Současný význam sokolnictví
Ing. Vladimír Spejchal
V závěrečném díle našeho seriálu o sokolnictví se zmíníme o jeho významu v současnosti. Ačkoliv lidstvo udělalo od dob vzniku sokolnictví ve všech směrech ohromný pokrok, ukazuje se, že sokolnictví si zachovalo nezanedbatelnou roli v důležitých činnostech člověka. V současné době jde kromě jiného o ochranu přírody a hospodářství. V druhé jmenované oblasti má sokolnictví význam především v tzv. biologické ochraně letišť – ochraně letadel před střety s ptáky, kteří mohou být příčinou technických problémů vedoucích až k vážným haváriím.
SOKOLNICTVÍ A OCHRANA PŘÍRODY
Sokolnictví je s ochranou přírody spojováno poprvé ve 13. století, za vlády německého krále a římského císaře Fridricha II. (1194-1250). Tento panovník svým nadčasovým vnímáním souvislostí přírodních zákonů byl pravděpodobně nejen největším sokolníkem všech dob, ale je považován též za zakladatele vědecké ornitologie a nositele myšlenky ochrany dravců a zvěře.
Sokolnictví představuje velký přínos k současné ochraně přírody, především dravců, a to z několika důvodů:
1. Sokolníci disponují nejlepšími znalostmi z oblasti chování dravců vůči kořisti, ale i kořisti vůči dravcům v přirozeném prostředí.
2. Sokolníci mají nejhlubší znalosti psychiky dravců a ve spojení s veterinárními specialisty i v otázkách zdraví a nemocí dravců.
3. Sokolníci ovládají techniky tréninku mladých dravců.
4. Sokolníci udržují základní genofond některých druhů dravců.
Tyto předpoklady byly rozhodující při zpracování metodik záchranných projektů dravců. Metodiky byly vypracovány v 70. letech v USA a poté se rozšířily do celého světa (viz Svět myslivosti č. 7/2007). Týkají se rozmnožování dravců v péči člověka a jejich následného vypouštění do přírody.
Čeští sokolníci aplikovali poznatky svých amerických kolegů u sokola stěhovavého (byl zachráněn doslova a do písmene v hodině dvanácté) a u raroha velkého a stali se jednoznačně nejúspěšnějšími chovateli dravců u nás. Množství odchovaných mláďat určených pro reintrodukce v rámci různých projektů pochází ze sokolnických chovů. Výsledky práce členů Klubu sokolníků ČMMJ, kteří jen během posledního desetiletí odchovali stovky mláďat kriticky ohroženého sokola stěhovavého a raroha velkého a desítky mláďat orla skalního a dalších druhů, slouží jako příklad praktické ochrany ohrožených dravců snížením tlaku na přírodní hnízdiště a záchranou jejich genofondu. Mláďata odchovaná sokolníky byla vypuštěna do volnosti během realizace několika projektů urbanizace dravců. Např. v Praze šlo v 80. letech minulého století o vypouštění sokolovitých jako součásti státního výzkumného úkolu řešeného tehdejším Klubem sokolníků při Českém mysliveckém svazu. Další dravci byli vypuštěni později v Plzni, Olomouci a Ústí nad Labem (v posledně jmenovaném městě nešlo o klasickou urbanizaci, nýbrž o pokus o obsazení tamní Mariánské skály rarohem velkým). V posledních letech klub spolupracuje na projektu Lesů České republiky, s. p., vypouštění sokola stěhovavého a raroha velkého na Broumovsku a Královéhradecku. Především na Broumovsku se využívá zajímavá metoda: mladí sokoli jsou vkládáni do hnízd volně žijících jestřábů lesních. Předpokládá se, že po vyvedení budou mladí ptáci zakládat populace využívající k hnízdění stromová hnízda, která mohou mimo jiné poskytnout ptákům v době hnízdění klid ve srovnání s turisty „přeplněnými“ skalními teritorii.
SOKOLNICTVÍ – BEZPEČNOST A HOSPODÁŘSTVÍ
„Lovečtí dravci na letišti Praha Ruzyně pomáhají zajišťovat bezpečnost cestujících, jichž bylo v roce 2006 přepraveno 11,5 milionu,“ říká ing. Jan Kadlec, manažer Letiště Praha.
Proč jsou lovečtí dravci tak důležití pro zajištění bezpečných letů? Letiště a jejich okolí jsou především ve velkých městských aglomeracích často jedinou obhospodařovanou plochou, kterou využívají zejména tažní ptáci jako svá shromaždiště. Okolí letišť se navíc zpravidla zemědělsky využívá, takže přitahuje hejna ptáků, např. racků, havranů, čejek a všudypřítomných městských holubů. Letadla, která startují nebo naopak přistávají, se pohybují v nejnižších letových výškách, kde hrozí nebezpečí jejich střetu s ptáky. Co může takový střet způsobit, je dostatečně známo. Nemilou zkušenost při srážce s ptákem získala např. v srpnu 2006 posádka vrtulníku královéhradecké Letecké záchranné služby. Káně po srážce s vrtulníkem prolétlo jeho oknem, pilota lehce zranilo na ruce, strhlo mu komunikační zařízení, protrhlo závěs a skončilo až za pilotní sedačkou. Posádka prožila několik vteřin pekla. Střepy z rozbitého okna se roztříštily na tisíce kusů, vzniklý otvor měl rozměry 30x70 cm. Téměř shodný případ se stal při cvičném letu bojového letounu L-159 ALCA. Ničivá síla však byla v tomto případě ještě vyšší, neboť ke srážce došlo při mnohem větší rychlosti než u vrtulníku. V obou případech lze hovořit o štěstí v neštěstí, protože piloti nebyli zasaženi „ptačím projektilem“ a mohli své stroje bezpečně dovést k přistání.
Popsané případy mají společné to, že k nárazu ptáka do stroje došlo v oblasti kabiny. Častějším místem střetu je však vstupní část proudového motoru (jde přibližně o 37 % všech případů střetů letadel s ptáky). Tyto motory se dnes používají u drtivé většiny dopravních letadel a vzdušné bojové techniky a každé „nasátí“ letícího ptáka znamená ohrožení bezpečnosti letu. V nejlepším případě má střet za následek inspekci a opravu motoru, což odpovídá vynaložení miliónových částek, v nejhorším případě jde o leteckou havárii se všemi důsledky.
K minimalizaci střetů letadel s ptáky se letiště ornitologicky zabezpečují, pro což se používá termín biologická ochrana letišť. Tato činnost je založena na získávání údajů o ornitologické situaci na letištích a v jejich okolí, popř. informací z vyšetřování příčin střetů letadel s ptáky, a na příslušných analýzách. Na základě výstupů z těchto analýz jsou přijímána opatření, která minimalizují výskyt ptactva a zvěře na letištích a v ochranných ornitologických pásmech. Při použití loveckých dravců se využívá vztahu mezi predátorem a kořistí. Ze všech zkoušených a používaných metod jde o metodu nejúčinnější. Sokolnictví se tak stalo hlavní složkou biologické ochrany letišť a bývá doplňováno dalšími metodami (např. pyrotechnickými). Sokolníci pravidelně na vybraných místech a ve stanovený čas vypouští své dravce, čímž přirozeně nutí přítomné ptáky opustit prostor, kde jim hrozí nebezpečí od predátora. Díky pravidelným preventivním opatřením byly mnohé ptačí koridory „odkloněny“ do bezpečné vzdálenosti od letišť.
Čeští sokolníci byli mezi prvními, kteří využili dávný způsob lovu při zajišťování bezpečnosti letecké dopravy. Již v r. 1974 začal Klub sokolníků při ČMS na toto téma jednat s ministerstvem národní obrany, z čehož se posléze vyvinula úspěšná spolupráce. Klub vypracoval metodiku biologické ochrany letišť pomocí loveckých dravců, kterou se podařilo realizovat nejprve na vojenských leteckých základnách a posléze i na civilních letištích.
O účinnosti a významu popsané metody svědčí její rozšíření na celém světě. Stanice biologické ochrany využívající lovecké dravce při ochraně letišť můžeme dnes najít na většině letišť, a to vojenských i civilních, od Prahy-Ruzyně přes Brno až po New York.
Velitel „výkladní skříně naší armády“ – Základny taktického letectva Čáslav – plk. gš. ing. Jiří Verner okomentoval současnou situaci takto: „Dravci velmi efektivně minimalizují střety ptáků s naší drahou bojovou technikou. Jsme rádi, že je tady máme.“
Je třeba upozornit, že ochrana bezpečnosti leteckého provozu nepředstavuje jediné využití sokolnictví. Za zmínku stojí též např. ochrana skládek komunálního odpadu poblíž městských aglomerací loveckými dravci před nálety ptáků, především racků a havranů. Cvičení dravci se ve světě používají též při ochraně zemědělských plodin před hejny ptáků. Jsou známy také případy použití loveckých dravců při ochraně cenných stavebních památek v centrech měst před holuby, kteří je poškozují svým trusem.
Autor je členem výboru Klubu sokolníků ČMMJ.