ÚVODNÍK

Ing. Jan Dvořák, Ph.D.

Vážení čtenáři,

nikomu z nás není jistě neznámé znění prvního odstavce § 3 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, týkající se chovu a zušlechťování zvěře: „Chovem zvěře se rozumějí odborné zásahy sledující určité vymezené biologické cíle, zachování rovnováhy mezi stavy spárkaté zvěře a prostředím, udržování přírodní kvality genofondu zvěře, cílené zvyšování chovné kvality zvěře a úprava stavů zvěře na optimální stav.“ K dosažení výše stanovených cílů používá myslivecká praxe různé, více či méně účinné prostředky. Tyto prostředky, v mnoha případech po desetiletí užívání již zaběhnuté, se při hospodaření v honitbách stávají stálými a neměnnými. Při konfrontaci s moderními poznatky vědy a výzkumu však často „berou za své“. Ke zprostředkování nových vědeckých poznatků zájemcům z praxe se nejen u nás pořádají semináře, konference a další setkání. Akcí zaměřených na biologii a chov jednotlivých druhů zvěře a témata související s myslivostí proběhlo v minulosti nespočet.

Často se vracím k podle mého názoru vydařené konferenci věnované introdukované spárkaté zvěři. Mottem této akce, která se konala v r. 1999 v Dobříši, byla jak aktuální problematika nepůvodních druhů zvěře, tak výhled do budoucna. Z referátů týkajících se siky japonského se daly vyčíst někdy až protichůdné názory autorů od „zvonění na poplach“ ve smyslu lokálního i celorepublikového nárůstu stavů této zvěře, přes návrhy chovných opatření a rajonizace chovů až po kritiku přístupu k tomuto druhu a jeho „odepsání“ v našich honitbách. Snad všichni autoři příspěvků a diskutující konstatovali nutnost řešit problematiku siky japonského tak, aby bylo možné definovat jeho postavení mezi jelenovitými chovanými v našich honitbách.

Od dobříšské konference letos uplynulo osm let. Co se za tu dobu změnilo? Vešel v platnost současný zákon o myslivosti, uplynulo desetileté nájemní období, v mnohých honitbách nahradil předchozího uživatele uživatel nový. Řada honiteb doznala změn ve výměře, nemálo nájemců dnes platí za pronájem honitby mnohonásobně více než v r. 1999. Mnohý uživatel honebních pozemků po odtržení od výkonu práva myslivosti na obhospodařovaných pozemcích přestává tolerovat škody působené zvěří. Častou hranicí honitby je rozhraní pole a lesa ...

Co na to sika?

V r. 1999 bylo k 31. březnu v celé ČR nasčítáno 4315 kusů siků a odstřel v tomto „konferenčním roce“ činil 4940 kusů. Již tehdy jsme lovili víc, než jsme sčítali, na což poukazovali někteří odborníci. Za osm let se sčítané stavy siků v ČR zvýšily o 60 %, odstřel o 74 %. Neustálému nárůstu početnosti tohoto druhu napomáhá řada všeobecně známých faktorů, mezi něž patří schopnost siků obývat i velmi chudá stanoviště, vysoká úspěšnost v soutěži o získávání potravy s ostatními druhy zvěře, velmi dobrý zdravotní stav a odolnost vůči nepříznivým podmínkám podnebí. Nelze opomenout ani atraktivitu siků pro myslivce danou jejich exotickým původem, vyhledávanou a dobře zpeněžitelnou trofejí či kvalitní zvěřinou. Nárůstu stavů siků také prospívají podmínky, vymezené současnou legislativou: v řadě honiteb nelze stanovit minimální a normované stavy siky, o mysliveckém hospodaření s touto zvěří nemluvě. Lov siků tedy často není nutné plánovat a nelze tedy nutit uživatele honiteb k vyššímu odstřelu. Za těchto podmínek se sika nadále „vesele“ množí a osidluje další, dříve neobsazené lokality.

Ve světle stále rostoucích stavů siky, nezanedbatelných škod působených tímto druhem na lesních kulturách a polních plodinách a potvrzeném křížení siky s jelenem lesním je jen stěží obhajitelné plnění námi myslivci proklamovaných a zákonem stanovených cílů v chovu zvěře.  Je nasnadě, že „problém sika“ je nutné začít řešit, dokud ještě řešitelný je (pokud nám již např. v západních Čechách neujel se sikou vlak ...). Problematice výskytu a chovu siky japonského v ČR budou věnovány příspěvky tohoto a dalších čísel Světa myslivosti.