Pes a lov (I.)
Pod tímto mnohoznačným titulem se skrývá nedávno vydaná publikace, obsahující Řád ochrany zvířat při zkouškách lovecké upotřebitelnosti nebo svodu loveckých psů, schválený Ústřední komisí na ochranu zvířat (ÚKOZ) 23. 2. 2006, novelizované zkušební řády pro zkoušky jednotlivých skupin loveckých psů, platné od 1. 1. 2008, a pravidla Mezinárodní kynologické federace (FCI) pro osm druhů mezinárodních soutěží loveckých psů.
Nejde tedy o knížku popisující lovecké kratochvíle se psím kamarádem, jak by mohl název napovídat. Čeká nás dosti „suché“ čtení, při kterém se musíme „prokousat“ labyrintem často vzájemně si odporujících nebo duplicitně uváděných ustanovení, abychom se dozvěděli, jak získat se psem loveckou upotřebitelnost pro honitbu se spárkatou či drobnou zvěří.
Myslivecká veřejnost, která pravidelně nesleduje různá usnesení kynologické komise, myslivecké rady a dalších orgánů Českomoravské myslivecké jednoty (ČMMJ), může být překvapena tím, že 18 měsíců od vydání posledních zkušebních řádů (dále jen ZŘ) dochází k jejich novelizaci. ČMMJ zřejmě chtěla řešit množství chyb, které ZŘ z r. 2006 obsahovaly. Některé z nich se však v novelizované podobě bohužel opakují. V následujícím příspěvku se pokusím přiblížit, co nového najdeme v poslední verzi ZŘ.
ROZSAH NOVÝCH ZKUŠEBNÍCH ŘÁDŮ
Svým rozsahem 231 stran formátu 130x185 mm vzbuzuje publikace již na první pohled respekt. Pro srovnání: ZŘ z r. 2006 měly rozsah 180 stran stejného formátu, ZŘ z r. 1979 pouhých 80 stránek formátu 115x160 mm. Velice přehledné a stručné rakouské zkušební řády pro ohaře z r. 1999 (Österreichische Prüfungsordnung) mají 50 stránek formátu 100x140 mm, tedy stejného formátu, jako naše kompletní ZŘ z r. 1971 (102 stran).
Větší formát a přílišná objemnost publikace nevyhovují praktickému použití v terénu (nejen rozhodčí, ale i vůdci psů by měli mít při zkouškách ZŘ u sebe). Nejsou pro praxi vhodnější kapesní formáty?
Rozsah nového dokumentu je způsoben rozšířením obsahu o popis tzv. limitních disciplin pro dosažení lovecké upotřebitelnosti, zejména doplněním o část obsahující mezinárodní pravidla soutěží pod hlavičkou FCI. Jde např. o Field Trials (polní zkoušky), Grande Quete (daleké hledání) a řadu dalších, včetně soutěže všestranné lovecké upotřebitelnosti kontinentálních ohařů, jejímiž pravidly se řídí Memoriál Richarda Knolla a Memoriál Karla Podhajského, nebo mezinárodní soutěže pořádané jednotlivými kynologickými kluby. Pravidla mezinárodních soutěží zabírají více než třetinu obsahu publikace.
Předností nově vydané publikace je její kompletnost. Chybí snad jen Pověření č. 1/2002 Ministerstva zemědělství ČR (MZe) k organizování zkoušek psů z výkonu.
LOVECKÝ PES – UPOTŘEBITELNÝ PES
Povinnost používat v honitbě lovecké psy stanovuje zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti (dále jen Zákon). V Zákoně není používán termín lovecký upotřebitelný pes, pouze lovecký pes, a jeho definice zní takto: „Loveckým psem se rozumí pes loveckého plemene uznaného Mezinárodní kynologickou federací (FCI) s průkazem původu, který složil příslušnou zkoušku z výkonu.“ Pes loveckého plemene se tedy stává „loveckým psem“ po absolvování příslušných zkoušek z výkonu, jež splňují podmínky stanovené vyhláškou MZe č. 244/2002 (dále jen Vyhláška).
PODMÍNKY PRO PŘIJETÍ PSA NA ZKOUŠKY
Podmínky pro organizování zkoušek z výkonu stanovuje Pověření MZe č. 1/2002 (dále jen Pověření). Čl. 7 Pověření uvádí způsob přijetí psa na zkoušky. Podmínky pro účast na zkouškách stanovuje také ÚKOZ v Řádu ochrany zvířat při zkouškách lovecké upotřebitelnosti nebo svodu loveckých psů (dále jen Řád). V čl. 4, odst. 2 je vyjmenováno, kteří psi jsou po přehlídce a veterinární prohlídce ze zkoušek vyloučeni. Jde např. o psy ve špatném zdravotním stavu, březí, kojící a háravé feny, psy s kupírovanými ušními boltci, psy nesplňující minimální věkovou hranici atd. Podmínky pro přijetí psa na zkoušky jsou tedy v dostatečném rozsahu stanoveny nadřazenými normami MZe a ÚKOZ. Přesto se i v novelizovaných ZŘ objevují další podmínky, jako např. podmínka zápisu psů v plemenných knihách ČR (kromě psů v majetku cizích státních příslušníků).
V rozporu se shora citovanými normami je také čl. 5, písm. b všeobecné části ZŘ, v němž je uvedeno: „Po přehlídce a veterinární prohlídce vyloučí vrchní rozhodčí ze zkoušek psy, kteří jsou v majetku vůdců, kterým bylo rozhodnutím disciplinárních orgánů uloženo disciplinární opatření na úseku výcviku“. Toto nesmyslné ustanovení, nemající oporu v žádné právní normě ani v řádech či stanovách ČMMJ, Českomoravské kynologické unie (ČMKU) či Českomoravské kynologické jednoty (ČMKJ), je zatvrzele opisováno z několika předcházejících ZŘ ještě z dob, kdy disciplinární orgány Československého mysliveckého svazu (ČSMS) měly široké pravomoci. Je až s podivem, že toto ustanovení prošlo do novelizovaných ZŘ. ČMMJ je organizace založená podle zákona o sdružování občanů. Jde tedy o občanské sdružení, které nemá oprávnění upravovat, doplňovat či měnit závazné normy, vydané státními institucemi, jako jsou MZe, ÚKOZ aj.
Nové ZŘ obsahují i další sporná ustanovení týkající se účasti psa na zkouškách. Ve všeobecné části ZŘ, odst. 5. Přehlídka psů se uvádí, že psi s jinými vadami než výše uvedenými nesmějí být ze zkoušek vyloučeni. Přesto se v úvodní části zkušebního řádu pro ohaře dočteme: „Podmínkou účasti psa na zkouškách, kromě zkoušek vloh, je předcházející účast na jarním svodu, potvrzená v průkazu původu.“ Lze pochybovat o oprávněnosti tohoto omezení. Nabízí se otázka, proč toto ustanovení nebylo zařazeno do všeobecné části ZŘ, a proč platí jen pro ohaře? Výsledky jarních svodů slouží především poradcům chovu jednotlivých plemen jako informace o přenášení dědičných znaků a vlastností z rodičů na potomstvo. Jde tedy o záležitost chovatelskou, účast na svodu je z tohoto hlediska žádoucí. Majiteli psa, který si ho pořídil pro práci honitbě, však nelze tímto způsobem bránit v tom, aby s ním složil zkoušky lovecké upotřebitelnosti.
Zkoušky a soutěže loveckých psů se organizují nejen pro členy ČMMJ, a proto si myslím, že vnitřní ustanovení občanského sdružení, která jdou nad rámec Pověření MZe či Řádu ÚKOZ, nejsou na místě.
NOVINKA: LIMITNÍ DISCIPLÍNY
Nové ZŘ by měly usnadnit získání lovecké upotřebitelnosti psa tím, že umožňují splnit pouze tzv. „limitní disciplíny“ stanovené Vyhláškou a na rozdíl od předešlých ZŘ nevyžadují od psů výkony, které Vyhláška neobsahuje. Pro kompletní absolvování zkoušek zůstávají ovšem zachovány všechny tradiční discipliny bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou vyžadovány Vyhláškou. Jde o novinku, která značně komplikuje organizaci zkoušek a vyvolává některé otázky.
Jaký je rozdíl mezi psem, který absolvoval kompletní zkoušky, a psem, který splnil pouze limitní discipliny a stal se tak lovecky upotřebitelným pro honitby s drobnou či spárkatou zvěří? Pro potřeby praktické myslivosti žádný. Naopak. Např. ohař absolvující pouze dvě limitní discipliny barvářských zkoušek (BZ) slídičů (mohou se jich zúčastnit všechna plemena ohařů a retrívrů), kde pracuje na pobarvené stopě staré nejméně 12 hodin, může být lépe připraven pro dosled spárkaté zvěře než ohař absolvující kompletní lesní zkoušky (LZ) ohařů, byť s plným počtem bodů v I. ceně. Součástí LZ je totiž práce na pobarvené stopě staré pouze od jedné do tří hodin.
Při absolvování některých disciplín může dokonce dojít k paradoxní situaci, a to proto, že úspěšné složení kompletních zkoušek se bude zdát snazší a méně náročné, než získání „pouhé“ lovecké upotřebitelnosti. Konkrétním příkladem jsou podzimní zkoušky (PZ) ohařů. Pes předváděný pro získání lovecké upotřebitelnosti musí při limitní disciplině „společný hon“ pracovat alespoň polovinu časového limitu pro disciplinu volně, aby prokázal Vyhláškou požadované vyhledání zvěře. Druhý pes absolvující kompletní zkoušky může být veden na vodítku. Získá tak známku „2“, která postačuje k umístění v I. ceně. Požadavek vyhlášky na vyhledání zvěře prokáže později v disciplínách „hledání“, „vystavování“ a „postupování.“ Tuto možnost však první pes v případě neúspěchu v disciplině „společný hon“ nemá. V části ZŘ pro ohaře totiž chybí velmi důležitá poznámka, uvedená v části pro slídiče.: „Obdrží-li pes při zkoušce z discipliny „0“, může pokračovat až do ukončení zkoušek. Celkové hodnocení bude „obstál“ nebo „neobstál“ dle splnění limitních disciplin“.
Kompletní absolvování některých zkoušek (PZ, VZ, FT) má význam při výběru psů do chovu. Pro zařazení do chovu si bohužel jen některé kluby chovatelů loveckých plemen psů stanovují tzv. podmínky z výkonu. Pes či fena musí absolvovat určité druhy zkoušek na stanovené minimální úrovni.
Vyskytuje se ještě velká skupina myslivců-kynologů, kteří se svými svěřenci absolvují každoročně řadu zkoušek a soutěží. Jejich motivace je různá: popularizace plemene psů a svého chovu, zaujetí pro výcvik nebo komerční zájmy (jen do Francie bylo v posledních desetiletích vyvezeno mnoho ohařů převážně s VZ).
Dokončení v příštím čísle.
Zákon na ochranu zvířat proti týrání čeká na podpis prezidenta
Ve Světě myslivosti č. 1 a 2/2008 jsme informovali o cestě novely zákona na ochranu zvířat proti týrání Parlamentem ČR. Návrh zákona nejprve schválila Poslanecká sněmovna, ale Senát ho následně odmítl a vrátil sněmovně k projednání s požadavkem neumožnit výcvik psů na živé zvěři. Poslanecká sněmovna na své schůzi 5. února návrh zákona schválila, přičemž potvrdila možnost cvičit loveckého dravce a loveckého psa na jiném zvířeti. Zákon, který uvítá většina kynologů chovajících lovecké psy (umožnění kontaktního norování, výcviku psů pro práci s černou zvěří atd.) byl zaslán k podpisu prezidentu republiky. V době uzávěrky nebylo stanovisko prezidenta známé.
Redakce