Jelení říje na Kozím hřbetu

Robert Hlavica

Na přelomu srpna a září, kdy se začínají ozývat troubením první jeleni, začíná období jelení říje. Pro většinu lovců je to vrchol lovecké sezóny a také doba, kdy lze obeznat a ulovit starého jelena. Je to příležitost i pro fotografa přírody, aby se vybaven fotoaparátem s teleobjektivem pokusil získat snímky do svého archívu.

Na jelení říji jezdím rád do údolí řeky Odry, do honitby Libavá patřící Vojenským lesům a statkům ČR, s. p., divize Lipník nad Bečvou. Louky a travnaté pastviny s remízky trnek a šípkových keřů přecházejí v prudké stráně svažující se do Klikatého potoka. Příkré svahy s bukovými porosty a hustým nárostem jsou ideálním krytem pro jelení zvěř. Jeleni troubí v těchto podmínkách i přes den, ale pro neprostupnost a nepřehledný terén je téměř nemožné dostat se k nim a fotografovat je. Nejraději chodím na Kozí hřbet, nevysoký hřeben ostře vystupující z údolí. Na jeho úpatí u Dřevěného mostu začíná lovecký chodník, který se táhne hřebenem a pokračuje přes bučinu až k loukám. Z luk se holá zvěř po rušné noci stahuje do mlazin a zaléhává v nich.
Jako fotograf jsem vázán světlem, a proto vyrážím „ven“ až po východu slunce, kdy se dá fotografovat i v šeru lesa. Při dobrém větru a opatrném šoulání se lze dostat i ke starému jelenovi, a to zvlášť na začátku říje, kdy teprve hledá říjné laně. Asi uprostřed tohoto chodníku je v jasanovém kotlíku říjiště, kde se lze s jeleny setkat každý rok.
Tuto lokalitu jsem navštěvoval i letos. Oproti loňskému září bylo stálé, a hlavně chladnější počasí. Vrchol říje proběhl letos o něco dříve než obvykle. Jedno páteční ráno jsem stál na úpatí chodníku na Kozím hřbetu a poslouchal jeleny troubící okolo. Přemýšlel jsem, za kterým se mám vydat. Když jsem pomalu došel na okraj kotlíku, první paprsky slunce již olizovaly vrcholky stromů. Rozhrabaná půda, čerstvě polámané větve a odštípnutá kůra na stromech svědčily o nedávné přítomnosti jelena. Vyčkával jsem. Slabý vítr ke mně přivál pach říjného jelena. Udělal jsem pár kroků, když se z pravé strany ozvalo krátké silné zatroubení. Zůstal jsem nakročen, očekávaje další zatroubení. Z bukové mlaziny na levé straně vyšel jelen. Podle postavy a paroží šlo o mladšího, patrně bočního jelena. Spoušť fotoaparátu jsem stiskl jen několikrát, aby hluk závěrky nezradil ostatní zvěř. Čekal jsem dál v zákrytu kmenu stromu. Přibližně za půlhodinku se znovu ozval dosud neobeznaný jelen krátkým zatroubením. Napadlo mě, že se drží na jednom místě, a tak mu zkusím nadejít. Popošel jsem asi o 50 metrů, když jsem zahlédl zprvu jen vybělené konce výsad a potom i silného jelena. To už jsem měl fotoaparát u oka. Když byla vzdálenost mezi námi okolo 40 metrů, jelen se za silnějším jasanem zastavil a jistil. Při této vzdálenosti jsem se neodvažoval ukročit do strany a čekal jsem, až se pohne ke mně. V mezeře mezi větvemi jsem ho vyfotil. Dovolil mi udělat tři snímky a pak s hlučným lámáním odskočil. Teprve po prohlédnutí snímku jsem zjistil, že to byl dvaadvacaterák.
V dalších dnech jsem chodil za troubícími jeleny, ale často marně. Obelstít harém laní a jelena k tomu bývá složité ... Přesto se mi podařilo pořídit několik zajímavých snímků, které si dovoluji představit. Okolo 25. září byla říje na vrcholu. Při jedné z večerních čekaných, kdy bylo slyšet na jednom místě troubit deset jelenů, jsem vyfotografoval i souboj. Byla to pěkná tečka za letošní jelení říjí na Kozím hřbetu.        
Text a foto Robert Hlavica