje, spirála se roztáčí ...
Znamená to, že pokud chceme redukovat stavy divočáků, musím se zaměřit především na odstřel mladých bachyněk?
Ano. Ty mají největší reprodukční potenciál a hodnotu, protože vydrží v populaci déle než staré bachyně. Nejvíce přispívají k populačnímu růstu.
Při své práci jste měl určitě možnost nahlédnout do zahraniční literatury. Jaká je situace s černou zvěří jinde v Evropě?
Analýz kupodivu moc neexistuje. Ty, které mám k dispozici, v podstatě popisují jevy pozorované u nás, tedy růst populace. Stavy divočáků se zvyšují v celé Evropě. Prase se objevuje v oblastech, kde dříve nežilo – ve vyšších polohách v Alpách, dále na východ v oblastech Sibiře atd. Obdobně je tomu v oblastech, kde bylo vysazeno v severní Americe, v Austrálii.
Dá se nějak odhadnout hranice, kdy již bude naplněna kapacita prostředí a růst početnosti divočáků se přirozeně začne zpomalovat nebo se zastaví?
Obávám se, že nikoli. Taková hranice se v ekologii zpravidla zjišťuje post hoc, tj. až je při určitých situacích překročena a objeví se negativní důsledky hustoty na přežívaní a reprodukci.
Lze populační křivku černé zvěře přirovnat k populační křivce jiného živočicha, najít paralely a vzít si z toho nějaký příklad?
U všech organismů platí, že jejich početnost se po vychýlení z rovnovážného stavu má tendenci vracet se do rovnováhy. Jde o to, jaký charakter ten návrat má. Např. hlodavci, jimiž se také zabývám, mají tříleté populační cykly. Ti se vrací po oscilační křivce, formou tlumených oscilací. Z nich si však příklad vzít nemůžeme, protože jsou výrazně menší než prasata a dožívají se nižšího věku. Prase je již dost velký organismus, lze ho srovnávat např. s ovcemi. V Tasmánii bylo pozorováno, že po introdukci ovcí na počátku 19. století jejich početnost rostla logisticky, tj. do rovnovážné hustoty dospěla po esovité křivce. Otázka je, jakou početnost u prasat představuje rovnovážný stav a zda by byl akceptovatelný pro člověka a jeho zájmy. Populaci černé zvěře předpovídám v následujících letech plynulý nárůst, který se bude postupně zpomalovat.
Má v současné situaci smysl černou zvěř sčítat a plánovat její lov systémem, který se u nás praktikuje několik desetiletí?
Abych řekl pravdu, na tohle nejsem odborník, touto otázkou jsem se nezabýval. Pracuji s již „hotovými“ statistikami. Vím však, že člověk musí být při práci s těmito čísly pozorný, protože mohou být zmanipulována. Několikrát jsem zaznamenal, že někteří myslivečtí hospodáři si čísla vymýšleli kvůli plánu lovu. Nechci však paušalizovat. Na druhou stranu je totiž známo, že lidé, kteří se dlouhodobě pohybují v určitém terénu, jsou schopni intuitivně provádět vcelku dobré odhady, takže mohou pomoci při stanovení početnosti populace. I s takto získanými údaji se však musí pracovat „opatrně“. Závěry lze vyvozovat teprve po ověření s čísly získanými z nezávislých zdrojů, např. pomocí korelační analýzy.
Když jste porovnával stavy černé zvěře v různých oblastech, kde byly její nejlepší životní podmínky?
Zjednodušeně lze říci, že nejlepší podmínky jsou vždy zpravidla tam, kde je nejdostupnější potrava. Z tohoto pohledu vycházely jako optimální oblasti pro černou zvěř např. zemědělské oblasti Olomoucka a Litovelské Pomoraví. Jde o velmi produktivní regiony, kde mají prasata během vegetačního období velmi dobrý přístup k potravě. Po sklizni, na podzim a v zimě, se stáhnou do lužních lesů, kde mají kryt a potravu ze semen stromů, zvláště vydatnou v semenných letech. Růst populace v této oblasti byl v některých letech skutečně markantní.
Jakou roli hraje v populační ekologii černé zvěře člověk – myslivec?
Jak jsem již řekl, žádná populace neporoste donekonečna. Kdyby tu nebyl člověk, populační růst by se sám časem zastavil kvůli limitovaným potravním zdrojům. Pokud však vycházíme z předpokladu, že člověk má zájem o to, aby mechanismy zpětné vazby působily dříve, bude muset sám vstoupit do těchto procesů a stát se faktickým predátorem. V případě černé zvěře se jím zatím nestal, početnost prasat již několik desetiletí roste konstantním tempem. Každý rok se populace pravidelně zvětšuje přibližně o 10 %. Nabízí se však otázka, zda to společnost vůbec považuje za důležitý problém. Důležitost problému je prokázána tím, že dojde k jeho medializaci.
Co by mohlo způsobit, aby společnost začala považovat stavy černé zvěře za problém?
„Problém prase divoké“ se začne řešit, až nastanou konfliktní situace, tedy reálný problém – až bude více dopravních nehod způsobených srážkami dopravních prostředků s divočáky, až se budou zemědělci na náměstích bouřit, že jim prasata likvidují úrodu, až budou chovatelé domácích prasat hodně nahlas křičet, že jejich chovům hrozí v důsledku vysoké početnosti divokých prasat nákaza klasickým morem prasat, až se o tom začne mluvit v televizi, psát v novinách atd. To však zatím nenastalo. My spolu hovoříme o problému, který v podstatě není celospolečenským, nebo – chcete-li – politickým problémem. Politickým problémem se konkrétní věc stává teprve tehdy, když se o ní začne hovořit v médiích, ve společnosti, když dojde ke společenskému pnutí. Když se to tak vezme, většina myslivců se chová – ze svého pohledu – velmi pragmaticky a racionálně. Protože jim zatím nic nehrozí, nikdo je nevolá k odpovědnosti, vysokou početnost divokých prasat nejsou nuceni řešit. Naopak, mohou být za ni dokonce rádi. Ale pozor: situace se může rychle změnit! Všem, nejen myslivcům, bych doporučil věc nepodcenit. Pokud dnes nedokážeme odebírat z populace roční přírůstek, měli bychom se zamyslet nad tím, jak zařídit, aby to šlo a abychom předešli vzniku případného hlubšího celospolečenského problému, o němž již byla řeč. Jestliže zůstaneme v klidu, můžeme být svědky takového problému poměrně brzy.
Jak to ale udělat, aby si většina myslivců uvědomila, že ta hrozba tu je? V odborném mysliveckém tisku se na problém opakovaně upozorňuje, ale mnoho myslivců nad tím jen mávne rukou ...
Ke konfliktu mezi společností a myslivci kvůli vysoké populační hustotě prasat dříve nebo později dojde a bude se muset najít všeobecně přijatelný kompromis. Zatím to hodnotím tak, že tlak ze strany společnosti na myslivce je malý a ti proto logicky nejsou nuceni věc moc řešit. V klidu jsou ale také zemědělci, kteří si dosud také plně neuvědomují blížící se problém. O to tvrdší procitnutí z tohoto blaženého stavu nám všem hrozí.
Děkuji za rozhovor.
Ing. David Vaca, Ph.D.