Staré zlaté časy
Elektrické světlo ve službách lovce
Vznešeným lovcům nedostačují pomalu evropské luhy k loveckým výkonům a proto podnikají občas lovecké výlety do Afriky. Tak učinil před několika lety hrabě Pálffy, vydav se jako již mnozí jiní na honby lvů, což ovšem pyšnější má zvuk, než kdyby se jednalo o honbu koroptví. Moderní tento Gérard dal si ke svým účelům u známého štýrskohradeckého elektronika sestrojiti elektrický přístroj osvětlovací. Na klobouce umístěno pět žárovek s přiměřenými reflektory, potřebné k tomu akkumulatory umístěny jako peněženky do vaků, proud pak vzbudí se přístrojkem, který se vloží mezi zuby, tak že rukám zůstává volnost.
V rozhodném okamžiku může lovec každé místo osvětliti dle libosti a do jisté vzdálenosti, ránu vydati a opět temnotu si zjednati. Zdá se to býti vtipem, zakládá se však úplně na pravdě. Ovšem jest povážiti, jak se král zvířat zachová k tomuto osvětlení a dojde-li vůbec na to, aby si naň lovec posvítiti mohl. Jisto však jest, že podobný apparát sloužiti může k ochraně za nebezpečných nočních výprav loveckých. Dojde snad na to, že moderní lovci usmrcovati budou zvěř jiskrou elektrickou. Potom však ať zmizí myslivci dobrého zrna se světa a Bůh buď milostiv zvěři, která již dnes nemá valně na růžích ustláno. Jak pochodil hr. Pálffy se svým apparátem v Africe, o tom jsme se posud nedočetli.
Lovecká besídka, seš. 6, roč. VI, leden 1900
Cena honebního psa
Pět set zlatých r. č. (1000 K) zaplatiti musil p. Saxl, majitel revíru v Drástech, za honebního psa, který patřil p. Hellmichovi, sládkovi v Hlubočepích. Psa toho zastřelil p. Ad. Saxl, studující a syn majitele statku drásteckého, když pes ze sousedního revíru pronásledoval zajíce do revíru jeho. Již dříve nabízeno bylo p. Hellmichovi za toho psa 600 zl., později 800 zl., majitel však cenil si ho na 1000 zl., pod kterouž cenou vůbec prodati jej nemínil. Pět set zlatých přiřkl mu zaň civilní soud, přes to, že pes stíhal postřeleného zajíce v revíru cizím. A přece § 37. našeho (českého) zákona o myslivosti ze dne 1. června 1866 dí: „Zvěř postřelená může se na cizí pozemky stíhati jen tehdy, kdy tomu svolí ten, kdo na nich má právo myslivosti.“ – Pozor tedy na okolnosti!
Lovecká besídka, seš. 2, roč. VI, září 1899
Podražení zaječin
Podražení zaječin dodržuje stále. V přirovnání k minulé zimě mají cenu dvojnásobnou. Také jiné kožešiny na trzích v Lipsku a ve Frankfurtě postoupily v ceně. Zaječiny docházejí zpracování přerozmanitého. Průmysl barvířský tvoří z nich kožešiny rysí, cibetkové, bobří aj. Ježto Rakousko nejvíce těží ze zaječin získaných v Čechách a na Moravě, pro něž jest Brno hlavním tržištěm, dlužno pro nastávající sezónu honební upozorniti na okolnosti tyto, neboť neobyčejná výška cen tržních může potrvati značnou dobu. Jak známo, podrobuje se móda cenám průmyslových výrobků bez odporu, a zaječiny udrží ceny potud, pokud nabídka suroviny nepřevýší odbyt výrobků.
Lovecká besídka, seš. 2, roč. VI, září 1899
Slučího mázka
Nejvýbornější pochoutka všech labužníků pochází výhradně z obsahu slučích střívek. Berou se tedy ku přípravě slučí mázky střívka (tedy bez žaludku, srdce, plic atd.), kteráž, tak jak jsou, nemyta a nečistěna na drobníčko se rozsekají, troškou soli, tlučeným pepřem a muškátovým ořechem promíchají, načež spracují se na hmotu kaši podobnou pomocí ustruhané žemle a přepouštěného másla. Kašičkou natrou se hustě roštěné řízky žemličkové, které se potom na másle dosmaží!
Lovecká besídka, seš. 2, roč. VI, září 1899
Statná Slovanka
Časopis „Bosn. Post“, vycházející v Sarajevě, přinesl zprávu, že na trh v Sarajevě přinesla mladá venkovanka srbská velkého orla živého. Jak se ukázalo, zmocnila se toho dravce sama, uchytivši jej oběma rukama pod rameny křídel, když orel, na dvůr se spustiv, uchvátiti chtěl slepici. Rozumí se, že o kupce nebylo nouze.
Lovecká besídka, seš. 12, roč. VI, červenec 1900