Rarita roku 2007, aneb příčiny vzniku parožních abnormalit u srnčí zvěře
Pavel Scherer
V letošním květnovém čísle Světa myslivosti vyhlásila redakce zajímavou soutěž pro lovce srnčí zvěře. V klání nazvaném „Rarita roku 2007“ jsem měl čest být členem poroty. Spousty velmi zajímavých trofejových abnormalit, které byly přihlášeny do soutěže, mne přivedly k myšlence popsat s pomocí fotografického materiálu některé příčiny vzniku parožních deformací a anomálií.
Zdůvodnit příčiny vzniku konkrétních tvarových změn a deformací bývá často velice obtížné a mnohdy i nemožné, protože v řadě případů anomálie vznikají jako následek působení více vnějších a vnitřních faktorů ovlivňujících tvorbu parůžků. K těmto faktorům patří hormonální poruchy a poruchy látkové výměny, různá mechanická poranění pučnic či parůžků v době jejich růstu, poranění kostry, choroby a vnitřní paraziti, toxické látky, ale také sociální stres. Na jedince může působit několik faktorů souběžně.JSOU TO OTEC A SYN?
Srnčí parůžky jsou samy o sobě značně tvarově variabilní. Je zcela běžné, že se u srnců v jedné honitbě vyskytují téměř všechny základní tvary parůžků. Ty určuje zejména charakter a postavení lodyh, délka a nasazení výsad, členitost lodyh, tvar růží a povrch parůžků (perlení a rýhování). I při této různorodosti se v některých místech častěji objeví parůžky s podobnými znaky, což dává podnět k úvahám o dědičnosti určitého tvaru parůžků. Na obr. 1 jsou zachyceny dědičné znaky tří srnců ulovených v jedné lokalitě. Jindy je však podobnost různých srnců zcela náhodná, což dokládá obr. 2 s podobnými trofejemi (honitby, v nichž byli srnci uloveni, jsou vzdáleny 250 km). Z pohledu cíle chovu srnčí zvěře (produkce silných trofejí) lze konstatovat, že schopnost srnců přenášet tvorbu mohutných, hmotnatých parůžků z generace na generaci je velmi „zamlžena“, protože podléhá mnoha dalším vlivům (výživa, hojnost světla, zdravotní stav srnce, klid v době parožení atd.).
HORMONÁLNÍ PORUCHY A TVORBA PARŮŽKŮ
Z hormonálních poruch ovlivňujících tvorbu parožních abnormalit je nutné zmínit především omezení či zastavení produkce testosteronu, které u srnce vede k vytvoření paruky (obr. 3 a 4). Nejčastější příčinou jejího vzniku bývá poranění ráží, jejich absence nebo vrozená zakrslost. Parukáčům ráže buď chybějí, nebo jsou malé či jednostranně vyvinuté. Často se stává, že ráže zůstanou v tříselných partiích srnce a do šourku nesestoupí. Tvorba paruky je velmi zajímavé téma, které zaslouží širší vysvětlení. Již delší dobu připravuji v této souvislosti materiál s bohatou fotodokumentací (vývoj paruky u dvou srnců chovaných v zajetí). Asi nejzajímavější částí bude podrobný popis shození paruky po aplikaci testosteronu. Článek bude uveřejněn ve Světě myslivosti v příštím roce.
K parožním abnormalitám souvisejícím s poruchou hormonální činnosti patří dvouparohovost (obr. 5). Dvojité parůžky bývají u srnců velice řídkým jevem. Objevují se zpravidla u mladých jedinců, převážně u ročků. Pokud srnec první parůžek neshodí, dochází k ronění nového, takže starý parůžek bývá v dolní části obklopen novou parožní hmotou. Na jedné pučnici jsou tak po následné mineralizaci dva různě staré parůžky. Tento parožní útvar srnec shodí a pokud u něj nedojde k další hormonální poruše, „dvouparůžek“ se u něj neopakuje.
Odchylky v hormonální činnosti bývají také příčinou občasné tvorby pučnic či parůžků u srn. Občas nacházíme u ulovených srn na čelní kosti útvary podobné pučnicím slabého srnce, s vrcholky pórovitého charakteru (obr. 6). Zcela vzácně se mohou objevovat srny nasazující většinou jen malé parůžky, zpravidla nevytlučené. Jsou však známy i případy, může jít o vytlučené parůžky (obr. 7), které srna dokonce shodí. V některých odborných publikacích jsou popsány případy plodných srn s parůžky, jiné prameny to naopak vyvracejí.
PORUCHY LÁTKOVÉ VÝMĚNY
Růst parůžků je závislý na látkové výměně. Pro konečný tvar a pevnost parůžků jsou důležité převážně minerální látky, zejména vápník a fosfor. Pokud jich srnec nemá v době parožení dostatek, nebo trpí-li poruchou jejich zužitkování, mohou mu narůst parůžky abnormálního tvaru. Srnec se stává velmi často vývrtkáčem – má parůžky se zakřivenými lodyhami (obr. 8 a 9) a zpravidla kratšími a různě zkroucenými výsadami.
Parůžky vývrtkáče bývají velmi variabilní. Konce lodyh nedodržují přirozený směr růstu, ohýbají se dovnitř, nebo naopak do stran. Nutno upozornit, že může jít o poruchu dočasnou. V zásadě vzniká tak, že rostoucí chrupavčité lodyhy i výsady nejsou včas mineralizovány, takže v určité fázi působením zemské tíže poklesnou a odchýlí se od původního směru růstu. Vrcholek lodyhy však má vrozenou schopnost růst proti směru gravitace, takže pokud je to možné, pokračuje v růstu směrem vzhůru. Jakmile však doroste větší délky, opět klesá, čímž parůžek získává vývrtkovitý tvar (obr. 8 a 9). V takto deformované podobě opožděně zmineralizuje.
Proces parožení může narušit také invaze vnitřních parazitů. Parožní anomálie způsobené parazitací bývají stejného typu jako při poruchách látkové výměny (často jde o vývrtkovité parůžky).
PORANĚNÍ PUČNICE A ČELNÍ KOSTI
Výrazné anomálie srnčích parůžků vyvolává poranění pučnice nebo čelní kosti.
Pučnice se nejčastěji poškodí v době, kdy je parůžek čerstvě vytlučený nebo kdy je ve fázi pokročilého růstu. Tehdy i slabší síla působící na parůžek jako páka může pučnici relativně snadno vylomit. Pučnice v tomto období totiž není zcela zmineralizována, což jsem popsal ve Světě myslivosti č. 8/2007 na podélných řezech parůžků s pučnicí v době růstu. Jsou-li lomné plochy v bezprostřední blízkosti nebo dotýkají-li se, zavalí se zlomenina chrupavčitou tkání, která později zmineralizuje, takže odlomená část sroste s čelní kostí (obr. 10).
Při roztříštění pučnice způsobeným silným nárazem se mohou její úlomky dostat na různá místa mezi kůži a čelní kost. Tyto zbytky pučnice mají zachovány „parůžkotvorné“ buňky a dokáží se později pevně spojit s čelní kostí, čímž mohou vytvořit tzv. sekundární pučnice mající schopnost produkovat menší atypicky nasazované parůžky (obr. 12, 13, 14). Stejné složení pučnice a čelní kosti vysvětluje obrovskou regenerační schopnost tohoto procesu. Bubeník a Pavlanský (1956) prokázali, že pučnice může být implantována na jakékoliv místo čelní kosti a po úspěšné regeneraci z ní opět může vyrůstat parůžek! Tyto pokusy byly sice provedeny u dospělého daňka, ale v principu platí pro všechny jelenovité.
Parožení po vylomení pučnice ovlivňuje to, v jakém stadiu růstu byla pučnice vylomena (obr. 15 a 16). Pokud nejde o úplné vylomení, ale o pouhé naštípnutí či nalomení, dochází relativně rychle k její regeneraci a k vyhojení. Při vážnějším poranění pučnice nebo pokud dojde k jejímu úplnému vylomení, kdy pučnice ztratí kontakt s čelní kostí, se vytvoří pohyblivý „pakloub“ a parůžek s pučnicí visí pouze na kůži, kterou je částečně vyživován.
Při úplném vylomení pučnice je většinou porušena cévní a nervová soustava a parůžek visící srnci z hlavy nemusí být shozen. Takto vzácně nošený parůžek nazýváme kyvadlový.
Poraněním pučnice si srnec zachová deformované parůžky po celý život.
PORANĚNÍ PARŮŽKŮ V DOBĚ RŮSTU
Nejrozmanitější deformace parůžků vznikají při jejich mechanickém poranění v době růstu (obr. 17 a 18). Následkem úrazů mohou vznikat často až bizarní tvary. Lehká poškození tlakem či úderem nebo tržné rány na lýčí se většinou vyhojí bez následků. Dojde-li však k vážnějšímu poranění vrcholu parůžku v počáteční fázi růstu, lodyha se snadno rozvětví na více lodyh, které rostou samostatně (obr. 19, 20, 21, 22). Takto vzniklé lodyhy mají již omezenou schopnost dalšího větvení na jednotlivé výsady.
Pokud dojde k poranění či ke zlomení lodyhy v pokročilejším stádiu růstu, okolí tohoto místa se rychle regeneruje a růstový vrchol nad místem poranění, resp. zlomu se podle míry poškození nervového a vyživujícího systému opět narovná, resp. otáčí proti směru zemské tíže a parůžek pokračuje v dalším růstu (obr. 23, 24, 25).
Na vzhledu rostoucího parůžku se může projevit také jeho menší mechanické poranění. Jestliže z nějaké příčiny (píchnutí o větev, zabodnutí cizího tělesa, atd.) vznikne pod lýčím krevní výron, může se v něm usazovat parožní hmota a po mineralizaci tak mohou vznikat rozšířené kulovité plné nebo duté útvary (obr. 26) a zpuchřeniny.
Přestože jsou srnci na své citlivé ronící parůžky velice opatrní, dochází k jejich mechanickému poškozování, a to především o drátěné oplocení lesních kultur, do něhož odskakující zvěř často vráží (obr. 27).
Srnci paroží v zimních měsících (nejintenzivnější růst připadá na měsíce leden a únor), takže jim parůžky mohou výjimečně poškodit i silné mrazy, a to natolik, že růstový vrchol může i odumřít. Omrzlé lodyhy jsou po vytlučení v horní části tmavé až černé, velice křehké porézního charakteru a s nedotvořeným povrchem. Intenzivním vytloukáním a strouháním se může nedotvořená parožní hmota odlamovat a drolit natolik, že z parůžků zbudou jen zaoblené pahýly. Rieck (Raesfeld 1956) uvádí, že v okolí Opavy bylo v r. 1929 po krutých, až čtyřicetistupňových mrazech zjištěno několik případů, kdy srnci následkem mrazu ztratili celé parůžky, které odumřely v průběhu růstu.
Mechanické poranění parůžku představuje zpravidla pouze dočasnou abnormalitu, která se u srnce v dalším roce již neprojeví.
JAK OVLIVNÍ PORANĚNÍ SRNCE TVORBU JEHO PARŮŽKŮ?
Kromě výše uvedených příčin může dojít k odchylkám v růstu parůžků kvůli některým kosterním poranění (zejména dlouhých kostí běhu). Veškerá tato zranění se současně promítnou do růstu parůžků a výsledem je vždy nějaká parožní anomálie. Při vážném zranění dlouhých kostí běhu bývá údajně postižen parůžek na opačné straně těla (Vogt 1936, 1950 a Nečas 1963). Tyto dříve zjištěné poznatky mohu doložit případem ročního srnce, kterého ulovil myslivecký hospodář ing. Přibyl v naší honitbě Sudice u Boskovic. Tento roček měl při zběžném ohledání na zadním běhu zřetelný defekt nártní kosti (obr. 29). Po stažení kůže z běhu, jeho očištění a preparaci jsem zjistil, že srnec měl tento běh zlomený v nártu. Kloub sice znatelně vybočoval z osy, ale byl dobře srostlý, takže srnec mohl na běh bez problémů našlapovat. Parožní anomálie se u tohoto srnce projevila na opačné straně lebky (obr. 30).
Parožní abnormality mezi myslivci vždy byly, jsou a budou atraktivním podnětem k diskusím. Na stránkách Světa myslivosti se s tímto tématem v budoucnu jistě ještě setkáme. Přinejmenším v příštím ročníku soutěže Rarita roku, kterou redakce již nyní chystá.