Unie mysliveckých organizací: nepřeceňovat, ale ani nepodceňovat!
Ing. David Vaca, Ph.D.
Zprávu o tom, že se více subjektů domluví na spolupráci, navíc deklarovanou podepsáním smlouvy, nelze vnímat jinak než pozitivně. Když se v r. 1999 takto sešly tehdejší špičky našich mysliveckých organizací, aby uzavřely dohodu o spolupráci, vypadalo to zprvu také dobře, ale jak se posléze ukázalo, tato schůzka pro reálnou spolupráci mnoho neznamenala. Možná proto lze pohlížet na vznik Unie mysliveckých organizací ČR poněkud skepticky. Od r. 1999 však uplynulo osm let a částečně se změnily „osoby a obsazení“ ve vedení organizací. Jsou tedy naše myslivecké organizace schopny efektivně spolupracovat a dokáže Unie za současných podmínek splnit velkolepé proklamace svých zakladatelů?
Prvním je osoba ing. Libora Řeháka, Ph.D., jednoho z otců myšlenky založení Unie, a lze předpokládat, že i jednoho z jejích nejaktivnějších představitelů. Ing. Řehák od poloviny 90. let vystupuje jako hlasitý kritik poměrů v české myslivosti, díky čemuž si získal mezi myslivci řadu příznivců, ale ještě více odpůrců. V odborném tisku publikoval konzistentní materiál o nutnosti transformace myslivosti, aby byl zajištěn její rozvoj v 3. tisíciletí. Kvůli některým radikálním názorům a neochotě slevit ze svých představ a požadavků se však jeho projekty nikdy nedočkaly širší podpory a realizace, byť mnohé z nich mohly vnést do myslivosti pozitivní změny. Kdo si dnes vzpomene např. na Obrodu myslivosti či Mediální radu včelařských, mysliveckých, zahrádkářských a chovatelských organizací? Unie získává v ing. Řehákovi osobu dvou tváří: na jedné straně nositele dobrých nápadů, schopného pojmenovat slabá místa naší myslivosti a navrhnout, jak je řešit, na straně druhé představitele s vůdcovskými sklony, ale současně se slabým „koaličním“ potenciálem, který nebývá příliš ochotný ustupovat od svého vidění světa a pro mnohé je kvůli tomu nepřijatelný. Otázka zní: „ukočíruje“ Unie ing. Řeháka, nebo bude ing. Řehák „kočírovat“ Unii?
Druhým faktorem je vztah naší největší a nejvlivnější myslivecké organizace k Unii. Ten částečně vyplývá již z předchozího odstavce. Pokud ing. Řehák coby jeden z kormidelníků Unie kritizoval a kritizuje poměry v české myslivosti, jeho kritika současně dopadá na ČMMJ, jakožto hybatele téměř všeho podstatného v naší myslivosti. Pro některé vlivné postavy z vedení ČMMJ či z jejího zákulisí je tak spolupráce s ing. Řehákem nepředstavitelná.
Vysvětlení předsedy ČMMJ ing. Jaroslava Palase, že ČMMJ nevstoupí do Unie, protože si to nepřeje Myslivecká rada ČMMJ kvůli obavě ze ztráty identity organizace, je k pousmání. Kolektivní odpovědnost je však pohodlný argument. Zkuste obejít členy MR ČMMJ a zeptejte se jich, proč nechtějí diskutovat s kolegy z jiných organizací společně v jedné místnosti, ale raději s každým zvlášť v samostatných místnostech. Co asi odpoví?
ČMMJ si je jista svojí pozicí a reálným vlivem a jasně dává najevo, že se o ně nechce s nikým dělit. A již vůbec ne ve společné platformě. Samozřejmě má na své rozhodnutí právo, ale nechtělo by to trochu velkorysosti? Odmítnutí nabídky na spolupráci v širším kruhu s argumentem, že zastupuje 90 tisíc myslivců, zavání trochu arogancí. Přitom ČMMJ v podstatě o nic nejde. Pokud by do Unie vstoupila, mohli by její zástupci na každém unijním zasedání připomínat svým partnerům, že„bez nich si ani ruce neumyjí“, jak to s gustem vzkázal jistý nejmenovaný politik svým protivníkům po loňských parlamentních volbách (byť se to poté nevyplnilo). A v podstatě by měli pravdu. Reálný stav je totiž takový (alespoň zatím), že ať se Unie domluví na čemkoliv, stejně bude muset sledovat, jak se zachová ČMMJ.
K tomu, aby mohla plnit to, co si předsevzala, čeká Unii nelehká cesta. Základními stavebními kameny úspěchu bude vzájemný respekt jejích členů, konstruktivní diskuse uvnitř Unie a samozřejmě obratnost při jednáních navenek. Jistě bude zajímavé sledovat další osud Unie. Pokud se jí podaří dosáhnout stanovených cílů, bude to pro naši myslivost jen dobře. Nezbývá než držet palce, za pokus to přece stojí!
Ing. David Vaca, Ph.D.