Topoľčianské obory – průřez stoletou historií nejznámějších slovenských oborních chovů
Jozef Šabo
Letos v květnu proběhly v Topoľčiankách oslavy u příležitosti stoletého výročí založení tamních oborních chovů (Svět myslivosti č. 8/2007). Historie i současnost „významného lesnického místa Slovenska“, za které byly Topoľčianky prohlášeny, stojí určitě za pozornost.
Obec Topoľčianky leží v severovýchodní části okresu Zlaté Moravce v malebném přírodním prostředí Horního Požitaví, obklopená horskými celky Tríbeč (nejvyšší vrchol Velký Tríbeč – 829 m n. m.) a Pohronský Inovec (nejvyšší vrchol Veľký Inovec – 901 m n. m.). Tato pohoří jsou posledními ze slovenského oblouku Karpat, za nimi se rozprostírají již jen pahorkatiny a rozsáhlá Podunajská nížina.Na úpatí nejjižnějšího cípu Tríbeče s charakteristickým vápencovým vrcholem Zobor (588 m n. m.) najdeme předměstí jednoho z největších slovenských měst – Nitry. Tyto části pohoří jsou velmi bohaté na teplomilná společenstva lesů a stepí, s výskytem vzácných rostlin a živočichů. Zoborská část Tríbeče je úzce spjata s historií Velkomoravské říše, prvního státního útvaru Čechů a Slováků.
V pohoří Tríbeč bylo několik hradů, jejichž majitelé holdovali lovu. Nejznámější byl hrabě Karol Forgáč, proslulý tím, že ve svých honitbách dal jako první na evropském kontinentu vysadit do volné přírody mufloní zvěř (1883).
Historie Topoľčianek sahá až do r. 1293, kdy byla obec královským městem. V r. 1307 ji uherský král Béla IV. daroval Haslavovi, zakladateli bohatého rodu pánů z Topoľčianek. Ti vládli v Topoľčiankách v neustálých bojích o rodové majetky s velmi malými přestávkami téměř 300 let. V r. 1890 získali majetky příslušníci rodu Habsburků. Prvním majitelem habsburského původu byl arcikníže Karol Ľudovít, který majetek předal v r. 1897 svému synovi Josefu Augustovi Habsburskému, jenž byl vášnivým lovcem. Lovecká vášeň byla ostatně charakteristická pro všechny členy habsburského panovnického rodu.
HODNĚ ZVĚŘE = VELKÉ ŠKODY NA POLÍCH A V LESÍCH
V době, kdy Habsburkové převzali panství, měly lesy vysokou úživnost, kterou ovlivňoval zejména způsob jejich obhospodařování a fakt, že zvěř měla možnost vycházet na pastvu na okolní zemědělské pozemky. Přestože jelení zvěř byla intenzivně lovena, na přelomu 19. a 20. století žila honitbách topoľčianského panství v hustotě až 120 ks na 1000 ha. Za pozornost však stojí, že jelení zvěř nebyla v tríbečských lesích původní. Po svém vysazení do volnosti v r. 1878 se rychle rozmnožila a během následujících desetiletí vytvořila místní formu, která sílou trofejí uspokojovala i nejnáročnější lovecké hosty.
Zisky z výkonu práva myslivosti byly pro držitele honiteb velmi zajímavé. V archivech se dochovaly záznamy o lovu synovce německého císaře Fridricha Leopolda, který zaplatil za ulovení jelena 1000 korun a za daňka a muflona po 60 korunách. Přitom denní výdělek kvalifikovaného dělníka představoval v té době dvě až tři koruny. Výhodné možnosti zpeněžení odstřelu zvěře vedly držitele honiteb ke zvyšování početních stavů zvěře, což mělo za následek nárůst škod na lesních porostech, ale především na okolních zemědělských pozemcích jiných vlastníků. Josef August Habsburský na to však příliš nedbal a nadále se snažil chov zvěře podporovat. Zakoupením lesů od sousedních majitelů rozšířil výměru svých honiteb, protože byl přesvědčen o tom, že ve velké honitbě, tvořené jejich lesním majetkem, bude možné při odborném obhospodařování a dodržování průběrného odstřelu chovat jelení zvěř nejen ve vysokých stavech, ale i v dobré trofejové kvalitě. Tyto plány však překazily dva faktory, s nimiž topoľčianský pán nepočítal:
- většina majitelů okolních panství se neztotožnila s jeho představami o odborném vedení chovu jelení zvěře a dala přednost okamžitému zisku plynoucímu z lovu. Ve svých honitbách lovili především jeleny, bez ohledu na věk a možnost dosažení špičkových trofejí. Lov holé zvěře nebyl atraktivní, v lepším případě šlo pouze o druhořadou záležitost. Tento přístup způsobil zhoršení poměru pohlaví a neúměrné zvyšování početnosti zvěře. Její skutečné kmenové stavy překročily i velkorysé představy majitele největší honitby v pohoří Tríbeč a pravděpodobně i v celých Uhrách.
- dalším významným faktorem byly škody působené zvěří na zemědělských pozemcích, které obklopovaly honitby topoľčianského panství. Škody se rok od roku zvyšovaly a úměrně s tím narůstala nespokojenost obyvatel okolních obcí, kteří požadovali stále vyšší náhrady za vznikající ztráty. Pravděpodobně druhý důvod byl rozhodujícím impulsem pro vznik myšlenky oddělit zvěř od zemědělských pozemků a zároveň získat velký uzavřený prostor pro chov jelení zvěře. Po myšlence vybudovat oboru následovala ve velmi krátké době její realizace.
OBORY POSTAVENÉ ZA ROK
V průběhu r. 1906 byly zahájeny intenzivní práce na stavbě plotu rozsáhlé obory. Celkem bylo oploceno 10 449,20 ha honební plochy pro jelení zvěř (Velká obora) a dalších 510,5 ha pro daňčí zvěř (Malá obora). Délka oplocení Velké obory dosáhla 89,235 km, Malé obory 10,856 km (celkem 99,821 km!). Náklady na výstavbu plotu dosáhly 4000 korun na kilometr, celkem 400 000 korun. Velkou oborou procházely (a v současnosti nadále procházejí) veřejné cesty, které nebylo možné uzavřít při výstavbě a musí být přístupné i v současnosti. Absolutním unikátem je fakt, že doslova uprostřed obory byla oplocena obec Skýcov, a to včetně přilehlých zemědělských pozemků.
Současně s výstavbou oplocení bylo postaveno 22 lesoven a hájoven. Veškerý lesní personál, který do té doby bydlel v okolních vesnicích, byl přestěhován do nových budov v oborách. V oplocení Velké obory bylo zřízeno 121 branek pro pěší a 102 bran pro povozy, Malá obora měla pět branek a pět velkých bran.
Se zazvěřením obor nebyl problém, protože dovnitř se dostala téměř všechna zvěř, která do doby uzavření oplocení žila ve volných honitbách. První důkladné sčítání zvěře v nových oborách proběhlo v zimě na přelomu let 1907 a 1908. Na základe dochovaných záznamů byl v obou oborách zjištěn následující počet zvěře: 304 jelenů, 143 laní, 81 kusů daňčí zvěře, 569 divočáků, 376 kusů srnčí a 47 kusů mufloní zvěř. Celkem úctyhodných 2807 kusů spárkaté zvěře, což odpovídalo hustotě přibližně 270 kusů spárkaté zvěře na 1000 ha.
T. G. MASARYK – ZACHRÁNCE TOPOĽČIANSKÝCH OBOR
Události první světové války zanechaly na topoľčianských oborách významné stopy. Po jejím skončení bylo oborní oplocení značně poškozené, mnoho zvěře uniklo do volných honiteb Tríbeče a sousedních horských celků Vtáčnik a Pohronský Inovec. Vznikem nového státního útvaru přešlo celé habsburské panství do správy československého státu. V březnu r. 1920 byla vytvořena Státní lesní správa, která převzala lesy včetně obor, zemědělské pozemky habsburského majetku byly delimitované Státnímu hřebčínu Topoľčianky. Toto období bylo pro obory velmi nepříznivé, v prvních letech Československé republiky dokonce existovaly plány na jejich zrušení. Lesy se měly vytěžit a půda měla být přidělena na pastviny různým soukromým zemědělským subjektům. Pro další osud obor měla rozhodující význam návštěva prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, který si vybral Topoľčianky vedle Lán za své druhé letní sídlo. Až do r. 1937 trávil v Topoľčiankách v letním období každoročně dva měsíce. Poté, co začal prezident Masaryk jezdit do Topoľčianek, našly se finanční prostředky na nevyhnutelné opravy oplocení obor a mysliveckého zařízení. První plány na obhospodařování obor byly ale vypracovány až v r. 1928. Jejich cílem bylo vyselektovat vhodný typ jelenů a dosáhnout optimálního poměru pohlaví 1:1.
Druhá světová válka hospodaření v oborách výrazněji neovlivnila. I během války obory plnily funkci reprezentačního sídla prezidenta. Boje zasáhly jen některé části obor, tragédie se však odehrála v samém srdci Velké obory: bylo jí vypálení obce Skýcov.
Ve válečných letech stavy zvěře mírně poklesly, ale po r. 1945 se začaly velmi rychle zvyšovat, což vedlo k nepříznivému ovlivňování obnovy lesních porostů. Z tohoto důvodu byl vypracován myslivecký plán na roky 1965-1974, který vycházel z průzkumu zaměřeného na řešení otázek vztahu zvěře a lesa. Na jeho základě byla realizována opatření, která umožnila chovat v oborách relativně velké množství zvěře, ale současně zachovat zdravé lesní porosty. Nejdůležitější úlohou, která vyplynula z plánu, bylo snížení početních stavů zvěře. Plánované počty byly 600 kusů jelení, 520 kusů daňčí, 100 kusů srnčí, 150 kusů mufloní a 200 kusů černé zvěře (v přepočtu na plochu 115 kusů spárkaté zvěře na 1000 ha). Ke zvýšení trofejové kvality zvěře měly přispět jeleni dovezení z Poľany a mufloni z vynikajících chovů v Čechách. Zlepšení kvality trofejí měla podpořit též opatření směřovaná ke zvýšení úživnosti prostředí (meliorace a úprava luk, zakládaní zvěřních políček a okusových ploch, budování velkokapacitních krmelců na objemná a dužnatá krmiva).
REPREZENTACE A POPLATKOVÉ LOVY
Topoľčianky byly letním sídlem československých prezidentů 30 let (1923-1953). V tomto období lovili v oborách prezidentští hosté. V r. 1954 předal prezident Antonín Zápotocký topoľčianský zámek odborářům k rekreačním účelům, avšak obory nadále plnily reprezentační funkci – na lov do nich byli zváni zejména hosté vlády, ministerstev a diplomaté z různých států. Poplatkový odstřel trofejové zvěře byl povolen jen výjimečně. Dlouholetou tradici měly „diplomatické“ naháňky na černou zvěř. Byly velmi dobře organizované a výřady ulovených divočáků se počítaly zpravidla v desítkách kusů. Tyto naháňky se konaly vždy v závěru lovecké sezóny, zpravidla první lednovou sobotu.
Po r. 1990 reprezentační funkce topoľčianských obor skončila a celý myslivecký režim přešel na princip poplatkových lovů. V oborách se ročně lovilo kolem 1000 kusů všech druhů spárkaté zvěře, nejvíce jelení. Většina trofejí dospělých jelenů dosahovala bodových hodnot 190-205 b. CIC. První jelen, jehož trofej překonala hranici 210 b., byl uloven v r. 1973 (212,12 b. CIC). V dalších letech byli uloveni jeleni s bodovou hodnotou trofejí 214 a 216 b. CIC. Dosud nejsilnější trofej pochází z r. 1985 – 223,15 b. CIC.
Nejlepší trofeje z posledních let patří velmi mladým a nadějným jelenům, kteří se stali obětí pytláků. Za všechny hovoří trofej pětiletého jelena s bodovou hodnotou 180,33 b. CIC.
Druhou nejpočetnější zvěří ve Velké oboře je mufloní zvěř. Nejsilnější mufloní trofej pochází z r. 1986 – 224 b. CIC. Zbraně nejsilnějšího kňoura dosáhly 128,20 b. CIC.
MALÁ OBORA – OD DAŇKŮ K MUFLONŮM
Samostatným vývojem prošla Malá obora, která od svého vzniku sloužila k chovu daňčí zvěře. V průběhu celé její historie se nepodařilo odchovat daňka se špičkovou trofejí, nejvyšší bodovou hodnotu dosáhly lopaty daňka uloveného v r. 1965 – 185,95 b. CIC. V r. 1971 byli do Malé obory dovezeni daňci z maďarské oblasti Gyulaj. Ani nová krev však nepomohla zlepšit trofejovou kvalitu chované populace. Pokus potvrdil, že daňčí zvěř nemá v této lokalitě dobré podmínky pro produkci kvalitních trofejí.
Od r. 1994 se stala hlavní zvěří této obory zvěř mufloní. Současnou populaci tvoří mufloni z nejlepších chovů z ČR. Nejsilnější trofeje dosud ulovených muflonů dosáhly bodových hodnot 216 a 207 b. CIC. Obora má potenciál produkovat trofeje v rozpětí 220-230 b. CIC.
V LOVECKÉM ZÁMKU
K topoľčianským oborám neoddělitelně patří lovecký zámeček. V r. 1910 ho dal postavit Josef Habsburský jen několik desítek metrů od svého hlavního sídla – topoľčianského zámku. Zámeček byl později součástí prezidentského sídla a následně plnil výhradně funkci státní reprezentace, a to až do r. 1990. V letech 1993-2000 byl kvůli rekonstrukci uzavřen. V současnosti je majetkem podniku Lesů Slovenské republiky, s. p., a spravuje ho Odštěpný závod Topoľčianky. Zámeček funguje jako hotel nejvyšší kategorie pro lovecké, ale i další hosty. V parku, který ho obklopuje, jsou umístěny plastiky s loveckými motivy od Alojze Stróbla.
Ve Velké oboře byl za Habsburků vybudován malý zámeček, který sloužil k ubytování významnějších hostů. Později v něm byla lesovna a prezidentský apartmán.
V oborách slouží k ubytování hostů několik loveckých chat. Některé pocházejí ještě z doby T. G. Masaryka. Přestože Masaryk nebyl myslivcem, velmi rád využíval k odpočinku tamní přírodu. Další chaty byly postaveny v 70. letech minulého století. V posledních letech se jako lovecké chaty využívají někdejší lesovny, uvolněné lesním personálem, který se z lesa přestěhoval do měst a obcí.
ZÁCHRANA ZUBRŮ V TOPOĽČIANKÁCH
Na území Velké obory se rozkládá známá Zubří obůrka. Byla založena v r. 1958 jako objekt určený k záchraně zubra. Od jejího vzniku v ní bylo odchováno přibližně 150 zubrů. Kapacita objektu je 12 kusů této zvěře, nadbyteční jedinci byli nabízeni do zoologických zahrad a různých parků. Protože zubr byl vyjmut z Červené knihy ohrožených živočichů, v posledních letech bylo několik kusů uloveno na základě mimořádného povolení.
Topoľčianské obory mají svá specifika, která po celou dobu jejich existence, i v současnosti, komplikují myslivecké obhospodařování. Dlouhé oplocení je náročné na kontrolu a zejména na údržbu. Silnice, které oboru protínají, komplikují práci lesního personálu a ulehčují přístup do obory pytlákům. Navzdory uvedeným problémům topoľčianské obory lákají myslivce ze Slovenska i ze zahraničí. Počty zvěře se v posledních letech snížily, ale úchvatná příroda je stále přitažlivá a slibuje návštěvníkům překrásné zážitky.