Myslivost v Polsku
Jak se polsky řekne myslivec? Myśliwy. Již tato podobnost upozorňuje na blízký vztah myslivosti v ČR a v Polsku. Přestože státy mají společnou hranici, znalosti českých myslivců o podmínkách výkonu myslivosti u jejich polských kolegů (a naopak) nejsou příliš hluboké. V tomto článku se čtenářům Světa myslivosti pokusím přiblížit podobu polské myslivosti, která má – stejně jako česká – bohaté tradice a vysokou úroveň.
Polsko je spíše nížinnou krajinou, významná pohoří jsou především v jižní části státu kolem státních hranic s ČR a Slovenskem (Krkonoše, Beskydy, Tatry). Nejvyšším bodem je vrchol Rysy v Tatrách (2499 m n. m.), nejnižším místem je deprese Raczki Elblanské kolem řeky Visly ( 1,8 m).
V zemi žije 38,2 mil. obyvatel, z nichž je 105 tisíc majiteli loveckého lístku (0,2 %).
Polsko je krajinou zemědělskou s různorodým zastoupením flory. Celková rozloha je 312 685 km, přičemž lesy pokrývají přibližně 95 200 km2 území státu, což představuje lesnatost 29 %. Orná půda zabírá přibližně 46 % území, pastviny 13 % a ostatní plochy 12 %.
V lesích převažují listnaté porosty (58 %), tvořené především dubem (41,5 % celkové plochy lesů) a bukem (13,6 %). Smíšené a jehličnaté lesy zaujímají 25,5 % lesní plochy a na 11 % rostou lužní lesy. V jehličnatých porostech tvoří největší podíl borovice (10 %), čisté smrkové lesy zaujímají jen kolem 1,5 % plochy. Smíšené lesy pokrývají necelých 14 % lesní plochy.
HISTORICKÉ SOUVISLOSTI
Lovectví má v historii Polska bohatou tradici sahající k začátkům polského státu. Lov byl v Polsku vždy výsadou privilegovaných, první právní dokumenty týkající se lovectví (omezování volnosti lovu zvěře) byly vydány již ve 13. století. V 15. století vyšly zákonné předpisy k zachování některých ohrožených druhů zvěře. Velký rozmach myslivosti v Polsku lze zaznamenat na přelomu 17. a 18. století. V r. 1821 byl vydán první lovecký slovník, jehož název lze volně přeložit jako První počátky lovecké terminologie. Od té doby se začíná mluvit o mysliveckém hospodaření, kultuře, zvycích a obyčejích, ale i o ochraně ohrožených druhů zvířat. Dne 20. března 1899 vyšlo první číslo časopisu Łowiec Polski, který se významně podílel na šíření myslivecké odbornosti, osvěty a kultury.
V r. 1923 vzniklo v Polsku sdružení činných mysliveckých organizací. Dostalo název Polský svaz mysliveckých sdružení a v době meziválečné bylo jedinou organizací zastřešující myslivce v Polsku. V r. 1928 byli polští myslivci spoluzakladateli Mezinárodní rady pro myslivost a ochranu zvěře (CIC). Po 2. světové válce vznikl z organizace polských myslivců Polski Związek Łowiecki (Polský myslivecký svaz, PZŁ). Od r. 1994 je PZŁ členem Federace mysliveckých svazů států Evropské unie (FACE).
Náplň činnosti PZŁ je obdobná jako u Českomoravské myslivecké jednoty. Na rozdíl od ní má však významné kompetence v oblasti řízení myslivosti. K hlavním úkolům PZŁ patří řízení mysliveckého hospodaření, spolupráce se státní správou v oblasti ochrany a rozvoje populací volně žijících zvířat a ochrany životního prostředí, zachování historické hodnoty lovecké kultury,
dozor nad dodržováním myslivecké legislativy, zásad lovecké etiky a morálky, loveckých tradic a zvyklostí, výuka adeptů, rozvoj lovecké kynologie a loveckého střelectví, podpora a pomoc při zajišťování výzkumu zvěře a hospodaření s ní atd.
PZŁ při své činnosti spolupracuje s organizacemi, s nimiž ho pojí zájmy v oblasti myslivosti: s Polským svazem sportovního střelectví, Sdružením střeleckých společností Polské republiky, Polským svazem lukostřelců, Polským svazem chovatelů čistokrevných psů, Kynologickým svazem a Mezinárodním sdružením myslivců příhraničí. Velmi úzkou spolupráci má PZŁ s Polskými státními lesy, a to na poli vědy a výzkumu, ochrany ohrožených druhů, hospodaření se zvěří a myslivecké statistiky.
Nejnižší organizační jednotkou PZŁ, ale zároveň základním „stavebním kamenem“ mysliveckého hospodaření v Polsku, je myslivecké sdružení (Kolo lowieckie, KL). Polská myslivecká statistika uvádí k 21. 3. 2007 existenci 2517 KL působících v 4739 honitbách (Obwody lowieckie) a sdružujících 95 % členů PZŁ. KL jsou v Polsku činná již více než 100 let. Mají právní subjektivitu a jsou ekonomicky zcela samostatná. Průměrný počet členů KL je 42. Roční členský příspěvek člena PZŁ činí 246 zlotých, snížený 135 zl. (přibližně 1850/1020 Kč).
Adept myslivosti musí povinně absolvovat tříměsíční kurz a jednoroční praxi v honitbě. Teprve poté skládá myslivecké zkoušky. Kurz i zkoušky si hradí každý adept sám a při vstupu do PZŁ musí zaplatit zápisné ve výši 660 zl. (5000 Kč). Člen každého KL platí kromě členského příspěvku PZŁ každý rok též poplatek KL (o výši rozhoduje výroční členská schůze).
HOSPODAŘENÍ SE ZVĚŘÍ
Myslivost je podle polské legislativy součástí péče o ochranu přírody. Jejím úkolem je ochrana zvěře a racionální hospodaření s jejími stavy. Vrcholným orgánem státní správy je ministerstvo životního prostředí, přírodního bohatství a lesnictví, které spolupracuje s ministerstvem zemědělství a potravinářství, Státní radou pro ochranu přírody a PZŁ. Nižší stupně státní správy jsou v jednotlivých vojvodstvích.
Polská myslivost rozeznává dva stupně odborné kvalifikace myslivců: základní a vyšší (absolvent se stává tzv. selekcionérem). Základní kvalifikace opravňuje myslivce lovit veškerou zvěř drobnou, černou a holou zvěř ostatních druhů spárkaté zvěře. Trofejovou zvěř spárkatou může lovit pouze selekcionér. Podmínkou pro získání kvalifikace selekcionéra je alespoň tříletá praxe v honitbě KL a absolvování jednoročního kurzu zakončeného zkouškou před zkušební komisí jmenovanou ministerstvem.
Minimální výměra honitby v Polsku je 3000 ha. Honitba může být výjimečně i menší, avšak pod podmínkou schválení ministerstvem. Honitby se pronajímají KL na dobu 10 let. Lesní honitby pronajímají státní lesy, polní honitby vojvodství. Nájemné je různé, liší se podle charakteru konkrétní honitby (les/pole). V průměru se pohybuje kolem 0,30–0,80 zl./ha (2,25–6,0 Kč/ha).
Hlavními druhy zvěře, s níž se hospodaří podle ročních plánů, jsou v posledních letech především srnec obecný, jelen lesní, prase divoké, daněk evropský a muflon, ze zvěře drobné bažant obecný, koroptev polní a kachna divoká (tab.). Plány sestavují uživatelé honiteb a schvaluje je příslušný nadlesní po konzultaci se samosprávou. Roční plány vycházejí z dlouhodobých plánů, které schvaluje příslušné oblastní ředitelství státních lesů po dohodě s vojvodstvím a PZŁ.
Stejně jako v jiných státech Evropy se v Polsku zvěř loví jak na individuálních, tak na společných lovech. Ulovená zvěř, která se povinně plombuje, je vlastnictvím KL. Lovci náleží trofej, na niž se rovněž upevňuje plomba. PZŁ vydává jednou za čas (naposledy v r. 2005) katalog loveckých trofejí. Trofejovou kvalitou Polsko v posledních letech spíše zaostává za sousedními státy. Významnějším úspěchem jsou zbraně kňoura s bodovou hodnotou 151,0 b. CIC, který však byl uloven již v r. 1930. Za zmínku stojí srnčí trofeje prezentované v r. 2005 na výstavě Natura viva v Lysé nad Labem: 224,68 a 211,08 b. CIC. Z Polska pocházejí též silné trofeje vlka (lebky) a rysa (kůže).
Druhovou pestrost zvěře v polských honitbách zvyšuje los (odhadované stavy v posledních letech kolem 4000 kusů), vlk, rys, zubr, tetřev a tetřívek.
EKONOMIKA POLSKÉ MYSLIVOSTI
Každý rok vynaloží KL značné finanční prostředky na myslivecké hospodaření. Bylo spočítáno, že průměrně jde celkem o 8,5 mil. zl. (kolem 64 mil. Kč) za nájmy honiteb a platby na ochranu lesa před zvěří, 12 mil. zl. (90 mil. Kč) na provoz honiteb, 5 mil. zl. (37,5 mil. Kč) na úpravy prostředí, zakládání remízků a péči o životní prostředí zvěře, 13 mil. zl. (100 mil. Kč) na přikrmování zvěře v době strádání, 6 mil. zl. (45 mil. Kč) na provoz myslivecké stráže a 19,5 mil. zl. (téměř 150 mil. Kč) jako náhrady za škody způsobené zvěří na lesních a polních kulturách.
Škody působené zvěří na lesních a zemědělských kulturách představují největší podíl z každoročních výdajů většiny KL. V souladu se zákonem totiž odpovědnost za škody způsobené zvěří nese KL. Výše škody je určována dohodou mezi KL a poškozeným. V případě, že se strany nedohodnou, je arbitrem člen Rolnické komory nebo starosta obce, v jejímž obvodu škoda vznikla. Největší škody působí zvěř černá na polních kulturách. Tyto škody představují v Polsku 90 % všech řešených škod způsobených zvěří. Škody na lese jdou na vrub především zvěře jelení. Myslivci se snaží omezit výši škod zakládáním zvěřních políček a odváděcím přikrmováním. Členové KL odpracují ročně v honitbách kolem tří miliónů brigádnických hodin, což po přepočtu představuje téměř 25 mil. zl. (200 mil. Kč) jako hodnotu práce odvedenou pro myslivost.
V r. 2006 představovaly přímé náklady KL na území celého Polska 116 mil. zl. (870 mil. Kč). Po přičtení finanční hodnoty odpracovaných brigádnických hodin se celková suma nákladů na provoz myslivosti blíží více než 140 mil. zl. (přes 1 mld. Kč). Takovou částku věnují polští myslivci každoročně buď ve formě finanční, nebo věcné na provoz myslivosti.
KL získávají finanční prostředky pro svou činnost prodejem zvěřiny, pořádáním poplatkových lovů, z členských příspěvků, podílů a darů a z dotací fondů EU za zemědělskou činnost vedoucí k úpravě životního prostředí (úprava a sklizeň luk, výsadby apod.). V r. 2006 KL v celostátním měřítku získala přibližně 107,5 mil. zl. (810 mil. Kč).
KL, která hospodaří v honitbách bohatých na zvěř a vyřídí si koncesi k pořádání poplatkových lovů, mohou zvát na lov zahraniční poplatkové lovce. Prodej poplatkových lovů pro ně zajišťují lovecké kanceláře. V Polsku tuto službu poskytuje několik podnikatelských subjektů. Polské honitby jsou oblíbenou destinací poplatkových lovců především z Německa.
OCHRANA PŘÍRODY
V Polsku se klade velký důraz na ochranu přírody a životního prostředí. Na území státu je chráněno téměř 102 tis. km2, což představuje 32,1 % jeho rozlohy. Na vybraných územích bylo vyhlášeno celkem 23 národních parků, z nichž lze uvést např. známý Bialoviežský národní park (výměra 1280 km2), rozkládající se na obou stranách státní hranice mezi Polskem a Běloruskem. Oblast vešla do povědomí především díky rozsáhlým pralesům a výskytu zubra.
Polsko se aktivně zapojilo do sítě Natura 2000. Velmi důležitou součástí systému ochrany přírody je druhová ochrana zvířat, rostlin a hub. Jako příkladný úspěch ochrany přírody lze uvést záchranu bobra, zubra, labutí a losa.
Národní parky a přírodní rezervace nejsou součástí honiteb.
LOVECKÁ KYNOLOGIE
Důležitou úlohu má v polské myslivosti lovecká kynologie. Poptávka po loveckých psech stoupala úměrně s rozvojem myslivosti. V r. 1948 byl založen Kynologický svaz, který určuje hlavní cíle rozvoje chovu psů v Polsku. V současné době je pouze 10 % lovecky využívaných psů čistokrevných. Kynologické organizace v Polsku proto vyvíjejí intenzivní činnost v propagaci a prosazování čistokrevného chovu a většího využívání čistokrevných psů v myslivosti. V lovecké praxi se dnes nejvíce využívají zástupci plemen polský honič (národní plemeno), foxteriér hrubosrstý, bígl, zlatý retrívr, pointer, irský setr, německý krátkosrstý ohař a jezevčíci.
MYSLIVECKÉ PAMÁTKY A KULTURA
V historii vznikla v Polsku řada památek spojených s lovectvím a myslivostí. K nejzajímavějším patří zámky Ksiaž, Pščyna, Kličkov, Čocha, lovecký palác ve Vilanově, zámky v Goraju nebo v Gnězně. Dnes slouží jako objekty k pořádání setkání, seminářů, výstav nebo mezinárodních festivalů s mysliveckou tematikou.
Významnou úlohu v životě KL sehrává dodržování mysliveckých tradic a etiky. Ke standardním mysliveckým zvykům patří stejně jako v ČR myslivecký pozdrav, myslivecký slib, pasování na myslivce, nástup lovců před honem, výlož a výřad. Velkou roli při organizaci lovu mají lovecké signály schválené Vrchní loveckou radou PZŁ v r. 1986.
PZŁ se snaží prostřednictvím svých organizačních složek udržovat dobré vztahy s profesionálními lesníky, ochranou přírody i nemysliveckou veřejností. V širokém měřítku se pořádají osvětové besedy na základních školách a pro veřejnost. Osvěta přináší ovoce v podobě stoupajícího počtu občanů akceptujících myslivce a uznávajících význam jejich práce.
Autor je člen Řádu sv. Huberta a zemský mistr pro Polsko.
Překlad z polštiny, tisková úprava a doplnění údajů MUDr. Tadeáš Maślanka, tiskový koordinátor ŘsH.
Redakčně doplněno s využitím článku P. Hella „Súčasné poľské poľovníctvo“ (Naše poľovníctvo č. 7/2005)