Úvodník

Ing. David Vaca, Ph.D.

Vážení čtenáři,

jistě si vzpomenete na období let 2002-2004, kdy se odborný myslivecký tisk hemžil varovnými články o narůstajících stavech černé zvěře a o problémech s tím spojených. Jejich autoři upozorňovali na prudký vzestup populace divočáků, pořádaly se tématické konference a semináře, nastalou situaci řešilo ministerstvo zemědělství vydáním mimořádných opatření týkajících se lovu prasat.

Předpovídaly se katastrofické scénáře o zvyšování škod působených zvěří v zemědělství a šíření klasického moru prasat. Ty se naštěstí nenaplnily, vlivem souhry více faktorů došlo v letech 2005 a 2006 k poklesu stavu černé zvěře. Přestalo se mluvit o problému přemnožení černé zvěře, naopak se mezi mysliveckou veřejností začalo hovořit o tom, že „prasata nejsou“ (byť porovnání sčítaných stavů a odstřelu z let 2005 a 2006 potvrzuje opak). Letos to však vypadá, že se stavy divočáků opět stanou jedním z velkých témat.

Z čísel aktuálně zveřejněné myslivecké statistiky za myslivecký rok 2006/2007 se dozvídáme, že odstřel černé zvěře v uvedeném období činil 60 000 kusů. Stejné množství divočáků jsme v našich honitbách lovili v r. 1998, od té doby se jejich úlovek zvyšoval a maxima dosáhl v r. 2004 (120 000 kusů). Na první pohled se může zdát, že černá je na tom velmi špatně. Nenechme se však zmást! Kolísání jejích stavů tu již v minulosti bylo, reprodukční potenciál prasete divokého je dostatečně znám a pokud se k němu přidají dobré životní podmínky (což je velmi pravděpodobné), trend posledních dvou let se rychle obrátí. Je potřeba si uvědomit, že pokles úlovků v letech 2005 a 2006 se týkal především mladé zvěře – lončáků a zejména selat. Reálné stavy dospělé zvěře výrazněji neklesly, což platí zejména u bachyní. Kvůli všeobecně rozšířené nechuti střílet bachyně zůstala základna pro rozvoj populace zachována, o čemž se můžeme letos přesvědčit téměř na celém území republiky. Selata vodí staré bachyně, mladé bachyně i lončačky.

Před námi je podzim a zima, sezóna honů a čekaných při měsíčku a na sněhu, která letos bude skutečným prubířským kamenem našich schopností regulovat populaci černé zvěře. Zima 2005/2006 způsobila, že jsme se z pohledu stavů prasete divokého dostali do určité míry na startovní čáru. Nyní bude záležet jen na nás, dovolíme-li divočákům, aby rychle odstartovali a unikali nám tak, jako tomu bylo od počátku 90. let do r. 2004. Pokud se nám to nepodaří, lze na jaře příštího roku očekávat ještě větší přírůstek. O problémech  tím spojených není třeba mluvit.

Nejen pro podzimní a zimní období proto nelze než popřát „Lovu zdar!“