Co čekáme od pojištění odpovědnosti?

Ing. Jiří Kamler, Ph.D.

Postupně se rozbíhá období společných lovů. S množstvím vystřelených nábojů zpravidla bohužel stoupá i počet vážných zranění osob a narůstají hmotné škody. Mezi hlavní příčiny neštěstí při lovu patří neopatrné zacházení se zbraněmi, podcenění rizik, únava, lovecká horečka, nedokonalost našich smyslů a v určitých případech i zcela neočekávaná souhra nepříznivých okolností. Proti následkům takových případů se pojišťujeme.

Osvěty a upozorňování na rizika nikdy není dost. Určitě stojí za to pravidelně si připomínat, s jak nebezpečnými nástroji zacházíme. Na ohrožení plynoucí z používání loveckých zbraní pamatuje i náš zákon o myslivosti. Kromě toho, že nás omezuje ve způsobech lovu, ukládá i povinnost pojistit se pro případ, že někomu způsobíme škodu na zdraví či majetku. V souvislosti s pojištěním odpovědnosti myslivců se před časem na stránkách Světa myslivosti rozvinula diskuse o chování pojišťovny Halali při likvidaci konkrétních pojistných událostí. V názorové přestřelce proti sobě stáli kritici pojišťovny a její obhájci, přičemž postoje obou stran byly nesmiřitelné a jejich argumentace často účelová, což znesnadňovalo orientaci těm, kteří neznají přesné pozadí jednotlivých událostí. Mne ve výše popsané diskusi zaujalo několik momentů, které se pokusím okomentovat.

OCHRANA POJIŠTĚNÝCH OSOB
Především mám pocit, že zástupci pojišťovny Halali při obhajování svých postupů zcela opomněli základní fakt, že smyslem existence pojišťoven je chránit pojištěné osoby. Prvotním cílem pojišťoven by neměl být ani zisk akcionářů, ani výše odměn manažerů a členů dozorčích a jiných rad a ani co možná nejnižší pojistné. Pojišťovny by naopak měly mít na paměti především kvalitu smluv, korektní a vstřícné jednání, jasné pojistné podmínky platné pro všechny a garanci stability. Argument, že pojišťovna vybírá málo peněz na pojistném, takže nemá na úhradu škod, zní jako z jiného světa. Taková pojišťovna ztrácí smysl a kontrolní orgány by ji měly rovnou zrušit. Z dostupných materiálů mě pojišťovna Halali nepřesvědčila o tom, že by jejím cílem bylo bezodkladné a vstřícné řešení pojistných událostí. Spíš to vypadá, že se brání zaplatit téměř cokoliv a její vedení má pocit, že vybrané peníze lze využít na jiné účely, než je hrazení vzniklých škod.

OCHRANA POŠKOZENÝCH
Dalším nepříjemným překvapením pro mě bylo zjištění, že obě strany sporu se nezabývali základním smyslem pojištění odpovědnosti za škodu, jímž je ochrana poškozených. Dokola se rozebíralo, že pojišťovna odmítá zaplatit myslivcům, tedy viníkům škodních událostí, ale tento typ pojištění přece nemá primárně chránit pouze nás. Pokud by šlo jen o nás, mohlo by pojištění být dobrovolné. Povinné je proto, abychom měli jistotu, že všechny způsobené škody budou bez ohledu na majetkovou situaci viníků uhrazeny pojišťovnami, které jsou pod státním dozorem a mají dostatečné finanční rezervy. Zástupci Halali se brání srovnávání pojištění odpovědnosti myslivců s „povinným ručením“. Přestože mezi oběma typy pojištění jsou mnohé rozdíly, v principu jde o totéž, přičemž zásady, podle nichž se řeší škody u dopravních nehod, považuji za mnohem více objektivní a transparentní. Pojišťovny události likvidují bez zbytečných odkladů a bez ohledu na to, zda viník porušil dopravní předpisy. Jeho míra zavinění a spoluúčasti se řeší následně tzv. regresem bez spoluúčasti poškozených. Proč tento postup nemůže fungovat také u pojištění myslivců? Motoristům pojišťovny navíc nabízejí více druhů pojištění lišících se cenou a úrovní poskytovaných služeb a každý si pro svou ochranu může navíc uzavřít i havarijní pojistku. Nebyla by toto cesta pro Halali, pokud její vedení nechce zvyšovat cenu základního pojistného? Každý by věděl, co může za málo peněz očekávat, ale současně by měl možnost připlatit si a získat skutečně kvalitní pojistku.

TŘETÍ OSOBY Z TOHO VYNECHME
O tom, že do sporu mezi pojišťovnou a myslivci bývají vtaženy třetí osoby, tedy poškození, se toho v diskusích mnoho neobjevilo. Již z této skutečnosti plyne, že chování Halali není zcela v pořádku. Uznávám, že se pojišťují pouze škody, které nastanou neúmyslně a při lovu (nikoli však, pokud někdo zbraň použije jako vražedný nástroj, nebo půjde-li pytlačit do cizí honitby či se posilní alkoholem). Avšak to, že kdosi poruší z nedbalosti některé pravidlo při zacházení se zbraní, nemůže znamenat, že pojišťovna odmítne poškozeným hradit škodu s výmluvou, že byla způsobena úmyslně. Úmysl si představuji tak, že dotyčný by měl reálný zájem způsobit škodu a ne tak, že si byl vědom toho, že porušuje některé ze zákonných ustanovení. Na tyto případy by se snad pojištění mělo vztahovat a zkoumání míry zavinění a výše spoluúčasti viníka by se měly řešit mimo proces odškodnění poškozených.
Skutečnost, že do takových sporů bývají – zpravidla proti své vůli – zataženy další osoby, které s myslivostí často nemají nic společného, chápu jako nepříznivý jev, který vrhá špatné světlo na všechny myslivce. Buďme rádi, že se toho zatím nechytil některý z novinářů, nepřejících myslivosti. Pokud by se z pojištění hradily jen škody vzniklé za okolností, kdy nebyl porušen předpis upravující provozování lovu, pojištění by v podstatě ztratilo smysl a platili bychom ho jen proto, abychom naoko vyhověli legislativě. Nakolik by však takové pojištění splňovalo požadavek zákona (k pojistnému plnění musí docházet i při neopatrném chování pojištěného), je na posouzení právníků. Domnívám se, že vědomé uzavření takové smlouvy by bylo přinejmenším morálním podvodem a bylo by proti smyslu zákona.

NESPOLÉHEJME NA TO, ŽE SE NÁM NIC NESTANE
To, že placení škod není oblíbenou činností pojišťoven, které zkoumají oprávněnost nároků, do určité míry chápu, protože jinak by se pojišťovny rychle staly oběťmi různých podvodníků. Vše však má rozumné hranice, které spočívají v korektním jednání a dodržování jednoznačných pojistných podmínek. Před časem jsem nabyl zkušenost s jednáním s pojišťovnou o náhradě škody vzniklé při dopravní nehodě, při níž došlo k těžkým zraněním několika osob. Viník byl zcela jednoznačný, navíc řídil pod vlivem alkoholu. Chování pojišťovny sice bylo korektní, ale rychle mne připravilo o iluzi, že pojišťovací ústavy chápou problémy těch, kteří se zcela nevinně dostali do vážných problémů. Nepříjemně komisní a často až ponižující strategie je založena na tom, že pojišťovna zaplatí pouze to, co lze jednoznačně prokázat. Poškozenému tím však vzniká problém, protože spousta ztrát a vynaložených nákladů se prokázat nedá a člověk, který se dostane do nepříjemné situace, zpravidla ani nemá sílu čelit dotěrným otázkám a opakovaným žádostem o nerůznější doklady. Kvalitní pojištění odpovědnosti, které bude rychle a bez obstrukcí řešit pojistné události, proto považuji za jeden ze základních předpokladů naší činnosti, přičemž jeho zajištění řadím mezi hlavní úkoly ČMMJ. Konečná odpovědnost za to, jakou pojistnou smlouvu máme uzavřenou, je v případě škodní události již na každém z nás. Nespoléhejme se na to, že se nám nemůže nic stát. Opatrností a dodržováním všech pravidel sice můžeme rizika zmenšit, ale praxe nás často přivede do nepředvídatelných situací a naše smysly a nejsou dokonalé ... Nesázejme na štěstí, ptejme se na podmínky pojištění a vyžadujme záruku plnění za jasných podmínek, byť je zřejmé, že kvalitnější produkt bude stát více peněz.

RADĚJI DRAŽŠÍ, ALE KVALITNĚJŠÍ POJIŠTĚNÍ
V posledních 15 letech jsme si často stěžovali na nedostatečný respekt k právu a na zneužívání nepřesností v zákoně o myslivosti některými subjekty. Postup pojišťovny Halali v určitých případech je však podle mne ukázkou toho, že některá nejednoznačná ustanovení zákona se mohou hodit i nám. Věřím, že vedení ČMMJ si uvědomí význam úrovně pojištění a využije svých možností ke zlepšení situace v této oblasti tak, aby se její členové mohli chlubit tím, že jejich pojistka je nejen za rozumnou cenu, ale zaručuje i okamžité a korektní řešení škodních událostí. Dosavadní lpění na minimální výši pojistného se nemusí vyplatit. Pokud je navíc jedním z našich hlavních cílů zlepšení kreditu myslivců v očích veřejnosti, je třeba začít s řešením našich problematických oblastí, přičemž kvalitní pojištění odpovědnosti je jednou z nich. Snad je pro většinu z nás důležitější kvalita pojistek, než cena, kterou musíme platit. Věřím, že 200 či 300 korun ročně navíc nejsou při tom, kolik dnes provozování myslivosti stojí, rozhodující.
Pro podzimní loveckou sezonu přeji všem chladnou hlavu, přesnou mušku a potřebnou přízeň osudu, abychom se vyhnuli neštěstím při lovu. Věřím, že se kvalitnějšího pojištění v krátké době dočkáme.