ÚVODNÍK 12/2007

RNDr. Jakub Hruška, CSc.

Vážení čtenáři,

jako každý podzim, i letos Ministerstvo zemědělství zveřejnilo mysliveckou statistiku za předchozí rok (Svět myslivosti č. 10/2007). A opět – jako každý rok – jsme mohli vidět, jaké zázraky přírody se v našich honitbách dějí.

Začněme nejprve s druhy, které nejsou myslivecky obhospodařovány. Myslivci sečetli k 31. 3. 2007 např. 244 sokolů stěhovavých. Sokol je dravec, k němuž se upíná velká pozornost ornitologů a ochránců přírody, mimo jiné proto, že je naprostým vrcholem potravního řetězce a indikuje zlepšující se životní prostředí. V 80. letech minulého století u nás sokol stěhovavý zcela vymizel, protože se nebyl schopen rozmnožovat kvůli vysokým koncentracím pesticidů a herbicidů ve své potravě. První páry z umělé reintrodukce a přirozené migrace se začaly objevovat počátkem 90. let. Situace se neustále zlepšuje a ornitologové poměrně dobře vědí, že u nás v loňském roce hnízdilo téměř 20 párů sokolů, tj. maximálně 40 ptáků. My myslivci jsem jich však napočítali již zmíněných 244, tedy šestkrát více. Zcela analogická situace je také u mnohem vzácnějšího raroha velkého.

Předmětem sčítání však nejsou jen vzácní dravci, i lovná zvěř má své „kvantitativní myslivecké anomálie“.  Každý rok se u nás uloví téměř celý sčítaný jarní stav jelena lesního (přibližně 80–90 %), aby stav v dalším roce dokonce předčil ten minulý. Je zřejmé, že aby byl možný tak vysoký odstřel, musí být skutečné stavy nejméně čtyřikrát vyšší než „nasčítané“. Tím se však dostáváme k odhadu stavů okolo 100 tisíc kusů jelení zvěře, což je asi osmkrát více, než jsou zcela hypotetické normované stavy, a dvanáctkrát více než stavy minimální. Ještě absurdnější situace je u siky japonského: v minulých letech se lovilo více než 100 % sčítaných stavů, v posledním roce jsme střelili 95 % sečteného stavu. Odhad populace bude tedy někde okolo 30 tisíc kusů, což je více než třicetinásobek normovaných stavů tohoto druhu.

Vážení kolegové myslivci, má něco takového význam? Myslivecké statistiky jsou veřejně zesměšňovány, a to bohužel zcela po právu. Jak mají být myslivci seriózním partnerem lesníků, zemědělců a ochránců přírody, když jim předkládají s vážnou tváří takové statistiky? 

Přestože se kritika těchto poměrů objevuje poměrně často, a v desítkách článků jak ve Světě myslivosti, tak v Myslivosti bylo upozorňováno na absurditu současné statistiky, vrcholné orgány státní správy myslivosti k tomu pouze hrobově mlčí, stejně jako naše největší myslivecká organizace. Máme-li se však jako myslivecký stav alespoň částečně rehabilitovat, je načase provést zásadní změnu způsobu sčítání zvěře a plánování lovu. Jinak se postavení myslivců ve společnosti bude neustále zhoršovat. Myslivecká lobby je stále silná a ještě leccos ubrání, o tom není třeba pochybovat. Usilovné lpění na současném systému plánování a lovu ji však bude stavět do společensky stále méně únosné pozice. Myslivci budou chápáni jako dinosauři, kteří tu zůstali z časů majících s dnešní dobou pramálo společného. Bude lepší, začneme-li se změnou sami, než aby ji vyvolal tlak „zvenku“, který by mohl přinést radikální změny, k nimž dnes nedokážeme ani dohlédnout.